JABLONECKÝ PIVOVAR PO POŽÁRU 1905

Pivovar zaměstnával ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

(color Fotočas)

zdroj:Wikipedia

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna. Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen. V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska.

Brauerei Jablonec
Pivovar – původní podoba – byl postaven na místě starého dřevěného domku v r. 1833–1835 – dlouhou dobu byl majitelem svob. pán Ludwig v. Oppenheimer.

Pivovar v Jablonci nad Nisou, označovaný v dobových pramenech jako Brauerei Jablonec, vznikl v letech 1833–1835 na místě starého dřevěného stavení. Šlo o období, kdy se město rychle rozvíjelo díky sklářství a rostoucí poptávce po kvalitním pivu. Pivovar tak zapadl do širšího trendu modernizace a industrializace regionu.
Dlouholetým majitelem byl svobodný pán Ludwig von Oppenheimer, příslušník významného rodu, který se angažoval v podnikání i společenském životě. Oppenheimerové patřili k rodinám, které v 19. století podporovaly rozvoj průmyslu v severních Čechách – a pivovar byl jedním z jejich viditelných projektů.

color Fotočas Mirek
text Copilot

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna.

Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště.V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska. První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl.

Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura.

Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý. Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu.

V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení – byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Zdroj: https://www.pivovary.info/?p=107981

Požár jabloneckého pivovaru v roce 1905
V červnu roku 1905 zasáhla Jablonec nad Nisou tragická událost — ničivý požár zcela zdevastoval místní pivovar. Podle dobových zpráv vznikl požár neopatrnou manipulací jednoho z dělníků, což vedlo k rozsáhlému zničení areálu.
Pivovar byl v té době významným podnikem, který zaměstnával desítky lidí: od ředitele přes účetní, sládky, bednáře až po kočí a strojníky. V jeho okolí se nacházely i tři rybníky, založené mezi lety 1882–1889, které sloužily k těžbě ledu pro potřeby výroby piva.
Obnova a další osud pivovaru Navzdory rozsahu škod se město nevzdalo. Již v roce 1906 byl pivovar znovu postaven na původních základech a dokonce rozšířen. Později přešel do rukou svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a následně do společnosti vedené vídeňskými průmyslníky, včetně Johanna Medingera a barona Adolfa von Bachofena.
Tato událost je nejen připomínkou nebezpečí, které tehdejší průmyslové provozy představovaly, ale i svědectvím o houževnatosti místní komunity, která dokázala obnovit důležitý podnik v rekordním čase.

text Copilot
color Fotočas Mirek

ČUMILOVÉ..

Jablonecký pivovar ve Vrkoslavicích nehořel jen jednou v moderní historii, ale ten nejznámější velký požár byl:

rok 1905

Ten tehdy zničil značnou část areálu, ale pivovar byl už v roce 1906 znovu postaven a rozšířen.
----------------------------
Původní pivovar fungoval od 19. století
výroba byla ukončena až v roce 1991 !

color Fotočas
text Chat GPT

Zlatý mok z Jablonecka: Kde se tradice potkává s elektrizující vášní

Vaření piva není jen obyčejná průmyslová výroba. Je to obor postavený na řemesle, poctivé dřině, pokoře a především na lidech, kteří mu zasvětili svůj život. Jak s nadsázkou sobě vlastní říká hlavní sládek jabloneckého pivovaru Volt Martin Palouš, pivo je ten nejlepší alkohol, jaký lze uvařit v tak nepřeberné škále chutí – a navíc funguje jako spolehlivý most mezi lidmi, což je prý lepší než jakákoli psychoterapie.

Od atletiky a stavbařiny k pivovarskému kotli

Každý příběh má svůj začátek a ten Martinův se odvíjel poněkud netradičně. V mládí se aktivně věnoval atletice a jeho profesní směřování patřilo do stavebnictví. K pivu sice zpočátku neměl hlubší vazbu, ale láska k němu rostla s časem. Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy dostal příležitost učit se řemeslu ve Frýdlantě pod vedením zkušeného sládka Jiřího Strnada. Ten měl za sebou desítky let praxe a naučil ho vše podstatné o tom, co horký chmelový nápoj obnáší.

