Vartenberk  

Vartenberk (původně psáno Wartenberg, někdy také Vartemberk) je renesanční zámek ve městě Stráž pod Ralskem v Libereckém kraji. Zámek vznikl přestavbou původního gotického hradu a jeho název pochází z výrazu Warte auf dem Berg, což česky znamená stráž na hoře. Mnohdy je název hradu uváděn pouze česky: Stráž.Od roku 1968 je chráněn jako kulturní památka.

Středověk

(zdroj: Wikipedia)

Zámek Vartenberk ve Stráži pod Ralskem 1941

Hrad z druhé poloviny 13. stol., nazývaný dříve Wartenberg se nachází nad Stráží pod Ralskem. Vznikl na ochranu obchodní žitavské záhožďské cesty a dal jméno mocnému panskému rodu, jehož pánové se psali s přídomkem "z Wartenberka".První zmínka o hradu pochází z roku 1281, existenci podhradního městečka potvrzuje listina krále Václava II. z roku 1283. Jeho jméno vzniklo složením slov Warte auf Berge, tj. "stráž na vrchu". Původně gotický hrad patrně založil Markvart z Března, či jeho syn Beneš z Vartenberka. Strategický význam hrála Stráž za husitských válek, v roce 1426 ji obsadili sirotci. Hrad zůstal v majetku Vartenberků až do 16. století, poté byl přestavěn na renesanční zámek a často měnil majitele.Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na jeho osudech se krutě podepsala těžba uranu a také to, že byl po roce 1968 poškozen při pobytu posádky sovětské armády. V září 1987 dokonal dílo zkázy požár – teprve v současné době probíhá rekonstrukce. Zámek patří městu Stráž pod Ralskem, které zde v létě koná hudební festival. Jinak zatím není přístupný veřejnosti.

(archiv J.Peterka, text:https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-vartenberk-ve-strazi-pod-ralskem?fbclid=IwAR0EAPOiySKNFppfpEX_llgH4HRHQj99q0Rz3jFDg6LPIn2STFY08VPNPig

DALŠÍ MALÁ ZAJÍMAVOST Z VARTENBERSKÉHO PANSTVÍ

V roce 1544 bylo panství Vartenberské rozděleno mezi Baltazara a Jindřicha syny Kašpara Hirschnegra. Baltazar vlastnil dvůr Sedliště s pozemky až k Lipníku, co je dnes Lipka, lesy tlustecké hory, mlýny v Dubnici, v Pertolticích, některé rybníky a také chmelnice a potoky. Zbytek se zámkem patřil Jindřichu, Zámek v roce 1256 prodělal během doby četné změny. Z původní strážské budovy (strážnice) na kopci Ostrohu se zachovaly dodnes zbytky zdí a bývalé věže, parkány a padací most. Roku 1563 byl zámek řádně opraven. Zdá se, že v té době byla odstraněna věž zámku a nahrazena věžičkou zámecké kaple, byly zřízené vinné sklepy i pivní, stáje, věznice, zvaná "peklo k vazbě" a studna, Za hlavní branou stával mohutný ořešák. V pravo od brány bylo obydlí fortnýře. Oba bratři měli právo hrad obývati společně se o něj starati a také pod lipou před zámkem sedati, dbáti o její ochranu, aby nebyla poškozena. Pivovar byl přenechán Strážským měšťanům.

autor příspěvku Zdeněk Kresáč

ČENĚK III. z VARTENBERKA

Čeněk z Vartenberka byl český šlechtic, pán na Jičíně a významný politik sympatizující s husity. Jako nejvyšší pražský purkrabí měl v letech 1414-1420 značný vliv na vývoj tehdejších Čech. Blízký spolupracovník Jana Husa - pravděpodobně hlavní iniciátor protestního listu (1415) proti upálení reformátora na hranici. Později několikrát změnil víru (a stranu) z husitské na katolickou a naopak.Ačkoliv Čeněk III. z Vartenberka náležel k jednomu z nejvýznamnějších rodů, tak není jasné, kdo byla jeho matka - zda kozelská kněžna Bolka (to si myslí A. Sedláček) nebo Kačna z Rychmburka (J. Klassen). 

