Wigancice Żytawskie

Wigancice Żytawskie (německy Weigsdorf) jsou jedním z nejtragičtějších a zároveň nejvíce fascinujících míst v polském Dolním Slezsku. Vesnice, která přes 700 let vzkvétala, byla téměř úplně vymazána z mapy kvůli chybným plánům na rozšíření hnědouhelného dolu Turów.Zde je shrnutí jejího příběhu:Klíčová fakta a historie

• Architektonický unikát: Obec byla proslulá svou jedinečnou podstávkovou architekturou (typickou pro Trojzemí). Byla to bohatá obec přímo na hranici, těsně propojená s českou Višňovou.
• Příčina zániku: V 80. a 90. letech 20. století bylo rozhodnuto o vysídlení obyvatel. Důvodem bylo plánované rozšíření výsypky dolu Turůw – vesnice měla být doslova zasypána masami hlíny.
• Vysídlení a demolice (1999): Do roku 1999 byli téměř všichni obyvatelé přestěhováni do paneláků v Bogatyni a historické domy byly srovnány se zemí.
• Tragický paradox: Poté, co byla vesnice zničena, se ukázalo, že výsypka dolu k obci nakonec vůbec nedorazila. Obec byla zbourána zbytečně a území dodnes zůstává pustinou zarostlou náletovými dřevinami.

• Jediný dům: Z celé vesnice přežil pouze jeden statek (č. p. 14) na kopci Lipnik.
• Dům Koláře (Dom Kołodzieja): Jedna z nejcennějších památek byla rozebrána a zachráněna nadšenci. Dnes stojí ve Zhořelci (Zgorzelec), kde slouží jako penzion a restaurace.
• Plány na obnovu: V posledních letech existují silné snahy o reaktivaci Wigancic. Sdružení nadšenců usiluje o znovuosídlení místa a výstavbu nových domů v tradičním podstávkovém stylu.
• Hranice: Dnes je místo oblíbené mezi cyklisty a turisty, kteří přecházejí přes hranici z české Višňové (místní část Poustka/Andělka).

Kdysi to byla malebná vesnička plná starých chalup s úzkou silničkou v kopci zvanou Alte Weg neboli Stará cesta, obklopenou krásnými hrázděnými staveními. Dnes z ní nezbylo takřka nic, jen blátivá trasa lemovaná torzy zděných předzahrádek.

Obec se sedmisetletou historií padla za oběť těžbě hnědého uhlí v polském dole Turów.

Ves na česko-německé hranici byla původně součástí dodnes existující české pohraniční obce. Připadala však už k Sasku, po druhé světové válce ji zísdkalo Polsko a obdržela název Wigancice Żytawskie.

O několik desítek let později se však rozhodlo o tom, že bude zasypána skrývkou z hnědouhelného dolu Turów. Tím začal konec její sedmisetleté historie.

Lidé se vystěhovali na sídliště do Bogatyně, domy byly na konci 90. let zbořeny… a skrývku nakonec vysypali úplně jinam. Na hranici tak úplně zbytečně zůstalo místo nikoho, ponurý prales, kterým dodnes vede Stara Droga.

zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/frydlantsko-obec-historie-hadanka-pohranici.html