O válkách, moru a utrpení

15.05.2020

1939

archiv Ivan Růžarovský
archiv Ivan Růžarovský

Našel jsem ji v každé vlastivědné knize. Kapitolu o válkách, křiku, bolesti. Vyprávění s příchutí slz, pachem potu a vojenských bot. Nejzbytečnější kapitolu.

Frýdlantsko bylo ušetřeno jen mála válek, mnohokrát zdejší lidé poznal vraždění a nekonečné hrobařské časy. V husitských dobách, kdy neznámí lidé kdesi ve vnitrozemí pozvedli pro svoji víru Kosy a cepy, stál Frýdlant po boku Biberštejnů v řadách protihusitského tábora. Město bylo proto roku 1428 husity vypáleno a o Čtyři válečná léta později zde boží bojovníci zaněchávají malou posádku, to aby frýdlantské obyvatelstvo přešla chuť na odpor. Avšak Ulrich z Biberštejna s vojsky Zhořelce husity napadl a pobil. Na paměť této potyčky se počalo jedné uličce u horní brány říkat Stoberkeule, což ve starodávné frýdlantské němčině znamená "zahnáni kopími".

Také vznik názvu jedné ze skalek v čedičovém masivu Zámeckého vrchu je spojen s husitskými válkami. Jednou se totiž do frýdlantského hradu prý chtěl dostat husitský špion v převlečení za kněze. Aby dokázal, že je skutečný duchovní, vyskočil na skalku a počal odříkávat slova nádherného kázání, kterému všichni podlehli. Z jakési skalní pukliny však vy skočila hadí hlavička a zasadila kazateli smrtelnou ránu. Špion vykřikl a zhroutil se mrtev se skalky. Pod roztrženým rouchem všichni spatřili vojenský šat. V prozrazení špiona viděli tehdy lidé dílo vyšší moci a na památku této události nazvali skalku Kazatelna.

Husitské války poznamenaly život Frýdlantska na dlouhý čas, lidé byli ještě dlouho vyděšeni ze zvuků koňských kopyt. Mnohem horší časy však teprve měly přijít. V 17. století se Evropa topila ve vírech Třicetileté války, vojska protestantů i katolíků táhla několikrát přes zdejší kraje a zanechala zde takovou spoušť, že se z ní Frýdlantsko vzpamatovávalo více než 50 let. Mnoho lidí tehdy přišlo o Život, všichni byli oloupeni, některé vsi byly úplně vysídleny. Ze všech 2131 domů celého panství jich byla více než polovina úplně zničena.

Jisté zklidnění přišlo sice za vlády Albrechta z Valdštejna, který zdejší panství zakoupil roku 1622 a přeměnil jej na zásobárnu pro svoji obrovskou armádu. Ale o to horší časy nastaly po Valdštejnově smrti. Po polích a lukách se proháněly jízdní oddíly, opět hořely domy. Frýdlantský zámek byl v rozmezí let 1638-1649 celkem čtyřikrát dobyt Švédy a poté znovu dobyt vojsky císařskými. Roku 1639 se se švédskými oddíly na krátký čas vrátil i bývalý zámecký pán, unavený a zklamaný Kryštof z Redernu. Poslední švédský velitel však opustil Frýdlant 7. října 1649. V hradní zdi po něm dodnes zůstala slova "Mír je silnější než válka". Snad je tam nechal umístit v touze po nesmrtelnosti své myšlenky, spíše však byl unaven nekončící válečnou štvanicí. Na Frýdlant po jeho odchodu dolehly těžké časy, protestantští kněží uprchli, nastala tvrdá rekatolisace podporovaná novými majiteli - rodem Gallasů.