Otec je jasný, byl jím jinak méně významný Čeněk II. (+1396) z veselské větve (podle Vysokého Veselí) rodu. Sledovaný Čeněk se mohl narodit někdy kolem roku 1385, měl staršího bratra Jana a sestru Machnu. Prvně se Čeněk III. z Vartenberka objevuje v pramenech v roce 1400 jako přísedící českého zemského soudu - v tento okamžik tedy musel být dospělý, zletilý ve věku okolo 15 let.Po smrti staršího bratra Jana v roce 1405 zdědil část městečka Nový Bydžov, které postupně vykupoval ze zástavy. Po smrti bratrance Václava získal hrad Veliš, společně s jeho bratrem držel městečko Jičín. K roku 1416 po smrti svých bratranců už byl jediným (kromě svého syna Jindřicha) mužským členem veselské větve rodu, držel hrady Veliš, Bradu, tvrz Vysoké Veselí a městečka Jičín a Nový Bydžov. Kromě toho ovládal i hrad a panství Lipnice nad Sázavou s městečkem Německý, dnes Havlíčkův, Brod, které zdědila jeho manželka Kateřina z Landštejna a před rokem 1410 přijala svého manžela na spolek, tj. do společného vlastnictví.

Skutečný vzestup sice českého pána, ale určitě ne jednoho z nejbohatších šlechticů, nastal po roce 1412. Právě tehdy ho mocný jihočeský magnát Jindřich z Rožmberka krátce před svou smrtí určil hlavním poručníkem svých dětí - Oldřicha II. a jeho sestry Kateřiny. 12. srpna 1412 se v Krumlově sešli rožmberští purkrabí s poručníky nezletilého Oldřicha z Rožmberka, hlavním poručníkem se stal Čeněk z Vartenberka, radou mu měli pomáhat Jan z Hradce a Jindřich Plumlovský z Kravař, vdova Eliška z Kravař a krumlovský děkan Budislav. Čeněk od nynějška trávil nejvíce času v Českém Krumlově a také v Praze. Čeňkovo poručnictví bylo velmi pravděpodobně vedeno dobře, k prospěchu rožmberského domu, jak o několik století líčí Václav Březan, koneckonců po dosažení zletilosti Oldřicha z Rožmberka v roce 1418 nenásledovala žádná soudní pře, oba šlechtici zůstali přáteli i politickými spojenci v několika následujících letech.Zkrátka nepřišel ani Vartenberk, zázemí rozlehkého dominia mu pomáhalo stoupat v hierarchii zemských úřadů (v březnu 1414 se stal nejvyšším pražským purkrabím a ještě téhož roku českým zemským hejtmanem) a postulovat vlastní politiku, což znamenalo podporu reformního úsilí pražského mistra Jana Husa. Minimálně s Čeňkovým souhlasem mohl Jan Hus pobývat na Kozím Hrádku, který patřil rožmberským vazalům. Jeden z nejvlivnějších českých šlechticů stál za rozmachem reformního, pozdějšího husitského hnutí. Právě on byl společně s moravským magnátem Lackem z Kravař jedním z iniciátorů požadavku na řádné slyšení českého reformátora před Kostnickým koncilem (konec roku 1414), nesouhlasu s Husovým uvězněním (květen 1415) a konečně Čeněk z Vartenberka je také hlavní iniciátor vyhotovení stížného listu proti upálení pražského univerzitního mistra, kde přiložil i první z 452 pečetí.Ještě předtím, 6. září 1415 vzniká husitská jednota českých a moravských pánů, jejichž cílem je svobodné hlásání slova božího (tedy reformní program), podřízení kléru domácím biskupům, nikoliv koncilu, prosazení pražské univerzity jako autority v církevních otázkách a konečně i podřízení novému papeži, pokud bude koncilem zvolen. Do čela jednoty byl zvolen Čeněk z Vartenberka, Lacek z Kravař a Boček z Kunštátu. Jako protiváha této jednoty vzniká v říjnu podobná organizace katolické šlechty, pod vedením Jana z Hradce.

