Sloup v Čechách
Skalní hrady mají ve své kategorii zvláštní, zcela samostatné a odlišné místo, a vlastně s hrady jako takovými příliš nesouvisí. Proto j označení "hrad" není docela přesné. Přesto se pro většinu z těchto objektů označení "skalní hrad" vžilo, i když odpovídá skutečnosti jen částečně.
Také skalní hrad Sloup není monumentální stavba šlechtického sídla na vrcholu kopce či skalním ostrohu nad řekou, obehnaná masivní hradbou a příkopem, ale výrazně erodovaný pískovcový skalní blok se svislými až převislými stěnami a rozlehlou horní plošinou ve výšce několika desítek metrů nad okolním terénem. Délka skály, kterou chápeme jako hrad Sloup, činí neuvěřitelných sto metrů a šířka šedesát metrů. Sloup je vynikající ukázkou, jak naši předkové dokázali využít svébytnosti přírodních dispozic a unikátního terénu, aby posílili vlastní bezpečnost. Utočiště zde zřejmě hledali už pravěcí lidé v eneolitu.
Sloup patří k našim největším a nejlépe zachovaným skalním hradům. Pevnost na náhorní plošině zde vznikla pravděpodobně již koncem 13. století, a založil ji patrně některý z příslušníků rodu Ronovců za účelem lepší ochrany nejen sebe, ale také staré solné cesty z Míšně do Žitavy. Bezprostřední okolí skály mohlo být za pomoci důmyslného systému hrází proměněné ve vodní plochu, přes kterou vedl do hradu pouze padací most. Průrva na severní straně skalního bloku se změnila V malé nádvoří, které bylo chráněné dvěma bránami. Odtud se dalo vystoupit do horního hradu pouze úzkou slují. V takové podobě byl hrad prakticky nedobytelný.
Na Sloupu se vystřídalo několik majitelů. Jedním z posledních byl Mikeš Pancíř ze Smojna, který se choval spíš jako loupežník nežli důstojný hradní pán. Casto podnikal nájezdy na nejbližší lužická města, a nepřestal ani po skončení husitských válek. Tak došlo na odvetu. Lužičtí hrad několikrát oblehli a nakonec hradní posádku donutili, aby se vzdala. Hrad vypálili, a ačkoli v průběhu 16. století byl ještě částečně obnovený, nakonec zůstal opuštěný. Během třicetileté války ho obsadili a znovu vypálili Švédové. Po roce 1680 se sem nastěhovali poustevníci, kteří skalní masiv průběžně měnili "ku obrazu svému", Z horní budovy hradu se téměř nic nedochovalo, ale poustevníci podle potřeby doplňovali či rozšiřovali místnosti a chodby uvnitř skály, takže počet a podoba jednotlivých prostor a objektů se neustále měnila. Množství těchto skalních "jeskyní", které byly jak světského a ryze praktického, tak 1 sakrálního charakteru, postupně pospojovali, takže vznikl důmyslný systém skalního bludiště, připomínajícího jakýsi model novodobého lidského mraveniště. Poustevníci vytvořili nový vstup do objektu, vytesali výklenky ve skále pro křížovou cestu, z jedné skalní místnosti dokonce udělali chrám Žili zde až do 80. let 18. století, kdy císař Josef II. poustevnu zrušil.
Narozdíl od běžného typu hradního sídla jsou prostory skalního hradu prázdné. Chybí zde jakákoli instalace uměleckých čí jinak významných předmětů. O to výrazněji však vystoupí do popředí skutečná podoba a nezvyklý charakter této ojedinělé památky.
V některých prostorách jsou dodnes čitelné nejrůznější nápisy a reliéfy, které byly často připisovány templářům. Odedávna podněcovaly fantazii romantiků, a tak vznikaly o Sloupu fantaskní představy a začaly se vyprávět zkazky, jejichž pravděpodobnost je jen stěží uvěřitelná, na stěnách byvšího vězení se nacházejí obrazce ukřižování, osmicípé hvězdy, přesýpacích hodin, sedmi tanečníků s mečí, jezdce na koní anebo fragment hebrejského nápisu. Mystická a náboženská symbolika je zde nesporná a o zdejších poustevnících mnoho vypovídá.
