Semily

14.12.2021
archiv Emila Karkoše
archiv Emila Karkoše
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
(archiv Milan Péč)
(archiv Milan Péč)
archiv M.Péč
archiv M.Péč
archiv M.Péč
archiv M.Péč
archiv M.Péč
archiv M.Péč
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč

Srovnávačky Václava Víška

Semily, Komenského náměstí
Semily, Komenského náměstí

23.března 1932 se odehrával v Semilech požár.

 Pohled na měšťanskou školu a dům, který musel ustoupit dopravě.
Pohled na měšťanskou školu a dům, který musel ustoupit dopravě.
Komenského náměstí. Tentokrát pohled ze západu na východ. Severní, v tomto případě levou stranu náměstí opanovaly školy, největší je měšťanská, ale stejně jako jinde, školy často mnohokrát mění názvy a účel. Kdo chce, nechť si pídí. Samotný dům vpravo je Vlkánovsko, výhrady proti současné podobě prosím na adresu JZD.
Komenského náměstí. Tentokrát pohled ze západu na východ. Severní, v tomto případě levou stranu náměstí opanovaly školy, největší je měšťanská, ale stejně jako jinde, školy často mnohokrát mění názvy a účel. Kdo chce, nechť si pídí. Samotný dům vpravo je Vlkánovsko, výhrady proti současné podobě prosím na adresu JZD.
Jihovýchodní roh Komenského náměstí, ulička z něj vycházející se jmenuje Koštofranská.
Jihovýchodní roh Komenského náměstí, ulička z něj vycházející se jmenuje Koštofranská.
poblíž radnice v Husově ulici měl fotoateliér Petr Bičiště, dnes zde rámují, předpokládám, že obrazy.
poblíž radnice v Husově ulici měl fotoateliér Petr Bičiště, dnes zde rámují, předpokládám, že obrazy.
Pohled Husovou ulicí vzhůru směrem k radnici.
Pohled Husovou ulicí vzhůru směrem k radnici.
vlevo je Okresní dům, který se stal i hotelem, vpravo býval pivovar.
vlevo je Okresní dům, který se stal i hotelem, vpravo býval pivovar.
Dům čp.2 ještě v zajímavějším záběru. Z místa, odkud jsem fotil, jsem se potom otočil doleva a viděl v kameni vytesané otce Antala Staška a syna Ivana Olbrachta, jak debatují, asi o boji dělnické třídy. U této spisovatelské dvojice si nejsem jistý, jak to bylo s jejich pseudonymy a skutečnými jména, historik nebo semilský patriot určitě poradí.
Dům čp.2 ještě v zajímavějším záběru. Z místa, odkud jsem fotil, jsem se potom otočil doleva a viděl v kameni vytesané otce Antala Staška a syna Ivana Olbrachta, jak debatují, asi o boji dělnické třídy. U této spisovatelské dvojice si nejsem jistý, jak to bylo s jejich pseudonymy a skutečnými jména, historik nebo semilský patriot určitě poradí.
Tak dlouho jsem Husovou ulicí klesal, až nebylo kam, to jsem se dostal na Dolení náměstí, které se hmenuje Riegrovo. Tady se změnilo mnoho. Komentovat pro mě je těžké, motal jsem se tady půl dne, nakonec jsem se nějak našel, raději nechám mluvit obrázky.
Tak dlouho jsem Husovou ulicí klesal, až nebylo kam, to jsem se dostal na Dolení náměstí, které se hmenuje Riegrovo. Tady se změnilo mnoho. Komentovat pro mě je těžké, motal jsem se tady půl dne, nakonec jsem se nějak našel, raději nechám mluvit obrázky.
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Asi nejdůležitější občan Semil František Ladislav Rieger si samozřejmě zaslouží pomník. František Šaloun vytesal, na podstavec byl slavnostně postaven v roce 1928, řečnil Dr. Karel Kramář. A tak si tu stojí na náměstí, které nese jeho jméno blízko bývalého Riegrova mlýna, z jehož areálu zůstal jediný domek, kterému se někdy říká Riegrův rodný dům. Jak je to přesně, kdo ví, ale v domku je hospoda, kde jsem obědval, roštěnou s brusinkovou omáčkou, k tomu Plzeň, bylo to výborné, ale dvě stovky nestačily, menu pro důchodce.
Asi nejdůležitější občan Semil František Ladislav Rieger si samozřejmě zaslouží pomník. František Šaloun vytesal, na podstavec byl slavnostně postaven v roce 1928, řečnil Dr. Karel Kramář. A tak si tu stojí na náměstí, které nese jeho jméno blízko bývalého Riegrova mlýna, z jehož areálu zůstal jediný domek, kterému se někdy říká Riegrův rodný dům. Jak je to přesně, kdo ví, ale v domku je hospoda, kde jsem obědval, roštěnou s brusinkovou omáčkou, k tomu Plzeň, bylo to výborné, ale dvě stovky nestačily, menu pro důchodce.
Semilský zámek je zajímavý také tím, že ho kdysi město koupilo pro své účely, po přístavbách ho stále využívá pro svou administrativu.
Semilský zámek je zajímavý také tím, že ho kdysi město koupilo pro své účely, po přístavbách ho stále využívá pro svou administrativu.
Odcházím na vlak. Přecházím po mostě řeku Jizeru. V ose mostu je budova, která bývala hotelem Slavie, centrem společenského života. V dobách budování se stalo centrem finkcionářů ROH a SSM, kteří ho rekonstruovali podle svého vkusu. V tu chvíli mi zatrnulo.
Odcházím na vlak. Přecházím po mostě řeku Jizeru. V ose mostu je budova, která bývala hotelem Slavie, centrem společenského života. V dobách budování se stalo centrem finkcionářů ROH a SSM, kteří ho rekonstruovali podle svého vkusu. V tu chvíli mi zatrnulo.
Krematorium v Semilech (archiv Milan Péč)
Krematorium v Semilech (archiv Milan Péč)
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč

úterý 2. září 2014

Semily,

podhůří Krkonoš, bývalý semilský okres zahrnoval i samotné hřebeny Krkonoš až k hranicím s Polskem. Někdo město počítá mezi místa, patřící k Českému ráji. Na Kozákov není daleko, na pravém břehu Jizery se zvedá hřeben, kde leží Vysoké nad Jizerou.

 Kolem Jizery vede divukrásná Riegrova stezka k Železnému Brodu. Při svých toulkách jsem se musel mnohokrát města dotknout. Od roku 1960 patřilo do Východočeského kraje, spadal pod něj i Turnov, což turnovští nesli velice těžce. Příslušnost Semil k Libereckému kraji je asi logická, na druhou stranu tyhle podivné čáry, kterým se říká hranice, vymýšlejí úředníci a kvůli nim určitě článek nepíšu.

Chtěl jsem se ubytovat v Semilech, že navštívím i zmíněnou Riegrovu stezku a budu se věnovat nejen porovnání historie s dneškem. Ne, že by tady nebo v Lomnici nebylo ubytování, ale ani zazobanému důchodci se nechce platit za jednu noc platit osm stovek.
Díky internetu jsem nakonec našel ubytovnu v Jablonci nad Jizerou, která mě cenově potěšila. Ani jízdné za autobus přes Vysoké mě nezruinovalo. A pak cesta z Vysokého do Semil je překrásná, měl jsem štěstí na viditelnost, na obzoru Ještěd, protože jsme v Libereckém kraji.
Všechno tedy bylo jinak, přesně tak to tulákům vyhovuje. Určitě jsem tu kdysi šel stokilometrový pochod, spali jsme ve spacácích v sokolovně, možná bych našel i datum pochodu, ale to asi není zajímavé. Uléhali jsme na podlaze druhý den po svatbě, naše svatební cesta nevedla bůhvíkam, no za komunistů stejně moc možností nebylo, ale do Semil.

Start byl v sobotu ráno a kamarádi, informovaní Pošťákem alias Tondou Musilem natrhali mé manželce svatební kytici a hodili jí na spacák. Byla z kopřiv.

Tolik vzpomínka, dnes přijíždím autobusem, pokud chodím po městě celý den, nachodím 10 km? Nevím, ale večer přemýšlím, nedostal-li bych někde jiné nohy. Aspoň u Vietnamců.

Přijíždím s knížkou Zmizelé Čechy - Semilsko a mám i fotky stažené z internetu.

Nepamatuju se na město, kopce byly kdysi pro nás důležitější. A tak teprve koncem srpna 2014 se dozvím, že centrem Semil bylo Hoření náměstí, dnes Komenského, protože se sem chodilo i do školy.

Tady se odehrával veškerý veřejný život a já tu začínám.

