Semilsko pohledem Bohumila Přikryla 3

Komenského náměstí ... jako nejstarší součást původního města Semily nemělo názvu , říkalo se mu jen náměstí ... až od doby , kdy na Bělidlech , dolní části města začalo vznikat dolní Bělidelské náměstí , se mu počalo říkat horní a podle kronikáře města pana Hlavy název Komenského se počal používat od počátku roku 1892 , kdy zde proběhla oslava 300. narození J. A. Komenského ... ovšem oficiálně bylo toto pojmenování úředně posvěceno městským zastupitelstvem až v roce 1910 ... do roku 1870 bylo bez pevného povrchu , poté bylo vydlážděno říčními valouny ... Až do roku 1985 vypadalo celé náměstí tak , jaké bylo od počátku , nikde nebyla travnatá plocha , to se událo právě v tomto roce před Vlkánovskem ... na říční valouny byla navezena ornice a až po Mariánský sloup vznikl ohraničený trávník ... ta samá změna se udála u radnice , kde cestu do Koštofranku od náměstí rozdělila také travnatá ohraničená plocha a již se nedalo oběma místy zcela volně jezdit a chodit , tak jako předtím ... tak pohleďte na staré fotografie tohoto náměstí , ještě s některými původními stavbami a plochami , které v běhu časů nahradily jiné domy a plochy ...
( Fotografie - SOkA , Vladimír Buriánek )
(Zdroj - Místní a pomístní jména v Semilech )

Hostinec Josefa Koudelky
...Je to ten dům z pohledu nad uličkou mezi domy v rohu Komenského náměstí semilského ... jeho předchůdce , dřevěný , tady stával už v roce 1654 a obýval ho tkadlec Jiří ... V roce 1884 starý dům koupila rodina Koudelkova , zbořila ho a na jeho místě postavili dům , jaký je tady dodnes ... součástí interiéru domu byl i hostinec v přízemí ... V roce 1913 byla vydána hostinská koncese hostinskému Janu Menclovi , zástupci Josefa Koudelky ... po deseti letech zde byl hostinským Antonín Cekr a dalším od roku 1932 Antonín Kozák ... Zároveň byl zde i obchod smíšeným zbožím od roku 1931 , dále přes rok 1935 a jeho nájemci se měnili ... a dál archivy mlčí , jak tudy šel čas s hostincem a obchodem , do kdy vůbec byl vlastně v provozu a kdy to skončilo ... budu rád za každou další informaci do mého archivu ... například od někoho , kdo sem zašel ...Od roku 1980 je zapsán majitelem domu Bohuslav Mikulka a ještě s dalším spolumajitelem ... proto se tady říkalo nejen podle původního zakladatele U Koudelků , U Kozáků , Tábor nebo Na Táboře , ale i U Mikulků ... Edit : Když něco nevíte , tak je dobré se zeptat ... byl jsem na místě se vyptat paní Vanické , dcery pana Mikulky ... hostinec koupili v roce 1960 a jeho provoz byl ukončen na konci roku 1969 , kdy pan Mikulka si potom užíval v klidu své stáří ... jen je škoda , že neexistuje v rodině žádná fotografie interiéru hostince , ale to tak někdy bývá ... děkuji paní Vanické a všem ostatním , kteří přispěli do mého archivu semilských vzpomínek ... ( Foto - SOkA )



