Železniční nehoda 25.8.1990 u Spálova
Tragická srážka vlaků u Spálova: strojvůdce obětoval život, lidé umírali v plamenech
O slunečné letní sobotě 25. srpna 1990 se krátce po odjezdu ze zastávky Spálov srazil osobní vlak 6302 Železný Brod - Tanvald - Liberec s manipulačním nákladním vlakem 85643 Tanvald - Železný Brod. Ke srážce došlo v km 3,272 v nepřehledném skalnatém terénu a oblouku nad řekou Kamenicí.
Po nárazu manipulační nákladní vlak v čele s lokomotivou 743.010 a 6 vozy nasunul osobní vlak zpět na most přes Kamenici, kde se motorový vůz 810.280 rozlomil, díky poškozené naftové nádrži začal hořet a požár se přenesl i na přívěsný vůz Baafx.
Neštěstí si vyžádalo 14 obětí na lidských životech a 32 zraněných. Mezi oběti neštěstí se zařadili i tehdy 29letý strojvedoucí osobního vlaku Eduard Vraštil a jeho 45letý kolega vlakvedoucí Karel Svatý. Uvedeného dne, když výpravčí zjistili, že oba vlaky jedou proti sobě, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov. Bohužel už bylo pozdě, chyběly vteřiny a osobní vlak těsně obsluze restaurace ujel, když vidět byla už jen 2 vzdalující se červená světla, označující konec vlaku a tentokráte o kilometr dál i navždy konec jeho jízdy.
Oba výpravčí nedodržovali závazná slovní znění v rámci telefonického zabezpečení jízdy vlaků, došlo u nich ke vzájemnému nedorozumění a byli odsouzeni k 5 letům odnětí svobody nepodmíněně. 19 oběťmi na životech překonalo Spálov neštěstí u Krouny na trati mezi Poličkou a Skutčí na Chrudimsku, ke kterému došlo 24. června 1995.
Od roku 2000 se neštěstí připomíná běžeckým závodem z Tanvaldu na Spálov a od roku 2001 dálkovým pochodem vždy nejbližší sobotu k výročí 25. srpna nebo po něm. Jde o memoriál obětí železničního neštěstí, který symbolicky představuje úsek trati, který osobní vlak 6302 na své cestě ze Železného Brodu do Tanvaldu 25. srpna 1990 už neprojel.
Na vině byl alkohol a nedbalost
Výsledek vyšetřování nehody přinesl jasnou odpověď. Chyba nepadla na posádky vlaků, nýbrž na ty, kteří měli na starost dohled nad bezpečným provozem trati. Úvahy, které zpočátku směřovaly k lidské chybě strojvůdců, byly vyvráceny. Viníky nakonec ukázalo až vyšší šetření. Podle vyšetřovatelů chybovali výpravčí. Při chybném rozhodování sehrál roli alkohol a nedostatečné technické vybavení tratě. Dva výpravčí byli odsouzeni k trestům odnětí svobody na 5 let.
Když se ohlédneme zpět, nehodu u Spálova nelze vnímat pouze jako samostatný incident. V době bez elektronických pojistek a automatických systémů byl systém závislý na bdělosti jednotlivců. V porovnání se současnou bezpečností technologií jako jsou například automatické brzdné systémy, nebo interní přísnější kontrola provozních standardů a nulová tolerance k alkoholu patří k těm tvrdým lekcím, díky kterým je vlaková doprava dnes tak bezpečná.
Požár, pravděpodobně vzniklý následkem elektrického zkratu, zapálil nádrž motoráku. Kovová konstrukce mostu vytvořila jakousi káď, do které natekla hořící nafta. Díky tomu se oheň šířil obrovskou rychlostí a Někteří lidé skočili do říčky, jiní se pokoušeli skrýt pod vozidlem, mnohé oběti bylo později možné identifikovat jen podle zubů. "Někteří zranění vylézali z vlaku a padali pod něj, kde uhořeli, nemohli jsme jim pomoci," popsal jeden z pamětníků a záchranářů.
I město Semily nezapomnělo na tragédii, která před lety otřásla celým regionem. Pod připomínkovým příspěvkem na Facebooku se strhla lavina komentářů plných bolesti, náhody i mrazivých vzpomínek. "U vody jsme se zakecali se slečnama a polední vlak na Bozkov nám vzal dráhu. O chvíli později už kolem koupaliště jezdila jedna sanitka za druhou. V neděli jsme se pak šli podívat na ohořelá torza vlaků. Strašný pocit… Těm holkám vděčíme za život. Kdybychom vlak stihli, kdo ví, jak by to dopadlo," vzpomíná jeden z diskutujících. A podobných svědectví, ze kterých běhá mráz po zádech, je víc. "Děsivý masakr. Rodinka nastoupila na Spálově a za pár minut přišlo neštěstí. Byli i tací, kteří vystoupili po volání 'pojď na pivo' – a díky tomu přežili," píše další. "To byl můj táta. Řekl kamarádovi pojď na pivo – a zůstal naživu," dodává jiný.
Černá sobota v údolí Kamenice: Tragická srážka vlaků u Spálova
Před 36 lety, za horkého a slunečného letního dne 25. srpna 1990, se v malebném a hlubokém údolí řeky Kamenice odehrálo jedno z nejtemnějších dramat novodobé české železniční historie. Klidná sobotní atmosféra, lákající desítky turistů a výletníků k cestám do přírody, se během pouhých vteřin proměnila v děsivé peklo.