Po vyrabovaných vsích tehdy obcházeli dva jezuité, Černí havrani v za prášených hábitech, a za podpory vrchnostenských mušketýrů činili "vše k větší slávě boží", jak jim nařizovalo heslo jejich řádu. Frýdlantský lid to však moc nezajímalo. a pře omu sedmdesátých a osmdesátých let 17. století, dvacet let po ončení Třicetileté války, spatřili lidé na večerní obloze kometu. Kazatelé tehdy předpovídali lepší léta, zmírnění chudoby. Jak hluboce se mý. lili, lidé brzy poznali. Nemilosrdný hrabě Gallas se snažil co nejrychleji zbavit své panství válečných stop. To vše za cenu ještě většího utrpení zdejšího lidu. Ozývají se první protesty, mnoho dalších odchází do nábožensky tolerantního Saska a připojuje se tak k 1581 náboženským exulantům z Frýdlantska. Nic to však neřeší, a tak se řasnický kovář Ondřej Stelzig staví do čela odporu, který vyústil v jednu z největších selských rebelií, kterou kdy Frýdlantsko zažilo. Po marných pokusech dostat se až k císaři končí všemi opuštěn v podzemí rábské pevnosti, předaleko od domova.

Za panování Marie Terezie se Frýdlantsko nevyhnulo ani tzv. slezským válkám. Město bylo v 70. letech 18. století obsazeno jak Prusy, tak vojsky rakouskými. Roku 1778 Prusové dokonce ukradli na děkanství dvanáct dukátů a dva koně, měšťané se mnohokrát museli skládat na výpalné.

Na válku s Napoleonem je v městském museu památka dodnes. Starý obraz frýdlantského malíře Donatha znázorňuje pohoštění oddílu ruských, pruských a rakouských dragounů v radniční kanceláři roku 1813. V červnu 1866, po více než sto letech, vpochodovala do Frýdlantu opět pruská armáda a vydržela tu až do září. Naštěstí samotné město zůstalo válečným potyčkám prusko-rakouské války ušetřeno.

O první světové válce byla roku 1930 vydána dokonce jedna kniha místní vlastivědy. Z jejích stránek dýše chlad utrpení, špatného jídla a potravinových lístků s rakouským orlem. Nadšení místních landšturmáků brzy vyprchalo, válka v zákopech se neuvěřitelně táhla. Většina frýdlantských koní byla zrekvírována, válečným sbírkám kovů padlo za oběť mnoho kostelních zvonů i mosazných domovních klik. Zabavena byla i starobylá panská hasičská stříkačka. Nesmyslná válka stála Frýdlant stovky životů místních občanů. Mrtvým byl věnován překrásný pomník postavený v parku nedaleko kostela. Polonahý voják pokrčeně vyjadřoval lidskou touhu schoulit se, skrýt se před všemi válečnými hrůzami. Socha byla později odstraněna a umístěna na hřbitově.

O poslední válce, nejhorší ze všech, se píše nejhůře, je ještě příliš vrytá do myslí mnoha lidí. Rozpoutal ji vlastně jediný člověk, člověk, který byl později zván ďáblem - Adolf Hitler. Byl to také on, kdo rozbil staleté hranice české země a připojil Frýdlantsko k Německu. Dne 6. října 1938 pak slavnostně promluvil z balkonu frýdlantské radnice. Místním ženám tehdy tekly slzy štěstí, muži zdravili zdviženou pravicí. Kdo nesouhlasil, nejásal, byl ztrestán. Brzy jásali skoro všichni frýdlantští Němci. Češi byli vyhnáni. Z dokumentů městského musea je patrné, že někteří frýdlantští Češi brali svoji nelehkou a nezáviděníhodnou situaci s hořkým, ale typicky českým inteligentním humorem. Když si totiž všichni čeští obchodníci museli dát do výkladu švabachem psanou tabuli "Zde je český obchod", to aby snad některého Němce nenapadlo tam jít nakupovat, tak si pod tuto ceduli místní švec Lánský mýdlem připsal ještě poznámku "Od roku 1892". Frýdlantští Němci však ve svém fanatismu takový humor nepochopili. Ke své škodě. Za svoji zaslepenou přízeň bláznivému Vůdci poté, co prohrál největší válku světa, snad spravedlivě, ale příliš krutě zaplatili. Až na výjimky byli z Frýdlantu vykázáni, vyhnáni daleko od domova. Po vojsku zbyl jen smutek a hromady válečného šrotu podél cest.

