Historie Frýdlantska
Historie Frýdlantska
Počátek
osidlování frýdlantska sahá až do 6. století našeho letopočtu. Prvními
osídlenci se stali lovci a rybáři ze sousední Lužice. Naším městem vedla
zemská obchodní stezka, díky které místní postavili strážní věž Indicu,
která určovala směr, později k ní byl přistavěn hrad.
První
zmínka o hradu je z roku 1278. V tomto roce koupil panství Rudolf z
Biebersteinu. Rozvoj celého města začíná až ve 14. století, kdy rod
Biebersteinů pozvedává osadu na město.
Město přežilo několik zhoubných požárů....
Nejhorší z nich byl v roce 1634. Oheň se rozšířil a zničil 246 domů.
Radnici
bohužel neminul a zničil cenné listiny o dějinách města. Během
třicetileté války, při nájezdu Švédů, bylo zapáleno 20 domů v Zámecké
ulici, jediným důvodem bylo, aby vojsko vidělo na cestu k zámku a mělo
světlo k útoku. Rok 1705 přinesl smůlu radnici, uhodil do ní blesk a
zapálil tak její největší věž. Při požáru shořela střecha, hodiny a
schody. Byly zničeny oba zvony zavěšené ve věži.
*Zajímavost* -
17.1.1797 vypukl požár v domě číslo 5, v dnešní ulici Svatopluka Čecha.
Zatímco se Tereza Lankischová s dcerou bavila na rozlučce se svobodou
tkalce Josefa Zimmermana, v jejím domě vzplály třísky, které nechala
ležet blízko sporáku. Zjistila to, až když šla zkontrolovat svého
stonajícího manžela. Místo toho, aby oheň uhasila, běžela zpátky na
rozlučku pro dceru. Ta však tancovala a tak se k ní Tereza připojila a
rázem zapomněla na hořící dům. Její manžel Antonín se zachránil, její
tříletý syn Václav bohužel takové štěstí neměl.
Byl vyhozen ze
své spací komory oknem a po dvou dnech zemřel na následky popálenin a
zranění, které utržil během pádu. Silný vítr oheň rozšířil do ulic města
a v plamenech zůstalo 73 domů. Radnice lehla popelem také. Terezie byla
odsouzena za nedbalost k třicetidenním veřejným pracím v řetězech a
její rodina byla vykázána z města. Podle dochovaných informací se
následně usadili na Grabštejně.
(autor příspěvku Enjoy Frýdlant)
Frýdlantsko - ptačí kraj
V Čechách jsou kraje různé, překrásné i úplně zanedbané. Všichni vědí, že Frýdlantsko patří spíše mezi ty druhé. Kdysi jsem však četl, že skutečná krása místa se pozná podle ptaků. Jsou zkrátka krásné ty kraje, které jsou milovány ptáky. Ti zde ve velkém počtu žijí, vroucně zpívají, posedávají v keřích a poletují nad poli. Vracejí se sem a snad, i když o tom lidé asi nevědí, někde v lukách i umírají.
Frýdlantsko je skutečný ptačí kraj - nejkrásnější široko daleko. Jak moc odlišný od ostatních částí Libereckého okresu, ke kterému byl v šadesátých letech vcelku neprávem přičleněn. Zatímco v Liberci, obklíčeném dokola horami, mám vžďy pocit jakéhosi sladkého uvěznění, ve Frýdlantě jsem vždy volný, svobodný jako nejposlednější vrabec. Mohu se s ptáky vznést nad město, okolní luka, a doletět nikým nerušen až do dalekých polských rovin, do severních moří. Nekončicí let. Jem pro ty, kdo pochopili krásu Frýdlantska, krásu ptačího kraje.
(zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996)
Tento korespondenční lístek - předchůdce pohlednic - zobrazuje frýdlantský hrad a zámek od jihovýchodu. Jeden z nejstarších českých hradů ze začátku 13. století proměnili jeho majitelé během téměř 600 let a za pomoci slovutných evropských stavitelů v zámek, který je dnes chloubou severních Čech. Poslední novorenesanční úpravy byly dokončeny až v roce 1870. (odesl. 1889) Dnešní frýdlantské nám. T. G. Masaryka, tehdy ještě Tržní náměstí či prostě tržiště. Dominuje radnice z roku 1896, vpravo je severovýchodní fronta domů. "Rozjařený pozdrav" připomíná i staletou historii zdejšího pivovarnictví. Pivo se vařilo nejen ve vrchnostenském pivovaru, ale i v domech právovárečných měšťanů. (odesl. 1913)
Frýdlant (pohlednice z roku 1914)
Malíř Anton Donath zobrazil slavnostní hostinu, kterou na radnici uspořádali konšelé na počest ruské, pruské a rakouské armády. Ty osvobodily 2. září 1813 město Frýdlant, obsazené od 2. srpna toho roku napoleonskými vojsky generála Umińskiego. Tři vojáci s červenými čapkami v horní řadě jsou "kozáci", vlevo od nich v tmavých čapkách dva Kalmyci. Obraz, představený veřejnosti 4. září 1814, je dnes v Městském muzeu v radnici.
zdroj:Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Šťastné Frýdlantsko
Kraj,
kdysi známý pod slavným jménem Vévodství frýdlantské, se po čtyřech
staletích pomalu propadá do zapomnění. Kdysi jej před hrůzami
třicetileté vá chránila Valdštejnova moc a odtud proto pochází i starý
název Friedlandia felix, šťastné Frýdlantsko. Dnes ten kraj chrání z
jihu hradba Jizerských hor a z východy severu a západu jej obklopuje
cizí země: dlouhá staletí německá, od roku 1945 polská. Většina lidí si
pod názvem Frýdlantsko představuje jen mírný kraj pahorka tin, lesů,
polí, rybníků a starých stromořadí, který se pod jménem Frýdlantský
výběžek vykliňuje zpod severních úbočí hor a vybíhá daleko k severu, kde
se zvoln noří do rovin okolní Horní Lužice. Frýdlantské panství,
staletí jednotně řízené, ale sahalo kdysi až na hřebeny Jizerských hor.
Mezi jejich nejvyšší horo a místem, kde řeka Smědá, pramenící na
hřebenových vrchovištích, opouští na nejzazším severu Frýdlantska Čechy,
je výškový rozdíl 916 m! Frýdlantsko je s Jizer skými horami úzce
spojeno. Je proto společně uvedeno i na turistické mapě 1 : 50 000 Klubu
českých turistů pod číslem 20/21. Je to jediný případ v této celorepu
likové edici, kdy jedné mapě byla přidělena dvě čísla.
Frýdlantsko
je starý kraj. Frýdlantský hrad, odkud šlechtické rody tomuto území
vládly, stál na strmé skále nad řekou Smědou již v době, kdy na místě
dnešníh: Liberce byly jen lesy. Tehdy, před osmi sty roky, žili v této
zemi převážně Slované. V průběhu věků jim lidé dávali různá jména:
Lužičtí Srbové, Vendové, Milčani. Žili při řekách a v údolích a němečtí
kolonisté začali proto později po svém příchodu do Českého království
osídlovat spíš půdu na úpatí hor. Němců ale přibýval: a Milčanů ubývalo;
dnes po starých obyvatelích zůstala ve frýdlantské zemi jen slovanská
jména jejich dávných osad a vesnic.
Až
do 30. června 1960 bylo celé Frýdlantsko samostatným okresem, jedním z
nejmenších v Čechách, a staroslavné město Frýdlant bylo jeho hlavou. O
den p zději to staré historické území, patřící kdysi do jediného
panství, pohltil sousední liberecký okres; jen horská samota Jizerka,
kde před staletími dala frýdlantsk" šlechta hledat safíry, připadla
okresu jabloneckému. Frýdlantsko tehdy ještě více zchudlo, ztichlo a
uzavřelo se do sebe. Dnes je to téměř zapomenutý kraj.