Neznalý důležitých staveb města musí být nutně na mrtvici. Dům továrníka Hamáčka, kde byla v 18.století škola, sousedila s hospodou, které se říkalo malá radnice, jsem našel. Z jeho podoby by asi neměl Hamáček radost, přestože z boku je vchod do hospody, ničil mě kostel za ním. Barokní kostel svatého Petra a Pavla z počátku 18.století se dostal začátkem 20.století do takového stavu, že musel být zbořen a na jeho místě vyrostl kostel nový. Těžko bylo pro neznalce sladit kostel s budovou před ním.

zdroj: https://vencovypindy.blogspot.com/2014/09/semily.html

Mariánský sloup z roku 1738, patrně z dílny Jelínků z Kosmonos.
Mariánský sloup z roku 1738, patrně z dílny Jelínků z Kosmonos.
Pohled na jihovýchod Komenského náměstí.
Pohled na jihovýchod Komenského náměstí.
Pohled na jihozápad Komenského náměstí.
Pohled na jihozápad Komenského náměstí.
stejný roh Komenského náměstí, tentokrát z rampy u kostela. Tady už stojím nad ulicí Husovou.
stejný roh Komenského náměstí, tentokrát z rampy u kostela. Tady už stojím nad ulicí Husovou.
V Husově ulici v této době přidával lidem do života sladkost cukrář Samek.
V Husově ulici v této době přidával lidem do života sladkost cukrář Samek.
Vpravo je Národní dům, aspoň tak hlásá nápis, jinak spíš ruina.
Vpravo je Národní dům, aspoň tak hlásá nápis, jinak spíš ruina.
Pivovar byl vrchnostenský, pak městský, koupil ho i sládek Karel Srba. Dům vpravo býval hostinec U české koruny, patřil advokátu Antalovi Staškovi. I to se podívejme, z jakého rodu pocházel Ivan Olbracht, autor Anny proletářky. Po roce 1960 se dům stal muzeem.
Pivovar byl vrchnostenský, pak městský, koupil ho i sládek Karel Srba. Dům vpravo býval hostinec U české koruny, patřil advokátu Antalovi Staškovi. I to se podívejme, z jakého rodu pocházel Ivan Olbracht, autor Anny proletářky. Po roce 1960 se dům stal muzeem.
Od kostela vede souběžně s Husovou třídou ulice Petřinova. Tady stával hostinec, ve kterém se konal první koncert semilského zpěváckého spolku. V roce 1904 shořel, byl obnoven, ale už vypadal jinak.
Od kostela vede souběžně s Husovou třídou ulice Petřinova. Tady stával hostinec, ve kterém se konal první koncert semilského zpěváckého spolku. V roce 1904 shořel, byl obnoven, ale už vypadal jinak.
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí
Jsme stále na Riegrově náměstí, v severní frontě mě zaujal roztomilý domeček, patřící knihkupci a vydavateli pohlednic Karlu Chaloupeckému. Asi je stavby škoda, nezbourali ho ale komunisti, už v roce 1911 se komusi nehodil do městské zástavby. Karel Chaloupecký se jmenoval můj kmotr, byl to tátův kamarád, je tu nějaká rodinná vazba? Kdo mi to poví, ani on, ani táta. Možná brácha, se kterým jdu dnes na pivo, ale ten je stejně sklerotický jako já. Možná by bylo lepší tvrdit, že knihpkupec byl otec mého kmotra, ať mi někdo dokáže opak.
Jsme stále na Riegrově náměstí, v severní frontě mě zaujal roztomilý domeček, patřící knihkupci a vydavateli pohlednic Karlu Chaloupeckému. Asi je stavby škoda, nezbourali ho ale komunisti, už v roce 1911 se komusi nehodil do městské zástavby. Karel Chaloupecký se jmenoval můj kmotr, byl to tátův kamarád, je tu nějaká rodinná vazba? Kdo mi to poví, ani on, ani táta. Možná brácha, se kterým jdu dnes na pivo, ale ten je stejně sklerotický jako já. Možná by bylo lepší tvrdit, že knihpkupec byl otec mého kmotra, ať mi někdo dokáže opak.
Ještě jeden  pohled na Riegrovo náměstí, tentokrát směrem k nádraží. V roce 1965 zbouranou starobylou kovárnu nenahradilo nic. Bolševické symboly na zdi nejsou propagací komunismu naopak před ním varují.
Ještě jeden pohled na Riegrovo náměstí, tentokrát směrem k nádraží. V roce 1965 zbouranou starobylou kovárnu nenahradilo nic. Bolševické symboly na zdi nejsou propagací komunismu naopak před ním varují.
Ve svém tabletu mám ještě jednu fotku onoho objektu. Jsem fascinován, přidávám ještě ten.
Ve svém tabletu mám ještě jednu fotku onoho objektu. Jsem fascinován, přidávám ještě ten.
Semily - sbor Církve československé husitské na fotografii z roku 1938. (archiv Vladimír Trégl)
Semily - sbor Církve československé husitské na fotografii z roku 1938. (archiv Vladimír Trégl)
Jen pro představu , jak vypadaly dřívější silnice ...
Jen pro představu , jak vypadaly dřívější silnice ...
Fotografie z knihy Semilsko ... je na ní zachyceno dění při stavbě , lépe řečeno při rekonstrukci silnice v Bořkově u Semil ... na fotografii můžete vidět parní válec a nákladní auto s maringotku , které patřily okresní správě ve dvacátých a třicátých letech minulého století ... ale byla to přece jen těžká manuální práce se vším tím okolo
Fotografie z knihy Semilsko ... je na ní zachyceno dění při stavbě , lépe řečeno při rekonstrukci silnice v Bořkově u Semil ... na fotografii můžete vidět parní válec a nákladní auto s maringotku , které patřily okresní správě ve dvacátých a třicátých letech minulého století ... ale byla to přece jen těžká manuální práce se vším tím okolo

Údržba silnic na okrese Semily

sahá až do dvacátých let minulého století ... tomu předcházelo ještě dlouho předtím nucené odhazování sněhu buď od vrchnosti a za dob c.k. Rakouska z nařízení úřadů ... zpočátku jen ručně , poté koňskými spřeženími s různými druhy pluhů ... 

Jedna z prvních okresních správ silnic sídlila ponejprve ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Lomnici nad Popelkou pod radnicí na dvoře ... řídil ji tehdy vrchní cestmistr , který byl na místo určen okresním hejtmanstvím ... byla to privilegovaná , ale velmi zodpovědná funkce ... pod sebou měl cestáře , kteří měli určený úsek silnic , o nějž se museli starat , zpravidla od jara do zimy ... veškerá práce byla ruční , cestář byl vybaven potřebným nářadím , vozíkem nebo kolečkem a staral se o vše na silnici a i v jejím okolí ... aby nebyly v cestě díry , sekal krajnice kosou , čistil příkopy a propustky , řezal a česal stromy podél silnic a mnoho dalších prací ... podle možností a velikosti zimy i na protahování a úklidu sněhu ... 

Tehdy nebylo mnoho strojního vybavení , měli dvě nákladní auta a ještě opravdový parní válec , který obsluhoval koncesovaný strojmistr , druhý nejdůležitější a vážený člověk u správy silnic a samozřejmě tu byli i cestáři , kterých ale zase nebylo tak mnoho ... tehdejší prašné cesty se polévaly horkým asfaltem , posypaly se kamenivem a válec to urovnával , v několika vrstvách nad sebou ... takto to fungovalo až do padesátých let , kdy po válce se na silnicích objevovaly různé kořistní stroje , buď upravené nebo i pár originálních přímo určených na údržbu silnic ... 

Až v roce 1957 začaly vznikat první Okresní Správy Silnic ... jim předcházely Státní silnice , z kterých byly vyčleněny a jejich prvořadým úkolem bylo starat se o silnice a silniční zařízení v rámci okresů ...