Neustálé válečné konflikty však nebyly jediným zdrojem utrpení obyvatel Frýdlantu. S válkou šel, snad náhodou, ruku v ruce mor. Černá smrt se žlutavými prsty se nebála křížů ani jalovcového kouře. Více než 800 mrtvých z morové rány bylo v letech 1597 - 1601 pohřbeno do hromadných hrobů u kostela svaté Máří Magdaleny ve Větrově.

Další morové časy přišly v dobách velkých selských rebelií na konci 17. století. Krysí doby morových nákaz připomíná dodnes mariánský morový sloup u frýdlantského kostela. Barokní svaté s očima obrácenýma k nebi nechal původně na náměstí u radnice postavit roku 1729 řezník Johann Josef Stracke se svým otcem Tobiášem. Roku 1898 byl sloup přemístěn na své dnešní místo. Vedle nemocí trápil místní lid i hlad, po válkách v kraji zůstalo jen velmi malé množství potravin a dobytka. Byla obrovská drahota. Roku 1805 město dokonce vydalo pamětní minci při příležitosti nejvyšší drahoty.

Byla z olova. V dřevěném Frýdlantě byl častým hostem také červený kohout. Nejničivější požáry byly v letech 1572, 1634, 1792, 1794, 1811 a 1853. Roku 1634 shořely kromě kostela, děkanství a školy všechny budovy uvnitř hradeb. Přesto bylo město v poměrně krátké době znovu obnoveno. Další z ničivých požárů vypukl 17. ledna 1797 v deset hodin večer z neopatrnosti ševcovy ženy Terezy Lenkischové. Za sedm hodin tehdy lehlo popelem 72 domů včetně radnice.

Kromě ohně byla častou příčinou neštěstí i voda. Bude jí věnována zvláštní kapitola, nicméně bychom si měli připomenout alespoň obrovské dvacetidekagramové kroupy, které na Frýdlant spadly v srpnu 1881, nebo příšernou sněhovou vánici v březnu 1887.

Spíš kuriozitou pak je zemětřesení, které městem zadunělo 14. června 1804. Frýdlantská země se však otřásla i v tomto století - 10. ledna 1901 v 3.45 ráno. Ani jedno z místních zemětřesení však nenapáchalo žádné větší škody.

Frýdlantskými zemětřeseními také končím svoji černou kapitolu, vyprávění o zemi rudé od krve, pláči svatých z morových sloupů a neskutečných kabaretech válek. Nejzbytečnější a nejdelší kapitolu.

Zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996

Bahnhof Friedland i.B. 1945 zní popisek. 

Osobně si myslím že je to až duben 46/47. To bílé na stráni jsou zbytky závěje sněhu to určitě v letních dnech hned po osvobození nebylo. Muselo to být o rok později. Asi tam taky někde stojí moji prarodiče s mamkou. 

autor příspěvku Aleš Procházka

Frýdlant - Burschentag 29.6. - 1.7. 1928. 

Sraz členů studentských spolků Burschenschaften. Tyto spolky jsou národně konzervativní a zdůrazňují hodnoty jako čest, svoboda a vlast. Burschentag je tedy příležitostí pro členy těchto spolků se setkat, diskutovat a oslavovat své tradice.

autor příspěvku Josef Kutílek

ona to byla i oslava výročí založení tohoto chlapeckého "studentského" svazu Silingia ( 60. semestr ) ..komentář Petr Krause

Vítání Hitlera ve Frýdlantu

Sudety po konferenci v Mnichově připadly nacistickému Německu a místní příznivci nacistického vůdce se shromáždili na frýdlantském náměstí, aby svého hrdinu náležitě přivítali.

Mnichovský pakt znamenal pro Československo nejen potupu na mezinárodním poli a okleštění hranc, ale také silné omezení obranných schopností země, podkopání ekonomiky a morálky obyvatel. Němcům padly do rukou obranné tvrze, musela být přeorganizována dopravní síť, mnoho výrobních závodů se ocitlo rázem na druhé straně hranic.

