Valdštejn













Valdštejn
Pokud si položíme otázku, odkud se vzali Valdštejnové, jeden z nejslavnějších českých šlechtických rodů, při hledání odpovědí nemůžeme minout hrad Valdštejn. Ale ještě než vstoupíme mezi rozvaliny tohoto starého hradního sídla v severních Čechách, krátce nahlédneme do rodové historie.
Nejprve
tady byl velký rod Markvarticů. Teprve ve 13. století se z něj
odštěpili páni z Valdštejna. Jako všichni Markvartici měli i
Valdštejnové ve štítu původně samotného modrého Iva ve
zlatém poli. Později přijali čtvrcený štít se čtyřmi poli, kde se
střídají modří a zlatí lvi, kteří jsou vždy v poli opačné barvy.
Prvním
významnějším předkem byl pravděpodobně Jaroslav z Hruštice, královský
purkrabí na hradě Boleslavi. Gotické hradní sídlo nedaleko Turnova,
které dalo tomuto rodu jméno, založil jeden z jeho synů.
Valdštejnové
byli odjakživa nadšení válečníci. V této rodové tradici pokračoval i
jeden z nejproslulejších vojevůdců třicetileté války a jeden z
nejznámějších Valdštejnů — Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský.
Jak říká historik Peter Englund v knize Nepokojná léta. Historie
třicetileté války: "... bezohledný, hamižný, ale neuvěřitelně vynalézavý
český šlechtic, dobrodruh, schopný vojevůdce a oportunista, který
velice zbohatl na zabavených protestantských statcích v Čechách a sám
vlastnil většinu z toho, co je třeba k vedení války, od pluků až po
manufaktury na munici. Byl to vysoký, hubený chlap vzbuzující děs, měl
zachmuřený, pronikavý pohled a často chodil nápadně oblečený do tmavých
šatů a dlouhého pláště šarlatové barvy."
Přízeň císaře si Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna získal také proto, že dokázal přeběhnout z tábora moravských stavů i s plukovní pokladnou. Následovala řada povýšení, až Albrecht skončil jako Vrchní velitel císařských vojsk. Jeho způsoby však nebyly vybíravé.Jedna stížnost střídala druhou, a tak ho císař roku 1630 ze svých služeb propustil. I když ho po čase povolal zpět, hluboce dotčený Albrecht hrál na obě strany, začal být tzv. problematický, a tak dal císař souhlas k jeho likvidaci. Albrecht z Valdštejna byl zavražděný v únoru roku 1634 v Chebu. Je třeba poznamenat, že řada novodobých historiků obecně rozšířenou představu o Valdštejnově obojakosti a zradě vyvrací a nazírá na tuto mimořádnou postavu českých dějin jako na jednoho z mála Čechů, kteří získali celoevropskou proslulost, a získali ji právem.
Hrad
Valdštejn, nebo také Waldenstein, lze označit jako kolébku rodu
Valdštejnů. Jde o jeden z nejstarších hradů v Českém ráji. Stojí na
třech pískovcových skalních masivech, jež byly pospojovány soustavou
padacích mostků a lávek. Hrad byl trvale osídlený až do 16. století a
vystřídalo se na něm mnoho odlišných majitelů. Ve funkci hradního pána
tu vystupoval Jindřich z Vartemberka nebo hejtman sirotků Jan Čapek ze
Sán, a tak se po určitou dobu stal Valdštejn významnou oporou kališníků.
Přebýval tu Jan Talfůs z Ostrova, ale také známí loupežníci jako
dvojice lapků Kryštof Šof zvaný z Helfenburka a jeho druh Švejkar, kteří
se stali skutečným postrachem kraje. Řádění loupeživých band bylo
ukončeno až v roce 1440 dobytím hradu. Jedním z dalších majitelů byl
Zikmund Smiřický ze Smiřic. V polovině 16. století, za panování
Smiřických, hrad vyhořel, což ovšem pranic nevadilo bývalému
varhaníkovi, baroknímu skladateli a básníkovi Václavu Karlovi Holanovi
Rovenskému, který se v hradních rozvalinách usadil jako poustevník.
Po potlačení stavovského povstání hrad získal Albrecht z Valdštejna.
