Christianenschacht, Důl Kristýna, jezero Kristýna

několik snímku vypůjčeno z webových stránek České geologické služby

Dále jsem přiložil celkovou fotografii těžní věže a dále fotografii mého pradědečka Antona Prchlika - Steigera na šachtě Christian fotka je datována 1942. (autor příspěvku Mára Prchlík)

O uhelném království 

Není to tak dávno, kdy se po ulicích Hrádku běžně procházeli umou- nění horníci. Hornická sláva města trvala prakticky od 18. století až do sedmdesátých let století dvacátého.

Původně se v okolí těžily pouze barevné kovy. Ve štolách poblíž Andělské Hory či Panenské Hůrky se dolovala nejen měď, ale 1 stříbro a olovo. Doly však brzy zanikly, skála nebyla příliš bohatá na vzácnou rudu. Poslední významný objev stříbra byl učiněn roku 1852 v Dolní Suché. Při hloubení studny u domu čp. 54 narazili kopáčí na stříbronosnou žílu. Množství stříbra zde bylo však tak nepatrné, že by otevření dolu na tomto místě bylo podnikem jistě ztrátovým.

Jiné to bylo s uhlím, lépe řečeno lignitem. Toho mocné vrstvy se nacházejí pod Hrádkem i jeho okolím. O lignitu, jeho složení 1 využití bylo popsáno mnoho papíru. Nejodbornější je asi starobylá kniha doktora Kratzera nazvaná "Hnědouhelné uložení u Hrádku v severních Čechách". Pan doktor v ní popisuje jak doly, tak vznik a složení hrádeckého lignitu.

S těžbou se zde započalo ke konci 18. století, kdy hrabě Clamm-Gallas pověřil inspektora frýdlantského panství Brettschneidera a správce grabštejnského panství Paula, aby vedli průzkum ve všech zdejších lokalitách. První důl - Barborka - byl otevřen v Loučné. Později přibyl ještě František a nakonec pracovalo v okolí celkem sedm uhelných šachet. Na velkém ložisku lignitu, objeveném na pozemcích hrádeckého dvora, byly později vybudovány doly Marie a Kristýna.

Vytěžený lignit byl používán jako topivo v širokém okolí. Kuriozní je, Že se neprodával na metrické centy, jak je tomu u uhlí obvyklé, ale na hektolitry, To proto, že lignit byl tak nekvalitní, že místy připomínal spíše mazlavou tmavou hlínu plnou vody. Přesto se po haldách vytěžené hlušiny potulovaly desítky nezaměstnaných, kteří hledali alespoň malé kousky zapomenutého lignitu na topení. Některé to stálo život, otrávili se plyny vycházejícími z šachet.

Postupem času se již nevyplatilo dolovat hrádecký lignit, v severočeské hnědouhelné pánvi byly objeveny další ložiska kvalitnějšího hnědého uhlí.

Dnes najdeme v Hrádku jen velmi málo památek na staré horníky. Zažloutlé fotografie umouněných mužů, omlácené kahany, plány štol - toť vše. Stará hornická hospoda v Loučné byla, stejně jako domek důlní správy, zbořena. A staré doly? V okolí města dnes najdeme pouze zbytky dolu František, šachtu Barborka pak připomíná jen jméno okrajové části Loučné. Nejdéle využívaný důl Kristýna byl po skončení provozu zatopen a dnes je vzniklé jezero využíváno k letní rekreaci. -

Hrádeckým dolům a horníkům je bohudíky odzvoněno, a ten kdo viděl dnešní těžbu lignitu v Polsku, mi dá jistě za pravdu. 