Frýdlantsko bylo tehdy převážně zemědělským krajem; při vodních tocích, které představovaly kdysi jediný zdroj energie, vyrostly ale i továrny, většinou textilní. Poslední šlechtický rod Clam-Gallasů, roku 1848 již sice zbaven výkonné a částečně i hospodářské moci, ale stále ctěn a respektován, dosud sídlil na frýdlantském zámku. Oldřichovským tunelem si v hradbě Jizerských hor proklestila již v roce 1875 cestu železná dráha a spojila tak Čechy s frýdlantským krajem za horami. Jeho obyvatelé byli ale tehdy zvyklí se stýkat a obchodovat spíš se svými sousedy za tehdy velmi propustnou státní hranicí. To bylo dáno i historicky: sousední Lužice byla až do roku 1635 jednou ze zemí koruny české. Lidé si tady postavili i místní železniční trať, která přetínala Frýdlantský výběžek, z dolního Slezska na východě až do Žitavy v Horní Lužici na západě. Nebránila tomu ani jazyková bariéra: ve všech krajích tehdy žilo německy mluvící obyvatelstvo.
Poslední
velká válka změnila všechno, téměř všechno, zůstaly jen staré
pohlednice. Lidé museli po prohrané válce odejít a země zpustla. Nikdo
již nezpevňoval říční břehy, takže jarní vody Smědé rvaly z úrodné říční
nivy půdu a odnášely ji do lužických rovin; vznikala nová koryta, z
těch starých se stávala slepá říční ramena a tůně, divoce zarostlá.
Vesnice byly opuštěny, v příhraničních obcích nežil téměř nikdo. Do
opuštěného kraje bylo možno se ale zamilovat: v rákosinách starých
valdštejnských rybníků žili vzácní ptáci a v neregulovaných vodách Smědé
pluli tajemní, mořským treskám podobní mníci. Pro přírodovědce i
poutníka má Frýdlantsko velké kouzlo! Dobové pohlednice ale bohužel jen
málokdy zobrazují přírodu a její krásy. Vždyť ten, kdo je vydával, chtěl
na nich představit svůj hostinec nebo hotel; konšelé se zase pyšnili
svým městem či vesnicí s jejich kostely, pomníky, hrázděnými domy,
rozhlednami, pamětihodnostmi. S přírodou se tehdy ještě nepočítalo.
Nezbývá tedy než se do odlehlého Frýdlantska vypravit a poznat ten
zapomenutý kraj na vlastní oči.
(Zdroj: Miloslav Nevrlý - Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009)
Frýdlant 1912 – pohřeb starosty Antona J. Aignera
Bývalý starosta města Frýdlantu a člen mnoha místních spolků Anton J. Aigner zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 25. dubna ve věku 67 roků. Jeho pohřeb se konal 28. dubna od 15 hodin a začal ve vstupní hale radnice. Do rodinné hrobky na místním hřbitově, která doposud stojí, byl uložen podle evangelických zvyklostí. Do vstupní haly, která byla přeměněna v důstojné pietní místo, bylo tělo převezeno v sobotu dopoledne. Čestnou stráž stáli členové Střeleckého a Tělocvičného spolku společně s hasiči. Do odpoledních hodin byla hala neustále plná lidí, kteří se se starostou přišli rozloučit. Pohřbu se účastnil celý Frýdlant, ulice zaplnily tisíce i přespolních lidí. Smuteční průvod se začal formovat v podchodu radnice, místní spolky byly připraveny v okolních ulicích. Církevní úkony vykonal farář Bäuerle. (autor příspěvku Petr Krause)
Gallasův pomník
Nejasnosti kolem tohoto pomníku mi pomohl objasnit pan Černý z frýdlantského městského muzea. Na konci roku 2007 jsem se zde po delší době objevil, poprvé po instalování nových expozic. Mimo jiné přišla řeč na původ, důvod a dobu vzniku Gallasova pomníku. Pan Černý sice odpověď na položenou otázku
neznal, ale coby sympatizant spolku Patron přislíbil účast při pátrání po podrobnostech. V momentě, kdy jsem se po shlédnutí nových expozic chystal muzeum opustit, mi pan Černý hlásí – vyhledáno! Na vysvětlenou: zalistoval na webových stránkách pana Güntera Krause z Frýdlantu, dalšího ze znalců hor a regionální historie. Zde je možno se dočíst, že pomník byl postaven na paměť Eduarda Clam-Gallase u příležitosti jeho 80. narozenin *). Při této příležitosti bylo v okolí vysázeno 80 dubů. Dnes se pomník s výklenkem bez desky a s rozsetými kameny v okolí nachází v oploceném areálu, ve kterém je ustájeno stádo ovcí. Cesta k pomníku je následující:
od parkoviště před frýdlantským hradem a zámkem jít směrem k zemědělské technické škole a dál cestou na Raspenavu. Vlevo u cesty nelze minout zmiňovaný výběh s ovcemi.
