​Z historie podhůří Ralska: Obchodní cesty, hrad, zánik obcí a školství

​Území pod Ralskem a jeho historické stezky

​Území pod horou Ralsko (696,1 m n. m.) se ve středověku vyvíjelo v závislosti na zeměpisné poloze, hospodářském zázemí a mocensko-politickém zabezpečení. Vrch obcházela stezka zvaná Záhvožďanská, spojující Prahu s Žitavou. Od Bezdězu směrem k starodávným Kuřivodům pokračovala k Mimoni, kde byl brod přes Ploučnici. Mířila ke Stráži pod Ralskem. Od Stráže směřovala k Jablonnému přes Dubnici a původně přes Rynoltice kolem slavné skalní České brány údolím Bílého potoka k Žitavě. Od časů Karla IV. vedla od Jablonného na Petrovice kolem celního hradu Karlsfried.

​Pod dnešním strážským zámkem (Vartenberk) se napojovala důležitá obchodní cesta postupující od Mnichova Hradiště. Význam obchodního spojení na sever zřetelně stoupl v době panování císaře a krále Karla IV. Procházeli tu kupci z Vratislavi ubírající se přes Prahu do jižního Německa, Horního Rakouska nebo až do Benátek. Převáděli koně, osly, krávy, ovce a vepře. Vozili kožešiny, uzené maso, vosk, tuk, kůže a také solené rybky od Baltu. Šla tudy sůl z Halle, která sloužila i jako celní platidlo. Z horní Lužice pocházelo sukno a ze Žitavy pivo, v době předhusitské jedno z nejvyhlášenějších. Z Čech se vyváželo hlavně obilí, rovněž víno a různé výrobky, jako zbroj, těžké kované zámky nebo příkladně také závoje. Různé údaje o zboží uvádí mimo jiné prameny též celní rejstříky mimoňské. Živý ruch na cestě před válkami husitskými dává tušit, že území pod Ralskem mohlo být částečně zásobovací základnou pro putující kolony a jejich zvířata.

​Hrad Ralsko poskytoval ochranu obchodní stezce. Dříve se usuzovalo, že vznikl již ve 12. století a byl by tudíž jedním z nejstarších v severních Čechách. Tradice se opírala jednak o románský charakter některých architektonických prvků a dále o údaj o Heřmanu z Ralska z rodu Markvarticů, který v 16. století uvedl polský šlechtic Bartoloměj Poprocký z Hlahol (1540 - 1614) žijící na Moravě. Zmiňuje se o něm v knize Posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech tří stavů, vydané v roce 1602. Žel v listinách se toto jméno nedochovalo a také přímé zprávy o hradě pocházejí až ze 14. století. Bezpečně až po roce 1389, pravděpodobně postaven Janem z Vartenberka. Podrobné posouzení půdorysu stavby ukázalo, že použité způsoby utváření budov a opevnění odpovídají postupům obvyklým ve 14. století. Kontroloval území od Falkenburku, při vstupu do Čech až po Mimoň. V posledním desetiletí 14. století připadl příslušníkovi rodu Vartenberků při dělení rodové državy.

​Husitské období a další osudy hradu Ralsko

​Jedním z nejvýznamnějších magnátů první poloviny 15. století v Čechách byl Jan Chudoba z Ralska. V době sporů o Dekret kutnohorský, jímž se posílila česká svrchovanost nad Karlovou universitou, stál na straně Jana Husa. Naproti tomu v roce 1415 se postavil mezi vlivnou menšinu českých pánů, kteří odmítli iniciativu části české šlechty protestující proti upálení Jana Husa v Kostnici. Po pražských bouřích v roce 1419 se zpočátku podílel na zabírání statků okolních klášterů a posléze se spolčil s císařem Zikmundem. Spolu s dalšími severočeskými pány byl spojencem lužických měst, která shromažďovala zprávy o pohybu husitských vojsk. Při vpádu husitů na Českolipsko v roce 1426 hlásil do Zhořelce, že pokus o dobytí hradu byl odražen, ale o rok později byly již husitské posádky na Ralsku i na Stráži. Jan sám hledal záchranu ve spolupráci s husity. Poměr ke spolku lužických měst se zakalil, když jeho syn - Jan z Vartenberka, kterého jeho současníci nazývali také Janem z Ralska, či také Jan Ralsko, byl v roce 1433 v Žitavě popraven.

