Stráž pod Ralskem  

Město Stráž pod Ralskem (do roku 1946 Vartenberk, německy Wartenberg am Rollberg) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, v údolí řeky Ploučnice pod kuželem vrchu Ralsko a vrchu Hamerský Špičák (462 m n. m.). Žije zde přibližně 3 900 obyvatel. Město vzniklo v podhradí a převzalo název hradu Stráž - Wartenberg (počeštěno na Vartenberk), který pochází z výrazu Warte auf dem Berg (česky stráž na hoře).

Do roku 1945

První zmínka o obci je obsažena v listině krále Václava II. z 28. srpna 1283. Tehdy zde vybudovali Markvarticové hrad, podle nějž se pak mnozí pojmenovali, jako páni z Vartenberka. Ve 13. století jsou zmiňováni Markvart z Března a jeho syn Beneš z Vartemberka. Rodina Vartemberků jej i s vznikajícím městečkem v podhradí prodala roku 1504 Bartoloměji Hiršpergárovi (Hirschpergarovi) z Königshainu. Noví vlastníci hrad přestavěli na zámek a o 200 let později zámek i panství včetně městečka koupili Hartigové, kteří vlastnili i sousední panství Mimoňské.

Od 15. století město mělo hrdelní soud, který vyšetřoval a trestal zločiny proti bezpečnosti kupců, k nimž došlo na cestě z Čech do Lužice. Císař Rudolf II. městu udělil znak obsahující slunečnici. Po třicetileté válce město přišlo o řadu privilegií. V roce 1785 císař Josef II. obci potvrdil tržní právo.

Rodina Hartigů se roku 1830 odstěhovala na nově upravený zámek v Mimoni a ze zdejšího se stalo sídlo jejich velkostatku. Původní dřevěná architektura byla zničena při rozsáhlém požáru v roce 1854, od 19. století se město měnilo na letovisko, když k rekreaci sloužilo zejména okolí Hamerského rybníka a od roku 1914 nově napuštěného Horeckého rybníka. Po první světové válce koupil velkostatek František Melichar.

Období po roce 1945

Po druhé světové válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo a došlo ke snížení počtu obyvatel. Od 60. let 20. století probíhal v okolí města nejprve geologický průzkum a později i samotná těžba uranové rudy prováděné Československým uranovým průmyslem. Do současnosti ve městě sídlí státní podnik DIAMO (zkratka ze slov DIuranát AMOnný), který je právním nástupcem Československého uranového průmyslu a který se mimo jiné zabývá likvidací ekologických škod způsobených těžbou uranu. Areál bývalých uranových dolů s přilehlou velkou usazovací nádrží (Sedlištský rybník) se rozkládá západně od města.

POČÁTEK VARTENBERKU(Stráž pod Ralskem)

Ve 12. století bylo celé povodí Ploučnice, kde Stráž pod Ralskem leží, pomezním hvozdem, vyznačeným třemi vrchy, Ještědem, Ralskem a Bezdězem. Již v roce 1004 je tu známá obchodní cesty ze Žitavy k Jablonnému, ke Stráži, Mladé Boleslavi a také dál do nitra Čech. Byla to sice jen cesta pro pěší a zboží po ní dopravovali jen nosiči se soumary. Později tato cesta byla upravena pro povozy a střežena hlídkami, které sídlily na strážnicích, odkud vlastně pochází i název: - Stráž a pak se ze strážnic vyvíjely později hrady.Tak vznikl i zdejší hrad Stráž, Vartenberk, vystaven byl roku 1256 pány z Ralska. Krajina pod hradem byla rozdělena na jednotlivé díly osídlencům a ty jim byly prodány. Tak vznikla osada, kterou obývali zprvu různí řemeslníci. Nejstarší její část, "Unter dem Berge" t. j. "Pod kopcem", osídlili zemědělci. Od roku 1504 je nazývána Vorstadl, tj. Předměstí. Je to dnes Dolní Stráž. 

(autor příspěvku Zdeněk Kresáč)

UDÁLOSTI NA VARTENBERSKÉM PANSTVÍ OD ROKU 1600

V roce 1602 zmiňuje Bartoloměj Prapolský ve své knize, česky psané Diadechus jména pánů z Vartenberka Teodora z Ralska,Heřmana z Ralska a Karla z Vartenberka

Roku 1603 byl ulit velký zvon pro zdejší kostel 

V roce 1605 se datuje zpráva o zdejším kostele.Když byla dostavěna kostelní věž.Stála 233 tolary a 18 grošů 

Roku 1609 Byla stavba kostela dokončena 

Roku 1620 byla sestavena správa města následovně.1 starosta,11 radních,2 městský sudí,2 přísedící,2 cechovní,6 ohledačů masa a kostelní starší 