Následně proreformní šlechta začala na svých panstvích nahrazovat či přímo vyhánět katolické faráři proreformními (husitskými) - Čeněk tak zcela jistě učinil na svých rodových panstvích, ale i na rožmberských majetcích, od let 1416 a 1417 se laikům při mších podávalo pod obojí.Reformní hnutí respektující tzv. apoštolskou posloupnost (nepřerušená návaznost svěcení až apoštolům) mělo problém se svěcením kněží, když je pražský arcibiskup Konrád z Vechty odmítal vysvětit. Vartenberk proto ve svém poddanském městečku Německém Brodě zajal titulárního nikopolského biskupa Heřmana z Mindelheimu, kterého odvlekl na hrad Lipnice a tam nutil v březnu 1417 světit budoucí husitské kněze. Titulární biskup byl následně sesazen ze svého úřadu pražským arcibiskupem, Čeněk ho odškodnil farou v Miličíně. V červnu téhož roku Vartenberk vyhlásil přijímání pod obojí jako závazné na rožmberském dominiu.

V lednu 1418 Čeněk předává správu rodových majetků Oldřichovi, v té době ještě kališníkovi. Vliv na mladého Rožmberka si Čeněk uchovává ještě v následujících měsících, kdy se v Krumlově objevuje a dojednává sňatek Oldřicha se svojí neteří Kateřinou z Veselí.Po pražské defenestraci a následné smrti Václava IV. se Čeněk stává ochráncem královny vdovy Žofie, obsadil svými lidmi Pražský hrad a doprovodil Žofii v listopadu 1419 na Nový Hrad u Kunratic. Čeněk se v tento okamžik snaží o uklidnění situace, uzavírá příměří s Pražany.Kališnická vysoká šlechta v následujících měsících sledovala následující politiku - prosazení husitského programu v umírněné verzi teologů pražské univerzity. Zároveň si žárlivě střežila svoje postavení, nelibě nesla vzrůst významu jak umírněných husitských měst (Praha), tak i těch radikálních (Tábor) - chtěla zůstat v čele husitského hnutí. Tato šlechta nechtěla radikální změny ve státě, uznávala dědické právo Zikmunda, s tím, že počítala, že nebude bránit přijímání pod obojí. Dosazení následníka na českém trůnu a prosazení církevních reforem se podle nich mělo nejlépe obejít bez zbytečného násilí. Jak se ukázalo později, byla to dosti naivní představa, pro odlišné pohledy všech ostatních frakcí a stran.To ovšem Čeněk z Vartenberka ještě netušil a tak začal jednat se Zikmundem - v prosinci 1419 na zemském sněmu v Brně se Žofie vzdává panovnických povinností. Zikmund výslovně neodmítne laický kalich a je akceptován i husitskou Prahou. Nový panovník vybere novou zemskou vládu v čele s Čeňkem z Vartenberka, doplněným dvěma katolíky Jindřichem z Elsterberka a Václavem z Dubé. Čeněk Zikmunda následoval do Slezska a právě zde je mu udělen prestižní Dračí řád. A také zde se ukáže, že kompromisní politika není možná - když Zikmund vyhlásí křížovou výpravu proti husitským Čechám.

Neúspěch diplomacie Vartenberka staví na protizikmundovskou stranu. V dubnu se vrací do Prahy, vydává Hrad Pražanům a dokonce pod záminkou oběda zatýká katolické velitele hradu a své příbuzné Jana z Ralska a Zikmunda z Děčína. Následně nechal Čeněk vyhnat všechny uprchlíky před husity, podobně jako katolický klérus, z Hradu a zabavil jim jejich cennosti.Čeněk, společně s Oldřichem z Rožmberka, 20. dubna 1420 nechá rozeslat list, ve kterém vyzývají k odporu vůči Zikmundovi. Zároveň v této době se začíná uvažovat o jiném panovníkovi, první poselstvo je vysláno k polskému Vladislavovi.Krátce poté ovšem Čeněk změní strany a 7. května 1420 Pražský hrad předává Zikmundovým lidem. Podle kronik měl k obratu dospět pod vlivem táborských násilností na venkově, neúspěchu dobývání Vyšehradu a v neposlední řadě mu Zikmund přislíbil přijímání kalicha na jeho majetcích. Čeněk z Vartenberka utíká z Prahy, jeho korouhev je potupně umístěna na pranýř a mizí z pramenů na rok.K husitům se připojuje až během velkého tažení spojených vojsk do východních Čech na jaře 1421 a to před Jaroměří, kde se poníženě poddal Pražanům. Poté obsadil hrad Bradlec.