Nejznámější z nich byl Samuel Görner, který proslul jako výrobce dalekohledů. První dalekohled vyrobil údajně proto, aby mohl pozorovat svého bratra během milostných hrátek. Samuel prý svému bratrovi natolik záviděl, až samou závistí — s dalekohledem v ruce — zkameněl. Tolik říká pověst. Skutečnost je poněkud jiná. Samuel Görner byl sloupský rodák, který pocházel ze starého sklářského rodu, kde se řemeslo optiků dědilo z generace na generaci už od konce 17. století. Navzdory tomu se Samuel vyučil zahradníkem, ale v broušení skleněných čoček se také vyznal. Když se přestěhoval do skalní poustevny, začal se vedle zahradničení věnovat také výrobě brýlí a dalekohledů. V roce 1742 utekl do Prahy, aby nebyl odveden na vojnu, ale brzy se vrátil k poustevnickému životu a usadil se ve skalách na nedalekém Skalickém vrchu. Na konci svého života působil na Svaté Hoře u Příbrami, kde ho také jedné noci přepadli, okradli a zavraždili.
Zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemství historie hradu v Čechách a na Moravě, 2012
Sloup (skalní hrad)
Sloup (v 18. století zmiňovaný jako Alt Birgstein/Bürgstein) je zaniklý skalní hrad na jihozápadním okraji obce Sloup v Čechách v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Pozůstatky hradu a mladší úpravy místa z doby baroka jsou chráněné jako kulturní památka.
Z vlastního hradu zůstaly do dnešních dnů zachovány jen zbytky některých prostor a budov, kdysi vytesaných do skály. Převážnou část prohlídkového areálu představují bývalé poustevny, skalní kostel, ambit, kaple, terasy a další objekty, které zde byly uměle vytvořeny v době baroka. Na toto období se odvolávalo i pozdější pojmenování skály Poustevnický kámen (Einsiedlerstein).
Historie
Pravěk
Skalní blok byl osídlen už v pravěku. Dokládají to starší archeologické nálezy z prostoru hradu, ale zejména z mocné splachové vrstvy na úpatí skály. Nalezené zlomky keramiky pocházejí z eneolitu, kdy zde žili příslušníci kultury kulovitých amfor, z období lužické kultury a z doby laténské, přičemž poslední z nich pravděpodobně patřily nekeltské kobyliské skupině. Je možné, že v některém z pravěkých období na skále stávalo hradiště.