Tentokrát půjde popořadě o domy pod Vlkánovskem a kdyby nezbourali Kousalovsko , tak už pod ním ... dům vždy označím , aby i mimomístní v tom měli přehled ...Stával tady předtím už v roce 1654 dřevěný domek , který jako mnoho dalších roku 1691 spálil na troud , jako mnoho dalších ve starém městě , obrovský požár , ale byl potom znovu postaven ...Ten zakoupil v roce 1873 továrník Václav Kučera , majitel textilní továrny LTZ v Košťálově ... domek zbořil v roce 1883 a na jeho místě už v roce 1884 stál velký bytový dům , dvoupatrový a kamenný ... jeho celý interiér zabíralo dohromady 50 místností , z toho 27 pokojů ... v přízemí po obou stranách vchodu do domu byly krámy , jak se tehdy zvaly obchody ... ty si pronajímali majitelé různých živností , na počátku 20. století tu byli např. Karel Hybský , Dělnický konsum , Josef Dohnal ( tento pán od roku 1911 měl v Semilech tady největší obchod s konfekcí , kterou pro něj šilo 12 děvčat a mimo to , že ji zde prodával , objížděl s ní i trhy a poutě až do roku 1938 ) ...V roce 1899 ve dvoře v dřevěném přístavku za domem otevřel tiskárnu Antonín Švejnar , ovšem za rok , v roce 1900 ji prodal Josefu Glosovi , to jméno je dodnes tady známé ... panu Švejnarovi se nedařilo a také se chystal odjet do Ameriky ... Dále ve zdejších obchodech bývalo papírnictví Čermák , hostinec a výčep Václava Nyče , krejčovství Antonína Černého - vojenské a civilní ... dále krejčovství Josefa Buriánka a pojišťovací služby banky Slávie , poskytované jejím inspektorem Emilem Holubem ( nezaměňovat se známým cestovatelem ) ... v místnostech pronajatých bytů se nalézala ordinace zubního lékaře Roberta Síce a ve druhém patře domu měl svůj ateliér malíř obrazů Antonín F. Kracík ... také zde po nějaký čas bydlel tovární lékař firmy Schmitt , Vendelín Hippman s rodinou ...V minulém století se v domě pak nacházela například Městská bytová správa , dnes dům je také bytový a přízemí komerčně využíváno ... ( Foto , zdroj - SOkA )
Další dům č.p. 112 , v sousedství Komenského náměstí , vedle toho včerejšího ... Původně to byl také starý dřevěný dům s podsíní , to je zakryté zápraží horním patrem se střechou , zrovna takové , jako bývalo na Kousalovsku ... také se datoval k roku 1654 , bývala v něm hospoda až do 19. století a vedle ní řeznictví Jakuba Jíny ... v letech 1729 - 39 v něm bydlel semilský purkmistr ( předseda měšťanské rady (( to bude pozdější úřad starosty )) - sboru konšelů , protějšek rychtáře , který byl nejvyšším úředníkem obce ) ...V roce 1829 v něm bydlel další semilský purkmistr Antonín Višňák , povoláním poštmistr , člověk velmi průbojný a jeden z nejbohatších lidí v tehdejších Semilech ... tradovalo se o něm , že má doma plné šuplíky stříbrňáků ... starý dům v roce 1878 zbořil a postavil nový kamenný jednopatrový dům v letech 1879 - 81 ... jeho zástupcem byl jeho vnuk Václav Kučera , továrník v Košťálově , ten samý , kterému patřil vedlejší dům , o němž jsme si povídali včera ... od roku 1903 byl už majitelem i tohoto domu po své babičce Anně Višňákové , které dům patřil od roku 1896 ... nyní už nebyl jen " pouhým " továrníkem , ale už také majitelem realit ve městě ( po jeho smrti pak dům patřil továrně LTZ v Košťálově ) ... V domě se za c.k. mocnářství nalézal c.k. poštovní úřad s loterijní sběrnou v čele právě s poštmistrem Antonínem Višňákem ... První vedená živnost zde v domě byl fotoateliér Františka Vrby ...v letech 1923 - 26 byl v přízemí domu závod pekařský Jaroslava Šírka - sklad mouky , veškerého vařiva a prodej bílého pečiva všeho druhu a samožitného chleba denně , jak uváděl dobový inserát ( to není chyba , tak se to tenkrát psávalo ) ... v roce 1938 tady byl módní salón pro dámy Františky Špačkové , v období 1939 - 49 obchod galanterijní a zbožím střižním Boženy Ježkové ... ( Foto , zdroj - SOkA )


