Nová Ves nad Nisou
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Nové Vsi nad Nisou je sakrální stavbou z 1. poloviny 20. století stojící na návrší uprostřed obce. Před I. světovou válkou založila místní katolická obec Spolek pro výstavbu kostela. S vlastní výstavbou se mohlo začít až teprve roku 1935. Dne 16. května 1935 byl slavnostně položen a posvěcen základní kámen a v témže roce byl kostel vysvěcen. Dne 24. června 1936 se uskutečnily kostelní slavnosti s velikou poutí, při níž byly vysvěceny a na věž vyzdviženy tři velké zvony o celkové hmotnosti jedna tuna a malý zvon – umíráček. Za II. světové války byly zvony použity pro válečné potřeby, čímž byly nenávratně ztraceny. V roce 2007 bylo v obci založeno občanské sdružení Novoveský okrašlovací spolek, který má za jeden z hlavních cílů zachovat novoveský kostel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1634.Pamětihodnosti- Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů - katolický kostel z roku 1935
- Kostel Gustava Adolfa - odsvěcený evangelický kostel z roku 1935 (v parku nad koupalištěm)
- Nisanka - rozhledna z roku 2007
- Památkově chráněný kříž v místě zvaném U tří lip (proti domu če. 600)
- Památkově chráněný kříž v místě zvaném U křížku (severozápadně od stavení če. 543)
- Park nad koupalištěm
- Hřbitov
Přírodní zajímavosti
- Pramen Lužické Nisy s pamětním kamenem
- Trojice památných lip malolistých v místě zvaném U tří lip (poraženy v prosinci 2015)
- Památná lípa malolistá pod stavením čp. 92
- Památná lípa malolistá U Brynychů nad chalupou čp. 648
- Novoveský vrch (669 m) s žulovými skalkami a balvany
- Černostudniční hřeben a vrchol Černá studnice (869 m) s rozhlednou
Veselá směna novoveské stanice v roce 1991.
Zleva výpravčí Petr Klimeš, Gabriela Kohoutová (později Geletičová) a výhybkář Josef Horák, který ve stanici sloužil od roku 1971 do roku 2006
(archiv Jindřich Berounský)
Poštovní korespondence s obrázkem jedné staré hospody na NOVÉ VSI
v původním, kolorovaném a dnešním pohledu na stejné místo.(color Fotočas)
Pramen Nisy
Kde vlastně pramení Nisa, jež se vlivem dějinných událostí stala významným tokem, který na politické mapě Evropy odděluje dva státy? Jednoznačná odpověď na položenou otázku je nesnadná: známe totiž Nisu Lužickou, Bílou, Černou, Lučanskou i Novoveskou a možná bychom našli i další názvy; jednotné názvosloví kupodivu není zatím vžité. Snad i proto se místní patrioti v roce 1930 rozhodli pramen Lučanské Nisy důstojně označit. V mělké kotlině na pomezí Smržovky a Nové Vsí byl umístěn kámen, který nenechává nikoho na pochybách, kde se tato říčka rodí, Prameniště postupně zpustlo a znovu upraveno bylo až před několika lety.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)
Pramen Nisy
Obě hlavní řeky Jizerských hor mají své prameny označeny pomníky; u míst, kde se rodí řeky tak vznikly dvě přírodní svatyně, kde ale káže jen voda svojí velikou silou o duchu přírody. Před několika lety jsme jeli na kole podél toku delší z nich - Lužické Nisy - až tam, kde se po více jak dvě stě kilometrech u Ratsdorfu slévá s tokem Odry do mohutného proudu. A pak ještě dál - doprovodili jsme vody z naší Nisy až k Baltskému moři. Taková pouť ze všeho nejvíc připomíná sledování života člověka - z pramínku je již po pár metrech malý potůček, pak bystrá, čistá říčka splyne se svými jizerskými sestrami Nisami - Bílou a Černou. A pak už lehce zakalená řeka opustí Čechy; do Górlitz, Muskau a Gubenu přiteče již jako bytelný, zestárlý proud; nabírá Odru a další a další vodu. Nakonec splyne široká a stará řeka s věčností mořských vln. Pramen Nisy je v krásném, svým lužním vzhledem až pohanském hájku v Nové Vsi nad Nisou. ještě na počátku 19. století bývalo toto místo pojmenováno Pfarrfeld — Farské pole. Pramen zde podle starých údajů ž popisu Romischova maloskalského panství býval již před polovinou 19. století označen kamenem s nápisem. V místě, kde voda vyvěrá ze dvou děr a spojuje se v nově zrozenou Nisu, chtěl již roku 1899 zřídit pamětní místo nově založený novoveský okrašlovací spolek; nedokázal se však tehdy dohodnout s Emilem Czejkou, majitelem pozemků. Teprve až roku 1929 byla k prameni zřízena cesta a následně zde byl 29. června 1930 slavnostně a za přítomnosti řady osobností včetně jabloneckého starosty Fischera odhalen přírodní kámen s nápisem "Neisseguelle 1930". Žulový balvan byl přivezen z Jizerských hor, konkrétně z Bukové hory. Na místě stojí dodnes, původní nápis na něm byl však roku 1980, po padesáti letech, překryt bronzovou tabulí se stylizovaným tokem řeky, letopočtem 1980 a nápisem "Pramen Nisy" Nedávno však byla bronzová deska neznámými primitivy zcizena.
zdroj: Připomínky zašlých časů - Pomníčky Jizerských hor: Miloslav Nevrlý, Jan Pikous, Marek Řeháček, Otokar Simm, 2008
(v roce 2010 byla instalována deska nová)