Za
Valdštejnů byl v hradním areálu vybudovaný barokní kostelík sv. Jana
Nepomuckého, přibyly také dva kamenné mosty, které spojily předhradí s
prvním nádvořím. Na jeden z těchto mostů byly přeneseny barokní sochy
světců od bratří Jelínků z Kosmonos. Později byla dostavěná také vstupní
brána a hostinec. Podle starých obrazů původního hradu vznikl nový
pseudogotický palác a konírna, a mezi druhým a třetím nádvořím bylo
postaveno kamenné schodiště. Na místě bývalé poustevny stojí výklenková
kaple, kde je možné prohlédnout si na čelní stěně obraz sv. Jana
Křtitele. Traduje se, že jde o portrét Karla Hynka Máchy, jednoho z
mnoha ctitelů tohoto místa i zdejšího kraje. Totéž tvrdí i Svatopluk
Čech v básni Na Valdštýně, kde říká, že z obrazu na něj hledí sám velký
Jan Křtitel české poezie.
O hradu Valdštejn se zmiňuje také Václav Vladivoj Tomek, který však staví do popředí zájmu spíše než fakta příběhy více či méně smyšlené: "Od památného hradu Valdštejna u Turnova až k Hrubé Skále táhne se obrovská skupina skal, která právem nadmíru jest obdivována i slavně vyhlášena a nazývá se Skalním městem. Jednotlivé skalní balvany, které se co do výše s mnohými věžemi měřiti mohou, stojí tu ojediněle a jsou na svém vrcholku v závratné výši porostlé borovicemi a všemi možnými směry rozeklány. V otvorech a dutinách skal hnízdí nesčetné množství kavek, vran, divokých holubův a dravého ptactva, které tu má útulek přímo pohádkový. Prastará pověst vypravuje nám, že tu vytáhl národní světec náš, svatý Prokop, čerta, jenž z mnoha ran strašlivě krvácel a o tyto divoké a srázné skály se řádně odřel a ve svém zmítání otiskl prý na nich i ruku a zadek svůj s ohonem." Dodnes prý v jedné z roklí nedaleko hradu lze na vlastní oči spatřit na skalní stěně červenavý otisk čertovy pazoury.
zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemná historie hradů v Čechách a na Moravě, 2012



Na pokraji pískovcových útesů pohledem z Kozákova stojí další , původně skalní hrad Valdštejn , tak trochu z jeho historie ... byl postaven v létech 1260 - 80 Janem z Hruštice , z rodu Lemberků a z jedné větve Markvarticů ... první pánem hradu byl jeho syn Zdeněk , zakladatel linie Valdštejnů ... ti hrad vlastnili 100 let , po nich Vartenberkové ... v roce 1424 hrad dobyl Jan Žižka a až do roku 1438 zde byli vlastníky husitští páni ... poté s blízkými Kavčinami zde sídlili loupežníci , které v roce 1440 zlikvidovala Zemská hotovost ... hrad poté prošel rody Šofových , Smiřických a v roce 1550 vyhořel ... poté nejprve Valdštejnové a po nich Aehrentálové ze zříceniny učinili romantické poutní místo , dostavěli mosty , kapli , a budovy ...V roce 1923 v budově u prvního nádvoří otevřeli manželé Čihulkovi restauraci a měli ji v nájmu až do roku 1949 , po nich družstvo Vzlet ...
A i tento hrad má za sebou jistou stopu , která se nese v duchu hnutí Brontosaurus , v kterém byli jak vysokoškoláci , tak i trampové , před rokem 1989 ... opravoval se pod dohledem kastelána Ladislava Kouckého svépomocí celý areál hradu , uklízelo se podhradí a okolí ... byli u toho i fundovaní řemeslníci , na odborné práce ... já se do téhle party dostal přes anketu v časopisu Mladý svět , přes pár otázek a najednou byl jsem tady , s těmi všemi ostatními ... Musím se zastavit u kastelána hradu ... Láďa , jak jsme mu časem mohli už tykat , byl srdcař , ten hradem žil a to doslova ... byl původně zedníkem u stavebního podniku , ale od mládí ho moc bavila historie a když v roce 1981 převzal kastelánství od předchůdce , čekalo ho obrovské množství práce ... on vlastně hrad zachránil před zchátráním , v celé jeho velikosti , věnoval tomu skoro úplně všechno , byl nám patronem , kamarádem , ale dokázal být i přísný a rozlobit se ... ale nedali jsme na něj dopustit , ani v nejmenším , dej mu pánbůh věčnou slávu ... udělali jsme pro něj a hrad , na co jsme stačili , byl pro nás pár let domovem ... hezky se na to vzpomíná , mnozí z nás i prováděli návštěvníky , naučil nás o hradě a jeho dějinách , co mohl a znal ... pomáhali jsme i při archeologických výzkumech na starém hradě nad Aehrentálským palácem ... je jeho zásluhou , že pro mnohé z nás je Valdštejn dodnes srdeční záležitostí ... od roku 2012 byla kastelánkou Andrea , jedna z jeho dvou dcer , leč její mateřství to přerušilo ... to už byl Láďa hodně nemocný ... A tak doporučuji všem , jděte se tam podívat , Láďa by byl rád a on tam vlastně je dodnes , v každém malém kousku hradu a jeho okolí ... dalo by se napsat více , o moc víc , tolik vzpomínek na hrad a něj mám , i všichni mě známí i neznámí kamarádi , kteří tenkrát u toho byli ...
