Vzpomínky na zámek Hluboká nad Vltavou

HLUBOKÁ 

Kdo by očekával, že zámek Hluboká najde v temném údolí, anebo naopak bude ze zámeckých oken shlížet přímo do hluboké rokle, čekal by marně. Tento hojně navštěvovaný zámecký objekt je umístěný na plochém ostrohu, jehož součástí je kromě parku také takzvaná popravní louka, na které prý v minulosti rostla rudá tráva jako smutná vzpomínka na chvíle, kdy tady z králova rozkazu přišel o hlavu Záviš z Falkenštejna. Josef Pavel o skonu tohoto bezesporu výjimečného českého šlechtice z mocného rodu Vítkovců, syna Budivoje z Krumlova a jeho choti Perchty, dcery Kalhocha II. z Falkenštejna, říká, že Mikuláš Opavský (neboli syn Přemysla Otakara II. a jeho milenky Anežky z Kruenringu), vůdce tehdejšího královského vojska z Opavy, "bez váhání uskutečnil hrozbu. Dal zbudovati na louce lešení a poručil stíti Záviše těžkým, ostře seseknutým prknem spuštěným s výše — jak to za francouzské revoluce činili guillotinou. Tak před zraky bratří přišel hrdý Záviš dne 24. srpna 1290 o svou krásnou, vzdornou hlavu. Jeho smrt byla prý oplakána všemi českými ženami."

Český básník Adolf Heyduk o této nešťastné události dokonce složil verše: 

Hluboká, Hluboká s věžmi a valy, 

za dávna Záviše pěvce tu stali, 

sťali ho pod hradem na svěžím luhu, 

ubohý zpěváku, ubohý druhu! 

Rád že měl královnu, padla mu hlava, 

posavad rudne tu od krve tráva. 

V publikaci mapující histori našich nejvýznamnějších hradů a zámků proto Jiří Burian o Hluboké napsal, že raně gotický hrad byl situovaný na citlivém místě na rozhraní zájmů a moci přemyslovských panovníků a jihočeských držav Vítkovců.

Původně šlo o raně gotický hrad Frohnburg, nebo také Froburg, Wrobech či Vroburg, jak se uvádí ve Zbraslavské kronice. Jeho založen inicioval Přemysl Otakar II. ve 2. polovině 13. století. O toto panství však po porážce v bitvě na Moravském poli roku 1278 přišel a objekt přešel do majetku Vítkovců. Ale už za vlády následujícího panovníka Václava II. se Hluboká vrátila — za výše uvedených a nepříliš šťastných okolností — do majetku krále. Poté bylo panství na Hluboké často zastavováno, zřejmě pokaždé, když královskému dvoru došly peníze.

Prvním velmožem, který získal Hlubokou do dědičného vlastnictví, se stal roku 1562 Jáchym z Hradce a objekt se dočkal první náročné přestavby. Středověký hradní ráz musel ustoupit a jeho místo zaujala renezanční zámecká architektura. A konečně v následujícím století, po častém střídání majitelů, zámek zakoupil rod Schwarzenbergů, za jejichž držení prošel objekt ještě dalšími dvěma přestavbami a proměnil se v honosné sídlo tudorovského stylu. I když obvodové zdi zůstaly téměř nezměněné a hlavní věž setrvala v místech původní středověké hlásky, v nárožích a při vstupu byly přistavěné nové věže, které celý objekt rozčlenily a dodaly mu značně romantický ráz. Původní budovy rozsáhlého hospodářského dvora byly zbourané a na jejich místě vznikl rozlehlý zámecký park.