zdroj: Hrádek nad Nisou, 1995 text: Marek Řeháček

Historie oblíbeného koupaliště Kristýna v Hrádku nad Nisou

sahá až do roku 1786, kdy se začalo pátrat po ložiscích uhlí. Po nálezu lignitových slojí bylo v okolí města otevřeno několik šachet. Jako nejbohatší a jediný perspektivní se ukázal důl Kristýna. Po druhé světové válce, se na něm přešlo k povrchové těžbě, která byla 30. 4. 1972 ukončena. Jámu pak zatopila podzemní voda a vzniklá vodní plocha začala být využívána jako koupaliště. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vznikl na březích jezírka rozsáhlý rekreační areál.Rekreační areál Kristýna nabízí nejen plážovou pohodičku a koupání v pověstné čisté vodě, jejíž kvalita odolá vždy až do konce letní sezony, ale i několik asfaltových okruhů pro kolečkové brusle, mnoho tras pro pěší i cykloturistiku. Na své si zde přijdou i rybáři. Jen skok je to na hrad Grabštejn, jehož opevnění od pradávna střežilo údolí řeky Nisy se starou kupeckou stezkou. V oblasti se nachází ještě zámky Frýdlant, Sychrov a hrad Lemberk. A jelikož areál leží prakticky na hranicích s Německem, tak to je opravdu kousek i do královského města Žitava či půvabných lázeňských měst Oybin a Jonsdorf. Plážovou pohodu je proto možné zpestřit výletem k sousedům. Tedy jakmile to bude možné.

(autor příspěvku: Květa Vinklátová)

Jen co se oteplí 

To, co  v dubnu roku 1972 vypadalo jako jedno z mnoha rozhodnutí strany a vlády, zcela jistě ovlivnilo budoucnost města Hrádku nad Nisou. Rozhodnutí Severočeského hnědouhelného revíru 0 zastavení těžby lignitu v povr chovém dole "Kristýna" dalo Hrádku nad Nisou haldy a jámy k rekultivaci, které se jen postupně zaplavovaly vodou z potůčků, polí a studní. Po osmdesáti letech nepřetržité těžby se bízarní opuštěná krajina začala plnit vodou. Uhlí se v okolí Hrádku nad Nisou těžilo už za Marie Terezie. S těžbou se začalo po roce 1786 v Loučné. Samotný důl Kristýna byl otevřen v roce 1892, byť přímo v této lokalitě se vědělo o uhlí již v roce 1840. Nejprve se těžilo hlubinným způsobem, později, od roku 1959 povrchově. Samotná důlní jáma patřila v rámci Severočeského revíru k těm nejmenším. V dole pracovalo pouze 32 horníků, bagnista a dva hdičí nákladních aut. Roční těžba činila jen padesát tisíc tun lígnítu, přesto uhlí na Kristině ubývalo, V dubnu roku 1972 skončila těžba uhlí na Hrádecku. 

Těch za imavosti o hrádeckém uhlí a jeho dobyva telů je mnoho, Například před otevřením dolu se z Loučné (součást dnešního Hrádku nad Nisou) uhlí dopravovalo od roku 1824 do Žitavy po proudu Nisy. Roku 1842 horníci z Gerštorfu (německý název Loučné) hledali a našli uhlí v Bílém Kostele a na Střeleckém vrchu v Chrastavě, ale pro malé mnažství nestálo za dobývání, Se stejným výsledkem byly pokusy opakovány o 10 let později v roce 1852, kdy zjara, jak praví kronika, bylo i mnoho chroustů.. Docházelo i k důlním katastrofám. 

V dole Christian a Josef vypukl v roce 1850 mohutný požár. V roce 1885 horníci poprvé vstoupili do celorevírní stávky, Těch bylo i několik za První republiky. V roce 1928 stávka trvala plné dva měsíce, byla spojena s hladovkou a dvě kompletní směny zůstaly pod zemí a odmítly vyfárat, Řada hrádeckých občanů německé národnosti nemusela do odsunu. Jako horníci byli z odsunu vyjmuti. Samotný důl Kristýna, poslední mohykán dobývání uhlí na Hrádecku, patří mínulosti. 

Za dobu jeho existence z něj bylo vytěženo skoro půldruhého milionu tun lignitu. V poslední době (do roku 1972) byla těžba dolu určena převážně pro opatovickou elektrárnu, jejíž kotle spolykaly denně dvě stě tun lignitu, který už Kristina nebyla schopná zabezpečit. Zatopená plocha o rozloze 12 hektarů se záhy stala rekreační oázou odpočínku a báječného koupání. A to nejen pro občany Hrádku nad Nisou a širokého okolí, ale i pro naše sousedy v sousedním Polsku a Německu, kteří areál zatopeného lomu Kristýna plně využívají.

Zdroj: Egon Wiener : Egonovy pohledy&pohlednice, 2008