Středověk
Samotný hrad postavili pravděpodobně na počátku 14. století Ronovci a jeho prvním doloženým majitelem byl Čeněk z Lipé.Po roce 1330 hrad koupili jejich příbuzní Berkové z Dubé. Ke konci období husitských válek (uvádí se rok 1427) se na hradě usídlil loupeživý rytíř Mikeš (či Mikuláš) Pancíř ze Smojna. Pod ochranou pánů z Vartenberka i odtud podnikal loupeživé výpravy do Lužice. V roce 1444 odvetná výprava vojska z Lužice znamenala obléhání hradu, nicméně dobyt nebyl. O rok později další výprava hrad znovu oblehla, obránce nechala vyhladovět a nakonec jej vypálila. Mikeš sice Lužičanům slíbil, že hrad neobnoví, avšak jakmile vojska odešla, během tří let hrad obnovil a ve svých loupeživých výpravách po okolí pokračoval. Roku 1455 jej předal svým synům. Na počátku roku 1471 jej koupili znovu Berkové z Dubé. Během třicetileté války, roku 1639, byl zničen švédskými vojsky vedenými generálem Johanem Banérem a pak již obnoven nikdy nebyl.Poustevna
Poustevník Samuel Görner, místní výrobce brýlí a optických čoček, se roku 1735 usadil na zdejším hradě v poustevně zřízené hrabětem Ferdinandem Hroznatou Kokořovcem z Kokořova z iniciativy emauzského opata Benedikta Pennalosy.V roce 1679 Sloupské panství včetně skály se zbytky hradu získal hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova a skalní suk věnoval poustevníkům.Postupně se jich tu vystřídalo šest. Prvním byl stavitel Konstantin, který se podílel na návrhu přestavby hradní skály. Dalším poustevníkem byl malíř Václav Rincholín, autor slunečních hodin na skále. Po smrti Ferdinanda Hroznaty roku 1708 byly další stavební práce zastaveny, v té době zde byl poustevníkem Václav. Vnitřní zařízení kaple bylo přeneseno do nového kostela svaté Kateřiny v obci. Novým vlastníkem Sloupu se stal Štěpán Vilém Oldřich, i on pokračoval v úpravách skály, nechal vysekat terasy na jižní a východní straně skály. V roce 1780 panství převzal Filip Josef Kinský. V roce 1785 byla i zdejší poustevna úředně zrušena císařským výnosem Josefa II. v rámci josefinských reforem. Postevníci zde žili 102 let. Hrabě Kinský ji pak upravil na výletní místo pro své hosty, přenesl hlavní vchod na jihovýchodní stranu a nechal upravit malý parčík. Mezi návštěvníky jsou zaznamenána jména arcivévodů Františka Karla a Štěpána Habsbursko-Lotrinského, saského krále Fridricha Augusta, roku 1847 zde byl i se svými bratry budoucí císař František Josef I.
Rod Kinských zde zůstal až do roku 1940, po smrti Augusta Františka Kinského poustevnu i obec převzal šlechtic Vilém Emanuel Preysing. V roce 1945 mu byl majetek zkonfiskován a skála zůstala opuštěná. Roku 1953 byl skalní objekt prohlášen kulturní památkou.
Kastelánem a současně i nájemcem objektu je od roku 1998 Ivan Volman, který jako správce na Sloupu působí již od poloviny roku 1977.
Sesuv skály
V polovině září 2013 se v důsledku eroze zřítila část ochozu pod sochou poustevníka v jihovýchodním rohu hradní skály. Oprava byla provedena na jaře roku 2014 specializovanou firmou z Chomutova.zdroj: Wikipedia
Skalní hrad Sloup: Perla mezi českými památkami
Skalní hrady mají své kouzlo. Jsou tajuplné, jedinečné a v mnohém odlišné od klasických hradů, které si představujeme jako mohutné stavby na kopcích, obklopené hradbami. Skalní hrad Sloup, nacházející se v malebné krajině severních Čech, je jedním z nejkrásnějších příkladů tohoto typu historické památky.
Co je vlastně skalní hrad?
Představte si obrovský pískovcový blok, který se díky přírodním vlivům během staletí proměnil v impozantní skálu se strmými stěnami. Na vrcholu této skály se nacházela pevnost, kterou naši předkové využívali nejen k obraně, ale také jako místo útočiště. Skalní hrad Sloup není klasický hrad – jeho podoba je spíš výsledkem propojení lidské vynalézavosti a přírodního prostředí. Jeho rozměry vás ohromí – skála měří na délku sto metrů a její šířka dosahuje šedesáti metrů.
Historie hradu Sloup
Hrad Sloup byl pravděpodobně založen koncem 13. století rodem Ronovců. Jeho strategická poloha byla ideální pro ochranu důležité solné cesty vedoucí z Míšně do Žitavy. Díky důmyslnému systému hrází mohlo být okolí skály proměněno ve vodní plochu, což ještě více ztěžovalo přístup nepřátelům. Do hradu vedl pouze padací most, a úzká sluj byla jedinou cestou na horní plošinu. V těchto dobách byl Sloup prakticky nedobytný.