​Během husitského hnutí postavila se většina severočeské šlechty proti husitům na stranu císaře Zikmunda. Tehdejší držitel Stráže Jan z Vartemberka, zvaný podle svého nedobytného — patrně teprve jím v nedávné době založeného — hradu na nedalekém vysokém stejnojmenném vrchu Jan Chudoba z Ralska nebo jen Jan Ralsko, měl se původně stát církevním hodnostářem a skutečně v roce 189 (pozn. v pramenech uváděn jako kanovník). Zanedlouho se však církevního úřadu vzdal a věnoval se správě svých statků. Zpočátku projevoval sympatie ke kritickým kázáním Mistra Jana Husa a po řadu let byl s Husem v přátelských stycích, ale na stranu protihusitskou se přidal již v roce 1415. Jakmile došlo v roce 1420 k otevřenému vojenskému střetnutí husitů se Zikmundem, spěchal Jan Ralsko se svým oddílem pomáhat v Čechách neuznanému králi.

​Po porážce první křížové výpravy upevňovali husité v zemi své posice a vícekráte protáhli již počátkem dvacátých let i Českolipskem. Pevný hrad Ralsko ještě tentokráte prudkému útoku odolal a na delší obléhání neměli tehdy husité čas. Avšak již následujícího roku obsadily husitské posádky po dobrém nebo po zlém jak Stráž tak i Ralsko a další hrady v okolí. Husitským hejtmanem na Vartemberku se stal nejprve Jan Černín z Vysoké, později Štěpán Tlach. Vrchním velitelem všech husitských hradních posádek v celé oblasti se stal významný husitský hejtman Jan Čapek ze Sán.

​Po bitvě u Lipan se v držení hradu vystřídali Jan Čapek ze Sán, Kuneš Rozkoš z Dubé a Vilém z Illburka. V roce 1454 se mezi majiteli hradu objevuje Jan z Vartenberka. Naposledy byl hrad dobyt v roce 1468. Stalo se tak za vleklé války mezi lužickým Šestiměstím ve spojenectví s částí českých pánů a uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad a jeho spojencům. Hrad měl být obsazen lstí. Pověst k tomu se vážící hovoří o odvážných bojovnících, kteří se dostali dovnitř přitištěni na rouno ovcí vracejících se z pastvy. Koncem 15. století se ralské panství za rychle se střídajících majitelů rozpadlo. Opuštěný hrad skýtal příležitosti pro nekalé živly a loupeživé rytíře, případně mincíře z Lužice, kteří zde razili falešné mince.

​Od roku 1505 panství koupila rodina Bibrštejnů a o hrad se přestali starat. O sto let později byl popisován jako pustý. Byl často terčem hledačů pokladů, kteří v něm dělali četné díry. Hora s okolím byla v letech 1969–1990 nepřístupná pro veřejnost kvůli sovětskému vojenskému prostoru. V době jejich působení shořela vyhlídková věž. Příchozí cesta byla vytesána do skal a chráněna dvěma skalními branami, končila na parkánové plošině na okraji vrchu.

​Pověsti o Ralsku

​Jakmile byla v Čechách nějaká hora nebo skála, už se vyprávělo, že skrývá poklad, který hlídají rytíři. Nejinak tomu bylo i s Ralskem. Josef Virgil Grohmann ve svých Pověstech z Čech uvádí: "Nedaleko Mimoně leží hora Ralsko. V ní je klenotnice, která se vždy na Květnou neděli během pašijí otevře a lidé do ní mohou vstoupit..." (žena s dítětem a černým psem). Ralsko patří k našim nejstarším hradům. Je zajímavé, že jedna z pověstí, které se k Ralsku vztahují, vypráví o tom, že — podobně jako v případě Blaníku — v nitru hory čeká vojsko, které přispěchá na pomoc, až bude v Čechách nejhůř.

​Noviny pod Ralskem a okolní vsi

​Historiky byl vysloven předpoklad, že vsi Pertoltice, Postřelná, Grunov, Brniště a Lilant (Noviny pod Ralskem) patřily k nejstaršímu příslušenství hradu Vartenberk již v době, kdy jeho držitelem byl Jan I. z Vartenberka. Při prodeji panství Bartoloměji Hyršpergárovi z Königsheimu v roce 1504 byl proveden jeho podrobný popis a díky němu máme první zprávu o obci Noviny pod Ralskem. Zápis byl přenesen v roce 1543 do obnovených zemských desek. Písař zaznamenal: "Lilant, vesnice celá...". V kanceláři na pražském hradě uvedli vesnici zkomoleně podle názvu hory Limberg (Limperk), česky Lipka (473,1 m n.m.). Jména obcí tohoto druhu spojujeme s představami o "nové zemi", pozemcích upravených na ornou půdu nebo louky (Novina x Noviny). Sčítací komisaři při berní rule v roce 1654 zaznamenali název "Nowina", na Müllerově mapě z roku 1720 je "Neuland". Nejnižší osídlení a kolonizační charakter v drsnějších podmínkách znamenaly, že obyvatelé hledali další zdroje obživy.