Tak vznikla i OSS v Semilech ... tady bylo její ředitelství a i jedno středisko údržby ... sídlí od svého počátku vedle krematoria v bývalé vilce vedle silnice ... dnešní oba dva dvory vznikly zavezením svahu za vilkou , ponejpr ten větší první , časem i ten zadní ... vybavení odpovídalo době a možnostem okresního výboru ... nějaký traktor , nákladní auta , nakladač , sněhová fréza a spousta manuální těžké práce ... v rámci okresu byla střediska tři ... v Semilech , v Turnově u kina a v Jilemnici - Hrabačově ... dnes stále existují , ale už pod jinou hlavičkou , ale v podstatě dělají to samé , co za ty dlouhé roky generace cestářů před nimi ... bylo by to ještě dlouhé vyprávění , o historii cestářů na semilském okrese , takže asi takhle ve zkratce ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Riegrova turistická stezka

Crhova turistická chata z roku 1929
Crhova turistická chata z roku 1929
Z mého pohledu nejhezčí podoba turistické chaty na Podspálově ...
Z mého pohledu nejhezčí podoba turistické chaty na Podspálově ...
Malebné údolí Pod Spálovem na soutoku řek Jizery a Kamenice ... ještě před stavbou Crhovy turistické chaty v roce 1929 byla prvním spojením s civilizací železnice do Tanvaldu , postavená v roce 1875 ... až do roku 1938 , kdy byl postaven most přes řeku Kamenici a přes železniční trať , dodnes se to nazývá v tomto místě " soumostí " ... vedla tudy pouze turistická Riegerova stezka k Palackého stezce a cesta k Bozkovu ... nad řekou Kamenicí až do výše zmíněného roku stál dřevěný most a před ním dřevěná lávka , která spojovala Podspálov s cestou od Železného Brodu ... silnice od Železného Brodu do Podbozkova byla postavena teprve koncem třicátých let minulého století ...
Malebné údolí Pod Spálovem na soutoku řek Jizery a Kamenice ... ještě před stavbou Crhovy turistické chaty v roce 1929 byla prvním spojením s civilizací železnice do Tanvaldu , postavená v roce 1875 ... až do roku 1938 , kdy byl postaven most přes řeku Kamenici a přes železniční trať , dodnes se to nazývá v tomto místě " soumostí " ... vedla tudy pouze turistická Riegerova stezka k Palackého stezce a cesta k Bozkovu ... nad řekou Kamenicí až do výše zmíněného roku stál dřevěný most a před ním dřevěná lávka , která spojovala Podspálov s cestou od Železného Brodu ... silnice od Železného Brodu do Podbozkova byla postavena teprve koncem třicátých let minulého století ...
Přestavěná Crhova turistická chata ze čtyřicátých let minulého století , později hotel Pod Spálovem do roku 2021 ...
Přestavěná Crhova turistická chata ze čtyřicátých let minulého století , později hotel Pod Spálovem do roku 2021 ...
Zásadní myšlenkou po otevření Riegerovy turistické stezky v roce 1909 byla představa o nějakém místě na jejím konci zde na Podspálově , kde by se dalo odpočinout a občerstvit ... 

v létě roku 1910 byla u stezky postavena jednoduchá turistická útulna s verandou , avšak ta poskytovala pouze nejjednodušší občerstvení ... 

v sousedství této útulny byla v letech 1921 - 26 zahájena stavba nové Zemské hydrocentrály , kde byla kantýna , ovšem jen pro dělníky ...

Po dokončení výstavby Zemské hydrocentrály bylo proto přikročeno ke stavbě turistického zařízení , které by bylo důstojné pro všechny , kdo ho navštíví ... 

a tak v místě bývalých hospodářských stavení byla v roce 1929 vystavěna zcela nová turistická chata s restaurací , která nesla jméno Josefa Crhy , jenž byl zasloužilým činovníkem semilským na poli turistickém ... 

nikdo ji nemohl minout , neboť ležela a dosud leží v těsném sousedství Riegerovy turistické stezky ...

V této podobě a stavu vypadala tak až do čtyřicátých let minulého století , kdy byla celkově přestavěna a zvětšena a v posledních letech měla už i jiné pojmenování - hotel Pod Spálovem ..

. tak jak jsme ji znali my mnozí , tak vypadala až do roku 2021 , kdy změnou jejího vlastníka došlo k její celkové rekonstrukci a přestavbě ... 

Dovolte mi pár osobních vzpomínek ... 

až do roku 2005 sem , na Podspálov , se sjížděly a scházely za těch uplynulých patnáct let od roku 1990 a možná i dříve , mimo turistů a návštěvníků Riegerovy a Palackého stezky , mnohé trampské osady a samozřejmě i mnozí vodáci ... 

tehdy zde hotel provozoval Honza Svoboda a byl k nám vcelku vstřícný , často se tady hrálo a zpívalo , nejen mezi námi všemi , ale i pro potěchu a uši ostatních ... 

samozřejmě se zde hodně vypilo i projedlo a mnohokrát se nechal ujet i poslední vlak " flamendrák " do návarovského údolí , protože tady bylo dobře, panovala zde dobrá nálada a hodně legrace ... 

a to se buď potom spalo po okolí nebo brzy ráno se šlapalo po kolejích nahoru do údolí , ne příliš vzdáleně jako v písničce Wabiho Daňka " Rosa na kolejích " ... 

dodnes si moc dobře pamatuji , že k nám na srub na Návarově , který bohužel už nestojí , to bylo 10 592 pražců ... 

ale postupně , se změnou doby a stárnutím a odchodem kamarádů buď jinam , nebo " nahoru na zelené pláně k velkému ohni " , začala tradice upadat , sice nezanikla , ale velmi hodně se omezila ... 

tak mi zůstaly hezké vzpomínky na toto místo , na starý Podspálov ...A co k tomu , jak to tady vypadá dnes ... 

nový majitel do přestavby vložil určitě nemalý peníz , samozřejmě vnitřní vybavení bylo poplatné minulé době ... 

ale pranic se mi dnes hotel svou podobou vůbec nelíbí ... 

z mého pohledu a když se vrátím k těmto fotografiím , z mého pohledu letitého návštěvníka tohoto místa sem svým vzhledem nezapadá , ani barvou ani svým současným uspořádáním ... 

ale je jiná doba , mnozí lidé jsou jiní a dělají jiné věci a koníčky , než my , co je a byl pro nás les a život v něm druhým domovem ..

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Pension Rusalka po roce 1949 , kamenný most i vojenský ještě stojí jeden vedle druhého ...
Pension Rusalka po roce 1949 , kamenný most i vojenský ještě stojí jeden vedle druhého ...
Zřejmě třicátá léta minulého století ...
Zřejmě třicátá léta minulého století ...
Baylais Bridge ... ze zříceného kamenného mostu zbývá proti současnosti ještě podstatně větší část středového pilíře ...
Baylais Bridge ... ze zříceného kamenného mostu zbývá proti současnosti ještě podstatně větší část středového pilíře ...
Poškozený okraj kamenného mostu je nahrazen dřevěným zábradlím , zřejmě z klád , avšak most ještě stojí celý ...
Poškozený okraj kamenného mostu je nahrazen dřevěným zábradlím , zřejmě z klád , avšak most ještě stojí celý ...
Původně vila paní Boženy Ekrtové , pozdější pension a ozdravovna a dnešní pension Rusalka ...
Původně vila paní Boženy Ekrtové , pozdější pension a ozdravovna a dnešní pension Rusalka ...
Už jsem se kdysi o těchto místech rozepsal a dnes se k nim zase vrátím , byť čistokrevným Semilskem nejsou , těsně k nim stranou jednou přiléhají ...Dnes jsem byl tady profesně , jinak řečeno , uklízet návarovský most po několika vydatných bouřkách a deštích , od náplav ... a zase jsem se po celkem dlouhé době viděl a po práci v době svačiny při kávě si popovídal se současnými majiteli pensionu Rusalka , mými a našimi , mezi trampy , s kamarády , s Míšou a Františkem , kteří mají společně se mnou moravskou krev , jsou jako já z jižní Moravy ... 

Tam jsem spatřil a se svolením si vyfotil několik dnes již historických fotografií , Rusalky a mostů v sousedství ... Příběh pensionu Rusalka , se počal na počátku dvacátého století ... paní Božena Ekrtová z Prahy si od majitelů sousedního zájezdního hostince " U Koldovských " , později " U Žantů " , zakoupila nejhezčí zákoutí na Návarově nad zátokou řeky Kamenice a nechala zde vystavět vilu , která byla dokončena v roce 1912 ... ale řízením osudu se dokončení své vily nedočkala , zemřela předčasně v mladém věku ... vilu poté vystřídalo několik majitelů ... až v roce 1927 vilu koupil pan Václav J. Drobník , který byl ve svém věku a době velkým idealistou ... úplně na počátku vilu proměnil v pension a zařídil v něm byty pro letní hosty ... v roce 1935 byla v pensionu zařízena ozdravovna s lékařským dozorem , tady na Návarově se tehdy úspěšně léčila duševní přepracovanost , ochablost a nervové vysílení ... a navíc , jak tenkrát bývalo psáno v listech , zdejší pobyt byl obzvláště vhodný a prospěšný pro studující mládež ... 