Když pak v Jablonci nad Nisou vznikal pivovar Volt, začínalo se takřka od podlahy. Hned na úvod musela ven první dvě várka piva, protože nesplňovala přísná kritéria kvality. Teprve pořízení sanitární stanice, nastavení přísných pravidel hygieny a otevření provozu lidem dalo pivu ten správný směr. Prosklená stěna do varny se stala symbolem otevřenosti – ostatně, jak s úsměvem podotýká Martinova rodina, u okna občas chybí už jen nápis "Prosím nekrmit".

Věda, hygiena a padesátikilogramové pytle sladu

Pivo je živý organismus a jeho zrod provádí celá řada přísných technologických kroků. Základem je rmutování, při němž vzniká cukerný základ, následné scezení zbavující mladinu mláta a chmelovar. Absolutním dogmatem je přitom hygiena. Jakékoli zanedbání čistoty se okamžitě podepíše na chuti, a proto se v Jabloneckém Voltu sanituje s příkladnou důsledkem.

Za každým půllitrem se ale skrývá obrovská fyzická námaha. Každé ráno je nutné do pivovaru přivézt a zpracovat padesátikilogramové pytle sladu a po dokvašení v cylindrokonických (CKT) či ležáckých tancích (LT) uzbrojit plné sudy, z nichž každý váží úctyhodných 62,5 kila. Přesto stojí tato dřina za to. Pivovar vaří desítky různých stylů – od klasických českých světlých a tmavých ležáků přes svrchně kvašené speciály jako IPA, APA, NEIPA, pšeničná piva, kyseláče typu Berliner Weise až po historické styly jako GRUIT. Jednou ročně dokonce vzniká unikátní pivo přímo z čerstvě natrhaných chmelových hlávek z lokální chmelnice.

Síla týmu a velká přátelství

Úspěch pivovaru nestojí na jednotlivci, ale na semknuté partě. Velkou oporou byl Martinovi zkušený sládek z Budvaru Aleš Dvořák, s nímž sdílel krédo, že pivo potřebuje čas, pokoru a lásku. V zákulisí i na provozu pak tahá za jeden provaz podsládek Václav Havel, vařič a sklepák Jan Frýda, závozák Ladislav Špís, šéf stáčecí linky Jakub Zapadlo, obchodník Radim Salač a Jana Staňková na příjmu objednávek. Nechybí ani rodinná krev – Martinovo jednovaječné dvojče (byť o šest let starší) působí jako sládek v pražském pivovaru Kobolis.

Tato soustředěná práce nese ovoce v podobě řady ocenění z prestižních soutěží. Časopis Pivo Bier Ale je v roce 2020 vyhodnotil jako největší překvapení roku, Sdružení přátel piva jej v témže roce zvolilo třetím nejlepším minipivovarem a v letech 2021 a 2022 dokonce celorepublikové prvenství obhájili, přičemž sám Martin získal historické ocenění pro nejmladšího sládka roku.

Budoucnost zvaná Brauerei Gablonz 1835

Zatímco Volt pevně zakotvil v povědomí milovníků dobrého pití, jeho tvůrci hledí směrem k velkolepé historické budoucnosti. Zásadním krokem je akvizice starého jabloneckého pivovaru Brauerei Gablonz 1835, který je o sedm let starší než slavný plzeňský vzor. Rozlehlý areál o výměře 75 000 metrů čtverečních skrývá obrovský potenciál – od starých žulových ležáckých sklepů přes historickou varnu až po tři pivovarské rybníky. V horizontu několika let se zde má pod hlavičkou zkušených tvůrců opět začít vařit pivo, čímž se uzavře pomyslný kruh podještědské pivovarské tradice.

Martin Palouš

Zde je podrobné zpracování celého Martinova vyprávění v autentičtějším tónu, který zachycuje jeho vlastní slova, atmosféru přednášky i s úsměvnými momenty, hláškami a detaily z jeho cesty:

Příběh z první ruky: Jak jsem propadl pivu, dřině a velkým vizím

"Když se postavíte před lidi a máte mluvit o pivu, hned se vám tak trošku rozklepe srdíčko. Ale jak říkáme my, pivovarský divu štěstí! Pivo je totiž z 92 procent voda, takže je to vlastně celé strašně tematické. Pojďme se ale vrátit na začátek – do dob, kdy to celé teprve začínalo.