Třetí dům v řadě je taktéž zaznamenám v roce 1654 , jako dům dřevěný , také s podsíní , tak jako ten nad ním a jest uvedeno , že pamatoval lepší své časy před třicetiletou válkou , to jest před rokem 1618 ... V období let 1714 - 17 tady v něm bydlel semilský purkmistr Michal Karleček , v letech 1740 - 55 městský početvedoucí ( z dnešního pohledu pravděpodobně účetní ) Václav Zákoucký ... V roce 1875 ho kupuje vysocký stavitel Petr Kramář ( je to pro historii Semil významný člověk , do nichž se přestěhoval v roce 1877 , který je zapsán zejména jako stavitel semilský a po jeho blízkém i vzdáleném okolí , předtím po jablonecku , tanvaldsku , především stavbou mnohých škol , továren a jiných staveb jdoucích do počtů set , zřízením své cihelny v Jílovcích a stavbou své textilky v Libštátě ) ... V roce 1878 starý dům nechává zbourat a do roku 1879 zde staví jednopatrový kamenný dům , po čase zvýšený o podstřeší , což na fotografii dokládá řada malých okének nad prvním patrem pod střechou ... k tomu na dvoře za domem po roce přibývá přístavba ... v přízemí domu se nalézají obchodní prostory , hojně využívané ... Co se v nich nalézalo tehdy , nevím , staré záznamy neříkají , ale v roce 1937 je zde obchod Anny Riegrové , po ní obchod vede až do roku 1950 Marta Schelbergrová ... Po tomto údobí byly obchodní prostory upraveny na samoobsluhu , píše se o sjednocení vzhledu s vedlejším domem č.p. 112 , ale to od pohledu , dnešního , to moc nevypadá ...Pamatuji si zde já , už jen prodejnu a samoobsluhu konsorcia WIVA , pánů Wittmayera a Váni , po konci jejich podnikání zde byl možná další obchod potravinami ( Hruška ??? ) a dnes je zde prodejna materiálů elektroinstalačních pana Budiny ... a co tu bylo dříve , ponechám na vzpomínkách místních ... Edit : Ještě malý přípisek - protože nejsem od počátku svého života místní , ale jak se říká " náplava moravská " , tak je pro mne složité ke jménům napsaným v historii jakékoliv přiřazovat ta další z mladších věků ... pokud nejsou napsána v archivních složkách , nedokážu vás uspokojit , to musíte počkat na místní rodáky , nebo dotazy k nim směřovat ... pak je mi nepříjemné , že vám nedokážu vyjít vstříci a někdy mne to i mrzí , ale je to pak moc složité , někoho hledat ... díky za pochopení ... ( Foto , zdroj - SOkA )
Čtvrtým domem v řadě v sousedství semilského kostela je dřevěný domek , v němž se v roce 1654 nacházelo řeznictví Daniela Zajíčka , v době , kdy jeho syn byl semilským purkmistrem ...V roce 1887 ho kupuje krejčí - oděvník František Melich , jak jest psáno na jeho firemním štítě nad vchodem do krámu , tento název živnosti je neobvyklý , leč příjemně libozvučný , jako ze seriálu Dva písaři , kdy oni měli představu jistá slova česká ozřejmiti ... své bydliště a živnost zde má až do třicátých let minulého století a krátce je v provozovně vystřídán obuvníkem panem Šídou ... dům po něm poté zdědí paní Emílie Preislerová ... V roce 1953 místo něj tady vyrostl dvoupatrový dům kamenný , se šesti byty ... vstup do domu umožňují velká vrata , kterými je také možno pohodlně projít celým přízemím domu až na zahradu za domem ... dům ke konci století minulého pak patřil pod správu OPBH ... ( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )





Poslední dům v řadě u semilského kostela , nad křižovatkou ulic Husova , Koštofranská a Sokolská ...
Původní roubenný domek č.p. 108 pamatoval ještě celou třicetiletou válku ( 1618 - 1648 ) ... byla to původně nejstarší semilská kovárna Václava Sedláčka ( na Bělidlech byly ještě dvě další kovárny , vrchnostenská , uprostřed budoucího náměstí a před mostem Martina Pikory , na Ostrově také ještě jedna , Josefa Pikory , do roku 1909 , kdy vyhořela ) ...Tento domek v roce 1898 kupuje Josef Hajský , nechává ho zbourat a na tom místě staví semilský stavitel Petr Kramář nový obchodní dům v secesním slohu v období 1898 - 1899 ... dalším majitelem domu se v roce 1934 stává Jaroslav Dlabola a je jím až do roku 1980 , od kdy dům náleží Vladimírovi Kouckému ... V domě se v průřezu let nacházelo povícero obchodů - papírnictví , knihkupectví , trafika , prodej tabáku a jeho sklad , v devadesátých letech opravdu jen krátce prodej obuvi a galanterijního zboží ... bylo zde místo Českého zahrádkářského svazu ... Vzhledem k nevelkým archivním popiskům k tomuto místu nevylučuji možné odchylky a nepřesnosti , které znalí mohou zcela v klidu doplnit či upřesnit ... ( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )



Na rozhraní ulic Havlíčkovy a Koštofranské
, těch teprve budoucích , stával kdysi malebný dřevěný domek řezníka Jana Vacka ... jako mnoho dalších byl v roce 1691 spálen při velkém požáru města , ale byl postaven znovu ... do roku 1879 v něm byla pouze světnice a chlév , u domku kůlna ... následně byl zbořen a Jan Vacek postavil malý zděný obílený domek , u kterého byl už i řeznický krám , jenž je na fotografiích ( na jedné z nich je nad krámem vidět firemní nápis Řeznictví - Uzenářství ) ...
od roku 1900 zde bydlí a podniká František Vacek , Rudolf Vacek s chotí Marií , oba řezníci , až do 20. let ... dále František Vacek mladší , též řezník ... V roce 1936 dům kupuje řezník a uzenář Josef Janoušek , vše bourá a v roce 1937 zde již stojí výstavní zaoblený rohový dům a v něm moderně vybavený řeznický krám ... v tomto roce se též žení s paní Emílií ... ( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )




Jsme na Komenském náměstí , kdysi zvaném horní ...
Při staré cestě k Bozkovu Machnovým újezdem na Brabčák po její pravé straně stávala již v roce 1654 dřevěná chalupa , do náměstí bokem postavená , s podsíní a pavlačí ... náležela řezníkovi Matěji Navrátilovi , od 1690 Janu Navrátilovi , taktéž řezníkovi ... o rok později vyhořela při velkém požáru města , v roce 1704 vyhořela opět , ale byla pokaždé obnovena ... v roce 1709 ji měl další řezník Navrátil - Michal ... v pozdějších dobách , od 1843 , dům mění občas majitele a to až do roku 1883 , kdy je tady zřízena městská školka ...V roce 1888 chalupu kupuje v exekuci Občanská záložna v Semilech , boří ji a staví novou kamennou budovu v letech 1892 - 93 ... ony původně to byly budovy dvě , ale je to složité a špatně se to vysvětluje ... do užívání byla dána v roce 1894 ... V této budově Záložny tento finanční ústav bezplatně vyhradil celé přízemí pro mateřskou školku , pro 24 dětí ... trávily celou dobu tady , ven chodily jen do zahrady za domem , pokud bylo hezky ... školka se nacházela v pravé části domu , v levé byly místnosti opatrovnic ... když nastala doba hospodářské krize ve 30. letech minulého století , zájem o umístění dětí zde z důvodu nezaměstnanosti rodičů upadl a školka byla uzavřena ... také tady v patře nad školkou kdysi bydleli učitelé a ředitelé vedlejších škol , po odchodu Občanské záložny do jiné budovy ... V roce 1918 byli majiteli budovy Mgr. Pharm. Vladimír Šimek a obchodník Adolf Weis ( měl textilní obchod vedle Hajských v Husově ulici ) ... v 30. letech byl majitelem advokát JUDr. Ladislav Mikulka , i proto se tady říkávalo " U Mikulků " ... býval tady kdysi Myslivecký svaz a hasičský okresní výbor dobráků ... před stavbou nové školky Pod Vartou , byl dům skoro celý zbořen a rekonstruován , opět jako školka a dnes by měl sloužit jako hudební výukové zařízení ( LŠU ) , aspoň tak to bylo prezentováno ...
( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )Marie Přítulová