Nebylo by ovšem slušností , nezmínit se o sousedních mostech ... Jedním z prvních mostů přes řeku Kamenici v údolí Návarova byl most dřevěný , který příliš nevyhovoval a proto v roce 1766 na jeho místě byl postaven most kamenný , v románském slohu ... most měla snad zdobit dokonce socha sv. Jana Křtitele ... tento kamenný most se okolo roku 1955 zřítil a zbyly po něm krajové pilíře a část středového pilíře , které můžete spatřit dodnes ... V roce 1949 vedle něj byl postaven provizorní vojenský most , tzv. " Bailays Bridge " ... 

tyto mosty stavěla americká armáda všude , kde to bylo potřeba , v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu - ( UNRRA ) ... tento zřejmě ne , podle uvedeného roku , to již zde nebyla poválečná Benešova prozápadní vláda ... ( most této konstrukce byl pojmenován po úředníkovi britského ministerstva války Donaldu Baileyovi , který si ho nechal patentovat a posléze byl přijat do výzbroje spojeneckých vojsk za druhé světové války ... poprvé most této konstrukce byl použit Spojenci v Itálii v roce 1943 ... po válce byly a jsou modernizované verze tohoto vojenského mostu používány dodnes v České republice jako mosty provizorní a tak tomu bylo i Semilech - Řekách ) ... 

od roku 1950 byl tento provizorní vojenský most převeden jako stálý ... mezi lety 1952 - 1956 došlo k poškození tohoto mostu ve střední nosné části vozidlem vezoucím vytěžené dřevo ... most sloužil až do začátku roku 2015 , tedy celých 65 let ... pro havarijní stav byl v tomto roce snesen a po jeho odstrojení se tehdy přítomní správci vysloveně vyděsili , protože jeho nosné a zpevňující části byly extrémně zkorodované ... jeho poslední povolená nosnost byla 2 tuny a existují svědectví , že byly často o mnoho přestupovány ... most byl zhruba ve výšce 15 metrů nad řekou Kamenicí a případné následky si nikdo nechtěl ani představovat ... 

dnes se klene přes řeku nový most železobetonový , postavený v polovině roku 2015 ... a co říci závěrem ... tato místa opravdu stojí za návštěvu , zdejší příroda je nádherná a i dech beroucí ... jen si zavčasu musíte zjistit , kdy je pension Rusalka otevřen , není to až tak pravidelné ... konají se zde dětské tábory , akce a podobně ... ale jinak vás rádi přivítají ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

V levé části řeky Kamenice je místo vody hromada kamení z oblouku mostu ...
V levé části řeky Kamenice je místo vody hromada kamení z oblouku mostu ...
Ozdravovna a hostinec ... foceno pravděpodobně ze silnice k návarovskému hradu a zámku ...
Ozdravovna a hostinec ... foceno pravděpodobně ze silnice k návarovskému hradu a zámku ...

Fotografie (pohlednice) tzv. Vodotrysku. Vrt pramene u silnice na Kamínka. Fotografie asi z roku 1941

archiv Bohumil Přikryl

Kozákov

Stejně jako přání postavit na Kozákově turistickou chatu , bylo také postavit nějakou rozhlednu ... a to se událo v roce 1920 ... takto vypadala první rozhledna na nejvyšší hoře Českého ráje v roce 1920 ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

V Semilech - Podmoklicích

byl v sedmdesátých letech minulého století zbourán dům U Štěpánků , mimojiné , že se v něm bydlelo , byl zde obchod ... na jeho místě byla tehdy plánována výstavba nového střediska Okresní Správy Silnic v Semilech ... po zbourání veškerých objektů byl pozemek oplocen a prozatím zde byla deponie stavebního materiálu pro potřeby OSS ... na stavbu byl vypracován projekt , který na tomto místě počítal s administrativní budovou , kde měly být kanceláře a veškeré zázemí pro všechny zaměstnance Správy silnic ... měly být postaveny dílny , garáže , přístřešky a sklady ... mimojiné , některé garáže na Škvárovně by byly také zbourány , protože zasahovaly do pozemku ve tvaru velkého obdélníku ... termín zahájení výstavby nového střediska byl naplánován na listopad 1989 , ovšem tehdejší události všechno zmařily ... avšak kdyby by byly tenkrát zahájeny výkopové práce , tak by na výstavbu došlo , ovšem se tak nestalo ... 

Po devadesátém roce , kdy byly zahájeny restituce , byl tento pozemek směněn za pozemky U čtrnácti pomocníků , kde byla a dodnes se nachází deponie posypových materiálů pro zimní údržbu silnic tehdejší SÚS Semily ... nový majitel pozemků na Škvárovně , kde měla stát nová Správa silnic , později pozemek prodal a na tomto místě dnes stojí nákupní centrum Tesco ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Kouzlo starých fotografií je v tom , že mnohým poskytují pohled na doby dávno i nedávno minulé ... mě to uvnitř příjemně naladí , navíc , když ta místa aspoň trochu znám ...
Pohled na obec Jesenný z tohoto místa mě zpočátku trochu pomýlil , jako cestář se dívám hlavně , kudy která cesta a silnice vede , to je pro mne hlavní orientace v prostoru ... nejbližší cesta je místní komunikace a když dnes stojím na té o kousek níž , která vede od křižovatky cest také nahoru ke škole , co vede na Bohňousko , tak už z ní vidět dnes není ... kousek silnice zhruba uprostřed vpravo , tak to je silnice od Bozkova ... největší stavbou po levé straně této fotografie je budova sokolovny ... jak se rozhlížím , dnes některé domky schází a naopak jiné vznikly ... je odtud vidět Černostudniční hřeben a lze i vytušit , kudy vede silnice k Návarovskému zámku a na Trojánka ... ale protože zase až tak velký znalec těchto míst nejsem , i tak mi to stačí , vidět , jak to tady vypadalo kdysi.

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Když se člověk nejen místní znalý podívá na tuto starou fotografii střední části obce Jesenný , tak za tu dlouhou dobu se v podstatě tady až tak moc nezměnilo ... jen proti budově dnešního Obecního úřadu vyrostla menší bytovka , která tento starý historický pohled dnes už částečně kryje ... jedinou zásadní změnou oproti minulosti je to největší , budova a komín jesenské vápenky , kterou v roce 1896 zde postavil Václav Renner ... v tomto tehdy rozsáhlém lomovém areálu se velmi intenzivně těžil vápenec v objemu cca 20 000 tun ročně ... byl využíván v dalším procesu pro výrobky ve stavebnictví a pro chemii ... dnes již defakto z bývalé vápenky a lomu zbývají pouze stavby v jeho vstupu a vjezdu ... těžba vápence v Jesenném byla ukončena v roce 1973 , kdy těžební prostor náhle zaplavila voda ... Vzniklý vodní prostor je dnes i v nedávné době , možná byl , využíván k potápění ... starší informace hovoří o potápění k vrakům aut , zbytkům těžební věže a podobně ... Ještě před nedávnem byl pod vodní hladinou ukotven potápěčský keson ... ten byl vyzdvižen a momentálně , pokud mě paměť neklame , by měl být používán k výzkumným účelům určitou dobu na ČVUT v Brně ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Tak dnes vedu " lítý boj " se svými některými kamarády , co že je to za sídliště na fotografii z příspěvku pana Salátka , z osmdesátých let minulého století vzadu za továrnou na dřevěné rakve v Semilech ... oni mi tvrdí , že je to sídliště na Luční ulici , ovšem to sídliště z tohoto místa a úhlu na této fotografii nemůže být vidět , je zcela vlevo a toto je před námi ... já si pevně stojím za tím , že je to sídliště na Křapkově louce v Řekách , které stavěli právě v těchto letech ... úplně vzadu vlevo nahoře je takřka neviditelný příhradový jeřáb MB 80 , který to sídliště pomáhal postavit ... nikde jsem nenašel zmínku nebo fotografii , že na stavbě sídliště Pod nádražím , jak se dnes nazývá také Na Luční, byl tento konkrétní jeřáb používán ...Vzal jsem si na pomoc dvě staré kolorované fotografie , takřka skoro ve stejném pohledu , i když v nepatrně jiném úhlu a stále mi tam vychází ta Křapkova louka , ale místo budoucího sídliště Na Luční nikoliv ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

sou to Řeky. Tady je současná ( květen 2024 - foto Miloslav Jedlička)i)
sou to Řeky. Tady je současná ( květen 2024 - foto Miloslav Jedlička)i)
Já tušil a i věděl , že to nebude snadné ... takže další pomocné fotografie ... na prvních dvou je stavba budoucího sídliště Lidových milicí za sídlištěm Pod Nádražím , dnes Na Luční ... tyto dvě fotografie tohoto " šplhavého " jeřábu , který toto sídliště stavěl a v této době se připravovala a rozbíhala stavba prvního věžáku , dávala sem před třemi lety Olinka Španielová ... na třetí fotografii je sídliště na Křapkově louce v Řekách , příhradové jeřáby tam byly dokonce dva ... výraz " příhradový " znamená, že jeho nosná i pracovní část - rameno , jsou svařované z ocelových trubek , kdežto " šplhavý jeřáb " se posouval postupně po nasazovaných na sebe ocelových válcích ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Město Semily a pohled na něj z bývalé kolejové dráhy Fantových lomů na konci padesátých let minulého století ... starší generace poznají , z čeho tak soudím ... pár podstatných detailů na této fotografii to podtrhuje