Bohužel, ne všichni majitelé hradu byli vzorem ctnosti. Jedním z nich byl Mikeš Pancíř ze Smojna, který se proslavil spíše jako loupežník než jako šlechtic. Jeho nájezdy na lužická města skončily odvetou – hrad byl obléhán, vypálen a postupně opuštěn.
Poustevníci a jejich odkaz
Po bouřlivých časech se na hradě usadili poustevníci, kteří skalní masiv přetvořili podle svých potřeb. Vytesali do skály nové místnosti, chodby a dokonce i kapli. Vznikl tak unikátní systém prostor, který připomíná bludiště. Poustevníci zde žili až do konce 18. století, kdy císař Josef II. jejich poustevnu zrušil.
Mezi nejznámější obyvatele patřil Samuel Görner, sloupský rodák, který se proslavil výrobou dalekohledů. Pověsti o jeho životě jsou plné romantiky a tajemství – například ta, která říká, že zkameněl závistí při pozorování svého bratra dalekohledem. Skutečnost je však méně dramatická – Samuel byl zručný řemeslník pocházející ze sklářské rodiny, který se věnoval zahradničení i výrobě optických pomůcek.
Mystika a tajemství
Sloup dodnes fascinuje nejen svou historií, ale také množstvím nápisů a reliéfů vytesaných do skály. Obrazce ukřižování, osmicípé hvězdy či hebrejské nápisy podněcují fantazii romantiků a milovníků mystiky. Tyto symboly svědčí o duchovním životě poustevníků i o tajemné atmosféře místa.
Proč navštívit hrad Sloup?
Skalní hrad Sloup je jedinečnou památkou, která vás okouzlí svou atmosférou i historií. Přestože zde nenajdete bohatou výzdobu ani umělecké předměty, právě prázdné prostory vám umožní plně si vychutnat původní podobu tohoto místa. Procházka skalním bludištěm je zážitkem, který vás přenese zpět v čase.
Ať už jste milovníkem historie, přírody nebo tajemných příběhů, návštěva hradu Sloup vás rozhodně nezklame. Přijďte objevit tuto perlu mezi českými památkami – kdo ví, třeba si odtud odnesete i vlastní pověst!
fotogalerie Zdeněk Kresáč
Stejně jako Pražský hrad nad Prahou i skalní hrad Sloup vytváří symbolickou dominantu nad stejnojmennou vesničkou Sloup v Čechách.
Foto: Eric Frankce. Sledujte ho na IG @_ericfranke
Visit Czechia Kudy z nudy Liberecký kraj Lužické hory - neobjevený klenot severu Sloup v Čechách Skalní Hrad A Poustevna Sloup Tipy na výlet
zdroj: Region Liberec
Sloup v Čechách (obec)
Zámek Sloup v Čechách byl postaven v obci Sloup v Čechách na Českolipsku v 18. století. Vznikl v letech 1730–1733 jako rezidence rodu Kinských ve stylu vrcholného baroka. Celý areál zámku s parkem a přidruženými stavbami patří k významným ukázkám venkovského šlechtického sídla. V 18.-20. století byl hlavním sídlem tzv. sloupské větve Kinských, v roce 1941 přešel dědictvím na spřízněnou rodinu Preysingů. Na základě Benešových dekretů byl v roce 1945 jako německý majetek zestátněn a poté jej využívaly různé organizace. Od roku 2002 je ve správě Libereckého kraje a sídlem domova důchodců. Od roku 1958 je zapsán na seznamu kulturních památek.