Dohoda mocností z konce září ukládala Československu povinnost postoupit území Německu do 10. října, ale většina území přešla pod německou správu dříve, o čmež svědčí i triumfální příjedz německého kancléře Adolfa Hitlera do Frýdlantu 8. října 1938. Když vystoupil na balkón místní radnice. náměstí zaplněné jeho příznivci jej nadšeně zdravilo.

zdroj: https://www.stoplusjednicka.cz/vitani-hitlera-ve-frydlantu?

Německý lehký 2 cm flak u zámku ve Frýdlantu.
Německý lehký 2 cm flak u zámku ve Frýdlantu.
Adolf Hitler spolu s Konradem Henleinem na balkonu frýdlantské radnice. Zdroj: [Návštěva Adolfa Hitlera, Frýdlant, 6. říjen 1938]. 2. [Friedland in Böhmen]: [Gottfried Wurbs], [1938]:
Adolf Hitler spolu s Konradem Henleinem na balkonu frýdlantské radnice. Zdroj: [Návštěva Adolfa Hitlera, Frýdlant, 6. říjen 1938]. 2. [Friedland in Böhmen]: [Gottfried Wurbs], [1938]:
Vůdce ve svobodném Frýdlantu  Při své návštěvě ve „osvobozeném“ sudetoněmeckém městě Frýdlantu byl Vůdce jásavě vítán sudetoněmeckým obyvatelstvem, které se sem sjelo ze všech stran. Naše fotografie ukazuje Vůdce při jeho příjezdu před radnici ve Frýdlantu, před níž nastoupily také bojové oddíly SdP (Sudetendeutsche Partei – Sudetoněmecká strana).
Vůdce ve svobodném Frýdlantu Při své návštěvě ve „osvobozeném“ sudetoněmeckém městě Frýdlantu byl Vůdce jásavě vítán sudetoněmeckým obyvatelstvem, které se sem sjelo ze všech stran. Naše fotografie ukazuje Vůdce při jeho příjezdu před radnici ve Frýdlantu, před níž nastoupily také bojové oddíly SdP (Sudetendeutsche Partei – Sudetoněmecká strana).
Generálplukovník rytíř Wilhelm von Leeb, pod jehož velením začaly německé jednotky v sobotu obsazovat úsek oblasti I v Sudetech.
Generálplukovník rytíř Wilhelm von Leeb, pod jehož velením začaly německé jednotky v sobotu obsazovat úsek oblasti I v Sudetech.

Po Mnichovské dohodě (30. září 1938) bylo rozhodnuto, že pohraniční oblasti Československa s převážně německým obyvatelstvem budou postupně obsazeny Německem. Nacistické jednotky začaly do těchto oblastí vstupovat v prvních říjnových dnech. Mezi těmito oblastmi bylo i Frýdlantsko, které mělo silnou německou menšinu a leželo strategicky u hranic s tehdejším Německem. Hitlerova "vítězná cesta" po SudetechAdolf Hitler uskutečnil po okupaci tzv. "vítěznou cestu" (Führerfahrt) po nově zabraných územích. Šlo o sérii triumfálních příjezdů, shromáždění a projevů v městech Sudet, která měla symbolicky demonstrovat "osvobození" sudetoněmeckého obyvatelstva a začlenění území do Třetí říše. Frýdlant – 6. října 1938Hitler přijel do Frýdlantu ve čtvrtek 6. října 1938. Město bylo jednou z prvních zastávek jeho cesty. Na náměstí se konala velká manifestace, na které Hitler promluvil z balkonu radnice k tisícům místních obyvatel. Atmosféra byla inscenována jako slavnostní vítání "osvoboditele" — vlály hákové kříže, hrála hudba a obyvatelstvo hajlovalo. Nacistická propaganda využila tuto scénu k šíření obrazu spontánního nadšení a jednoty "návratu do Říše".Článek z dobového tisku, který popisuje Hitlerovu návštěvu Frýdlantu před 87 lety, přikládám níže. "Věčný prapor německého národa."Adolf Hitler ve městě Valdštejna.Vyvrcholením třetího "Führerova dne" v Sudetech se stalo velké shromáždění na náměstí před radnicí ve Frýdlantě. Město Valdštejna, které po staletí stálo v ohnisku "národnostního zápasu", zažilo ve čtvrtek odpoledne svou největší hodinu: Vůdce vstoupil do osvobozeného německého pohraničí, přijat jako triumfátor a zachránce vlasti.Obyvatelé Frýdlantu, kteří si jsou vědomi slavné tradice svého města, připravili Vůdci bezpříkladně nadšené přivítání. Místní vedoucí Frýdlantu Fritsch pozdravil Vůdce z balkonu radnice projevem a výkřiky, které zněly jako jediný hlas: "Teď jsme svobodní! Svobodní! Svobodní!"