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Plocha u prvního věžáku ...
Plocha u prvního věžáku ...
Asfaltový chodník v místech malé pěšinky za bytovými domy na ulici Luční ... V místech nových paneláků předtím býval zbytek původních podmoklických bahýnek , která končila pod svahem u Tofy ...
Asfaltový chodník v místech malé pěšinky za bytovými domy na ulici Luční ... V místech nových paneláků předtím býval zbytek původních podmoklických bahýnek , která končila pod svahem u Tofy ...
První věžový dům ... tady jsme bydleli i my ...
První věžový dům ... tady jsme bydleli i my ...
Dnešní  příspěvek je o sídlišti na ulici Lidových milicí , jak se tato ulice původně jmenovala , dnes ulice Jižní ... bylo vybudováno v letech 1972 - 1976 na druhém konci podmoklických bahýnek , která to místy stavbařům z Pozemních staveb Hradec Králové nedávala zadarmo a občas jim to komplikovala ... byly postaveny tři věžové domy o 13. patrech a dohromady s 195 byty I. kategorie o velikosti 1+1 , 2+1 a 3+1 ... součástí byly i dvě samostatné prádelny a sušárny postavené mezi domy a trafostanice ... z občanské vybavenosti byla postavena tři dětská pískoviště s herními prvky v jejich blízkosti a s dětskými skluzavkami ... mimo to byla také postavena dvě volejbalová hřiště ... ( jedno bylo hodně nohejbalově a hokejově využíváno ) ... na ulici za domy a u domů byla postavena parkovací stání pro obyvatele všech tří domů ... na volné ploše za prvním věžákem , která původně sloužila jako zázemí stavby na veškerý stavební materiál , měl podle tehdejšího projektu a po vzoru některých sídlišť jako v NDR , být postaven stálý lunapark ... k tomu naštěstí nikdy nedošlo , avšak v roce 1992 rozhodnutím vedení města bylo sem dočasně přemístěno autobusové nádraží z Riegerova náměstí ( počítalo se původně s časovým obdobím zhruba pěti let , než se najde vhodnější místo ... a nakonec je zde už 32 roků , na úkor nejen parkovacích míst zdejších obyvatel , ale i klidu , který tady býval ) ... První panelák byl původně rozdělen napůl mezi zaměstnance úřadů a podniků a státní zaměstnance , druhý byl na tom obdobně a třetí byl družstevní ... domy byly centrálně vytápěny z centrální městské blokové kotelny uhlím , stejně jako sídliště sousední , nazvané " Pod nádražím " , dnes Luční a Okresní Správa SNB ... Fotografie pocházejí z roku 1981 , stejně jako pohled na jarní brigádu obyvatel obou sídlišť po zimě .

(autor příspěvku Bohumil Přikryl)

Tady je původní ulice a parkovací plocha , kde byla i jeden čas semilská pouť ... o toto obyvatelé Podmoklic přišli rozhodnutím města v roce 1992
Tady je původní ulice a parkovací plocha , kde byla i jeden čas semilská pouť ... o toto obyvatelé Podmoklic přišli rozhodnutím města v roce 1992
Továrna na kovové rakve Roberta Pauluse v Podmoklicích z roku 1928 ... jak je vidět , tak vlevo ještě nestojí tovární vila , tu Robert Paulus nechal vystavět až v roce 1933 ... jinak za zmínku stojí silnice s žulovými bílými patníky k nádraží , postavená v roce 1910 na místě pěšiny široké kolem necelých dvou metrů ... a další cesta , na níž stojí osobní automobil ( jak jsem se navíc před nedávnou dobou dozvěděl od paní Ludmily Tichákové , sedí v něm její dědeček ) ... ta vedla jako původní silnice tudy do Bořkova a zanikla stavbou sídliště Na Olešce v padesátých letech minulého století ...
Továrna na kovové rakve Roberta Pauluse v Podmoklicích z roku 1928 ... jak je vidět , tak vlevo ještě nestojí tovární vila , tu Robert Paulus nechal vystavět až v roce 1933 ... jinak za zmínku stojí silnice s žulovými bílými patníky k nádraží , postavená v roce 1910 na místě pěšiny široké kolem necelých dvou metrů ... a další cesta , na níž stojí osobní automobil ( jak jsem se navíc před nedávnou dobou dozvěděl od paní Ludmily Tichákové , sedí v něm její dědeček ) ... ta vedla jako původní silnice tudy do Bořkova a zanikla stavbou sídliště Na Olešce v padesátých letech minulého století ...
Tovární vila , spíše její část , v pozdějších letech , po roce 1933 , kdy byla postavena ...
Tovární vila , spíše její část , v pozdějších letech , po roce 1933 , kdy byla postavena ...
Roubenné stavení v místě zvaném " Hrádek nebo Na hradě " v Podmoklicích za bývalými sklady Jednoty u železniční trati ... dnes v tomto místě již stojí jiný , nyní zděný bytový dům ...
Roubenné stavení v místě zvaném " Hrádek nebo Na hradě " v Podmoklicích za bývalými sklady Jednoty u železniční trati ... dnes v tomto místě již stojí jiný , nyní zděný bytový dům ...
Jako chladnomil teď v těchto teplech , tedy už ve vedrech , trpím hodně ... a tak mne to po práci cestáře , po celém tom horkém dni , když se není kde pomalu schovat kamkoliv aspoň na chvilku do stínu , utíkám do stínu domova a ani mne to vůbec nikam netáhne , abych se podíval po městě , co je nového z aktuálního venkovního dění ... ještě že je od nás z výšky hezký výhled po okolí a to taky poskytuje informace o stavebním dění ... tou první je příjemné vidět , že bývalá tovární vila Roberta Pauluse z roku 1933 vedle jeho bývalé továrny na kovové rakve v Podmoklicích prochází velkou změnou ... 

původní měděná zoxidovaná střecha po devadesáti letech - vlastně po devadesáti jednom roce byla odstraněna a bude střecha nová , celá budova bude v celé své ploše zateplená , jen je škoda , že ztratí svůj původní fasádní výraz , stejně jako dům kožešníka a kloboučníka J.J. Reichla proti Slávii dnes nebo dům kdysi Polákových v ulici Ke stadionu ... ale přece jen zůstala okna ve vile v původní , byť nové podobě ... 

Tou druhou , dnes již hodně výraznou změnou , je oprava krovů a fasády na domě v místě , které se nazývá či kdysi nazývalo " Na hradě nebo Hrádek " a nachází se nahoře ve stráni nad bývalou bytovkou Papcelu a v minulosti byly nedaleko Uhelné sklady pod tratí ... tomuto domu v minulosti předcházelo v tomto místě velmi nádherné roubenné stavení s doškovou střechou a velkou pavlačí - pro mladší nebo neznalé je to zastřešené místo na domě například pro sušení prádla nebo jen tak na koukání všude po okolí ( ve starých některých domech byly pavlače běžné , byla to také mimo jiné také místa i pro různé drbny , jak se říkávalo ...

 Ještě že se snad po víkendu ochladí na těch plus osmnáct až dvacet ... pro mne na lidské počasí ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Sice mi ji kryje komín městské kotelny , ale je vidět stavební proměnu bývalé tovární vily Roberta Pauluse ... určitě by z toho měl pravděpodobně radost ...
Sice mi ji kryje komín městské kotelny , ale je vidět stavební proměnu bývalé tovární vily Roberta Pauluse ... určitě by z toho měl pravděpodobně radost ...
" Hrádek nebo i jinak Na hradě " dnes ...
" Hrádek nebo i jinak Na hradě " dnes ...
Ještě malý dodatek k tématu oddělených chodníků o jízdní dráhy , jak se dříve psávalo , dnes vozovky , jak tady o tom zrovna vedu polemiku s některými lidmi jako o nesmyslnosti ... toto je předchůdce našeho bývalého železobetonového mostu , železný nýtovaný most z roku 1898 z firmy " Bratři Prášilové a spol. v Libni " ... tehdejší požadavek bylo oddělení chodců od provozu po mostě , z důvodu nežádoucího a nenadálého vstupu lidí do cesty a naopak vjetí na chodník z důvodu bezpečnosti ... už z pohledu je zřejmé , že chodník je dostatečně široký a v zimě udržitelný a na míjení obyvatel také ... v minulosti se na tom našem , dnes již bývalém mostě , sníh házel přes zábradlí mostu do řeky , to nebylo vůbec nic neobvyklého ... bohužel v posledních době se odhrnuje do vozovky a my silničáři ho tam hrneme zpátky , neboť není jiné cesty kam s ním ... jeden takový poznatek , trochu úsměvný a trochu taky ironický ... zdali jste si v zimě všimli jedné věci ... když sněží , tak je sníh nad zemí úplně všech , bez rozdílu , ale jen na tu zem dopadne , je okamžitě už někoho ... ... okamžité soukromé vlastnictví , to je velká ironie ... ta končí , když roztaje a je z něj opět jen ta voda ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Před mosty v nynějším místě stál původní dřevěný most přes staré koryto řeky Jizery na konci ulice Josefa Hory a končil na podmoklickém břehu ... povodeň ho strhla a tak v roce 1853 byl nový , opět dřevěný most postaven už v nynějším místě semilských mostů ...
Před mosty v nynějším místě stál původní dřevěný most přes staré koryto řeky Jizery na konci ulice Josefa Hory a končil na podmoklickém břehu ... povodeň ho strhla a tak v roce 1853 byl nový , opět dřevěný most postaven už v nynějším místě semilských mostů ...
Jak jsem včera psal , tak se již blíží doba , kdy semilský most z roku 1938 bude snesen a nahradí ho most nový ... s