Ten se nachází mezi dvěma souběžnými cestami spojující silnici od parkoviště před frýdlantským hradem a zámkem zadem do Raspenavy (souběžně se zeleně značenou turistickou cestou Z 3963) a novoměstskou silnici z Frýdlantu v Čechách do Nového Města pod Smrkem. V případě, že ke Gallasovu pomníku chcete dojít oficiálním vchodem do výběhu, je nutno projít celým výběhem, na jehož protilehlém konci se nachází pomník. Nebo také můžete využít druhé odbočky vlevo směr novoměstská silnice, kde po pravé straně budete mít úbočí Supího vrchu a vlevo, na dohled od cesty za pletivovým plotem (ne nepřekonatelným) stojí Clam-Gallasův pomník. Je pouze na vás, kterou cestu si zvolíte.
Pro Patron: Hynek Farský
*) Poznámka redakce: O tom, že se skutečně jedná o Clam-Gallasův pomník, se zatím nikde nenašel žádný písemný doklad. O tak významné události by se určitě objevila nějaká zpráva alespoň v místním tisku, což v té době byl Friedländer Wochenblatt. Takže to jsou stále jen nepodložené dohady.
Co se stalo před 210 lety? Přesněji 8. 4. 1814.
Došlo
k prvnímu výročí odchodu Napoleonových vojsk z Frýdlantu konala mírová
slavnost. Za dobu krátkého pobytu těchto vojsk ve Frýdlantu muselo město
spolu s obyvateli zaplatit na kontribucích 8 883 zlatých. Kontribuce
byla poplatkem vybíraným od území vítěznou armádou. Také tento termín
může znamenat vybírání poplatku knížaty od svých území, především na
financování vojenských a armádních záležitostí. Doslova se jedná o
nucený příspěvek, tedy třeba i daň.
Foto: archiv Městského muzea Frýdlant
Město Frýdlant bylo vybráno, aby ve dnech od 14. do 25. července 1924
,
sloužilo jako hlavní ubytovací prostor při vojenském cvičení liberecké
posádky. Dne 14. července se očekával příchod 23 důstojníků, 26
rotmistrů, 750 mužů mužstva a 60 koní, kteří zde měli být ubytováni, aby
se účastnili v okolí města velkého vojenského cvičení. Jednotka se
skládala ze 44. pěšího pluku z Liberce, který byl doplněn 253.
dělostřeleckým plukem. Ve Frýdlantu bylo ubytováno přibližně 500 mužů,
dalších asi 250 našlo ubytování ve Větrově. Hned v pondělí 14. července
uspořádala kapela pěšího pluku pro obyvatele města na náměstí koncert.
autor příspěvku Petr Krause
Frýdlant 1931 – stavba kina
Na 1. obrázku Friedrich Pohle, tvůrce kopule diváckého sálu, na 2. snímku část malířů.
