Štolpišská silnice

ŠTOLPIŠSKÁ SILNICE / STOLPICHSTRASSE

Kdysi těžko představitelné se stalo skutkem: dne 10. září 2011 byla na skále u mostu přes Štolpich odha lena nová pamětní deska rakouské císařovny a manželky Františka Josefa I. Alžběty - známé Sissi. Podle předlohy z bavorských lázní Bad Kissingen ji vyrobil jablonecký galerista Jan Strnad. Původní desku na skálu nechal v roce 1899, již rok po zavraždění císařovny u Ženevského jezera, instalovat horský spolek. Po vzniku Československé republiky musela být spolu s jinými památkami na monarchii deska odstra něna a od té doby tu chodívali turisté jen okolo prázdného výklenku ve skále.

Zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin: Jizerské hory včera a dnes, kniha třetí, 2016

Rokle Černého čili Velkého Štolpichu

byla považována za jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst v Jizerských horách. Divoký horský potok tam protéká úzkou roklí a v nejstrmějším místě padá do údolí vysokým kaskádovitým vodopádem. Staré vlastivědy uváděly, že podle štolpišské rokle byly malovány i dekorace pro drážďanské divadlo, když uvádělo v roce 1821světovou premiéru opery Carl Maria von Webera Čarostřelec. Slavný skladatel byl totiž v roce 1814 hostem v Lázních Libverdě a do rokle prý chodíval. Dokonce právě zde prý našel inspiraci k hudebním motivům pro árii z Vlčího dolu v opeře Čarostřelec.

zdroj: Miloslav Nevrlý a Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009

Západ slunce na Paličníku....
Taková klasická kompozice na tomto místě. Cesta k vrcholu chvíli zabere a často se mi stává, že se několikrát vystřídá počasí a já vlastně ani nevím jaké to nahoře bude. Tentokrát se po lehkém deštíku i objevilo slunce. 

foto Tomáš Kupec  https://www.instagram.com/kupec.tomas/

Z českého ráje jsem měl cestu do Liberce, kde jsem byl zkontrolovat testovací tisk kalendáře Český ráj 2026. S výsledkem jsem velmi spokojen a zítra jde do ostrého tisku celý náklad. Poté jsem přejel do Frýdlnatského výběžku, kde seděly docela těžké a nízké mraky. Můj cíl Paličník a celý Klínový vrch byl částečně v mlze. Tak jsem si říkal, že z procházky na vyhlídku asi ani žádná fotka nevznikne...Ale potřebuju trénovat fyzičku a proto jsem v plné polní i se stativem vyrazil zdolat docela dlouhý kopec z Bílého Potoka. Nahoře jsem i po převelečení do suchého prádl docela prochladl. Nicméně po asi 30 minutách focení mi svila naděje, že by se mraky mohly zvednout a rozestoupit. No a to se nakonec kolem šesté skutečně stalo. Fotek jsem pořídil hodně, jako první zveřejňuji kompozici na výšku.

Ořešník

Holubník 1071 M.

HOLUBNÍK / TAUBENHAUS

Pramálo je starých i nových pohlednic kopce Holubníku; jako by žil ve stínu tvarově výrazných Ptačích kup v sousedství. Podivuhodný název nebyl nikdy zcela přesně vysvětlen, patrně pochází od signální tyče, která bývala v počátku 19. století umístěna na vrcholovém skalisku a z dálky připomínala holubník. Vyhlídková skála byla vždy snadno přístupná a nacházela se zde proto již na konci 19. století zápísní kniha cizinců, snad první svého uhu v celých Jizerských horách! Od "ch dob se tu změnilo jen málo; kniha je na místě a borůvky jsou tu na počátku srpna stejně sladké jako před sto lety. 

Zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin: Jizerské hory včera a dnes, kniha třetí, 2016

Poustevníkův kámen

Skalní vyhlídka Poustevníkův kámen byla v roce 2016 zpřístupněna kovovým žebříkem a byly vykáceny stromy, bránící lepšímu výhledu. Na skálu byl umístěn dřevěný kříž, předchozí z roku 1863 zmizel z vrcholu pravděpodobně v 50. letech 20. století.
Název dostalo místo podle poustevníka Eremita Paula Stelziga z Ludvíkova, který tu žil kolem roku 1863 a postavil kapličku. Místní říkají vyhlídce také Triangl podle někdejší triangulační tyče.
Vrch Na Chatkách býval oblíbeným výletním místem - v roce 1914 vzniklo ve skalách kousek od vyhlídky lesní divadlo pro 2 000 diváků, stála tu i malá chata s občerstvením.
Vyhlídka byla v roce 2018 obnovena (nové kamenné schody, lavičky, kříž, zábradlí a informační panel), 5. května byla slavnostně otevřena veřejnosti. (foto Tomáš Exner)

Rašeliiště Na Čihadle patří k těm nejznámějším v Jizerkách, jak ale vznikl jeho název a co znamená? V tomto místě kdysi bývalo ptačí čihadlo. Bylo to místo, kde čihaři neboli ptáčníci v dřevěné boudě čekali na přílet zpěvného ptactva. Čihařství je prastaré řemeslo a kdysi to byl jediný způsob lovu, který mohli volně vykonávat prostí lidé i bez povolení vrchnosti. Ulovení ptáci však nesloužili k potěše z jejich zpěvu a nekončili v klíckách na okrasu. Ačkoli čihařství může znít trochu romanticky, ulovení ptáci končili na jídelním stole. Poprvé se o čihařích v Jizerkách píše roku 1381. V té době vykonávali poddaní frýdlantského panství čižbu jako robotu a ptačím masem zásobovali zámeckou kuchyni. Nejvíce zpráv o ptáčnících je ze 17. století, ulovené ptactvo končilo jak v zámecké kuchyni, tak třeba i na ptačích trzích v Liberci. Pokud pomineme morální hledisko, tak čižba sama neovlivňovala pestrost ptactva v horách. Oficiální konec čižby přišel v roce 1870, kdy vyšel první zemský zákon na ochranu ptactva. I přesto čižbaři lovili ještě dalších několik desetiletí. Ačkoli je toto staré řemeslo dnes již minulostí, čihařství k Jizerkám patřilo možná více, než ke kterýmkoli jiným horám u nás. Pohlížejme na řemeslo, jako na dřívější způsob obživy a na čihaře, jako znalce, kteří byli schopni porozumět řeči přírody.

autor příspěvku: Tomáš Vrkoslav

Čižbáři neboli Fogelmixové z Jizerských hor

Čihařství nebo také čižbářství patří ke starým řemeslům a v Jizerských horách bylo velice rozšířeno. Poprvé je zmiňováno už v roce 1381, kdy poddaní vykonávali čižbu jako robotu a dodávali ptačí maso do zámecké kuchyně frýdlantské vrchnosti. Čihaři byli lovci a chytači malých ptáků a používali k tomu různých metod. Ve vytypovaných místech pokládali klícky s živými ptáky, k nimž se sesedali většinou ze severu táhnoucí hejna ptáků. Návnady měly na sobě lep a čihaři, schovaní v úkrytech-čihadlech, pak na nešťastné ptáky přehazovali sítě. Ulovení ptáci se navlékali na provázky a krom zámku se prodávali ma trzích jako pochoutka. Lovili se zvonci, pěnkavy, čižkové, konopky, dlaskové, hýlové I špačkové a holubi... Až v roce 1870 vyšel první zemský zákon na ochránu ptactva, který lov ptáků na maso zakázal. 

Zpěvní ptáci byli lapáni i pro potěchu a byli prodávám v klecích hlavně do měst pro svůj zpěv i pro barevnou krásu — křivky, stehlíci, červenky, konopky i sýkory. Čihařilo se po celých horách, ale osada Jizerka byla tímto řemeslem i kvalitní nabídkou ptáků proslulá. 

Pryč je čas tajemných mužů s dřevěnými klíckami a sítěmi na zádech, třímajicích dýmku v ústech.

zdroj: kalendář Vyprávění o místech a lidech z Jizerských hor a jejich podhůří,2023

Vrcholové rašeliniště "Na Čihadle" je známou přírodní rezervací Jizerských hor nacházející se 980 metrů nad mořem v sedle mezi Smědavskou horou a Černou horou. Na ploše 4 hektarů zde byla vyhlášena v roce 1987. Jméno místa, které se nachází na rozvodí Severního a Baltského moře, pochází od tradiční obživy obyvatelů Jizerských hor - čižby neboli ptáčnictví. Malí a zpěvní ptáci jako jikavci, čečetky, brkoslavové, kvíčaly a další končili na talíři ještě dlouho po roce 1872, kdy byla čižba zakázána z důvodu ochrany ptactva.