Jménem sudetoněmeckého župního vedoucího Henleina, zmocněnce Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru, podal zprávu obergruppenführer Kraus.A pak Vůdce pronesl tato slova: "Spojením Sudet s Říší je zápas staletí a desetiletí plných boje a obětí konečně rozhodnut. Prapor, který dnes vlaje nad celým Německem," zvolal, zatímco Frýdlanťané bouřlivě tleskali, "má být věčným praporem německého národa a národ jeho věčným nositelem!" Obrovský jásot poděkoval osvoboditeli Adolfu Hitlerovi za jeho slova."Říše Němců, kterou jsme nyní konečně vybudovali v národněsocialistickém státě, je pro nás největším štěstím na tomto světě a jsme kdykoli připraveni pro ni přinést nejvyšší a poslední oběť!" Tisíce lidí opět pozdravily tato slova bezpříkladnými výkřiky "Sieg Heil" a tím složily nový slib věrnosti. Vůdce ukončil krátký projev slovy: "Vím, že říše, která vzešla z boje našeho národněsocialistického hnutí, nikdy nezanikne, dokud budou na světě Němci!" Nato se rozlehl mohutný pokřik "Německo, Sieg Heil!"Po velkém shromáždění ve Frýdlantu se při jízdě směrem na Liberec otevřelo působivé panorama Jizerských hor. V začínajícím šeru obyvatelé usedlostí a domů, roztroušených po svazích hor jako perly, zapálili své poslední svíce a postavili je do oken — hluboký, dlouho toužebně očekávaný pozdrav Vůdci z noční temnoty."

autorka článku Jitka Sýkorová

Zdroj: Ilustrierte Kronen-Zeitung. Pátek 7. 10. 1938, roč. 39, č. 13.908, s. 4.

Už velmi, velmi dlouho nezažilo české město Frýdlant takovou podívanou jako v neděli, kdy němečtí vojáci za zvuku hudby předvedli na skutečně německém náměstí města pochod kolem svého velitele.
Už velmi, velmi dlouho nezažilo české město Frýdlant takovou podívanou jako v neděli, kdy němečtí vojáci za zvuku hudby předvedli na skutečně německém náměstí města pochod kolem svého velitele.

Frýdlant v říjnu 1938 

Historický kontextV neděli 2. 10. 1938, došlo ke vstupu německé armády (Wehrmachtu) do druhé zóny Sudet podle Mnichovské dohody (podepsané 30. 9. 1938). V rámci této dohody muselo Československo bez boje postoupit pohraniční oblasti s německou většinou obyvatelstva Třetí říši. Frýdlant (německy Friedland)Frýdlant byl tehdy okresním městem v severních Čechách (dnes Liberecký kraj). Měl silnou německou menšinu, která tvořila naprostou většinu obyvatelstva. 