(autor příspěvku Petr Krause)
Frýdlant panorama rok 1899. (archiv Ivan Růžarovský)
Frýdlant 1924 – Živnostenská a průmyslová výstava okresu Frýdlant
Konala
se v nově postavené třípatrové budově a dvoře Hampelovy obuvnické
továrny ( dnes truhlářství Louda ). Před vchodem do areálu výstaviště v
den zahájení 5. července 1924 stojí její iniciátoři: zprava majitel
železářství Ressel, sedlářský mistr Rudolf Kirschner, starosta Eduard
Schröder, truhlářský mistr Josef Endler a majitelé obuvnické továrny
bratři Hampelové. Výstava trvala do 13. července a otevřeno bylo denně
od 8 do 18 hodin, vstupné bylo 3,60 korun, permanentky za 10 korun.
Návštěvnost poslední den byla přes 3 tisíce lidí.
autor příspěvku Petr Krause
Frýdlant
Nedatovaná pohlednice nám ukazuje průhled dnešní Husovou ulicí přes roh frýdlantského náměstí na děkanský trojlodní kostel Nalezení sv. Kříže. Kdysi se ulice jmenovala Zhořelecká, protože z náměstí stoupala ke škole a nemocnici a odtud dál přes hraniční Habartice mířila až do staroslavného německého (dnes již polsko-německého) města Zhořelce na řece Nise. Z náměstí vidíme jen nízký, úzký dům na rohu Děkanské ulice, kdysi zvané Kirchgasse. Bývala v něm prodejna nábytku, která ustoupila snack-baru. Kostel je starodávný, postavený roku 1498 na základech původní kaple sv. Barbory zmiňované již roku 1346. Jsou zde pohřbeni první majitelé frýdlantského panství Bibrštejni (poslední zemřel roku 1551), renesančním skvostem chrámu je pohřební kaple jejich nástupců Redernů, kteří vládli panství do roku 1621. Jejich sochy jsou ulity z jizerskohorského cínu.
Most v ulici Míru
(autor příspěvku Ivan Růžarovský)
Větrov 1900 – most
Ke
stavbě dřevěného mostu bylo použito dřevo z panských lesů. K ochraně
mostu a Rybářské uličky byly v letech 1888 až 1892 stavební firmou Stärz
a Neißer vystavěny v korytu řeky kamenné zdi. Na přelomu 19. a 20.
století už byl most natolik poškozen, že se musel stavět nový. Povolení
na stavbu mostu železného přišlo roku 1908.Uprostřed
je bývalá zubárna ( bývalá Zdravotní pojišťovna ), vedle ní hudební
škola, úplně vpravo hotel Habsburg. Před ním štít hostince Zur Stadt
Zittau, vpravo úplně nahoře střecha vlakového nádraží.
autor příspěvku Petr Krause
Zdena Kocianova - sv. Václav je v muzeu na radnici a obraz, jak most vypadal dříve také.
Fotka z roku 1975/76.
Místo každý pozná, ale asi málokdo ví co tam před 50ti lety bylo a k čemu to sloužilo.
autor příspěvku Alesz Prochaszka
V pozadí škola Husova,kdysi Rudé armády, kam jsem chodila a naproti rybník, kam jsme chodili hrát hokej s učitelem Laiblem.
Vedle ještě stále stojí kaštan (komentář Taťana Brožíková)
rybník, na kterém vyrostla bytovka a vznikla ulice Dvořákova (komentář Káťa Novotná)
Frýdlantský betlém, jeden ze skvostů našeho města.
Mechanický
betlém, umístěný v podstávkovém domku, s mimořádně dochovanou původní
mechanikou, vyrobenou samotným tvůrcem. Autor Gustav Simon jej tvořil 60
let. Na plochu o rozměrech 4x2 metry umístil 130 pohyblivých a 50
statických figur. Celý objekt byl zrekonstruován, betlém prošel rukama
restaurátorů v Třebechovicích pod Orebem. V podkroví domku je možné
navštívit expozici, věnovanou historii, rekonstrukci a restaurování
Frýdlantského betlému.
Otevírací doba v září:
ÚT - NE: 10:00 - 12:00, 14:00 - 16:00 (autor příspěvku Enjoy Frýdlant)
Motocykl či motocykleta?