První vyhlídková dřevěná věž byla Na Čihadle postavena dobrovolnými strážci v listopadu 1976 a svému účelu sloužila do 90. let minulého století, kdy byla pro svůj špatný stav stržena. Novou vyhlídkovou věž o výšce cca 4 metry (se 16 schody) zde v roce 1999 zbudovala Společnost pro Jizerské hory a Správa CHKO Jizerské hory v rámci programu "Stabilizace rašelinišť náhorní plošiny Jizerských hor Na Čihadle, Na Kneipě a U Posedu". Slavnostně byla zpřístupněna 9. června 2000. Drsné klima však zapříčinilo rychlejší konec i této věže. Vyhlídka byla navíc v posledních letech svého provozu značně omezena díky okolním stromům. Osud věže se naplnil v srpnu 2011, kdy musela býta zbořena. Zároveň byl připraven projekt na její obnovu na nedalekém výhledově příznivějším místě.

Současná patrová dřevěná rozhledna byla navržena sdružením projektantů Toinsta z Jablonce nad Nisou. Výstavbu provedli členové Jizersko-ještědského horského spolku během několika dnů z dílů, které přes zimní období vyrobili pod vedením svých mistrů učni ze Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci. Jako stavební materiál byl použit dub (dřívější předchůdkyně byly vystavěny ze smrkového dřeva), který by měl zaručit delší životnost rozhledny, a to minimálně čtvrt století.

Obnova vyhlídky byla součástí projektu "Obnova návštěvnické infrastruktury v CHKO Jizerské hory" financovaného z Operačního programu Životní prostředí a z prostředků společnosti Lesy ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor a statutárního města Liberec. Celkové náklady na veškerá opatření v rezervaci Na Čihadle činily 720 tis. Kč, z toho vlastní vyhlídková plošina stála asi 230 tis. Kč. Slavnostně byla pro turisty otevřena ve čtvrtek 19. července 2012.

zdroj: https://rozhledny.webzdarma.cz/cihadlo.htm

O divožence z rašelinišť

Mnoho jizerských pověstí vypráví o nadpřirozených bytostech. Už jste slyšeli o bytosti, kterou němečtí obyvatelé hor nazývali "Die Moorfrau"? Žila hluboko v jizerskohorských lesích na nebezpečném místě, na rašeliništi Na Čihadle. Lidem se zjevovala v různých podobách, chudým a hodným lidem pomáhala, zlé však lákala do hloubi bažin.

 Jedna z pověstí vypráví příběh nešťastného dřevaře z Kristiánova, který sotva uživil svou rodinu. Měl nemocnou ženu, které nedokázal pomoci, protože nemohl zaplatit ani lékaře, ani léky. A tak se jednoho dne rozhodl požádat o pomoc divoženku z rašeliniště.

Se strachem v očích dorazil k rašeliništi, v podvečer vypadala celá krajina velmi hrozivě. Překonal strach a zavolal na divoženku z rašelinišť, z mlhy se začaly zjevovat nejrůznější postavy a mezi nimi jedna vysoká v šedých hadrech, dřevař okamžitě poznal, že jde o divoženku z rašelinišť.

Když dřevař vypověděl, proč do rašelinišť přišel, dočkal se jen jedovatého smíchu. Lidé se prý nadpozemským silám jen vysmívají a nezáleží jim na nich. Zdrcený muž odešel z rašelinišť s nepořízenou.

 Jaké však bylo překvapení, když dřevař vstoupil do domu. Jeho žena byla zdravá a na plotně připravovala polévku, stůl byl prostřený a bylo tu připraveno mnoho jídla. Když se muž divil, jak se tomu stalo, žena mu udiveně řekla, že jídlo přece poslal on sám a že jim ho v koši přinesla žena, která rychle zmizela pryč. Na dně koše našla rodina ještě dukáty.

Do domu se opět dostala radost a dřevař byl hrdý, že se odvážil za spravedlivou divoženkou z rašelinišť Na Čihadle.

Jiří Stránský