Ferdinandov
Ferdinandov (německy Ferdinandstal) je ves v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji na severu Čech. Ferdinandov je částí města Hejnice, od jehož středu je vzdálený asi 2 km. Ves leží na rozhraní Frýdlantské pahorkatiny a Jizerských hor, na cestě ke Štolpišským vodopádům zhruba v nadmořské výšce 410 m.
Víska byla založena roku 1781 na pustém pozemku v odlesněné enklávě mezi toky Malého a Velkého Štolpichu. Byla nazvána po třetím synu tehdejšího majitele panství, hraběte Clam-Gallase. V její horní části bývala velká papírna, podle níž byl Ferdinandov nazýván místními obyvateli "papírová víska".
Kultura
Minimálně v období mezi dvěma světovými válkami ve dvacátém století se v podkroví místní restaurace "Waldfrieden" nacházel mechanický betlém.
Na domě čp. 21 je umístěna pamětní cedule s textem "Zde byl v roce 1914 naposledy spatřen Jára da Cimrman", kterou v roce 1986 odhalovali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Deska je zhotovena ze zvonoviny. V místní restauraci navíc měla první čtenou zkoušku divadelní hra Dobytí severního pólu z repertoáru divadla Járy Cimrmana.
Zajímavosti a pamětihodnosti
- Arboretum Josefa Eberta původních i exotických dřevin (Ferdinandov čp. 62)
- Vodopády v blízké bývalé národní přírodní rezervaci Štolpichy (dnes NPR Jizerskohorské bučiny)
- Pamětní deska na domě č. p. 21 uvádí, že na tomto místě byl naposledy viděn fiktivní český génius Jára Cimrman.
Hospodářství
Papírna
Při zakládání vsi v roce 1783 se počítalo s výrobnou papíru, jejímž nájemcem se stal Carl Schütze. Pohon strojů v továrně zajišťovala vodní síla z Velkého Štolpichu. Například roku 1796 podnik vyprodukoval 30 kop takzvané malé lepenky, za jejíž prodej následně utržil 52 zlatých a 30 krejcarů. V roce 1886 vlastnil areál papírny mlynář Josef Ullrich, který jej přestavil na trhárnu bavlny. Objekt však roku 1923 vyhořel a na počátku 21. století stojí na jeho místě penzion.
Vodní mlýny
Zdejší mlýn na řece Smědé fungoval od roku 1846, kdy na něm působil Franz Neumann. Ten možná mlýn i postavil, ale záznamy o tom nejsou. O rok později začal ve mlýně působit Josef Bergmann. Ten zde však dlouho nevydržel, neb v následujícím roce je jako mlynář uváděn Ferdinand Vogt. Roku 1899 mlýn vyhořel, leč byl rychle obnoven a sloužil dále svému původnímu účelu i krátce po druhé světové válce. Na začátku 21. století je náhon mlýna upraven a objekt bude sloužit k výrobě elektrické energie.
Další mlýn stával na potoce Štolpich. V roce 1871 jej pravděpodobně postavil Ignaz Klause. Toho v hospodaření posléze vystřídal Ferdinand Schindler, jenž objekt roku 1880 rozšířil ještě o pekárnu. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Lenkert a po druhé světové válce v mlýně bydlela rodina Chráskových.
(zdroj: Wikipedia)
Hostinec "Waldschloß" .
Hostinec "Waldschloß" majitel. : J. Linke.
(Lesní zámek)
Dnes Lesní restauraceJizerské hory byly protkány sítí hospůdek, které poskytovaly skromné pohoštění každému, kdo do nich vstoupil. Tahle se jmenovala Lesní zámek a mohli byste tu dostat Krautsopp neboli místní zelňačku. To se vezme čerstvé bílé zelí, jemně se nakrájí a uvaří ve vodě. Když je měkké, přidáme kmín a brambory a nakonec polévku zahustíme jíškou z hladké mouky. Dochutíme solí nebo masoxem. Pokud byste měli ještě málo, můžete se dorazit Krautnudeln. To se uvaří zvlášť široké nudle a bílé zelí, scedí a všechno se to smíchá s výpekem z vepřové pečeně. Úplně nejlepší je, když ještě kousek masa zbyde, To se rozkrájí na malé kousky a přidá k nudlím se zelím. Dochutíme už jenom solí.
Text: Klára Hoffmanová
Letovisko Ferdinandov. - Dům č. p. 274, Resselhaus.
Jägersteig - Baude - Chata "Myslivecká stezka"
Dům č. p. 173 - Šárka.
Augstenova restaurace "Waldfrieden ". Dnes hostinec U Cimpla.
V krasosmutném kraji
Dvě velké proměny přišly na Frýdlantsko! První byla krutá - jako by
Morana máchla svojí sukovitou holí a země začala usychat. Zmizela
malebnost hospodářství s popínavými růžemi, dřevěnými lavičkami pod
lípou a polními kříži vztyčenými na znamení pevné víry selského lidu.