Láďo , moc rád na Tebe vzpomínám ... ( Fotografie z archivu autora článku Bohumila Přikryla )










Valdštejn (Waldstein) je zřícenina v okrese Semily blízko Turnova, v oblasti Českého ráje. Rodový hrad pánů z Valdštejna pochází z druhé poloviny 13. století. Je jedním z nejstarších hradů v tomto kraji.Nyní je Valdštejn v držení města Turnova.
Historie
Zakladatel
Hrad postavila jedna z větví rodu Markvarticů asi v letech 1260 až 1280. Byl to zřejmě Jaroslav z Hruštice či jeho syn Zdeněk a Valdštejn se pak stal jejich rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát páni z Valdštejna. Jsou označováni jako Valdštejnové.Jaroslav z Hruštice (Hruštice byla tvrz u Turnova) zprvu používal jméno Jaroslav z Lemberka, protože byl příslušníkem rodiny Lemberků, třetím synem Havla z Lemberka. Havel z Lemberka pocházel z rodu Markvarticů, který získal v severních Čechách rozsáhlá území za pomoc Přemyslovcům. Matkou Jaroslava byla Zdislava z Lemberka, svatořečená v roce 1995.
Další vývoj
Valdštejnové zde zůstali 100 let. Je např. znám Zdeněk z Valdštejna, dvořan krále Jana Lucemburského, Hynek z Valdštejna, který se roku 1336 zúčastnil vojenské výpravy českého krále do Litvy, a Jan z Valdštejna, jenž půjčil 1500 kop grošů markraběti Karlovi, pozdějšímu králi Karlovi IV.Koncem 14. století sídlo získal rod Vartenberků, který patřil rovněž k rodu Markvarticů. S Jindřichem z Vartenberka se rozhodl vyřídit své účty husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, který na jaře 1424 přitáhl s vojskem k Turnovu, dobyl jej, vyvrátil tamní klášter a dobyl i Valdštejn. Pak jej svěřil panu z Valečova, svému příteli, který zde roku 1427 uvěznil na rok prince Zikmunda Korybutoviče, kandidáta českého trůnu. V roce 1431 byl na hradu další přívrženec husitů Rameš Rozvoda ze Stakor (pak z Hrádku).
V letech 1438-1439 se hradu (i nedalekého sídla Kavčiny) zmocnily tlupy loupežníků a proto je oba v roce 1440 dobyla zemská hotovost. Střídání majitelů pokračovalo. Žili zde Šofové z Helfenburka a od roku 1514 Smiřičtí ze Smiřic. Kolem roku 1550 hrad při požáru lehl popelem.
Na sklonku 17. století se v zřícenině usadil poustevník Václav Holan Rovenský a začali sem docházet různí poutníci. Majitelé zdejšího panství Valdštejnové (vlastníci z let 1620-1821) a po nich i Aehrenthalové (1821-1945) ze zřícenin vybudovali romantické poutní místo. V roce 1713 vznikly kamenné schody, 1722 byla na prvním nádvoří vybudována kaple sv. Jana Nepomuckého a brzy poté i řada soch, roku 1817 pak vznikla kaplička sv. Jana Křtitele. Roku 1836 byla postavena vstupní brána za kamenným mostem, osazeným řadou soch.
Restauraci na hradě měla v nájmu rodina Čihulkova od roku 1923 do roku 1949. Poté byla zařazena do sokolského družstva Vzlet. Od druhé světové války centrum pro horolezce.
Zajímavosti
- Hrad se německy nazýval Waldstein, v českém překladu tedy Lesní kámen.
- Obraz světce v kapličce je možná jedinou existující podobiznou Karla Hynka Máchy. Autorem malby z roku 1836 je František Mašek (Maschek, 1790-1862).