Od atletiky ke 50kilovým pytlům sladu

Je to taková fotka asi patnáct nebo možná i víc let zpátky. Byl jsem tehdy ještě mladej a hloupej (ne že bych teď byl nějaký superinteligentní!). V té době jsem dělal atletiku a studoval tělesnou výchovu, což bych dneska už asi úplně nezvládl. Pivu jsem sice moc nerozuměl, ale měl jsem ho rád už tehdy, a hlavně – byl jsem stavař.

Když jsem pak dostal možnost začít se ve Frýdlantu učit vařit pivo pod vedením zkušeného sládka Jiřího Strnada, který měl za sebou 45 let praxe a naučil mě, co šlo, hned jsem toho využil.

Když jsme pak zakládali Volt, začínali jsme zostra. První dva tanky jsme rovnou vypustili, protože to pivo nebolo úplně moc dobré. Koupili jsme sanitární stanici, začali pořádně sanitovat, dali tomu nějaký rámec a hlavně jsme chtěli pivovar otevřít lidem. Když dneska přijdete do pivnice, je tam krásné prosklené sklo, kterým vidíte přímo do varny. Brácha se mi vždycky směje a říká, že už tam chybí jen nápis "Prosím nekrmit".

Pivo je nádherná dřina a věda

A že je to pořádná fuška! Když ráno začnete vařit, musíte přinést do pivovaru padesátikilogramové pytle sladu, odvařit to a vynosit mláto. Kluci v pivovaru se mi sice smáli, když jsem jim ukazoval fotku, že taky konečně něco dělám, ale patří to k tomu. Když pak pivo odzraje, ten padesátilitrový sud váží nějakých 62,5 kila.

Samotné vaření má svá pevná pravidla a dělá se zhruba na tři hlavní části:

1. Rmutování – vytvoření základu z cukrů.

2. Scezování – zbavení se mláta.

3. Chmelovar – přidání chmele.

Absolutním základem je ale hygiena. Když přijdete do pivovaru, kde je nepořádek, riziko, že vám pivo nebude chutnat, je obrovské – a to my samozřejmě nechceme.

Když je uvařeno, zchlazenou madinu dostanu do tanku, zakvasím a kvasnice začnou pojídat cukry. Tím vzniká CO2 a náš všemi oblíbený alkohol. Na pivu mě baví ta obrovská škála chutí – slaný, sladký, kyselý. De facto cokoliv si představíte, žádný jiný alkoholický nápoj nenabídne to, co pivo. A co víc, jednou ročně vaříme dokonce i vlastní pivo z čerstvého českého chmele přímo z chmelnice, kam si lidé mohou sami zajít a utrhnout si hlávku, aby věděli, z čeho se to dělá.

Parťáci, rodina a cesta úspěchů

Na téhle cestě potkáte spoustu skvělých lidí. Měl jsem tu čest potkat Aleše Dvořáka, legendárního sládka z Budvaru, který je dnes už v důchodu. Když jsme spolu vařili jeho poslední pivo, dali jsme si dohromady heslo, že pivo potřebuje čas, pokoru a lásku. V tom jsme si nesmírně rozuměli.

A s kým dalším to táhneme? Mým jednovaječným dvojčetem je brácha (který je sice o šest let starší, ale psss!), sládek v pražském pivovaru Kobolis. Společně s naším skvělým týmem – podsládkem Václavem Havlem, vařičem a sklepákem Janem Frýdou, závozákem Ladislavem Špísem, šéfem stáčecí linky Jakubem Zapadlem, obchodníkem Radimem Salačem a Janou Staňkovou na příjmu objednávek – sbíráme ceny. V roce 2021 jsme získali titul Minipivovar roku, v roce 2022 obhájili a já jsem tehdy jako nejmladší sládek v historii získal ocenění Sládek roku. Sám bych to ale nikdy nezvládl, ty lidi prostě v zádech potřebujete.

Budoucnost: Starý pivovar Brauerei Gablonz 1835

A co nás čeká? To je naše největší současná výzva. Aktuálně jsme koupili starý jablonecký pivovar Brauerei Gablonz 1835 – který je o celých sedm let starší než slavná Plzeň!