Pak začaly mizet dřevěné chalupy, zbořeny a zničeny byly stovky domů z
celé starobylé a půvabné Friedlandie, oné jemné krajiny, která se spíše
než jizerskohorskou drsností pyšní jemnou náladou vanoucí sem od Horní
Lužice a Dolního Slezska. Nahradily je stavby zemědělské velkovýroby,
ony betonové pevnosti, obklopené rezavějícím náčiním. Poté začaly
chátrat fabriky a vily továrníků, jejichž výstavnost kdysi dosahovala
střihu až zámeckého; opadávaly z nich gypsové sochy a štukové římsy;
nikdo toho nedbal. Kostely se rozpadaly. Konec 20. století pak přinesl
či velkou ránu - neudržovaná krajina zarostla trním a houštím, lidé
ztráceli naději a jen snílci v čase zániku frýdlantské minulostí hledali
romantiku a krásu. Pak najednou přišla obnova duchovního centra
Frýdlantska — hejnického kláštera. A to znamenalo moc, stejně jako
apokalyptická povodeň, jež roku 2010 přinesla nejen zmar, ale i
pospolitost a naději. Krásné Frýdlantsko bylo na mnoha místech v
troskách, ale najednou bylo opraveno i to, co chátralo celá desetiletí.
Domy, cesty, mosty, ale i kříže a sochy i panské statky, v jejichž
záchranu už nikdo nevěřil. Korunováním nadějných proměn pak byla oprava a
znovuotevření starobylého pivovaru pod frýdlantským zámkem. Dlouho jsem
v něco tak velkého nevěřil a ono se to vzkříšení nad řekou Smědou
nakonec opravdu povedlo.
Valdštejnské pivo vesele zapěnilo, do krasosmutné krajiny znovu radost
a veselí přineslo..
Marek Řeháček
Ferdinandov 1946 a 22.6.2016
Ferdinandovská hospoda, známá ponejvíce pod jménem U Cimpla, Po válce ji vedl Václav Firyt a vedle hospody byl i obchod koloniálním zbožím. Podnik byl ale oblíbený již dávno předtím; v předvánočním čase se do hospody dokonce lidé chodívalí potěšit velkým mechanickým betlémem, který obsluhoval hostinský Augsten. Řadu let byl hostinec nad vodami Černého Štolpichu cílem horolezeckého kondičního pochodu z Českého ráje do Hejnic, nazvaného Vajs-Cimpl. Budova se tvarově příliš nezměnila, jen ta půlkulatá okna jí tak nějak více slušela.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Ferdinandov 1912 a 14.5.2014
Restauraci Waldfrieden čili Lesní zátiší ve Ferdinandově zřídil roku 1877 Franz Neisser. Později měnila majitele, až ji roku 1911 získal Gustav Augsten. Za jeho časů vzkvétala jako výletnický podnik, v němž se podával i domácí likér z jedlových šišek. Od druhé poloviny 50. let hospodu Jednoty dvacet let vedla ferdinandovská legenda - oblíbený Antonín Cimpl. Za něj se z podníku stalo útočiště turistů, horolezců i trempířů. Později zde za pípou stála i Káča Zemanová, která na soudobý snímek přijela na kole ze své ferdinandovské hospody U Tetřeva.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
MŠ Ferdinandov
Ferdinanov čp. 64
Papírna
Při
zakládání vsi v roce 1783 se počítalo s výrobnou papíru, jejímž
nájemcem se stal Carl Schütze. Pohon strojů v továrně zajišťovala vodní
síla z Velkého Štolpichu.
Například roku 1796 podnik vyprodukoval 30 kop takzvané malé lepenky,
za jejíž prodej následně utržil 52 zlatých a 30 krejcarů.
V roce 1886 vlastnil areál papírny mlynář Josef Ullrich, který jej
přestavil na trhárnu bavlny. Objekt však roku 1923 vyhořel a na počátku
21. století stojí na jeho místě penzion. (zdroj: Wikipedia)
Nový mlýn
Petra Bezruče čp.
260
Zdejší mlýn na řece Smědé
fungoval od roku 1846, kdy na něm působil Franz Neumann. Ten možná mlýn
i postavil, ale záznamy o tom nejsou. O rok později začal ve mlýně
působit Josef Bergmann. Ten zde však dlouho nevydržel, neb
v následujícím roce je jako mlynář uváděn Ferdinand Vogt. Roku 1899 mlýn
vyhořel, leč byl rychle obnoven.
V roce 1930 soustružnictví vlatnil mlýn Josef Pohl, jež zde provozoval i soustružnickou dílnu.
Po znárodnění sloužil mlýn původnímu účelu do roku 1950, kdy bylo ukončeno mletí.
Na začátku 21. století je náhon mlýna
upraven a objekt bude sloužit k výrobě elektrické energie.
(zdroj: Wikipedia, https://www.vodnimlyny.cz )
Ferdinandovský mlýn
Ferdinandov Čp. 454 bývalé čp. 297
V roce 1871 jej pravděpodobně postavil Ignaz Klause. Toho v hospodaření
posléze vystřídal Ferdinand Schindler, jenž objekt roku 1880 rozšířil
ještě o pekárnu. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Lenkert
V roce 1945 byl mlýn konfiskován,
Lenkert odsunut. Po druhé
světové válce v mlýně bydlela rodina Chráskových.
V roce 1956 stál ještě celý areál. V roce 1961 byla zbořena velká budova (mlýnice?)
(zdroj: Wikipedia, https://www.vodnimlyny.cz )