amozřejmě by se mi moc líbilo , kdybych měl všechny fotografie všech mostů semilských u sebe tady doma , ovšem to není v lidských silách a mých možnostech , musím být rád , že mám aspoň některé a taky rád jsem ... připravil jsem si stručný přehled toho , co řeku překlenovalo a co mosty , zejména dva poslední , prožily ... trochu mi z toho vypadlo období druhé světové války , spíše její konec a tak to dám samostatně v dalším náhledu ... vezměte si , že vlastně budeme svědky a účastníky nevídané věci , tuto událost občané města Semily a okolí neviděli zhruba tři generace zpátky , kdy bude místo mostu prázdné místo nad vodou , po nějaký čas ... naposledy se tak stalo v roce 1938 , kdy železný nýtovaný most byl po 40 letech snesen a nahrazen železobetonovým ... taky věřím a myslím , že se nebudu příliš mýlit , že se objeví další fotografie a pohlednice od jejich současných majitelů ... já budu sledovat a zaznamenávat stavební ruch a jistě nebudu sám ..

autor příspěvku Bohumil Přikryl (květen 2024)

archiv Milan Péč
archiv Milan Péč

Tak zde vidíte poslední železný most v Semilech , postavený v roce 1898 ... samozřejmě jen mostovku , tak je zváno mostní těleso samotné , usazené na dvou středových pilířích a dvou nájezdových ... ten ze semilské strany je nám skryt porostem stromů , ovšem ze strany podmoklické je ve své celé kráse , kterou jsme v dnešní době také nespatřili z důvodu zakrytí terénem a nánosy řekou ... ač není zjevné , že se řečiště Jizery mezi pilíři uprostřed dělí , je tomu dosud tak , za mostem je ještě opravdový ostrov , nikoliv jen podle jména jako dnes ... řeka tak trochu meandruje do levé strany , o čemž napovídá kamenitý nános při pravém břehu řeky ... tato kolorovaná fotografie je kvůli již stojícímu domu Josefa Brodského z doby po roce 1906 , o této doby dům stojí ... a před rokem 1924 , kdy proti němu byl postaven dům pana Suchardy , pokud si to jméno ještě pamatuji přesně ... pohled je z místa jednoho přítoku říčky Olešky , neboť v těchto dobách jich bylo z jednoho toku více ...

Autor příspěvku Bohumil Přikryl

Pohled na poslední železný most v Semilech a samozřejmě ještě na to původní řečiště Jizery , vedoucí k semilskému zámku , kde se stáčelo ke splavu ... dnes z něj zbyla pouze ta část , kde se do něj vlévá Mlýnská strouha , tak jako kdysi odedávna ... snímek byl bezpochyby pořízen ze střechy hotelu Slávie J.V. Hyblera v Podmoklicích ... širší koryto řeky vzniklo při mnohých povodních , kdy voda zalila plochy mezi Ostrovem a Bahýnky a mnohdy i dolení náměstí semilské a část podmoklickou při levém břehu Jizery ... do roku 1849 se tomu zastupitelstvo města Semily snažilo zabránit různými hrázemi , avšak síla vody vždy zvítězila a tak od tohoto roku řece nebylo bráněno ... z podmoklické strany před mostem toho mnoho nevidíme , avšak kdo již trochu historii semilskou zná , tak ví , že střecha vpravo , kde z ní vyčnívá stožár s porcelánovými hrnky elektrického vedení ( elektrický proud byl v Semilech zaveden v roce 1919 ) , patří k Vejvarovu hostinci a obchodu se zbožím koloniálním ... naproti němu stojí obchod se zbožím galanterním , látkami a prádlem ložním Josefa Kadlece ... to na straně semilské je toho ke spatření povícero ... vlevo za mostem dům stavitele Josefa Brodského , vlevo od něj za stromem hostinec " V ráji " na rohu ulice Josefa Hory ... vpravo od mostu je takřka volné prostranství po vyhořelé enklávě roubenných domků ( 1909 ) , z které zbyl jediný ... fotografie je datována už po roce 1911 , neboť na horním , později Komenského náměstí již stojí nový , novorománský kostel sv. Petra a Pavla .. Autor příspěvku Bohumil Přikryl

Semilský most do třetice a dnes naposledy ... zítra máme neděli a jak její název napovídá , je to den , kdy by se mělo odpočívat a nic nedělat ... bohužel , to platilo v dávné minulosti , dnes je vše jinak ... já odpočívat ale budu , protože přes týden chodím do práce a maximálně mimo toho sbírám informace a podklady pro další příspěvky ... Pohledem na vzdálený semilský most ze stráně na podmoklickém katastru , která nese jméno Treperka ... fotografii bych datoval do období třicátých let minulého století a to z několika důvodů ... břehy řeky , hlavně ten levý , je upraven a to se událo právě v době světové hospodářské krize , kdy byla velká nouze o práci ... a právě tato úprava obou břehů řeky Jizery ve městě mnohým pomohla od žebroty a nejistoty ... od této doby se levému břehu s chodníkem na navršeném valu mezi řekou a tzv. Bahýnky říká Regulace ... uprostřed fotografie , zcela vlevo , u železniční stanice , spíše naproti ní , stojí Podmoklická radnice ... v jejím sklepě byla věznice , v přízemí byt strážníka a obecní úřadovna ... v patře zasedací síň , obecní spisovna a chudobinec ... tak tomu bylo až do roku 1938 , kdy se samostatné Podmoklice spojily s městem Semily v jednu obec ... když přejdu k továrnám , tou největší v Podmoklicích byla od roku 1893 tkalcovna firmy Melich a Skrbek , později Melich a syn a posléze firma Ladislava Bednáře ... původní a první majitel postavil u továrny krásnou vilu , která se nazývala Melichova a poté Bednářova , a to se používá dodnes , obě jména majitelů továrny ... hned vlevo od této továrny přes silnici stojí továrna Roberta Pauluse na kovové rakve , postavená v roce 1928 a ten k ní dostavěl v roce 1933 svou tovární vilu ... na jejím pozadí , za hustým porostem stromů , stojí Masarykova jubilejní škola , ta byla postavena za rok , od začátku srpna 1930 do konce srpna 1931 ... jako mnoho jiných staveb ve městě a okolí ji postavil semilský stavitel ing. Karel Andrejsek ... další továrnou , ale už na semilském břehu , je rakvárna firmy Josef Prokop z roku 1892 , která měla na svém konci budovy směrem ke Kruhům romantickou , jakoby hradní věž ... dalo by se tady od pohledu napsat spousta věcí , ale středobodem je právě semilský most ...

Autor příspěvku Bohumil Přikryl

Tak tady jsou ty fotografie semilského mostu z konce války ... je na nich vidět nejen pochodující partyzány , ale především německé válečné zajatce při úklidu města ... na něm se podíleli i němečtí civilisté až do jejich odsunu do Německa ... u domu Brodských to vypadá , že tady byla barikáda a nyní se odstraňuje ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

archiv Ludmila Vedralová
archiv Ludmila Vedralová

Krátké resumé o stavbě nového mostu ... stavební ruch doléhá po všech částech města a také sledovatelé na lávce se dívají, jak se pokračuje ... na straně semilské je již místo nového pilíře obestavěno štětovnicemi , to je ta železná stěna od řeky do břehu ... probíhá výkop , který odhalil i tu zvláštnost a i překvapení , že oba dva původní pilíře z mostu postaveného v roce 1867 stály na dřevěné , dubové konstrukci , která byla zesílena železným kováním a byla přímo součástí obou původních pilířů , které na ni stály ... vezměte si si , kolik povodní , opravdu velkých , ty pilíře pod všemi třemi mosty přestály ( 1867 , 1898 , 1938 ) až do současnosti, než byly zbourány ... ten fortel , um a zručnost našich předků ... na podmoklické straně se stále ještě vrtá ve dně řeky Jizery , podloží je značně kamenité a skalnaté a tudíž velice odolné , musí se narušit a změkčit vsypáváním měkčího materiálu pro zasunutí " larsenů " , tedy štětovnic na místě pro druhý podpěrný pilíř ... aby se mohla v místě vytvořit pracovní jáma ... opravdu to není nic snadného , ptal jsem se na to přímo pana stavbyvedoucího ... tak prozatím buďte zdrávi a já zase jedu odpočívat ... 