Včera jsme byli ve školce , dnes už škola ... Na tomto místě v roce 1654 stával původně malý domek , ve kterém bydlel Jan Varhaník ... i toto stavení vyhořelo v roce 1691 při velkém požáru města , ale semilská vrchnost dům nechala opět postavit ... to jméno předchozího majitele nám naznačuje , že i poté dům sloužil za obydlí semilským varhaníkům až do roku 1806 ... V roce 1845 ho kupuje knížecí sekretář na zámku Sychrov Jan Jansa , nechává ho zbořit a na jeho místě je postaven dům nový ... Semilská obec od něj dům odkoupila v roce 1850 se záměrem zde otevřít Dívčí obecnou ( poté občanskou ) školu , ovšem se zjišťuje při dostavbě na původním , že pověřený stavitel jedná liknavě a nedbale ... dům musel být celý zbořen až do základů a postaven nový , už jiným , turnovským stavitelem ... po dalších 22 letech je dům už zcela v majetku Obce semilské ... dívčí škola je tu řadu let ... od 20. let minulého století až do druhé světové války tady byly nájemní byty ... ty pak tady vystřídá Průmyslová škola pokračovací , od roku 1950 až do počátku let sedmdesátých internát Železničního učiliště ... v roce 1980 zde sídlí Okresní zemědělská správa , předtím byl upraven v interiérech a zvýšen o patro ... po ní zde je Lidová Škola Úmění a dnes její pokračovatelka - Základní Umělecká Škola v Semilech , se čtyřmi obory - hudebním , výtvarným , tanečním a literárně / dramatickým ... ( Foto , zdroj - SOkA , Zdeněk Morávek )


Na tomto místě stával v roce 1654 nejstarší semilský dům , říkávalo se tady " Na Táboře " ... V roce 1604 byl jeho majitelem Jan Cyriak , předek továrníka Josefa Václava Hyblera , který tu provozoval hostinec a řeznictví , který zprvu nesl název zmíněného místa a později Sevastopol ... hostinec byl v držení rodu Cyriaků - Hyblerů až do roku 1817 , přes 200 let .. poté ho již zchátralý kupuje obec semilská v roce 1885 , boří ho a na jeho místě staví Měšťanskou školu chlapeckou ... koupila zároveň nad budoucí školou domek , v němž bývalo pekařství , i ten je zbořen a jak se píše ve vzpomínce na tuto událost " v ssutinách jest plno hmyzu , jenž se rozlezl okamžitě po vším okolí " ... V roce 1886 je škola postavena ... v roce 1894 se v ní konala výstava 1500 předmětů , na které kurátoři a odborníci z vystavených exponátů vybrali jednu třetinu pro připravovanou Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895 ... těmito vystavovanými kusy si jak pražská , tak i regionální muzea rozšířila své sbírky , ale také se ledacos na výstavě ztratilo ... část výstavy byla prodejní , tak některé exponáty získalo například Národní muzeum nebo Náprstkovo průmyslové muzeum ... Škola tu byla až do roku 1950 , kdy tu byl potom , jako ve vedlejší Škole dívčí občanské , internát Železničního učiliště ... od roku 1980 se majitelem školy stal Městský národní výbor v Semilech - ZDŠ Semily a tradice školská zde pokračuje dále až do dnešních dní ...
( Foto - SOkA , Zdeněk Morávek , Miloslav Jedlička , zdroj - SOkA )
Na rozhraní ulic Koštofranské a Havlíčkovy ( od roku 1945 Sokolské , tedy její horní poloviny ) , si postavil v roce 1912 soustružník Antonín Bém původně dřevěný domek , v kterém měl svou soustružnickou dílnu i prodejní krám ... později byl domek přestavěn a v roce 1934 v něm prodával své sladké zboží cukrář Jaroslav Bém ... v domku bydlel s rodinou a nájemníkem , šoférem Jaroslavem Vaňkem ... o tři roky později zde už bydleli pouze Bémovi ...V roce1970 zde bydlela paní Ludmila Laurichová , o deset let později paní Hedvika Lukešová ... V lednu 1982 byl na dům uvalen demoliční výměr , na konci ledna byl dům zbořený a v červenci bylo místo po domě vyasfaltováno , čímž se tady rozšířila křižovatka mezi těmito dvěma ulicemi ...
( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )Edit : Případné připomínky nevylučuji , tak jako tradičně , vše se nechá v archivních záznamech doplnit a upravit



