Stará a nová radnice

Původní frýdlantská radnice 

Uvnitř frýdlantského náměstí stávala radnice, která je prvně doložená roku 1532. Mezi roky 1584 a 1588 se opravy provedené zedníkem Jakubem a kameníkem z Waltersdorfu dočkala radniční věž. Poškození stavby způsobené požárem z roku 1634 opravili K. Erben z Machlína spolu s H. Hahnem z Lubaně. Další požár roku 1797 ovšem stavbu zničil úplně. Následující rok (1798) radnici podle předchozích dispozic nově vystavěl zedník F. Thun a kameník Karel Jantsch z Liberce. Objekt měl půdorys ve tvaru obdélníku a byl vybudován ve slezském stylu. V jihozápadním rohu stavby měl situovanou věž, jež byla v přízemí hranolová a ve vyšších patrech pak osmiboká. Přízemní část stavby obsahovala stánky pro prodej chleba nebo soli a v patře se nacházela radní síň. Původní heraldické desky, které se na radnici nacházely, se po vybudování nové radnice přestěhovaly tam. Po vybudování nové radnice byla stará roku 1897 zbořena.

zdroj: Enjoy Frýdalnt

Nová radnice

Její výstavba započala v roce 1893. Návrh budovy vypracoval vídeňský architekt Franz von Neumann, který projektoval také radnici v Liberci.
Stavba měla poukazovat na sílu průmyslu ve městě, protože jeho představitelé stavbu financovali, důkazem jsou i vitrážová okna nad schodištěm do prvního patra v budově radnice.

Výstavba radnice trvala 3 roky, slavnostní otevření proběhlo 18. srpna 1896. Starou radnici pak po roce strhli k zemi.

Šest frýdlantských radnic a městská rada v hospodě

Stejně jako ve všech jiných městech, tak i ve Frýdlantě patřila již V dávných dobách radnice spolu s kostelem a školou k nejdůležitějším budovám ve městě. První zmínka o ní pochází z roku 1532, a jednalo se tehdy zcela jistě o stavbu dřevěnou, ve které byly kromě úředních kanceláří i obchody pekaře a řezníka. Je pravděpodobné, že tato radnice podlehla jednomu z četných požárů. V letech 1584 - 87 si měšťané postavili radnici novou, pomoc nabídl i Melchior z Redernu a také jim věnoval 50 kmenů dubového dřeva a dva centy železa. Ale ani tato radniční budova dlouho nevydržela, vzala za své při obrovském požáru v roce 1634. Skoro třicet let pak byl Frýdlant bez radnice, tak dlouho trvalo, než hrabě Gallas uvolnil na stavbu dostatek prostředků získaných prodejem domů frýdlantských pobělohorských exulantů. Nová budova měla dvě věže kryté Šindelem, na větší z nich byly bicí hodiny, podle kterých se řídilo celé město. Při velké bouři 19. srpna 1705 však do velké věže udeřil blesk a zapálil trámoví. Vzniklý požár úplně zničil šindelovou střechu a roztavil hodinovou ručičku. Budova byla rychle opravena a roku 1792 pak prošla generální obnovou.

Večer 17. ledna 1797 se v radničním sále konala velká tancovačka na počest zasnoubení Ignáce Haupta. Tou dobou se však městem začal šířit jeden z obrovských požárů, před kterým lidé stěží stačili uprchnout. Mnoho frýdlantských domů včetně radnice tento požár nepřežilo. Přesto již rok po požáru byla na starém místě uprostřed náměstí postavena za přispění hraběte Filipa Clam-Gallase radnice nová, bytelná, s velkou věží. Ta ještě roku 1864 prošla klasicistní modernizací, ale díky vzrůstajícímu dopravnímu ruchu bylo rozhodnuto, že velká stavba musí z náměstí zmizet. Vítězem výběrového řízení na projekt nové radniční budovy se stal vídeňský architekt Franz von Neumann, tvůrce radnice v Liberci. Na západní straně náměstí, kde měla nová stavba stát, začaly roku 1893 výkopové práce, o tři léta později byla novorenesanční radnice s fasádou z hrubých cihel a pískovce dokončena. Stavební náklady, které činily 436 000 rakouských korun (pro srovnání - na stavbu liberecké radnice bylo třeba částky 1 400 000 rakouských korun), uhradila díky iniciativě ředitele Ehrlicha městská spořitelna. Výzdoba nové budovy byla svěřena mnoha umělcům, vídeňský sochař Riedel vytvořil pro průčelí sochy Obětavost a Spravedlnost, Valdštejnova busta ve vestibulu je dílem raspenavského rodáka Scholze, malovaná okna zaplatili místní velkopodnikatelé a spolky. Na starou frýdlantskou radnici, zbořenou k velké lítosti mnoha občanů roku 1897, zůstalo v nové budově několik památek. Do dvora byly zazděny tři starobylé desky s vrchnostenskými erby umístěné původně na věži staré radnice, v rohu vestibulu stojí dodnes omšelá klasicistní váza, která zakončovala její věž, a v městském museu dominuje jedné místnosti obrovský model celé staré stavby, který pro Frýdlant vytvořil místní řezbář Kindermann. Stará frýdlantská radnice tak nikdy nebude zapomenuta.

Radnice by nebyla radnicí bez starostů, konšelů a radních. Již v nejstarších dobách stál v čele města rychtář, který rozsuzoval občany ve věcech sporných. Vzrůstající počet obyvatelstva si vynutil lepší organizaci městské správy. O věcech týkajících se města a jeho občanů od té doby rozhodovala městská rada, která si do svého čela volila starostu. Od roku 1756 se čtyři starostové čtvrtletně střídali ve funkci. Předpisem z 16. července 1762 dvanáctičlenná městská rada opět volí jednoho starostu a rychtáře. Tento způsob se po některých změnách dochoval v podstatě dodnes. Ve frýdlantském muzeu jsou ukazovány starodávné židle městské rady, které jsou pozoruhodné tím, že každá má na opěradle vyřezáno jméno jednoho z radních. Stůl s těmito židlemi však nestál, jak by si mnohý mohl myslet, v radniční kanceláři, nýbrž v hostinci U bílého koně. Jak je vidět, páni radní už tehdy chtěli být blíže hlasu lidu a vůni piva.

zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996