Autor příspěvku Bohumil Přikryl 25.7.2024

poslední dny mostu 2024 (foto Marie Šimková)
poslední dny mostu 2024 (foto Marie Šimková)
3.6.2024 (foto Lena Mlejnková)
3.6.2024 (foto Lena Mlejnková)
10.6.2024 (foto B.Přikryl)
10.6.2024 (foto B.Přikryl)
12.6.2024 (foto B.Přikryl)
12.6.2024 (foto B.Přikryl)
13.6.2024 (foto B.Přikryl)
13.6.2024 (foto B.Přikryl)
13.6.2024 (foto B.Přikryl)
13.6.2024 (foto B.Přikryl)
23.6.2024 (foto B.Přikryl)
23.6.2024 (foto B.Přikryl)
Nádherné panorama tohoto místa z rukou semilského fotografa Richarda Stehlíka ... k tomuto pohledu se nyní už mnoho dodat nedá , vyjma toho , že na mnoho let do budoucna se podobný rozhled lidem jen tak nenaskytne ...
Nádherné panorama tohoto místa z rukou semilského fotografa Richarda Stehlíka ... k tomuto pohledu se nyní už mnoho dodat nedá , vyjma toho , že na mnoho let do budoucna se podobný rozhled lidem jen tak nenaskytne ...

Nový most bude mít tři pilíře, které ale budou v jiném rozmístění než u starého mostu. Nově bude i na straně dále od náměstí vést pod mostem cyklostezka navazující na regulaci. Na všech čtyřech místech bude možné z mostu sejít po schodech. Nové chodníky budou široké 3 a 4 metry. To je rozdíl oproti původním, kde byl problém, aby se vyhnuli dva chodci.

autor příspěvku Lena Mlejnková - starostka

Tady máte příležitost vidět , jak se za 120 let změnilo řečiště Jizery v Semilech ... tím , že se na horním toku postavily textilní továrny a u každé splav s náhonem k vodní elektrárně , se proudění vody v řece značně zpomalilo a hlavně pravý břeh se zaplnil nánosy zeminy , kamení , písků a všeho možného , co voda sebou přinesla od té doby ... při pohledu na pravý středový pilíř je to více než zjevné , na dnešním snímku ho navíc kryje břehový porost a hlavně je dávno zasypáno původní řečiště Jizery , které kolem tohoto pilíře se stáčelo vpravo k semilskému zámku ... i levý břeh doznal změny , na kolorované fotografii je zřetelný nájezdový pilíř od Podmoklic , dnes je tento břeh značně vyšší a širší a pohled na nájezd na most významně zakrývá ... výchozí místo pohledu je skoro shodné s tím původním historickým po roce 1906 ... navíc teď v současné době ty mosty , když budu počítat i novou lávku , která po čas snesení starého a stavby mostu nového bude lidem umožňovat přechod řeky , tak jsou čtyři a s tou bítouchovskou lávkou pět ... v minulém století byly pouze dva přechody , tento most a lávka v Bítouchově , později provizorní vojenský most v Řekách ... nejbližší mosty jsou nosností omezený bysterský dřevěný věšadlový most , potom v Loukově , v Hájích nad Jizerou a v Dolní Sytové ... po proudu řeky dolů nejbližší most přes Jizeru je až v Železném Brodě , v Líšném a na Malé Skále , tam je lávka a most k Suchým skálám a Koberovům ... ale to jen tak pro představu , kdyby v Semilech nebyl náhradní most pro dopravu ...


autor příspěvku Bohumil Přikryl

Semilské náměstí po osvobození ... němečtí zajatci uklízí prostranství před lékárnou ...
Semilské náměstí po osvobození ... němečtí zajatci uklízí prostranství před lékárnou ...
Němečtí obyvatelé shromáždění na semilském náměstí před odsunem ...
Němečtí obyvatelé shromáždění na semilském náměstí před odsunem ...
8. května 1945 ( ale podle sovětského tehdejšího kalendáře 9.5. )

 byla podepsána v Berlíně bezpodmínečná kapitulace německých vojsk a konec války v Evropě za účasti představitelů Spojeneckých vojsk ... den předtím byla kapitulace podepsána také v Remeši ...2. světové války se zúčastnilo dohromady 100 milionů lidí z 30 zemí světa ... odhadovaný počet obětí tohoto konfliktu je 62 miliónů obětí ... ovšem tato kapitulace nezahrnovala válku v Tichomoří , kde bojovali spojenečtí vojáci ještě s Japonci ... k definitivnímu ukončení 2. světové války došlo až po svržení dvou jaderných pum na japonská města Hirošima a Nagasaki a kapitulační akt byl podepsán 2.září 1945 na palubě bitevní lodi Missouri zakotvené v Tokijském zálivu ... tímto okamžikem byla druhá světová válka ukončena ... Tady u nás , ke slavnostnímu příjezdu sovětské armády , došlo 10. května 1945 ... kapitán Wohlmuth a pan Havlík odjeli naproti sovětským vojákům do Rokytnice nad Jizerou , aby jednak připravili jejich příjezd do Semil a zároveň je informovali , že již není potřeba vojenského zásahu a akcí , neboť je již vše svobodné ... do Semil poté přijela sovětská jednotka , 252. gardový motorizovaný dělostřelecký pluk , z 1. Ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva , jeho část , za účasti jejího velitele gardového majora Penkovského ( po válce byl popraven v čistkách stalinského režimu , pozn. ) ...Přikládám fotografie z této doby , pochází z větší části ze sbírek semilského archivu a fotoalbumu z Bítouchova ...Avšak úplně poslední obětmi po osvobození Československa byly dva partyzáni , zastřelení 12.5. 1945 u Příbrami a posledním válečným aktem po kapitulaci , osvobození britského ostrova Alderney v Lamanšském průlivu od Němců , 16. května 1945 ...

autor úpříspěvku Bohumil Přikryl

Tak s tímhle budu potřebovat pomoci ... co se týká děje , ten je zřejmý , o místě také nejsou pochyby ... Bítouchov u Semil , dnes je to jejich místní část ... domy po levé straně z pohledu , ten nejbližší dvojdomek dnes již nestojí , při pohybu svahu se zhroutil a byl zcela zbourán , ten další je z dnešního pohledu Hudských a další Kozákovi ... mám problém s určením časového období ... pohřební kočár s koňmi ... ale už jsou podél silnice sloupy s elektrickým vedením , elektrický proud se ve městě Semily objevil v letech 1920 -21 z tkalcovny " Idamühle " a na podzim 1922 byl přiveden z elektrárny Poříčí u Trutnova ... a samozřejmě po dostavbě Zemské hydrocentrály z Podspálova ... no a potom jsou tady lidé ... na rubu tří fotografií je pár jmen ( Housovi , Milouš , Sláva ) a to je tak všechno ... dokázal by někdo určit , jak rok , třeba přibližně a koho se to týkalo ? ... a samozřejmě se nebráním i tomu , pokud někdo někoho v tom smutečním průvodu pozná ..

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Nejen ve svých volných chvílích , ale i občas při práci mimo město se potkávám s historií Semilska , a je jedno , zda s tou známou nebo neznámou ... stačí , aby mě něco zaujalo a byla možnost něco o tom zjistit ... tak jako dnes v Horní Sytové ... nejprve trochu o obci ... první zmínky pochází z roku 1492 o zdejší tvrzi , avšak doposud není zřejmé v kterých místech se nacházela a kde se dá dnes objevit ... obec patřila do panství Harrachů ... mezi dnes známější současné stavby patří bývalý hotel Jizera , jehož budova se nachází poblíž soutoku Jizery a Jizerky ... na tomto místě se nacházel kdysi Harrachův panský mlýn , který v roce 1938 vyhořel ... dnes mne zaujaly na jednom domě staré plechové rolety , na nichž se dosud nachází štítek jejich výrobce ... doposud se tato roleta nechá vytáhnout a spustit , ta druhá už podlehla času a korozi , ale přes to je vidět , jak kvalitní výrobky se tehdy dělaly ... od toho se odvíjí kousek zdejší historie ... jezdíme kolem domu spoustu let , v létě i v zimě , my cestáři i vy ostatní ... bydlí zde pan Křížek , který prodává náhradní díly na traktory , a dnes jsem se ho zeptal na pár věcí , které mne zaujaly a za což mu děkuji ... a přesto jsem si snad nikdy nevšiml , co je na vybledlém firemním štítu nad obchodem napsáno ... je tam jméno jeho dědečka , Aloise Křížka ... původně u staré silnice stál přízemní domek , který pan Alois Křížek v roce 1922 zvýšil o jedno patro ... v roce 1936 si k tomuto domku postavil dům s obchodem , ve kterém prodával textilní zboží ... avšak za dva roky, v roce 1938 započaly události , které vyústily v okupaci Československa a obchod se zřejmě neprovozoval ... po roce 1946 prodej textilu skončil ... v blízkém sousedství stojí dům č.p. 20 ... sluníčko mi trochu " upravilo " jeho fotografii ... v této budově se kdysi nacházela stará škola , jejíž dobu , spíše období postavení tohoto domu místní obyvatelé zde žijící odhadují na konec devatenáctého století , zhruba na 150 let ... nedaleko od něj pamětníci určitě pamatují hostinec " Maroko " , jako mlaďounký cestář jsem v něm párkrát byl , než ho zavřeli ... 