po kterém dnes ani zbla nezbylo ... V roce 1887 byl postaven na místě zbořené stodoly Albertem Petřinou , a už tehdy měl zajímavou přezdívku - " Faustův dům " ... Bydleli v něm od roku 1894 manželé Karel a Pavlína Boudovi , od roku 1906 patřil jen Pavlíně Boudové ... v letech 1934 - 1974 zde bydlely dvě dámy , úřednice Julie Boudová a operní pěvkyně Vilma Hübnerová ... když obě dvě odešly na " pravdu boží " , dům zůstal v majetku MěNV a ten rozhodl v květnu 1976 o jeho zbourání , což bylo učiněno ... ale ještě v roce 1977 zde byly zbytky sutě a trámů a místní obyvatelé vyzývali město k jeho odstranění , což se událo ... na jeho místě je dnes volné prostranství , které nikomu mimo pamětníků neřekne , co že to kdysi před lety tady stálo ... ( Foto , zdroj - SOkA , archiv autora )


Dům stával v Petřinově ulici ,
to je bývalá hlavní ulice od dnešního sousoší Antala Staška a Ivana Olbrachta směrem za hotel Okresní ( Obecní ) dům na horní , dnes Komenského náměstí ...
Původní grunt s tímto domkem se rozkládal na dvou parcelách , ale k tomu dojdeme ... patřil semilské vrchnosti od počátku 18. století ... ta ho prodala v roce 1741 Janu Fialovi a po jeho skonu patřil jeho vdově Marii ... měli dva syny , Josefa a Antonína , dům jim přenechala , ale předtím ho rozdělila na dvě poloviny ... pravá polovina náležela Josefovi od roku 1770 a levá od roku 1775 Antonínovi a tímto okamžikem vzniká budoucí číslo parcelní a popisné 255 ...
V roce 1771 Josef umírá a jeho díl opět připadne jeho matce , která se provdala za Antonína Motejlka , ten pravý díl domku kupuje v roce 1802 ... za deset let tento díl prodává manželovi své dcery Františky , Tomáši Černému , který byl zámeckým mušketýrem a ten ho prodá roku 1836 svému synu Václavovi ...
Tímto rokem tato rodinná linie v prodeji tohoto dílu domu končí a od roku 1884 má další čtyři jiné vlastníky ... v roce 1910 ho kupuje Robert Paulus jako skladiště ke své živnosti instalatérské , ten , který má na vedlejší parcele nový dům s č.p. 255 , to je na tom místě levé poloviny původního dřevěného domku ... z té pravé jím koupené v roce 1924 jednu třetinu domu bourá a ke svému domu postaví na tom místě přístavbu ... zbývající pravá část dožije do roku 1980 , kdy je zbourána a zbude z toho jen zvýšený základ ... no , a to je vše ... 🧔🦌⏳
( Foto , zdroj - SOkA a archiv autora )