Město se tak stalo jedním z prvních míst na severu Čech, kam Wehrmacht slavnostně vstoupil po podpisu dohody. Průběh událostí

Německé jednotky dorazily do Frýdlantu v neděli odpoledne 2. 10. 1938. Obyvatelé města — především místní Němci — vítali vojáky s vlajkami, květinami a jásotem, zvonily kostelní zvony, na hradě vlály vlajky a z radnice byla čtena proklamace generálplukovníka Fedora von Bocka, velitele německé 8. armády, která obsazovala severní Čechy.Článek líčí událost propagandisticky, jako "návrat Frýdlantu do Říše" a symbol "osvobození" Sudet. Píše o "velké německé Říši", která "vzala své sudetské Němce navždy pod svou ochranu". Ve skutečnosti šlo o vojenskou okupaci československého území, i když bez ozbrojeného střetu. Lidé a atmosféra

Text zachycuje nadšení sudetských Němců, kteří vítali Wehrmacht jako osvoboditele.Naopak české obyvatelstvo (menšina ve městě) bylo podle dobových svědectví často vystaveno nátlaku, vyhánění nebo zatýkání, i když o tom samozřejmě noviny z Říše nepsaly. Symbolika Frýdlantu

Pomník Albrechta z Valdštejna na frýdlantském náměstí měl tehdy pro Němce silný historický význam – Valdštejn byl považován za "německého" vojevůdce spojeného s Frýdlantským panstvím, a jeho socha byla využita jako symbol "německé tradice" města. Za války (1939–1945)

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15. 3. 1939) Frýdlant zůstal součástí Německa, nikoli protektorátu. Byl tedy plně pod německou civilní správou, stejně jako Liberec, Žitava nebo Ústí nad Labem. Ve městě působily organizace NSDAP, Hitlerjugend a Bund Deutscher Mädel, stejně jako v ostatních "říšských" městech. V průběhu války zde bylo nasazeno české i polské obyvatelstvo na nucené práce, a menší pracovní tábory existovaly i v okolí (např. textilní průmysl, zemědělství).

Nedělní Frýdlant před 87 lety"Ve Valdštejnově městečkuNedělní odpolední vstup německých vojsk do Frýdlantu proměnil jinak poklidné městečko v pravý vír nadšení. Nad městem krouží německá pozorovací letadla a na náměstí tohoto asi šestitisícového města pod Valdštejnovým zámkem jásají lidé, jak dosud nikdy nejásali. Den roztrhal i šedé mraky na obloze a radostně, pestře zazářilo jasné podzimní slunce na to krásné, staré město.Z nových hnědých vozidel Wehrmachtu tryskají květiny, mečíky, jiřiny, astry, mávající praporky — smích a slzy v jednom. V okamžiku už na vozech sedí několik kluků a vojáci je berou s sebou až k zámku. Nad radnicí se i za bílého dne rozzáří hákový kříž z elektrických žárovek, a pak se znovu ozývá hřmění letadel nad střechami.Nad tichou slavnostní stráží se rozlévá večerní soumrak. Na náměstí lze číst česká slova "Jen pro autobusy" a pod nimi německý překlad "Nur für Autobusse". Lidé je čtou s podivným pocitem. A ze staré lékárny brzy zmizí nápis "Lékárna". 

Stopa minulosti!

Ozývají se nové výkřiky. Do města dorazily cyklistické oddíly Wehrmachtu. Z radnice je čtena proklamace generálplukovníka von Bocka. Když dozní slova "Ať žije Vůdce!", vznese se k nebi nový jásot.Ručičky radničních hodin ukazují pátou. Z Reichenberské ulice se ozývá bubnování a troubení, pochoduje kapelník, hudebníci a vojenská kapela. Teď už jásot přehlušuje i vojenskou hudbu, tak divoce se rozléhá v rytmu pochodového kroku: "Sieg Heil, Sieg Heil, Sieg Heil!" To nemá konce — stejně jako nekončí proudící jednotky.Muž vedle muže, puška vedle pušky, ozdobené květinami. Neustálý rachot a pochod vozidel, děl, kulometů. Velkoněmecká říše přijala své sudetské Němce navždy

zdroj:  Státní hrad a zámek Frýdlant

Toto je fotomontáž vytvořená pro ilustrativní účely, která kombinuje různé obrazové podklady s cílem přiblížit podobu a rozsah historických událostí. Souhrnná rekonstrukce náletu na Frýdlant z 8. května 1945: Infografika znázorňuje strategickou polohu města jako dopravního uzlu, který se stal terčem sovětské 2. letecké armády v rámci snahy o ochromení ustupujících německých sil skupiny armád Střed. 