- Na Valdštejně složil skladatel Josef Bohuslav Foerster oratorium Sv. Václav a Pátou symfonii.
- V letech 1954 až 1958 zde působil spisovatel a básník Eduard Petiška.
(zdroj: Wikipedia, https://fotohistorie.cz )






















Snad
první Rytířské turnaje na hradě Valdštejn ... to sáhla do svého
fotoarchivu kamarádka Elvíra , mimochodem je to také Semilačka , která
to tam tenkrát organizovala , všechno ...
O
co se konkrétně jedná , na to se po těch dlouhých letech už těžce
vzpomíná , leč byla kolem toho velká legrace ... prostředí hradu
dokresluje ten stavební materiál všude kolem nás , neustále se něco
opravovalo a dělalo ... dobová ústroj byla takovou představou bývalých
časů , výzbroj , kdo co sehnal ... taky mne na fotografii zachytili , i s
tím dřevěným mečem , který to nepřežil ... za zmínku stojí všichni ,
ale ten kamarád s věncem listí na hlavě , ten má nádherné staročeské
jméno - Evžen Jeroným Foit a mimo toto hrál v loutkovém divadle ...
Vůbec
některé akce byly trochu extravagantní , například Valdštejnské zimní
olympijské hry , jen s tím dovětkem , že byly v dubnu , kdy už žádný
sníh a mráz nebyl ... běželo se z hradu na Kavčiny , na lyžích , nebo
aspoň na něčem , co je nahrazovalo , prkna , latě a podobně , na hradě
bylo naštěstí kde brát ... i tady nastala jedna hodně kuriozní situace ,
Evžen Jeroným cestou ke Kavčinám potkal skupinu dívek ve sportovních
overalech , všechny ve stejných ... to jsme se nasmáli , když se
zjistilo , kdo to je - rakouský reprezentační tým ve sjezdovém lyžování
na soustředění ... holky se válely smíchy , když se dověděly , o co
kráčí ... jo , i takové situace občas nastávaly ... jsou to střípky
vzpomínek na tehdejší " Hradní pány Valdštejnské " a kastelána Láďu
Kouckého ...
autor článku Bohumil Přikryl





Od Brány do Českého ráje až na Valdštejn
29. prosinec 2025 Putování s Markem Řeháčkem










200 let Aehrenthalů na hradě (1821-2021)
I. díl - Jan Antonín Lexa (1733-1824) Naši novou středeční rubriku zahajujeme u Jana Antonína Lexy - zakladatele rodu. Narodil se v Kralovicích na Plzeňsku a byl synem hospodského a řezníka. O jeho osobním životě nejsou dodnes známé informace. Údajně měl být ženatý s Janou Nepomucenou Scherovou, se kterou vychoval celkem čtyři děti. Během své kariéry pracoval ve službách hraběte Šporka, dále jako berní úředník v Hradci Králové, a později se stal stavovským daňovým registrátorem. Jeho životní úroveň rostla, čímž si mohl dovolit koupit dům na Koňském trhu v Praze, který přestavěl na palác. Za své zásluhy získal roku 1790 od syna Marie Terezie, císaře Leopolda II., povýšení do šlechtického stavu. Jan Antonín si zvolil přídomek "z Aehrenthalu", což lze přeložit jako klasové údolí. Nebyla to náhoda, neboť Jan Antonín původně zbohatl prodejem obilí, nejprve za sedmileté války, a později za válek napoleonských. Obilné dodávky pro rakouskou armádu vynesly Janu Antonínovi i znak pro rodový erb, což byl polcený žluto-modrý štít se třemi obilnými klasy. Heslo rodu znělo následovně: "Im Glück nicht jubeln, im Sturm nicht zagen" (Ve štěstí se neradujte, v boji neváhejte). V roce 1821 koupil devadesátiletý Jan Antonín od hraběte z Valdštejna panství Hrubá Skála, Svijany a část města Turnov. Čtvrtého února roku 1824 Jan Antonín vydechl naposledy a byl uložen v rodinné hrobce v Doksanech. Hruboskalsko, včetně hradu Valdštejn, připadlo jeho mladšímu synovi.Zdroj informací: Jana Klimešová - Architektonická činnost šlechtického rodu Aehrenthalů
(zdroj: Hrad Valdštejn, oficiální stránky)