Panství Sloup se zříceninou hradu, starým berkovským zámkem (označovaným též jako panský dům)[3], čtrnácti vesnicemi a dvěma hospodářskými dvory koupil v roce 1710 od rodu Kokořovců hrabě Václav Norbert Kinský (1642–1719), který vytvářel majetkové zázemí pro své početné potomstvo. Jako dědic Sloupu byl předurčen Josef Jan Maxmilián (1705–1780), který byl v době otcova úmrtí (1719) nezletilý, správu majetku za něj zajišťoval starší nevlastní bratr Štěpán Vilém Kinský. Josef Jan Maxmilián panství fakticky převzal v roce 1729 a krátce poté přistoupil k výstavbě nového zámku, protože starý zámek byl již nevyhovující (v roce 1733 ostatně vyhořel). Sloupský zámek byl vystavěn na půdorysu písmene H, hlavní budova je jednopatrová s vysokou mansardovou střechou, k níž jsou připojena kratší postranní dvoupatrová křídla. Čestný dvůr směrem ke kostelu uzavírají přízemní hospodářské budovy. Před zámkem vzniklo parterově řešené čestné nádvoří. U zámku nechal vybudovat park i užitkovou zahradu obehnanou zdí, v ní palouk s fontánou a sochou Neptuna z roku 1755. Autorství projektu zámku je nejisté, dříve byl za stavitele považován Pietro Paolo Columbani, který pro rodinu Kinských pracoval na přestavbě kostela v Prysku, novější výzkumy ale ukazují spíše na některého projektanta z okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Severně od zámku byla v letech 1738–1740 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého, která nějakou dobu plnila také úlohu rodinné hrobky. Zámecký areál byl v roce 1755 obohacen o budovu špitálu zdobenou erbem Kinských a freskou sv. Vavřince nad hlavním vstupem. Josef Jan Maxmilián Kinský proslul především jako energický podnikatel, mimo jiné na Sloupsku založil tradici výroby zrcadel přetrvávající v režii jeho potomků až do 20. století.
Po smrti Josefa Jana Maxmiliána zdědil Sloup jeho synovec Filip Kinský (1741–1827). Ten sice hned po převzetí dědictví Sloup navštívil a přijal hold poddaných, jinak zde ale pobýval jen zřídka, protože byl vázán státní službou ve Vídni a kromě toho měl k dispozici další sídla (Chroustovice). Od konce 18. století nicméně sloupský zámek navštívili různí členové císařské rodiny mimo jiné s ohledem na blízkost zámku Zákupy, který patřil Habsburkům. Filip Kinský odkázal Sloup synovci Karlovi Kinskému (1766–1831). Ten zdědil panství ve věku 61 let a v té době ukončil aktivní službu v armádě v hodnosti c. k. polního podmaršála. Na rozdíl od strýce Filipa se ve Sloupu trvale usadil a v letech 1828–1829 inicioval četné stavební úpravy zámku i okolí. Interiéry zámku byly vybaveny mobiliářem ve stylu empíru a biedermeieru, nábytek z této doby zůstal zachován až do konce druhé světové války. Prostor severně od zámku byl přeměněn v přírodně krajinářský park obohacený stavbami dvou skleníků. V roce 1831 zdědil Sloup Karel mladší Kinský (1817–1856), který byl v té době nezletilý, později byl ve Sloupu zvolen starostou (1850), zemřel ale svobodný a bez potomstva. Sloupský velkostatek po jeho předčasné smrti převzala matka Alžběta Kinská, rozená Thun-Hohensteinová (1791–1876), která se až do vysokého věku aktivně věnovala hospodaření na majetku. V roce 1861 se nicméně odstěhovala na nedaleký zámek ve Svojkově a Sloup přenechala mladšímu synu Augustu Leopoldovi (1817–1891). Ten měl sice zajištěné doživotní užívání sloupského zámku, ale dědicem velkostatku se po smrti Alžběty Kinské stal jeho syn August František (1849–1941). August Leopold s matčinou poslední vůlí nesouhlasil, ale zároveň nechtěl přistoupit k soudnímu sporu se synem. Nakonec se díky příbuzenským vazbám získaným sňatkem (Dubští z Třebomyslic) odstěhoval na Moravu, kde koupil velkostatek Lešná. Zámek ve Sloupu trvale obýval August František, zvláště poté, co z matčina dědictví v roce 1879 prodal rodový palác v Hybernské ulici v Praze (dnešní Lidový dům).