Vypadá dnes sice tak, jak vypadá, a je tam hromada práce na ploše 75 000 metrů čtverečních (včetně tří pivovarských rybníků, starých žulových ležáckých sklepů a sladovny, kde mě brácha už pomalu učí myšlence, že bych se na stará kolena mohl stát i sladmistrem). Plánujeme tam v horizontu zhruba dvou let začít znovu vařit pivo – v novém, o něco větším provozu. Než se ale pustíme do těch padesátikilogramových pytlů tam, čeká nás ještě spousta budování.

Jezdíme po republice, děláme tap takeovery, narážečky, povídáme si s lidmi a hlavně – učíme se to pivo žít. Děláme už přes 62 druhů piv a pořád nekončíme. Tak na zdraví a doufám, že vám naše pivo bude dál chutnat!"

zdroj: Srdcaři bez hranic bylo téma 17. ročníku akce PechaKucha Night Liberec, která se konala 10. června 2025 v kulturním centru Vratislavice 101010.

V horku do chladných sklepů: Nová kapitola pivovaru ve Vrkoslavicích

Historie se nevrací zpět proto, aby zůstala zakonzervovaná v archivech, ale proto, aby znovu ožila. Skvělým důkazem je starý průmyslový klenot ve Vrkoslavicích, jehož kořeny sahají až do roku 1835 – tedy do doby o sedm let starší, než byla založena slavná plzeňská plicta. Poté, co se v něm po více než třiceti letech odmlčelo vaření piva (provoz byl definitivně ukončen v roce 1991) a celý rozlehlý areál začal postupně chátrat, nastal bod zlomu. Když celý sedmdesátitisícipětsetmetrový areál před časem koupil týmový Pivovar Volt, začalo se psát zbrusu nové drama o záchraně jedné z nejvýznamnějších průmyslových památek Jablonce nad Nisou.

Když staré zdi opět ožijí

Že to není jen prázdná vizionářská gesta, ukázal už velký den otevřených dveří, kdy se po desetiletích mlčení brány vrkoslavického pivovaru opět dokořán otevřely veřejnosti. Stovky zvědavých lidí vyměnily horký letní den za chladné kamenné zdi starých sklepů, vůni sladu a orosenou sklenici piva. Návštěvníci dostali jedinečnou příležitost projít si běžně nepřístupná místa – historickou varnu, sladovnu, spilku i hluboké žulové ležácké sklepy.

Zatímco v první zrekonstruované budově už naplno fungují moderní linky na stáčení piva do lahví a plechovek, zbytek areálu dýchá atmosférou velkého odhodlání. "Máme fotografie toho, jak ty prostory vypadaly před opravou a jak vypadají dnes. Je to obrovský rozdíl a právě tady mohou návštěvníci nejlépe vidět, kam se obnova pivovaru za tak krátkou dobu posunula," ohlíží se za kus odvedené práce sládek Martin Palouš. Jak ale sám s pokorou dodává, nikdo nemůže čekat, že bude hned všechno opravené – před novými majiteli stojí roky mravenčí práce.

S respektem k tradici, ale s nohama na zemi

V dobách své největší slávy býval vrkoslavický pivovar regionálním obrem, který chrlil až 140 tisíc hektolitrů moku ročně. Noví pokračovatelé tradice však megalomanské ambice nemají; v plánech zůstávají věrni svému řemeslnémuu srdci. Nová varna je navržená na produkci kolem dvaceti až pětadvaceti tisíc hektolitrů ročně, což ideálně kombinuje sílu minipivovaru s efektivitou většího provozu.

Pokud půjde vše podle harmonogramu, první várka piva by se přímo ve Vrkoslavicích mohla uvařit zhruba do tří let. Plány navíc sahají dál než jen k nerezovým technologiím. Martin Palouš by do budoucna rád oživil i tradiční postupy: pořídit alespoň jeden poctivý dřevěný sud, obnovit otevřenou káď na spilce a nechat pivo zrát tam, kde k tomu kamenné stěny předurčily před sto padesáti lety – v původních podzemních sklepích.

Vrkoslavice tak pomalu sundávají kabát zapomnění a vracejí se na mapu míst, kde to žije historií, chutí a setkáváním.

zdroj: https://jablonecky.denik.cz/galerie-v-horku-do-chladnych-sklepu-historicky-pivovar-ve-vrkoslavicich-opet-zije/?