Na závěr bych se zmínil ještě o jedné významné stavbě , když pominu železárny , které byly také založeny rodem Harrachů ... vrchnostenský zájezdní hostinec na Arnoštově ... dodnes je na jeho průčelí viditelný jeho název ... mimojiné , v době , kdy zde ještě nevedla silnice , pouze pár prašných cest , v něm byli ustájeni koně , kteří byli připřaháni do těžkých vozů , aby s nimi vyjeli do zdejších strání a kopců , jimiž také vedla zemská stezka , na Sytovská Vrcha a dále přes Roprachtice do Vysokého nad Jizerou ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Budova staré školy v Horní Sytové ...
Budova staré školy v Horní Sytové ...
Shlížíme pohledem z travnaté stráně na tehdy ještě polní cestu na Výstrčku , což je polosamota mezi Cimbálem , Bítouchovem a městem ... výhled do rokle samotné nám cloní vzrostlé stromy rostoucí v ohybu cesty nad ní ... ale budova hostince je krásně přehledná i s jejími tehdejšími přístavbami ... dům , zcela vpravo , tam před lety bydlel strýc a teta Maturovi , rodiče Maturových z Výstrčky , dnes je dům zcela přestavěn ... domek vlevo pod cestou nad roklí , tam za mých mladších let bydlel Zdeněk Hoďák ... vpravo nad hostincem , kam vedou dvě cesty , stojí stodola , v dnešní době tady stojí dům Fantových a pravá cesta končí u něj ... ta levá vede kolem božích muk mezi dvěmi lípami , na louky a tehdejší políčka na ním ... a určitě co stojí za zmínku , je textilní továrna v Iserthalu , v Jizerodolí , dnešních Řekách a samozřejmě její tovární kolonie ... domky vpravo od něj podél řeky Jizery a ve stráních nad ním , to je Bítouchov , který byl až do roku 1964 samostatnou obcí ...
Shlížíme pohledem z travnaté stráně na tehdy ještě polní cestu na Výstrčku , což je polosamota mezi Cimbálem , Bítouchovem a městem ... výhled do rokle samotné nám cloní vzrostlé stromy rostoucí v ohybu cesty nad ní ... ale budova hostince je krásně přehledná i s jejími tehdejšími přístavbami ... dům , zcela vpravo , tam před lety bydlel strýc a teta Maturovi , rodiče Maturových z Výstrčky , dnes je dům zcela přestavěn ... domek vlevo pod cestou nad roklí , tam za mých mladších let bydlel Zdeněk Hoďák ... vpravo nad hostincem , kam vedou dvě cesty , stojí stodola , v dnešní době tady stojí dům Fantových a pravá cesta končí u něj ... ta levá vede kolem božích muk mezi dvěmi lípami , na louky a tehdejší políčka na ním ... a určitě co stojí za zmínku , je textilní továrna v Iserthalu , v Jizerodolí , dnešních Řekách a samozřejmě její tovární kolonie ... domky vpravo od něj podél řeky Jizery a ve stráních nad ním , to je Bítouchov , který byl až do roku 1964 samostatnou obcí ...
Velmi hezký pohled na tehdejší celý hostinec V rokli ...
Velmi hezký pohled na tehdejší celý hostinec V rokli ...
Dnes se s Vámi vypravím do blízkého okolí města Semily , do Bítouchova ... vlastně je to takové to rozhraní , mezi oběma místy , katastrálně popravdě netuším , do které části toto místo spadá , ale zde se říká už dlouhý čas " V rokli " ... ona to vlastně rokle původně byla , pouze cesta s kamenným mostkem ji přetínala ... jako malý chlapec si ještě matně vybavuji , že na jejím dně tekl malý potůček , časem zatrubněný a zahrnutý postupně navážkou ... snad se do ní měl kdysi zřítit traktor s nehezkými následky , ale to vím jen z doslechu ... ale celým nejdůležitějším gró , je stavení , jenž dodnes stojí na pravé straně silnice směrem do obce bítouchovské samotné , pod Fantovými , jejichž dnešní dům ve stráni nad ním ještě tehdy nestál , pouze stodola ...

Tím stavením je hostinec " V rokli " , stojí tu dodnes , pravda už v trochu jiné podobě a stavu než kdysi , řečeno před stoletím ... informace se dnes těžko dohledávají , i když jsou archivní instituce , kde lze dostat a se štěstím i dohledat buď mnohé nebo žádné ... ale stále , v této době ještě existuje jiskřička , že na pár pamětníků ještě narazíte , i když ne na ty z doby rozkvětu tohoto hostince ... Kolikrát se musím sklonit ve svém povědomí před úsilím a vytrvalostí historika , jakým je například pan Ivo Navrátil , ale i těch ostatních , sám dnes vím , že dohledávat a shánět informace zpětně i přes nejedno století zpět není vůbec nic jednoduchého ... ale i tak je to zajímavé , občas se dá najít něco , co ještě nebylo nalezeno a to je to pravé ořechové a inspirující ... 

Tak zpátky do Rokle ... zdejší hostinec měl vzniknout ve třicátých letech minulého století a mimo obvyklé hostinské činnosti se zde pořádaly tzv. hostinské poutě , za hostincem stávala ještě přístavba , jak lze spatřit na těchto starých fotografiích ... hostinec tehdy provozovala jeho majitelka , paní Ludmila Zuzánková , o čemž svědčí zde přiložený reklamní inzerát , zveřejněný v tehdejším tisku a turistických brožurách ... později zde byli Noskovi a k hostinci měl pan Nosek ještě živnost , prodej a rozvoz uhlí ... k tomu měl koníka a malý žebřiňáček ... co se zde konalo poté , to si dnešní místní už moc nepamatují , ještě ne tak zase dlouho před nedávnem , zde byly uskladněné koberce a vedle v dílně se upravovaly ... potom dům nějaký čas stál bez hnutí dál a dnes patří rodině Voncových , díky jejichž úsilí a laskavosti na těchto starých fotografiích mým prostřednictvím můžeme vidět jeho minulost , a za jejichž poskytnutí jim velmi pěkně děkuji ... a pokud má někdo k tomu jakýkoliv dovětek , tak za to budu opět moc rád ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl

Z Bítouchova se vydáme na druhou stranu toho našeho " údolí " , na úpatí hory Kozákova , do Smrčí ... dnes je obec součástí Záhoří , avšak do roku 1961 , než se tak stalo , byla samostatná a to už od poloviny 19. století ... první zmínka o obci pochází z roku 1543 ... v roce 1903 byl na katastru obce nalezen a vykopán poklad stříbrných mincí z přelomu 15. - 16. století a také renesanční stříbrný pás , pocházející z období třicetileté války ... oboje tehdy obohatilo sbírky Národního muzea v Praze ... Na staré fotografii vidíme sokolovnu ve Smrčí , ještě v hezkém prostředí , obrostlou ovocnými a okrasnými stromy , trávníky , vedle tehdejší silnice , oproti dnešní době ...V roce 1894 vznikla ve Smrčí tělovýchovná jednota Sokol , byl to druhý spolek v obci , o deset let dříve zde byl založen hospodářský vzdělávací spolek " Podkozákovská beseda " ... zakládající valnou hromadu tělovýchovné jednoty tehdy vedl zdejší řídící učitel pan Matěj Jirout , prvním starostou Sokola byl hostinský František Vozka ... od roku 1898 funkci starosty převzal již zmíněný pan řídící učitel a ač bylo Smrčí malou obcí v Podkrkonošské župě sokolské , ujal se jejího vedení a obec byla jejím sídlem ... tehdy se počalo uvažovat o stavbě vlastní tělocvičny , do té doby se cvičilo v zapůjčeném sále místního hostince " U Vozků " ... jak bylo tehdy obvyklé , byla uspořádána finanční sbírka na její stavbu ... finanční částka se shromažďovala obtížně , přesto se členové jednotky do stavby sokolovny pustili ... stavba byla v roce 1912 dokončena a slavnostně otevřena , avšak s nemalým dluhem ... sokolovna , která v tehdejších časech byla na vesnicích málokde obvyklá , se musela léta splácet a k tomu přispívala místní Jednota sokolská samotně divadelními představeními zde pořádanými svými členy a z výdělku z nich byl dluh umořován ... V období mezi první a druhou světovou válkou budova sokolovny sloužila také jako kino s promítacím sálem ...

autor příspěvku Bohumil Přikryl