"Šestkrát změnili umístění motoru. Nakonec jej přestěhovali do středu rámu a zavrhli na všechny časy myšlenku bratří Wernerů: pohon na přední kolo. "Zaďní kolo, to je to pravé!" tvrdil Laurin,a měl pravdu. Řízení bylo mnohem snadnější a vidlice se dala lebce ovládat." Psal se rok 1899. Zrodil se český motocykl. Řádky z Dědečka automobilu Adolfa Branalda ilustrují, že motor u motocyklu neměl vždy místo ve středu rámu a poháněné nebylo vždy zadní kolo, jako je tomu dnes a jak tomu bylo i u stroje, který třímá v roce 1912 Anton Adler, frýdlantský zámečník a opravář jízdních kol a motocyklů. Na počátku byla motocyklera bratří Wernerů, která nechala v prachu tricykl Francouzů De Diona a Boutona, slepou cestu vývoje. Měla ještě hodně much a jednu pěknou masařku — motor umístěný před řídítky nad vidlicemi, odkud vedla řemenová šňůra k náběhu předního kola. Jeden takový "splašený šicí stroj" přivezl Václav Klement roku 1899 z Paříže do Mladé Boleslavi. A dál už to znáte...
zdroj:
kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích, 2014
1939
1968
Oslavy 900 let Frýdlantu.
Eva Špačková - Bydleli jsme v tomto domě do mých školních let. Po válce, zde měl pekárnu děda s babičkou ...ještě si pamatuji, jak to tam krásně vonělo...Zámecká 447.
(archiv Enjoy Frýdlant)
V
neděli vypukl požár u Zámeckého rybníku ve mlýně Karla Bergmanna, který
na budově a jeho vnitřním vybavení napáchal velké škody. Jen díky
zásahu obyvatel města a hasičů se podařilo zabránit katastrofě v
zásobování města potravinami. Ve mlýně bylo navezeno 8 vagonů obilí z
městských zásob. Přibližně hodinu po poledni zpozoroval Karl Bergmann
oheň v nejvyšším patře mlýna. Pokusil se ho pomocí ručního hasicího
přístroje uhasit, ale marně. na to byli zalarmováni hasiči. Na místě
byli městští a tovární hasiči firem Siegmund, Rolffs, Göldner, dále
obecní hasiči Větrova, Raspenavy a Luhu. Mezitím už plameny prohořely
střechou. Obětavou prací obyvatel města se podařilo zachránit zásoby
obilí. Ohni padl za oběť asi 1 vagon mouky, který byl zničený vodou z
hašení. Oheň ale z velké části poškodil nejvyšší patro mlýna a celou
jeho střechu. Další těžké škody napáchal na vnitřním strojním vybavení,
takže musel být mlýn na delší dobu odstaven. Majitel nebyl na požár
pojištěný. Stará pojistka vypršela 6. května a ohledně nové Bergmann
stále ještě s pojišťovnami vyjednával.
autor příspěvku Petr Krause
Prvomájové oslavy
(archiv Josef Kutílek)
Frýdlant - Valdštejnské slavnosti 1934
Na realizaci přispěl starosta Kaulfersch 19 000 K, Živnostenský spolek 3 000 K. Po zrušení kašny v roce 1947 skončila část jejích kamenných dílů v základech později vystavěné samoobsluhy v Husově ulici a Valdštejnova socha měla přijít do sběru, odkud ji zachránil tehdejší vedoucí městského muzea Václav Mráz, který ji odkoupil a umístil v muzeu (později byla přenesena na dolní nádvoří zámku).
Kašna byla v roce 2007 zrestaurována a umístěna na nádvoří městské radnice. Od roku 2011 opět zdobí kašnu nově zrekonstruovaného frýdlantského náměstí.
Valdštejnské slavnosti byly v poslední době obnoveny a přitahují každoročně velké množství návštěvníků.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900 / 2000, 2001
Valdštejnské slavnosti 2022 - 2023
třicetiletá válka na panství generalissima Albrechta z Valdštejna ve Frýdlantu. (foto Matyáš Gál)