Na čáslavském sněmu v červnu 1421, který přijal program 4 artikulů pražských a sesadil Zikmunda z českého trůnu, byl Čeněk zvolen jako jeden z pěti pánů do 21 členné zemské vlády. Krátce poté Čeněk s Hynkem Krušinou z Lichtenburka odvraceli nájezd Slezanů. Při obléhání Broumova uzavřeli s obléhanými mír, který byl současníky označen za zradu. Snad v souvislosti s dalším vpádem Slezanů Čeněk opět mění stranu - v listopadu 1421 v Jihlavě se zříká čtyř artikulů a slibuje věrnost Zikmundovi Lucemburskému.Mezitím Čeňkovi na severu východních Čech vyroste obávaný konkurent, původně orebské bratrstvo, nyní vedené Janem Žižkou z Trocnova. S husitským vojevůdcem se střetne ke konci dubna 1423 u Hořic, na vrchu Gothard, a je poražen. Žižka nicméně nepokračoval v tažení (vydal se na Litoměřicko) a dobyl jen tvrz v Kozojedech, Čeňkovy državy zůstaly ušetřeny.Převaha radikálních bratrstev znepokojovala i umírněné husity, proto v říjnu 1423 došlo k uzavření svatohavelské koalice se některými katolíky - Čeněk z Vartenberka se stává jedním z dvanácti hejtmanů. Jednota kališníků a katolíků se s Žižkou střetne u Malešova a také ji čeká porážka.To už je ale závěr života někdejší hlavy reformního a husitského panstva. Po návratu Zikmunda Korybuta do Čech se opět staví na nekompromisní katolickou stranu, jedná s Albrechtem Habsburským v Jihlavě, v dubnu v Brně se Zikmundem a 17. září 1425 umírá, údajně na mor, na svém hradu Veliši. Pozdější falzum Oldřicha z Rožmberka o něm tvrdí, že zemřel jako heretik. Je tedy možné, že před smrtí změnil strany a umírá jako husita.

Čeněk po sobě zanechal jediného syna Jindřicha, jímž veselská větev Vartenberků na konci husitských válek vymírá.ZajímavostUvažuje se o něm jako o potenciálním objednavateli tzv. Boskovické bible, která obsahuje druhý nejstarší český překlad Nového zákona (vznikla po roce 1415).Bible boskovická je nejstarší známou českou biblí s velkými částmi překladu tzv. 2. redakce. Pochází někdy z doby kolem roku 1415 (není datovaná), pravděpodobně z prostředí Husova. Je psána novým diakritickým pravopisem (délka samohlásek je označována čárkou, měkkost souhlásek tečkou).

1. obrázek Čeněk III. z Vartenberka 

2. obrázek je erb Čeňka z Vartenberka 

3. obrázek stížnostní list 

4. obrázek dračí řád,rekonstrukce podoby odznaku 

5. obrázek bible Boskovského

autor příspěvku Zdeněk Kresáč

Beneš Veliký z Vartenberka

Datum jeho narození bohužel není znám .Byl český šlechtic z rodu Markvarticů a zakladatel rodu pánů z Vartenberka. Za krále Václava II. byl nejvyšším číšníkem a zastával i další významné úřady.Byl zřejmě synem Markvarta mladšího a vnukem Markvarta z Března. Jako první z Markvarticů se uvádí s přídomkem z Vartenberka v roce 1281.Společně s řadou svých příbuzných vyjednával v letech 1281–1282 v Braniborsku o navrácení českého krále Václava do Čech. Na listině z roku 1283 je zachována Benešova pečeť, kde je označen jako pincerna, tedy nejvyšší číšník krále Václava II. Na straně krále stál i o rok později ve sporu proti Závišovi z Falkenštejna.Po smrti Záviše z Falkenštejna se dostal na dvoře krále Václava k dalším úřadům. Roku 1289 zastával úřad královského podkomořího, asi od roku 1291 byl pražským purkrabím a byl uváděn mezi předsedajícími zemského souduZajímavosti je, že Beneš z Vartenberka,byl pověřen dovést králi Václavu II. Polskou princeznu Alžbětu jako snoubenku do Prahy.

Zemřel roku 1294 

(autor příspěvku Zdeněk Kresáč)