Hrabě August František Kinský spravoval zámek a velkostatek Sloup v letech 1877–1941 a dožil se věku 92 let. Jeho manželkou byla hraběnka Františka z Hartigu (1859–1939), dcera českého nejvyššího zemského maršálka hraběte Edmunda Hartiga (1812–1883) a majitele sousedního velkostatku Mimoň. Koncem 19. století měl sloupský velkostatek rozlohu 2 448 hektarů půdy, z toho většinu tvořily lesy (správa polesí sídlila v Novém Boru), z ekonomického hlediska zůstávala nadále důležitá výroba zrcadel.Při inventarizaci majetku po úmrtí Alžběty Kinské byl velkostatek oceněn částkou 391 625 zlatých (1878). Za Augusta Františka Kinského byl sloupský zámek upravován jen minimálně, v 80. letech 19. století došlo k malé přístavbě schodiště mezi přízemím a prvním patrem v levém křídle zámku, které tehdy hraběcí rodina trvale obývala. Vzhledem k blízkosti zámku v Zákupech jako jednoho z vedlejších sídel rodu Habsburků navštěvovali i na přelomu 19. a 20. století zámek ve Sloupu příslušníci císařské rodiny, v letech 1898–1901 zde několikrát pobývala například arcivévodkyně Marie Terezie z Braganzy.
August František Kinský měl dvě dcery, starší Marie Filipína (1879–1952) se v roce 1906 provdala za hraběte Viléma Emanuela Preysinga (Preysing-Lichtenegg-Moos, 1879–1970) ze staré bavorské šlechty Po smrti Augusta Františka Kinského v roce 1941 zdědila Sloup Marie Filipína, faktickou správu velkostatku ale zajišťoval její nejstarší syn hrabě Kaspar Preysing (1903–1945), který měl k zámku vztah od častých návštěv v dětství a za druhé světové války se zde trvale usadil se svou manželkou Alžbětou, rozenou Dohalskou z Dohalic (1898–1979). V roce 1944 byly do několika místností zámku uschovány sbírky muzea v Liberci v zájmu ochrany před bombardováním. Během osvobození Československa byl na zámku dne 9. května zastřelen hrabě Kaspar Preysing, když chránil svou manželku. Vrahem byl důstojník Rudé armády Petr Nazarenko, který byl následujícího dne popraven a později pohřben na místním hřbitově.
Jako německý majetek byl velkostatek Sloup zkonfiskován v roce 1945 na základě Benešových dekretů. Národním správcem velkostatku byl ustanoven František Kaláb z Vyškovska, koncem roku 1945 bylo do zámku uskladněno zařízení fary. Krátce po roce 1945 usilovalo o zámek několik institucí a hospodářských subjektů, které měly v plánu umístít sem rekreační středisko pro své zaměstnance. Historické zařízení zámku bylo odvezeno během roku 1947, mobiliář byl částečně umístěn v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ale také na další objekty ve státní správě. V následujících letech sloupský zámek spadal pod několik subjektů s různým využitím (například jako rekreační středisko Tatra, od roku 1957 škola v přírodě ve správě KNV Praha). Po požáru zámku ve Svojkově (1958) byl do Sloupu přemístěn domov důchodců ve správě ONV Česká Lípa. Během poválečného období byl zámek několikrát adaptován, úpravy se ale dotkly převážně jen interiérů a celková architektonická podoba zůstala neporušena. Od roku 2002 je zámek ve správě Libereckého kraje a nadále slouží jako domov důchodců.
zdroj: Wikipedia
30.3.1965 - Z pozůstalosti pana Herberta Ullricha (archiv Kathrin Dietzel)