Zmínil
jsem dům instalatéra Roberta Pauluse ( je to tentýž Paulus , který si v
roce 1926 postavil v Podmoklicích rakvárnu ) ... když si postavil v
roce 1902 dům u vchodu do Palackého sadů , ten z pohledu v pozadí , měl
rovnou střechu a nad vchodem do krámu na fasádě své jméno vyštukované
... dům dostal sedlovou střechu v roce 1906 a má ji dodnes ... a jeho
jméno na čelní stěně domu ale už dávno není ...
( Foto - SOkA )





Před rokem 1861 na budoucím Riegerově náměstí , tady vlastně ještě na Bělidlech , stávalo pět malých dřevěných domků , jeden vedle druhého ... ve zmíněném roce v jednom z nich začalo hořet a shořely až na jeden ... kvůli tomu se těmto místům říkalo " Na spáleništi " ... první nový dům , který tady potom vyrostl , byl hostinec V Ráji , na jehož fasádě zedníci bez vědomí majitelů tento název vyštukovali , neboť majitelé byli křestními jmény Adam a Eva ... Zbývající spáleniště zakoupil pan Josef Václav Hybler a v roce 1875 zde postavil jednopatrový kamenný dům , který , po odkoupení posledního sousedního dřevěného domku a jeho zbourání , rozšířil až k lékárně Rudolfa Husáka ... v přízemí domu se nacházel obchod , který byl pronajímán ... v roce 1903 byl dům navýšen o další , druhé patro do té podoby , kterou můžete vidět ... v obchodě v přízemí se ale prodávalo už jen pivo v lahvích , víno a likéry ... Dnes tuto stavitelskou krásu už nespatříte , protože za minulého režimu v osmdesátých letech ji " skryl " socialistický brutalismus , jinak řečeno , udělali z něj fádní krabici s okny z paneláku ... škoda , mnoho původních vzhledných budov ve městě takhle také dopadlo , dnes by byly perlami a potěšením pro oči mnohých a město by vypadalo zcela jinak ... ( Fotografie - SOkA )




Hostinec U Zlaté hvězdy na semilském " horním " náměstí ...
Tento dům zde stával již na počátku 17. století , zažil dobu třicetileté války v Čechách ( 1614 - 48 ) ... v těchto časech stál tady opuštěný a neměl majitele ... v roce 1654 v něm bydlel Jan Kašpar , majitelé se ovšem tady často střídali ...V roce 1730 dům koupila rodina Čejkových a poté dalších 100 let ho vlastnila ... v domě bydlel v letech 1767 - 89 i semilský rychtář , Václav Čejka ... poslední z rodu Čejků v něm provozoval pekařství a hostinec , leč ten v něm býval pravděpodobně i dříve ... Josef Čejka dům v roce 1854 prodává bozkovskému Antonínu Hamáčkovi a ten ho prodává roku 1871 kvůli koupi domu u kostela ( kdysi restaurace U Lípy , dnes Charita ) pro svoji dceru ... Hostinec koupil Antonín Hanuš , který ve dvoře za ním staví stáj , konírnu pro koně formanů a hostů , kteří tady přespávali ... v roce 1875 " na černo " staví i další pokoje , ale z rozhodnutí tehdejšího starosty Čapka je musí zbourat , v roce 1880 je staví znova a už oficiálně ... hostinec poté připadne jeho dceři Pavlíně , po které ho zdědí její syn , který je učitelem a nechce ho provozovat ... proto ho pronajímá v roce 1897 řezníkovi Jirounkovi a ten ho v roce 1906 koupí do vlastnictví - hostinec U Jirounků... byl tenkrát velmi vyhledávaný a populární , pro výborně chlazené malorohozecké pivo a výbornou kuchyni , zpestřenou každý pátek zabijačkovou krmí ... v roce 1907 pan Jirounek přistavuje další velkou místnost hostince , taneční sál , do kterého je přímo ze sklepa vedeno pivo do výčepu v něm ...
Od roku 1927 hostinskou a řeznickou živnost přepouští řezníkovi Karlu Noskovi , v roce 1935 dalšímu řezníkovi Josefu Kuršelovi a jemu přenechává v roce 1947 hostinskou koncesi ... tomu řeznictví v roce 1950 pohltí Pohorské konzumní družstvo a hostinec o rok později je zařízením Komunálního podniku Semily ... v této době se po jistý čas stává z tanečního sálu bývalého hostince věznice ... Pak bylo řeznictví a hostinec v domě zrušen , dům byl užíván pro různé účely , jeden čas patřil Technometře , pak Svazarmu , nakonec městu a bylo zde naposledy v něm klempířství ... Dům byl v dezolátním stavu , neudržovaný , zatékalo do něj a chátral , v sedmdesátých letech byl ubourán pro rozšíření silnice kolem něj ... v roce 1992 proběhla veřejná dražba a její vítěz , jedna semilská firma ho koupila za půl miliónu korun a zbourala ... a tak zmizel další starobylý dům semilský ... ( Foto , zdroj - SOkA )