V roce 1623 zakoupil městečko Vartenberk, dnešní Dolní Stráž,Noviny,Dubnici,Grunov,Brniště,Smrďáky(dnešní Luhov) Albrech z Valdštejna.K tomu patřil zámek,6 dvorů,4 ovčíny,1 pivovar,4 mlýny,2 tlačírny oleje,18 rybníků a 5 potoků

Roku 1628 projížděla Vartenberkem reformační komise za podpory vojska.Na náměstí se pálili protestanské knihy, obrazy Jana Husa,Luthera, Melanchthona

V roce 1631 bylo selské povstání 

Roku 1632 se tady připomínají lázně blízko dolního mlýna V roce 1634 25.února byl v Chlebu zavražděn Valdštejn

Roku 1644 12.srpna se narodil jeden ze slavných rodáků Jindřich Ignác Biber V roce 1645 obsadili Vartenberk Švédové.24. zaří Švédové vypalují zámek.Popelem padly i dokumenty o udělení městských práv z 15. stoletíA stejného roku je na zdejším panství a to bylo město a 6 vesnic počítáno s 332 obydlených domů a 60 pustých nebo stavenišť

Roku 1652 bylo v Česku provedeno generální sčítání pro daňový předpis.Sčítána byla půda, její vlastníci,budovy a dobytek 

V roce 1654 je ve městě počítáno s 94 domy měšťanských,10 zpustlých domů chalupnických a asi 700 obyvateli 

Roku 1656 16. ledna se narodil další slavný rodák Daniel Mayer, Pražský arcibiskup 

V roce 1680 Faistera kronika uvádí, že město bylo nakaženo morem.Stejného roku bylo další selské povstání

Roku 1682 byl z části postaven morový sloup na náměstí jako poděkování, že kromě dvou domů se mor Vartenberku vyhnul Faistera kronika uvádí, že stejného roku byla na náměstí postavena malá kaplička, boží muka.Byla to socha ke cti početí Panny marie.Socha byla obehnána železnou mříží.A vedou se spekulace kdo je autorem sochy.Prvním je Wenzel Hirschel a druhým je Václav Jelínek z Kosmonos 

V roce 1690 byla na náměstí postavena socha svatého Valentýna

JAK SE K NÁM DOSTALY BRAMBORY ? VARTENBERSKÉ PANSTVÍ.

V roce 1679 byl na Přebuz povolán jako kněz mladý Daniel Josef Mayer,rodák z Vartenberka, aby místní protestanty převedl ke katolické víře. To, co nedokázala vrchnost svými zákazy, represemi a výhružkami, to zvládl za několik let energický, sympatický a výřečný otec Daniel Josef. Obyvatelé Přebuze si mladého kněze zamilovali a začali mu říkat láskyplně "náš otec Jusef". A nezapomněli na něj ani tehdy, když o několik let později odešel nejprve do Perninku a pak až do Prahy. Když pak přišly v letech 1729-1731 kruté zimy a neúroda, trpěli obyvatelé horské Přebuze hlady. Mnoho jich umíralo, nerodily se děti a obyvatele horského městečka trpěli únavou a vyčerpáním. Sníh ležel na polích až do května a než se urodilo, už byla pole zase zavátá sněhem. A cínu z horských dolů se člověk nenají. V nejvyšší nouzi se sešli místní starší a vzpomněli si na dobrého a laskavého otce Josefa. Pokyvovali šedivými hlavami a říkali si: "Ten kdyby tady byl, ten by si jistě věděl dobře rady!" Věděli, že otec slouží v Praze, rozhodli se proto vyslat do hlavního města delegaci s prosbou o pomoc a o radu. "Náš otec Jusef nám jistě pomůže!"Dlouho tehdy putovali vyslanci z Přebuze do Prahy. Cesta tehdy nebyla jednoduchá a trvala mnoho dnů a týdnů. Nakonec dorazili do hlavního města a bloudili ulicemi. Jejich podivné horské němčině nikdo nerozuměl, lidé se jim smáli. "Hledáme našeho pátera Jusefa", říkali na potkání. "Neznáte otce Jusefa Mayera?" Nakonec se jich ujal jeden kněz a řekl jim, že jejich "Jusef" se dnes jmenuje Daniel Josef Mayer z Mayernu. Byl právě jmenován pražským arcibiskupem a stal se tak nejvyšším pastýřem - metropolitou celých Čech.A tak se vydala delegace na Hradčany a za chvíli už ohromeně procházela chodbami arcibiskupského paláce, kde se blyštělo zlato, plály stovky svící, a kde visely ohromující tapisérie. Když kníže arcibiskup zjistil, kdo se k němu vydal na návštěvu, rozkázal okamžitě uvést své bývalé farníky do přijímacího sálu, kde se zrovna konala slavnost. Když začali horalé vyprávět o velké bídě, v které žijí a o ranách, které postihly městečko, zalily se oči laskavého arcibiskupa slzami. Dojala ho bída jeho někdejších krajanů, ale ještě více to, že na něj nezapomněli a i po čtyřiceti letech se na něj spoléhají. Jejich svérázná horská němčina mu vrátila vzpomínky na mládí v Krušných horách a na drsné, ale srdečné obyvatele Krušnohoří.

