Přehrada Souš

60-tá léta +
Socialistické doby rodinných campingů třeba tady na Souši, měly taky svá kouzla a hezky se na to vzpomíná. Nebylo potřeba pořád jezdit někam k moři, i tady bývávalo krásně a pohodově...

color Fotočas

Využití

Účelem vodního díla je akumulace vody k zajištění odběru surové vody pro oblastní vodovod v průměrném množství 320 l/s, zmírnění velkých vod, částečná ochrana území ležícího pod nádrží před velkými vodami, zajištění trvalého zůstatkového průtoku v korytě toku pod nádrží, energetické využití a účelové rybí hospodářství. 

Historie

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí Јizery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911 - 1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze. V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924 - 1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971 - 1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.

Mezi lety 1973 až 1982 na ní ve funkci hrázného působil Pavel Ševčík.

Hráz

Přehradní hráz je přímá, zemní, sypaná z hlinitých písků s drobným štěrkěm a jílovou návodní těsnicí vrstvou tloušťky 3 - 5 m. Podloží je utěsněno na návodní straně ochrannou betonovou zdí do hloubky 8 m pod základovou spáru až na zvětralou žulu. Pod základem zdi v pravém boku hráze je provedena injekční clona. Návodní svah je opevněn dlažbou o síle 0,4 m uloženou do podkladního betonu tloušťky 0,6 m.

K převádění vody slouží dvě spodní výpusti o průměru 1 m a délce 16,75 m. Každá výpusť je opatřena dvěma klínovými šoupátky a regulačním segmentovým uzávěrem, ovládaným z domku hrázného nebo z manipulační věže. V dolní strojovně je na odbočce spodní výpusti umístěna malá vodní elektrárna o hltnosti 150 l/s a výkonu 22 kW. Boční nehrazený přeliv na levé straně hráze, délky 66,5 m, slouží k převádění velkých vod, které jsou odváděny kaskádovým korytem o osmi stupních do vývaru v podhrází.

K odběru vody pro vodárenské účely slouží věžový objekt umístěný v nádrži, odkud je voda odváděna trubním přivaděčem o délce 395 m k úpravně vody. Upravená voda slouží k zásobování Jablonce nad Nisou a Tanvaldu pitnou vodou.

(zdroj:Wikipedia)

Vodní nádrž Souš: Sypaný obr a klíčový zdroj pitné vody

Historie stavby a zánik osady Souš

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí Jizery se datují od povodně v roce 1897. Na projektu soustavy přehrad v povodí Kamenice, která zahrnovala výstavbu dvou nádrží na Černé a Bílé Desné propojených vzájemně štolou, se podíleli univerzitní profesor Ing. Otto Intze a Ing. Wilhelm Plenkner z Prahy. Samotné vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911–1915.

Výstavba si však vyžádala svou daň v podobě zániku místní historie. V místě budoucí přehrady se nacházela osada Souš (německy Darre), poprvé zmiňovaná roku 1775, kde koncem 19. století žilo ve 34 domcích 156 obyvatel a od konce 18. století do roku 1810 zde fungovala také sklářská huť. Při stavbě byla dolní část osady zatopena a obyvatelé čtrnácti domů museli natrvalo opustit své domovy.

Tragédie na Bílé Desné a rekonstrukce

Obrovským zlomem v životě přehrady se staly události ze září 1916. Pouhý rok po dokončení stavby došlo na nedaleké Bílé Desné k tragickému protržení přehrady. Průlomová vlna tehdy způsobila obrovské materiální škody a vyžádala si mnoho lidských životů. Tato katastrofa měla bezprostřední dopad i na Souš – po neštěstí byla přehrada nejdříve preventivně vypuštěna.

Katastrofa na sousední přehradě se stala podnětem k důkladné prohlídce a rozsáhlé rekonstrukci Souše, která proběhla v letech 1924–1927. Spočívala především v zesílení a navýšení hráze, utěsnění podloží a ve zřízení drenážního systému. Voda byla do nádrže opět napuštěna až po dokončení těchto prací.

Přeměna v moderní vodárenskou nádrž

Zatímco po protržení přehrady na Bílé Desné slouží k zadržování povodňových průtoků v této oblasti už jen Souš, její hlavní smysl se v průběhu desetiletí proměnil. Druhá významná rekonstrukce proběhla v letech 1971–1974 (s přesahem do roku 1982) a jejím hlavním cílem bylo plné využití vodní nádrže k vodárenským účelům. V roce 1974 byla vybudována úpravna vody a po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku z Bílé Desné dodnes převáděna do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.

Dnes Souš slouží jako primární zásobárna pitné vody pro Jablonecko a Tanvaldsko (v průměrném množství 320 litrů za sekundu). Z tohoto důvodu platí v nádrži a jejím nejbližším okolí přísná ochrana – koupání a rybolov jsou zcela zakázány. Správu zajišťuje Povodí Labe, státní podnik, přičemž provoz na vodním díle spadá pod závod v Jabloni nad Nisou (kde v letech 1973–1982 působil ve funkci hrázného Pavel Ševčík).

Technické parametry a zajímavosti

Přehradní hráz je přímá, zemní, sypaná z hlinitých písků s drobným štěrkem a opatřená jílovou návodní těsnicí vrstvou o tloušťce 3 až 5 metrů. Na návodní straně je podloží utěsněno ochrannou betonovou zdí do hloubky 8 metrů až na zvětralou žulu, přičemž v pravém boku hráze navazuje injekční clona. Návodní svah chrání dlažba silná 0,4 metru uložená do podkladního betonu.