Zkáza, která se ve městě rozvinula, zasáhla jak strategické body, tak civilní prostor. Hlavní vlna úderů mířila na okolí nádraží a železniční tratě, avšak vzápětí dopadaly bomby i do hustě obydlených částí. Těžce zasažena byla Liberecká ulice, v té době zaplněná nekonečnými kolonami uprchlíků, a dále oblast dnešní ulice Míru a Zámecké ulice, kde bylo mnoho měšťanských domů srovnáno se zemí a další utrpěly fatální narušení statiky. Jedním z nejvýrazněji poškozených objektů byl děkanský kostel Nalezení svatého Kříže. Tlaková vlna při výbuchu pum vyrazila okna, poškodila střešní konstrukci a střepiny se zaryly hluboko do fasády. 

Okolí kostela bylo poseto krátery a samotná stavba utrpěla takové poškození, že musela být po válce opravována. Tento zásah měl nejen materiální, ale i symbolický význam, protože šlo o jednu z hlavních dominant města ⛪💣 Snímek ilustruje, jak se vojenský úder na dopravní infrastrukturu fatálně přelil i do historického centra města. Zasažena byla také budova dívčí měšťanské školy a městská tělocvična, což jasně ukazuje, že bombardování zasáhlo civilní infrastrukturu. Řada obytných domů byla zničena nebo vážně poškozena a jejich obyvatelé zahynuli pod troskami.💔 Tato fakta musela být z oficiální historie vymazána, aby nebyl zpochybněn obraz Rudé armády jako armády přinášející výhradně osvobození.

Krvavý epilog války: 

Proč sovětské bomby dopadaly na Frýdlant v den kapitulace Zatímco se ve zbytku Evropy již připravovaly velkolepé oslavy konce nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, pro obyvatele Frýdlantu se úterý 8. května 1945 stalo dnem nejtemnějším. Frýdlant nebyl součástí Protektorátu, ale jako součást Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland) patřil přímo pod Třetí říši, kde pod pevnou rukou župního vedoucího Konrada Henleina platily říšské zákony až do úplného konce. 

V momentě, kdy byl mír prakticky na dosah ruky, se nad městem rozezněly motory letadel s rudou hvězdou, která nepřinášela svobodu, ale nečekanou zkázu. Situace v regionu byla extrémně napjatá – město bylo doslova ucpáno tisíci uprchlíky ze Slezska a nekonečnými kolonami ustupující německé skupiny armád Střed. Této obrovské síle, čítající statisíce mužů, velel polní maršál Ferdinand Schörner, fanatický stoupenec Hitlera, který byl rozhodnut probít se na západ do amerického zajetí bez ohledu na počet obětí. Právě Schörnerova přítomnost a jeho snaha uniknout učinila z Frýdlantu strategický cíl pro sovětskou 2. leteckou armádu, které velel generálplukovník Stěpan Akimovič Krasovskij. 

Tato armáda měla jasný a neúprosný úkol: poskytovat přímou vzdušnou podporu 1. ukrajinskému frontu pod vedením maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Zatímco v Praze od 5. května zuřilo Pražské povstání a čeští vlastenci na barikádách zoufale volali o pomoc, Koněvovy jednotky zahájily bleskovou Pražskou ofenzívu. Sovětské letectvo pod Krasovského velením čistilo cestu pozemním vojskům a snažilo se paralyzovat Schörnerovy ústupové cesty, aby německá armáda zůstala uvězněna v kleštích mezi frontami. V tomto kontextu nebyl nálet na Frýdlant náhodným omylem, ale chladnokrevným vojenským kalkulem, jehož cílem bylo vyřadit klíčový dopravní uzel, i za cenu masivních civilních ztrát. 