Osudový okamžik na jediné koleji
Krátce po poledni se ze Železného Brodu vydal na svou pravidelnou trasu osobní vlak číslo 6302, mířící přes Tanvald do Liberce. Skládal se z motorového vozu řady 810 a jednoho přívěsného vozu, v nichž dohromady cestovalo zhruba padesát lidí. Ve stejnou dobu vyjel z Tanvaldu proti němu manipulační nákladní vlak vedený lokomotivou řady 743 a šesti vozy.
Kvůli selhání lidského faktoru a nedorozumění při telefonickém zajišťování jízdy obou souprav mezi výpravčími stanic poslali železničáři oba vlaky proti sobě na tutéž traťovou kolej. Výpravčí si svou fatální chybu sice uvědomili a pokusili se osobní vlak varovat prostřednictvím obsluhy nedaleké restaurace ve Spálově, ale už bylo pozdě – vlak mezitím zastávku opustil a do úniku zbývaly pouhé vteřiny.
V nepřehledném skalnatém terénu v oblouku za mostem přes řeku Kamenici spatřili obadva strojvůdci blížící se protijedoucí soupravu. Do střetu zbývala ani ne stovka metrů. Strojvůdce osobního vlaku, osmadvacetiletý Eduard Vraštil, zareagoval s obdivuhodnou odvahou: prudce zatáhl za brzdy, vyběhl z kabiny a křikem "Držte se dozadu!" varoval cestující. Svůj vlastní život už zachránit nedokázal.
Drtivý náraz a moře plamenů
Kolem třinácté hodiny došlo k ničivé čelní srážce. Silný náraz doslova zdemoloval přední část motorového vozu a těžká nákladní souprava jej vytlačila zpět na železniční most.
Tragédii znásobila nešťastná koncepce samotného mostu, jehož ocelová konstrukce tvoří jakousi uzavřenou vanu. Při brzdění a nárazu došlo k proražení palivové nádrže motoráku a následnému zkratu. Unikající nafta natekla do ocelové vany mostu a okamžitě vzplála. Během chvíle se celý motorový vůz ocitl v obří ocelové výhni, kde plameny šlehaly až do třicetimetrové výšky.
Zatímco cestující v zadním přívěsném voze měli víc času na útěk, lidé v prvním voze čelili nezadržitelnému ohni. Mnozí v panice hledali záchranu, avšak bezmocní svědci a přiběhnuvší turisté již pro obrovský žár nedokázali pomoci.
Jizva na krajině a památka obětí
Katastrofa si vyžádala 14 lidských životů a 32 zraněných. Mezi oběťmi byli i oba členové čety osobního vlaku – strojvůdce Eduard Vraštil a vlakvedoucí Karel Svatý.
Soudní přelíčení později poslalo oba odpovědné výpravčí na pět let do vězení za porušení předpisů při telefonickém dorozumívání. Tragédie vedla k zásadním bezpečnostním opatřením na síti tehdejších Českých drah, zejména k postupnému vybavování tratí moderní zabezpečovací technikou a poloautomatickými bloky, které mají podobným selháním lidského faktoru zabránit.
Na památku této obrovské rány v novodobé historii regionu se každoročně koná vzpomínkový memoriál – vytrvalostní běžecký závod a dálkový pochod z Tanvaldu na Spálov, které symbolicky protínají trasu, již vlak 6302 onoho slunečného odpoledne nedokončil. U mostu přes Kamenici dnes připomíná oběti tichý pomníček a pamětní deska věnovaná hrdinskému strojvedoucímu Eduardu Vraštilovi.
O v té době nejvážnější železniční tragédii v novodobé polistopadové historii české železnice psal 27. února 1991 denní tisk : "U Okresního soudu v Semilech bylo zahájeno přelíčení se 2 viníky, kteří 25. srpna 1990 způsobili jednu z největších dopravních nehod na železnici v poválečných letech. Okresní prokurátor podal žalobu na výpravčího Františka Marušku, naposledy zaměstnaného v Jesenném, a Jana Suchardu ze železniční stanice Železný Brod. V žalobě se jim klade za vinu, že v průběhu dvou vzájemných telefonních hovorů, uskutečněných kritického dne mezi 12.45 a 12.55 hod., za účelem zabezpečení jízdy manipulačního nákladního vlaku Mn 86543 a osobního vlaku MOs 6302, porušili ustanovení článku 483, 484 a 490 Předpisu federálního ministerstva dopravy. To mělo za následek, že výpravčí v Jesenném František Maruška nechal projet nákladní vlak stanicí Jesenný do Železného Brodu a Jan Sucharda v téže době ze Železného Brodu vypravil osobní vlak do Tanvaldu."
U místa neštěstí u mostu přes řeku Kamenici je pomníček, u kterého se v den neštěstí – každoročně 25. srpna kolem 13. hodiny a vždy v den konání běžeckého memoriálu a pochodu scházejí pozůstalí a přátelé obětí neštěstí, také jeho účastníci. Od roku 2020 má blíže k místu střetu na druhé straně mostu přes řeku Kamenici pamětní desku strojvedoucí Eduard Vraštil.
zdroj: https://www.vlakregion.cz/trate/035/dopravny/spalov/spalov.html