K převádění vody slouží dvě spodní výpusti o průměru 1 metr a délce 16,75 metru, opatřené šoupátky a segmentovými uzávěry. V dolní strojovně je na odbočce spodní výpusti umístěna malá vodní elektrárna o hltnosti 150 l/s a výkonu 22 kW. Přebytečné velké vody odvádí boční nehrazený přeliv na levé straně hráze (dlouhý 66,5 metru) do kaskádového koryta s osmi stupni. Pro odběr pitné vody slouží věžový objekt v nádrži, odkud je voda odváděna 395 metrů dlouhým trubním přivaděčem k úpravně.

Podél přehrady prochází opravená Soušská silnice, která spojuje Tanvaldsko s Frýdlantsckem a vede přes Smědavu dál do Bílého Potoka a Hejnic. Tato horská komunikace je však kvůli sněhu otevřena pouze v letní sezóně od května do října a v zimě se pravidelně uzavírá.

Přehradní restaurace na Souši v roce 1935

Přehrada Souš na Černé Desné byla vybudována z hlediska čistě ekonomického jednak jako protipovodňová ochrana průmyslové oblasti v údolí Desné a Kamenice, jednak jako zásobárna vody pro suchá období. Nicméně se brzy stala navzdory studené vodě vyhledávanou rekreační oblastí. Blízko hráze, kde byly písčité pláže, vystavěl ve 30. letech minulého století J. Watzlawik restauraci Talsperrebaude Darre, která sloužila nejen návštěvníkům přehrady, ale i majitelům četných chat a chatiček, které tu vyrostly. V roce 1969 se však přehrada stala zásobárnou pitné vody a veškeré rekreační aktivity byly zakázány. A tak spolu s několika dalšími objekty Talsperrebaude zmizela ze světa.
zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí Јizery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911 - 1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze a Ing. W. Plenkner. Při stavbě byla zatopena dolní část Polubného zvaná Darre - Souš. Obyvatelé čtrnácti domů museli opustit svůj domov.V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924 - 1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971 - 1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. 

Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.Přehradní hráz je přímá, zemní, sypaná z hlinitých písků s drobným štěrkěm a jílovou návodní těsnicí vrstvou tloušťky 3 - 5 m. Podloží je utěsněno na návodní straně ochrannou betonovou zdí do hloubky 8 m pod základovou spáru až na zvětralou žulu. Pod základem zdi v pravém boku hráze je provedena injekční clona. Návodní svah je opevněn dlažbou o síle 0,4 m uloženou do podkladního betonu tloušťky 0,6 m.K převádění vody slouží dvě spodní výpusti o průměru 1 m a délce 16,75 m. Každá výpusť je opatřena dvěma klínovými šoupátky a regulačním segmentovým uzávěrem, ovládaným z domku hrázného nebo z manipulační věže. V dolní strojovně je na odbočce spodní výpusti umístěna malá vodní elektrárna o hltnosti 150 l/s a výkonu 22 kW. 

Boční nehrazený přeliv na levé straně hráze, délky 66,5 m, slouží k převádění velkých vod, které jsou odváděny kaskádovým korytem o osmi stupních do vývaru v podhrází.K odběru vody pro vodárenské účely slouží věžový objekt umístěný v nádrži, odkud je voda odváděna trubním přivaděčem o délce 395 m k úpravně vody. Upravená voda slouží k zásobování Jablonce nad Nisou a Tanvaldu pitnou vodou.

Souš v roce 1927 a 16.5.2000

Souš v roce 1933 a 16.5.2000

Pod hladinou Soušské přehrady zmízelo více než deset stavení někdejší osady Darre, zatopena byla i silnice směřující ke Smědavě. Domky zmizely jednou provždy, komunikace byla přeložena na levý břeh. Vzniklé umělé jezero obklopené lesy se záhy stalo oblíbeným cílem vycházek a místem letních i zimních sportovních radovánek. Rekreační využití vodní plochy však bylo ukončeno v roce 1974, když předtím byla přehrada vypuštěna, asanována a následně upravena na rezervoár pitné vody. V prostoru pod hrází byla vybudována rozlehlá úpravna vody.

Kdy osada přesně vznikla neni známo, první písemná zmínka je z roku 1775. Název je asi od německého jména pro suchý nebo uschlý les. Dělila se na přední (vorder) a zadní (hinter) část, což dokládají i císařské otisky. Zatímco část zadní zmizela zcela pod vodou, přední byla později zastavěna nově. Domky si většinou majitelé rozebrali a postavili v okolních obcích. Přehradní hráz měla totiž původně stát asi o 0,5 km nížeji po proudu. Přehrada na Černé Desné se začala stavět 21.8.1911 a dostavěna byla 18.11.1915.To byla přehrada jako retenční - proti povodním. V letech 1969 - 1974 byla přeměněna na rezervoar pitné vody, takže znovu došlo na bourání domů, tentokrát kvůli ochranému pásmu. Souběžně s touto přehradou se stavěla i přehrada na Bílé Desné ale ta brzy po napuštění skončila katastrofou. Došlo k protržení hráze, zničení části obce Desná a i ztrátách na životě obyvatel obce.

zdroj: https://www.zanikleobce.cz/