Peklo se rozpoutalo v několika vlnách, nejničivěji dopoledne mezi 9:00 a 10:00 a následně odpoledne po 16:00 hod. Sovětští letci útočili na město ucpané lidmi a zvířaty. V ulicích se odehrávaly apokalyptické scény; mezi hořícími troskami pobíhali splašení a ranění koně, jejichž krev se mísila s prachem z rozstřílených domů v ulicích Míru, Hejnické a v okolí nádraží. Brutální síla náletu těžce zasáhla kostel Nalezení svatého Kříže, dívčí měšťanskou školu i městskou tělocvičnu. Zatímco obytné domy v ulici Míru pohřbívaly lidi zaživa, hrad a zámek Frýdlant zůstal jako zázrakem nedotčen, přestože sloužil pro letce jako jasný orientační bod.Zásadní rámec celé události tvoří diplomatický vývoj posledních dnů války. Dne 7. května 1945 v 02:41 byla v Remeši podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa, která měla vstoupit v platnost 8. května ve 23:01. Na nátlak Josifa Stalina však došlo k opakování aktu kapitulace v Berlíně, kde byla podepsána 8. května ve 22:43, což podle sovětského času znamenalo již 9. květen. Tento časový nesoulad vytvořil tragický "mezičas", kdy byl mír fakticky rozhodnut, ale válka v terénu pokračovala. Celý den 8. května byl z pohledu Rudé armády stále dnem otevřeného boje a zároveň "vyřizování účtů" s nepřítelem, přestože v diplomatických kruzích už bylo o míru rozhodnuto. 

V noci z 8. na 9. května vstoupily do města jednotky Rudé armády, konkrétně části 52. armády pod velením generálplukovníka Konstantina Apollonoviče Korotějeva. Osvobození tak přišlo bezprostředně po náletech, v době, kdy obyvatelé ještě odklízeli trosky a vyprošťovali mrtvé. Tento sled událostí vytváří zásadní historický paradox. Vojenská síla, která město osvobodila, byla zároveň součástí operace, jež vedla k jeho poničení jen o několik hodin dříve. Po roce 1948 byla tato skutečnost systematicky potlačována. Oficiální historiografie eliminovala kontroverzní aspekty osvobození a vytvářela obraz Rudé armády jako bezchybné síly. Bombardování Frýdlantu bylo zamlčováno nebo připisováno německé Luftwaffe, což odporovalo dobovým pramenům i vojenské realitě. Současná historiografie chápe bombardování Frýdlantu jako součást chaotického závěru války a strategického tlaku na likvidaci ustupujících německých jednotek.Frýdlant tak dnes připomíná, že konec války nebyl jednorázovým aktem, ale procesem plným paradoxů. V době, kdy byl mír již podepsán a jinde se slavilo, zde lidé umírali jako oběti posledních rozhodnutí války.

zdroj: Státní hrad a zámek Frýdlant

1968

archiv Ivan Růžarovský
archiv Ivan Růžarovský

Fotogalerie Aleš Procházka

Pan Walter Plischke při natáčení rozhovoru
Pan Walter Plischke při natáčení rozhovoru
Maminka Hedwig (nalevo od tatínka) s rodiči Reinholdem a Bertou Tandlerovými a sourozenci – starší sestrou Elfriede (*1908) a mladšími bratry Emilem (*1910) a Ernstem (*1911) před domem ve Fojtce u Liberce, který již nestojí
Maminka Hedwig (nalevo od tatínka) s rodiči Reinholdem a Bertou Tandlerovými a sourozenci – starší sestrou Elfriede (*1908) a mladšími bratry Emilem (*1910) a Ernstem (*1911) před domem ve Fojtce u Liberce, který již nestojí

Příběh odvahy a obětavosti!

Walter Plischke, rodák z Liberce, 

čelil po válce diskriminaci kvůli svému původu. Přesto našel životní poslání za volantem sanitky , kde ve frýdlantské nemocnici sloužil 32 let.

Pamětník s motocyklem při závodech v Jizerských horách na začátku 60. let 20. století
Pamětník s motocyklem při závodech v Jizerských horách na začátku 60. let 20. století
23. listopadu 1745 prošel Frýdlantem generál Trenk se svými pandury, když táhl do Jelení Hory. Znovu se ve Frýdlantu objevil 28. listopadu, když se z tažení vracel.

autor příspěvku Petr Krause

Share