Zdislava

Obec leží v historickém německém kolonizačním území. Nachází se v Libereckém kraji a rozkládá se po obou březích potoka obklopená lesy (odtud i její původní německý název Schönbach - Krásný Potok). Nadmořská výška je 440 m.n.m. a rozloha 980 ha.
Obec leží u železniční zastávky na trati Liberec - Teplice. Nádraží je v nadmořské výšce 447 m.n.m. Na severu obce se vynořuje vápencový kopec Velký Vapenný (789 m.n.m.). Na východě jsou to kopce Strážný, Špičák (686 m.n.m.) a Malý Vapenný, na západě Školní kopec. Část obce leží v území přírodního parku Ještěd. Původně německá obec Schönbach je velmi stará. První písemná zmínka je z roku 1364, kdy se píše o faráři jménem Johannes, který se v Schönbachu narodil. První dům v obci byla železárna na jihozápadu obce, pod výšinou, kde se dolovala železná ruda. Na místě železárny stála později kovárna, dnes dům č.p.28
V sedmdesátých letech minulého století byla obec přičleněna k sousední obci Křižany. V roce 1990 se opět osamostatnila.

V roce 1995 se Zdislava účastnila celostátní soutěže Vesnice roku, kde získal ocenění za společenský život - Modrou stuhu.

Od roku 1997 se v kostele sv.Jana Křtitele, kde je skvělá akustika, pořádají koncerty, které jsou přijímány s velkým ohlasem.

Drobná architektura

Na katastru obce jsou rozmístěny prvky drobné architektury. Boží muka, smírčí křížky a kapličky, mariánský sloup a socha sv.Jana Nepomuckého na nově opravené návsi.
Zajímavé jsou sluneční hodiny na kapli sv.Jana Křtitele, které jsou dílem sochařky Věry Merhautové.

Smírčí kříž

V době reformace byla obec evangelická, sloužil zde i evangelický farář. Později byla obec opět pokatoličtěna a na znamení toho byl na vyvýšenině vedle cesty na Jitravu umístěn kamenný kříž.

Kostel

Původní kostel stával na místě dnešní kaple sv.Jana Křtitele. Stavba dnešního barokního kostela byla započata v roce 1724. Ke konci 18.století byla obec poutním místem. Tisíce věřících z blízka i daleka přicházely uctít Matku Boží (v kapličce v lese - dodnes se ta říká "U Obrázku") a obraz na pravé straně oltáře, který měl zázračnou sílu.

Tento obraz byl ale roku 1783 odstraněn a uložen do knihovny arcibiskupství v Praze. Po ukončení Prusko - Rakouské války v roce 1866 byl obraz po velkém usílí zastupitelů obce opět navrácen a 6.září slavnostně usazen v kostele. Z jiných pramenů vyplývá, že se nejednalo o obraz, ale o sochu Panny Marie přibližně z roku 1700. Písemnosti z roku 1780 dokumentují násilnou likvidaci lidové zbožnosti ze strany církevních úřadů v době osvícenství. Rychtář sochu z kostela svévolně odstarnil. Po jeho smrti občané sedm let usilovali o její navrácení do kostela, kam za ní přicházelo množství poutníků i ze Saska a Slezska. Odvezení sochy do Prahy vesničané násilím zabránili. Dne 7.června 1877 pak opravenou sochu z arcibiskupského archivu převzal představitel obce.

V kostele je unikátní dřevěný malovaný strop a cínová křtící mísa pocházející z roku 1656.
V roce 1904 byla šindelová střecha kostela ve velmi špatném stavu proto byla za přispění patrona kostela Franze Clam-Gallse, zahájena její oprava.

Základní mezníky obce v datech

1364 - první písemné zmínky o obci

1706 - 1724 - stavba nového kostela

1766 - navštívil obec císař Josef II.

1848 - maximální počet obyvatel (1162)

1849 - 26.10. povolení Františka Josefa pořádat čtyři jarmarky ročně

1864 - výstavba silnice Zdislava - Jitrava

1870 - obec pořídila hasičsko stříkačku, vynikl Sbor dobrovolných hasičů

1876 - 15.10. vysvěcení nové školy

1897 - z 29.7. na 30.7. velká voda, zaplaveny domy od kostela dolů

1900 - 18.9. otevření vlakové dráhy Liberec - Teplice, nový taneční sál

1901 - 1902 - výstavba silnice Zdislava - Žibřidice

1902 - 1913 - regulace potoka ve spodní části obce

1906 - 28.7. povýšení obce na městys, znak obce

1990 - osamostatnění obce

zdroj: https://www.mestyszdislava.cz/mestys/o-nas/

Zdislava

Zemědělská obec na úpatí severozápadních svahů Ještědského hřbetu. Rozkládá se po obou ořezích Zdislavského potoka, který - pod původním jménem Schónbach (Krásný potok) - propůjčil německé jméno celé obci.V 18. století se konala hojně navštěvovaná procesí k sošce Madony ze 17. století tu uctívali poutníci ve zdejším kostele sv. Jana Křtitele, který svou dnešní podobu získal v letech 1725-30. Na dvoře statku č.p. 46 byl postaven roku 1766 pomník, jehož vytesaný nápis "Josephus 2. Imperator hic loci sedit in via" latinsky zvěstoval, je 30. června toho roku "na tomto místě cestou prodlel císař Josef II". Pětadvacetiletý panovník se zde zastavil při své cestě z Hrádku n. N. přes Lemberk do Liberce. Cestu konal rok poté, co byl zvolen za císaře Svaté říše římské národa německého. Pohlednice byla odeslána roku 1899.

Zdislava (německy Schönbach)

je poprvé zmiňována roku 1364 pod jménem Krásný Potok (Schönbach). Podle místní kroniky byl prvním domem v obci kovárna (dnešní dům čp. 28), kde se dolovala železná ruda. Mezi nevýznamnější události obce patří návštěva císaře Josefa II. roku 1766. Roku 1870 vznikl sbor dobrovolných hasičů. Roku 1900 byla zprovozněna železniční trať Teplice - Liberec se zastávkou ve Zdislavě. V roce 1906 získala obec znak a status městysu. Současný název dostala roku 1946 podle paní Zdislavy z Lemberka. V 70. letech 20. byla Zdislava přičleněna k sousední obci Křižany, ovšem v roce 1990 se opět osamostatnila. Od 19. října 2016 je Zdislava opět městysem. Autorem nového znaku a vlajky je heraldik Stanislav Kasík. (zdroj: Wikipedia)

Zdislava

Půl století stará černobílá pohlednice zobrazuje dolní část zemědělské obce rozložené po obou březích Zdislavského potoka na jihozápadním úpatí Ještědského hřbetu. Barokní kostel sv. Jana Křtitele byl dokončen roku 1730 a uchovával cínovou křtitelnici z roku 1650. Na hřbitově je barokní márnice z 18. století.
Koncem 18. století byl zdislavský kostel cílem mnoha náboženských procesí k zázračné sošce Panny Marte. Zdislava byla i známou tržní vsí s pískovcovým mariánským sloupem ze 17. století. Do dvora hostince "U pomníku císaře Josefa" chodili návštěvníci obce obdivovat kamennou pyramidu, která připomínala, že císař Josef II. se tady 30. června 1766 při své cestě do Liberce zastavil a občerstvil se vodou, chlebem a smetanou.