​Vznik vojenského prostoru Ralsko a zánik sídel

​Nejvíce obcí pohltil vojenský prostor na Mimoňsku, budovaný postupně od roku 1946, jenž v konečné podobě zabíral na 250 km². Zákon o zřízení vojenského újezdu Ralsko nabyl účinnosti 1. 7. 1950. Aby spadal celý do okresu Česká Lípa, došlo ke změně hranic se sousedními okresy.

Zcela vysídleny byly obce:

• ​Svébořice
• ​Černá Novina
• ​Holičky
• ​Náhlov
• ​Okna s osadou Kracmanov
• ​Olšina
• ​Palohlavy
• ​Židlov
• ​Horní Krupá

​Záborem zemědělské a lesní půdy, ale též vysídlením části obyvatel, byly postiženy další obce — Cetenov, Hamr, Chrastná, Jablonec s osadami Prosička, Chlum a Pytlíkov, Křída, Hradčany, Hvězdov, Kuřívody s osadou Strážov, Kundratice, Mimoň, Noviny pod Ralskem, Osečná, Ploužnice, Proseč s osadami Kostřice a Nový Mlýn, Stráž pod Ralskem, Vranov, Zábrdí a z mnichovohradišťského okresu Horní Rokytá, Jezová a Mukařov.

​Ve vojenském prostoru byla zřízena střelnice, tankodrom a především letiště, s jehož stavbou bylo započato již za nacistické okupace. V roce 1948 pro ně bylo povoleno odlesnit plochu o více než 300 hektarech. V září 1950 byla dokončena železniční vlečka z Mimoně k vojenskému letišti u Hradčan, určená především pro přepravu pohonných hmot. Po roce 1968 rozšířila Sovětská armáda kolejiště tak, že poblíž letiště vedlo celkem 18 km kolejí pro cisternové vozy, z nichž se přečerpával benzin a nafta do nepříliš dobře izolovaných podzemních nádrží.

​Obce a osady mizely také v příhraničním pásmu. Území dřívějšího VVP Ralsko zaujímalo značnou část Českolipska s malou ekonomickou vyspělostí pramenící z nedostačující dopravní obslužnosti, nedostatku kvalitní zemědělské půdy a vysokému podílu lesů. V 19. století zažívá Mimoň rozmach průmyslu. Na východě regionu probíhala hranice mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem. Žila zde drtivá většina německého obyvatelstva, která byla po roce 1945 odsunuta do Německa. Po odsunu je nahradilo obyvatelstvo české a až do roku 1946 žilo území běžným občanským životem. Centrem oblasti bylo městečko Kuřívody. Mezi lety 1946–1952 byly obce postupně vysídleny a území předáno armádě.

​Po roce 1991 odešla sovětská armáda (do té doby zde bylo asi 20 000 jejích příslušníků). Vojenský prostor byl zrušen k 1. 1. 1992 a uvolněn pro civilisty. Na větší části jeho území vznikla obec Ralsko (170 km²). Jako sídlo obce byly určeny Kuřívody, kam se mezi prvními přistěhovali Volynští Češi z území postiženého havárií v Černobylu. Proběhly pyrotechnické a hydrologické průzkumy a sanační práce. V roce 1994 vznikla organizace PRIVUM na privatizaci státního majetku. Část sídlišť byla zrekonstruována, jiné objekty zůstaly zdevastovány. V roce 2001 vznikla obora Židlov spravovaná VLS, v roce 2007 převzal Liberecký kraj Hradčanské letiště.

​Školství na území Ralska

​Na území Ralska se nacházela řada špatně dostupných sídel. Odtud se žákům, hlavně v zimním období, nepodařilo navštěvovat spádovou školu, a tak vyučující chodili za žáky na předem určená místa (církevní objekty, u sedláků). Po vzniku Československa v roce 1918 nastala nová éra povinné školní docházky, německé školy musely zavést jako druhý jazyk češtinu. Ryze české školy se před rokem 1938 nacházely v Náhlově a v Jablonci. Po obsazení pohraničí nacistickým Německem došlo ke zrušení českého školství. Po druhé světové válce byly německé školy uzavřeny a odsunuto obyvatelstvo, následně byly zřizovány české školy. S rozhodnutím o zřízení VVP Ralsko zaniklo i školství jako takové, přičemž po zrušení prostoru v roce 1991 se školní život vrátil a dnes funguje jediná základní škola v Kuřívodech.