Jedním z majitelů Hluboké, pocházejících z rodu Schwarzenbergů, byl jistý Adam František, o kterém bylo známo, že je vášnivým lovcem. Nejoblíbenější psy a klisny si dokonce nechával portrétovat, a to od významných malířů. Tento Schwarzenberg měl za manželku Eleonoru Amálii Lobkowiczovou, krásnou, vzdělanou a ve své době patrně také mimořádnou ženu. I jeho skon byl poněkud mimořádný. Během jednoho z lovů byl omylem smrtelně zraněný samotným císařem Karlem VI. Existuje domněnka, že nešlo o nešťastnou náhodu. Císař údajně Eleonoru Amálii miloval a nehodlal se o ni s kýmkoli dělit, ani s jejím vlastním manželem. Ovšem jestli se tak stalo za tichého svolení této ženy, anebo půvabná šlechtična císařovu lásku nikdy neopětovala, už se patrně nikdy nedozvíme. Záhadné okolnosti, za kterých její manžel zemřel, však zavdaly příčinu k řadě dohadů a pomluv. Jednak Eleonora Amálie von Schwarzenberg nebyla osob nost veřejnosti zcela neznámá, jednak při výkopových pracích v Českém Krumlově bylo nalezeno záhadné pohřebiště, skrývajíc ostatky tří koster, které na sobě nesly znaky protiupírského rituálu: za prvé měly v ústech kámen, za druhé měly probodnutý hrudník a za třetí byly hlavy oddělené od těla. Všichni nebožtíci zemřeli v rozmezí let 1730-1740, a právě tato doba byla vampyrismem značně poznamenaná. 

Konaly se hony na čarodějnice, existovala řada pochybných "vědců", kteří se zabývali nejrůznějšími teoriemi o upírech, veřejnost byla dokonce seznámena se dvěma údajnými útoky "skutečných" upírů, kteří prý v hrobě čas od času dostali hlad, a tak se v noci vydávali na lov a pořádali své sousedy. Dokonce i Marie Terezie nezůstala k těmto aférám lhostejná a pověřila svého osobního lékaře, aby situaci prozkoumal. A protože dvorní lékař zkonstatoval, že upíři neexistují, panovnice vydala zákaz otevírání hrobů a znesvěcování těl. Tím však hysterie, která zavládla v celé habsburské monarchii, zdaleka neskončila. Lidé si všimli, že Eleonora Amálie během manželství s Adamem Františkem porodila dceru Marii Annu. Poté se pokoušela znovu otěhotnět, prodělala dva potraty, ale dědice Josefa Adama přivedla na svět až po čtyřicítce. Kromě toho prý byla vášnivou lovkyní, ale zásadně odmítala střílet vlky, protože věřila legendě o zakladateJích Říma Romulovi a Removi, kteří byli odkojeni vlčím mlékem, údajně zvyšujícím plodnost, a proto chovala na zámku v Českém Krumlově smečku vlků, aby mohla pít jejich mléko. Lidé si její nezvyklé chování začali spojovat s nejrůznějšími nekalými praktikami, pokud ne přímo s ďáblem, a pomluvy se začaly šířit. Otazník se vznášel také nad její smrtí. Kněžna totiž zemřela krátce po porodu syna v roce 1741. Její pomalá smrt vzbudila podezření, že se Eleonora stala obětí upíra. Po pitvě se však ukázalo, že nebohá žena měla nádor v oblasti malé pánve a metastáze až v plicích, což zapříčinilo značné bolesti, chudokrevnost a výrazný pokles váhy. Markantní zájem lékařů o mrtvolu však vyvolal další dohady a možná právě proto nebyla Eleonora Amálie von Schwarzenberg pohřbena ve Vídní vedle svého manžela, ale "pouze" v kapli sv. Jana Nepomuckého při kosteJe sv. Víta v Českém Krumlově. Přesto dodnes existují dohady, že to byla ona, kdo se stal inspirací a původní předlohou hororového románu Dracula známého irského spisovatele Brama Stokera.

V současnosti je zámek Hluboká jedním z nejznámějších a nejzdobnějších českých zámků vůbec. Obecně je považovaný za nejkrásnější obytné panské sídlo v Čechách, někdy se mu také říká "český Windsor" anebo "nejkrásnější dcera schwarzenberských zámků". Leží nedaleko Českých Budějovic na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou ve stejnojmenné obci, původně pojmenované Podhradí, která koncem 19. století přejala jméno zámku Hluboká nad Vltavou. A z pestré minulosti zůstala v zámku kromě rozsáhlých sbírek také opuštěná bílá paní, která se čas od času mihne v některém z oken, jako by někoho vyhlížela.

zdroj: Magdalena Wagnerová - Příběhy zámnků v Čechách a na Moravě - jeviště života šlechtického, 2014