Arcibiskup nechal mezi přítomnými hosty kolovat velkou mísu a osobně do ní jako první vhodil několik zlatých mincí. Za chvíli se sešlo tolik zlata, kolik nevydělají horníci z Přebuze za celý život. "To je na to, abyste přežili alespoň tuto zimu, moji přátelé. Ale protože jako správný pastýř musím myslet i na všechny zimy, které přijdou, mám pro vás něco lepšího!" To řekl a nechal přinést ze své zahrady podivné špinavé hlízy. "Toto jsou zemská jablka. Tak jim říkají ve Francii. Stačí je zakopat do země a příští rok budete mít tolik plodů, že tím nakrmíte celé město. Nevadí jim zima, nevadí jim sníh a pomohou vám překonat hlad a bídu, milí moji."

Vyprovodil své bývalé krajany až před arcibiskupský palác a na rozloučenou každého objal se slovy: "Pozdravujte prosím mé milované Krušné hory a všechny dobré lidi v nich. A vzkažte, že váš "otec Jusef" na ně nikdy nezapomněl. Protože žádný palác, ani chrám pro mě nikdy neznamenal tolik jako ty horské louky kolem Přebuze. Běžte s Pánem Bohem!"Když se v horách příští rok zazelenala pole, byla plná těch nových "zemských jablíček". A ještě mnoho let poté, když usedali večer obyvatelé Přebuzi ke stolu s mísou brambor, tak vždy od srdce poděkovali – nejdříve Pánu Bohu a pak milému otci Jusefovi.

autor příspěvku Zdeněk Kresáč

Klíčovým momentem pro další vývoj města byl rok 1830, kdy se rodina Hartigů definitivně přestěhovala do svého nově dobudovaného a modernějšího zámku v nedaleké Mimoni. Zámek Vartenberk tím ztratil svou rezidenční funkci a byl degradován na pouhé sídlo správy velkostatku, kde sídlili úředníci a správci zemědělských a lesních pozemků. Tato změna znamenala postupný úpadek významu zámku jako společenského a kulturního centra.Další ranou pro historický ráz města byl rozsáhlý požár v roce 1854, který zničil velkou část původní, převážně dřevěné lidové architektury.Město tak muselo projít rozsáhlou obnovou, která změnila jeho tvář. Ekonomika regionu byla v této době založena především na zemědělství, lesnictví a tradičních řemeslech. V širším regionu Českolipska se rozvíjela řemesla jako cínařství.Ve kronikách Stráže jsou doloženy ve sbírkách a postupně i textilní výroba.

autor příspěvku Zdeněk Kresáč

ZMĚNY PO ROCE 1970 VE STRÁŽI POD RALSKEM

S rozvojem těžby přišla populační exploze. Počet obyvatel Stráže vzrostl z pouhých 890 v roce 1971 na více než 3 100 v roce 1981 a dosáhl vrcholu 4 833 obyvatel v roce 1987. Pro ubytování tisíců nových pracovníků, kteří přicházeli z celého Československa, bylo nutné vybudovat prakticky nové město.Původní historická zástavba byla zastíněna a částečně i zdemolována, aby uvolnila místo pro masivnívýstavbu panelových sídlišť. Vznikly nové ulice s příznačnými názvy jako Hornická nebo Energetiků. Státní podnik Uranové doly Hamr se stal hlavním investorem a financoval výstavbu stovek bytů, dvou mateřských škol, moderní osmnáctitřídní základní školy s plaveckým bazénem a dvěma tělocvičnami, obchodních středisek, polikliniky a velkého kulturního domu "Dům Horníků". Jednalo se o centrálně plánovaný pokus o vytvoření vzorového socialistického hornického města. Některé megalomanské projekty, jako například lůžková část nemocnice, která měla konkurovat té příbramské, však nebyly nikdy dokončeny. Původní ubytovny pro horníky, postavené v počátcích těžby, byly v roce 1973 přestavěny na rozsáhlý vězeňský areál.

autor příspěvku Zdeněk Kresáč