Historie hrádeckého fotbalu

O historii fotbalu

Vznik fotbalového klubu se v našem městě datuje k roku 1910. Náš oddíl se k tomuto datu hlásí i proto, že klub byl německý a nesl název GROTTAUER SPORTKLUB. Již od samého začátku se v něm objevují hráči i funkcionáři české národnosti jako J. a S. Žmudovi, Vilík, Hnízdo, Krejčí, Pařil, Spanilý a později i Ruda Weis, Josef Nedvěd a mezi funkcionáři V. Podhajský, J. Prokop a další.

Po první světové válce byl založen českým a německým dělnictvem vedle GSK druhý klub při organizaci ATHUS, v jehož řadách se prosazují hráči českého původu jako bratři Řeháčkové, V. Rindt, F. Šach, R. Říha, V. Prchlík, J. Lédl, V. Došek, bratři Kloučkové, Cýrus a kapitán mužstva pan Mikenda. Kolem roku 1935 se snažila česká menšina o založení vlastního klubu s názvem SLAVIA. Byly zakoupeny už i dresy, ale růst nacizmu a henleinovského hnutí tyto snahy doslova zardousily.

K založení klubu GSK došlo v květnu roku 1910 v hostinci "U korunního prince", jehož majitel se stal prvním předsedou a věnoval mu první míč. První zápasy se hrály výlučně jen na hřištích soupeřů a i na vlastní náklady hráčů. Vlastní hřiště, přesněji pronájem louky, získal klub až o rok později za podmínek pro dnešní dobu zcela nepochopitelných. Nájemce hraběcího dvora dovolil, aby se na louce statku (u mostku v Loučné) hrála kopaná pouze o nedělích. Po každém zápase se musí odstranit branky a louka musí opět sloužit původnímu účelu.

Putovními večery nazývali hráči tréninky, které se konaly střídavě na školní zahradě, zahradě tělocvičny nebo na "panských ladech" v Loučné. Slibovaný rozvoj klubu zastavila léta 1912 a 1913, kdy několik hráčů muselo narukovat na vojnu. Kádr mužstva sice doplnili mladí z rezervy, ale v roce 1924 došlo k úplnému ochromení činnosti klubu a klub existoval pouze jako spolek.

11.ledna 1919 se uskutečnila v hostinci "U císařské koruny" první poválečná schůze a byla obnovena činnost klubu. Mezi spoluhráče se však z první světové války nevrátili hráči Fröml a Pařil, kteří zahynuli. Klub v té době čítal jen 15 členů a vlastnil pouhých 50,- Kč. V roce 1920 však má již 100 a v roce 1921 dokonce 175 členů. V roce 1920 bylo založeno i záložní družstvo a dokonce dvě mládežnická družstva. V té době zaznamenává výrazný rozvoj. Je oploceno vlastní hřiště a bylo dosaženo i dobrých sportovních výsledků. Do roku 1929 sehrálo A mužstvo celkem 360 zápasů s aktivním skóre 1009:741.

V roce 1919 byl klub nucen vstoupit k německému fotbalovému svazu SEVER v Liberci. Soutěže tohoto svazu pokračovaly až do roku 1941-42. V dalších letech druhé světové války činnost prakticky zanikla. Kopaná se však hrála. Konala se utkání mezi nasazenými skupinami příslušníků různých národů na práci v tehdejší Velkoněmecké říši. Byla to utkání mezi Čechy, Poláky, Francouzi. Rusům tato zábava povolena nebyla. Toto sportovní zápolení mělo velký význam. Vracelo 

lidem naději, optimismus, nabízelo lidem možnost se stýkat, komunikovat, a to všechno podněcovalo víru v konečné vítězství nad fašismem.

S poválečnou slavnou érou hrádeckého fotbalu jsou spjata nám již mnohým známá jména jako Rudolf Weis, Alois Dajčar, Jaroslav Novotný, Míla Čech, František Bavor, František Novotný, Felix Kučera, Karel Hejkal a další. Všichni po roce 1945 pro rozvoj kopané v Hrádku nad Nisou odvedli velký kus práce. Většina z nich jsou hrádeckými rodáky a někteří z nich hráli již v třicátých letech za tehdejší hrádecký dorost.

Na tomto místě je zcela opodstatněná zmínka o dělnické tělovýchovné jednotě ATHUS. O založení jeho fotbalového klubu bylo psáno již v úvodu. Dodejme však, že na jeho založení se podílela i hrádecká DTJ, která v našem městě také existovala. Předsedou a současně kapitánem mužstva byl František Cýrus. Klub hrál svá utkání v rámci této organizace a o jeho bližší činnosti jsou jen drobné a kusé informace.

Závěrem bilancování činnosti a života fotbalových klubů v Hrádku nad Nisou z let 1910 až 1945 lze bez nadsázky říci, že to byla pro ně a jejich členy doba nejtěžší. To, že naši předchůdci všechna úskalí překonali a kluby po celá ta léta udrželi v činnosti, svědčí o jejich zapálení pro věc a o jejich velké morální a vlastenecké síle.

Své domovské právo měla od roku 1921 (8. května) v Hrádku nad Nisou i tělovýchovná jednota SOKOL. Doslova revolučním činem dodáním národního sebevědomí bylo založení této tělovýchovné jednoty v našem městě. U kolébky jich bylo pět. Založení Sokola zůstane navždy spjato se jmény českých vlastenců J. Bureše, K. Jíry, J. Jireše, M. Dvořákové a J. Hamáka. Zásluhou těchto průkopníků vznešených tyršovských myšlenek a ideálů byla jednota založena a postupem doby dosáhla i dobrých výsledků ve svém rozvoji. Nelze však zapomenout na závažný fakt, který v těžkých začátcích podstatnou měrou napomáhal. Byla to morální a hmotná podpora TJ SOKOL v Hořicích a národně vzdělávací a podpůrné Jednoty řeznických dělníků z jatek v Praze VII. Tyto organizace plnily vzorně převzaté závazky patronů a navštěvovaly místní podniky, soutěžní utkání a veřejná vystoupení a povzbuzovaly členy hrádeckého Sokola. Nejtěžší dobou pro všechny bylo obsazení našeho území německým vojskem a připojení Sudet k Německu. Většina z uvedených funkcionářů byla vykázána do vnitrozemí, pronásledována a uvězněna. Náčelník jednoty, řídící učitel Josef Jirouš, se z koncentračního tábora v Osvětimi již nevrátil.

autor článku Marek Řeháček

zdroj: Hrádek nad Nisou - obrázky z minulosti, 1995