První lyže v Čechách.

Výrobce lyží Haagen z Christianie si opatřil z různých zemí adressáře, dle kterých zasílal cenníky.

Tak se stalo, že poslal také cenník na adresu "Bruslarski klub v Praze"! Z koncovky -ski usoudil, že je to spolek lyžařský.

A bruslařský klub si také objednal první "ski" (vyslov "ši", nikoli "sky"), po česku "lyže".

Kolébka lyžování v Libereckém kraji

• Jilemnice a hrabě Harrach: Skutečnou kolébkou lyžování u nás je Jilemnice. V roce 1892 nechal hrabě Jan Nepomuk Harrach dovézt první páry ski pro své lesní dělníky, aby se v zimě snáze pohybovali po krkonošských hřebenech. Už v sezóně 1894/1895 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, vůbec nejstarší samostatný lyžařský klub v českých zemích, který funguje bez přerušení dodnes.

• Vysoké nad Jizerou: Toto město na pomezí Jizerských hor a Krkonoš se stalo dalším centrem. První lyžařské závody se tu konaly už na sklonku 19. století. Místní skokanský můstek na Šachtách patřil v první polovině 20. století k velmi populárním historickým sportovištím.

• Skokanské můstky v Ještědském areálu: Přímo nad Libereckým údolím na svazích Ještědu vyrostly první můstky již na začátku 20. století (v roce 1966 byl pak otevřen moderní areál). Liberec hostil nespočet mezinárodních závodů a v roce 2009 také Mistrovství světa v klasickém lyžování.

• Českolipsko a Lužické hory: Zimní radovánky se v minulosti nevyhýbaly ani nižším polohám. Dobové prameny z počátku století popisují čile organizovaný lyžařský a sáňkařský život v České Lípě a na svazích nedalekého vrchu Špičák.

Na čem se dá v zimě jezdit a jak

Asi první, na čem lidé jezdili, byla nějaká prkénka nebo něco jako sněžnice. Ale před příchodem Ski do Čech, jezdili lidé určitě na saních. Kromě saní a lyží jistě také každý z nás zná boby od dětských ježdíků a plastových bobů až po ty závodní. Pak si také vzpomeneme na skiboby a snowboardy. Ale v dnešní době se k pohybu na sněhu užívá daleko více pomůcek. Ráda bych vám ukázala alespoň některé, na kterých se oficielně jezdí.

1. Bigfoot – velká noha – jsou krátké lyžičky, jen o něco delší než bota, které se připevňují normálním vázáním. Lyžař nemá hůlky a tak je jízda na nich jiná, než na normálních lyžích.

2. Airboard – vzduchové prkno – není vlastně prkno, ale něco podobného nafukovačce. Má většinou tvar šipky a je zpevněné, aby nedošlo k protržení. Je z protiskluzové hmoty, jen na spodní straně má skluznice. Samozřejmě je opatřeno úchyty, aby bylo za co se držet. Dosahuje rychlosti až 80 km/h. Srovnání s nafukovačkou k vodě je jako srovnání BMW s Trabantem.

3. Snowtubing – jízda na duši – dnes už to není duše z traktoru, ale vyztužené kolo ze specielního materiálu, které má opět držadla.

4. Monoski – jednolyže – je podobná snowboardu, ale má obě vázání vedle sebe, jako by to byly dvě spojené lyže. Pod tímto názvem ale dnes najdete spíše jednolyži doplněnou případně sedátkem pro tělesně postižené. Ti mají na držení rovnováhy na rukou připevněné malé lyžičky. Zdravý lyžař na monoski má normální hůlky.

5. Snowbike – sněžné kolo – je obdoba horského kola, které má místo předního kola lyži a na zadním kole má řetěz jako rolba. Tím se zvětší záběr a zmenší podkluzování.

6. Skifox – podobá se skibobu, ale nemá řídítka, a je to jen jedna lyže, na které je přidělané odpružené sedátko. Jezdec má na nohou malé lyžičky a rukama se drží z boku sedátka.

7. Snowrafting – je to obdoba raftingu, ale na rozdíl od vody, na sněhu nemají cenu pádla a tak se raft řítí naprosto neřízeně z kopce. Raftingové dráhy musí mít velký protisvah, nebo jsou rafty připoutány na začátek kopce pružným vláknem jako u bungee jumpingu, protože raft je nebrzditelný. Dráhy jsou pro obveselení jezdců opatřeny boulemi, takže se brzy stává z raftu vznášedlo.

8. Zorbing – znáte ho možná z TV NOVA. Je to průhledná koule, uvnitř měkce polstrovaná, která se valí ze svahu a pak se děj vůle Boží. Není to jen zimní zábava, ale v zimě se také používá.

9. Jako poslední radovánky jsem si nechala lyžování s pomocí nějaké jiné síly, než sjíždění z kopce. Už delší dobu se používá Skíring, nebo někdy také Skijoring. Při něm se lyžaři nechávali tahat nejdříve koňmi nebo psy, pak kamarádem na kole, nebo na motorce a někdy dokonce autem. Dnes se používá také padák, nebo možná raději bych řekla křídlo, takže lyžaře táhne vítr. Tomuto sportu se říká Snowkiting.

Najednotlivé způsoby sjíždění jsou často, tam kde to jde, vytvořeny specielní dráhy, protože dovolit třeba tubing a rafting na sjezdovce s lyžaři, to by byl jeden velký chumel lidí, lyží i raftů.

Je jistě ještě více způsobů, jak se pohybovat na sněhu, třeba na igelitovém pytli (mimochodem, to není moc zdravé, jelikož všechny nárazy schytá netlumeně páteř – ale na menším kopečku to jde). Myslím, že snad tenhle výčet stačí. Většina z nás už tyhle způsoby asi nevyzkouší, ale můžeme se pobavit pohledem na to, jak to s těmi odvážnějšími a mladšími pěkně hází a točí.

Olga Preclíková