Komu dnes něco řekne semilská firma Drábek a spol. ... mnohým asi nic , ona " nežila " moc dlouho , leč má své místo v industriální historii našeho města ... Píše se rok 1938 a začíná pozvolna okupace československého pohraničí ... a v této době z čistě německé firmy Hans Schowanek v Jiřetíně pod Bukovou odcházejí čeští technici a dělníci na české území ... Jedním z nich je i inženýr František Sajdl ... zakládá v Semilech s velkoobchodníkem dřeva a majitelem pily z Roztok u Jilemnice panem Drábkem firmu Drábek a spol. , dalším jejich společníkem je Družstvo výrobců kabelek z dřevěných perlí v Zásadě ... Pronajímají si na semilském náměstí textilní továrnu , nakoupí starší stroje pro výrobu a zaměstnají 40 bývalých dělníků z Jiřetína ... zpočátku se jim hodně daří , už v roce 1939 na výstavě v Praze vystavují své výrobky , hračky , dřevěné perle a výrobky z nich , knoflíky , vše ve vysoké kvalitě ... ovšem vzápětí na ně firma Hans Schowanek podává žalobu pro průmyslovou špionáž ... rozsudkem německého soudu je nařízeno výrobní stroje uložit v depozitu německého soudu v Jičíně , kauce je stanovena na 50 000 , vzápětí 100 000 korun ... ale vše nasvědčuje spíše tomu , že jde o likvidaci konkurence ... o tom svědčí i další žaloby ... toto vše firmu Drábek a spol. finančně vyčerpalo a někteří společníci se se Schowankem dohodli a prodali svůj podíl ... v roce 1942 celá firma přechází pod Hanse Schowanka , mění výrobu - dobře čtěte - vyrábí věrné modely ve zmenšeném měřítku , spojeneckých tanků , letadel a lodí pro Wehrmacht , aby se na nich dala demonstrovat slabá místa ( po válce ve skladech bylo mnoho modelů amerických a britských tanků , které se pak prodávaly v obchodech ) ... dokonce se k tomu musela pronajmout sokolovna v Podmoklicích kvůli pracovní ploše ... Po válce firma spadla pod národní správu pod vedením pana Sajdla , opět se začaly vyrábět perle a hračky , leč výroba byla prodělečná ... po roce 1948 byla znárodněna a od roku 1958 se z ní stala TOFA - hračkárna ...
( Fotografie - SOkA , archiv autora ... zdroj MaPG , SOkA Semily )

, prvního školského zařízení v tehdejší samostatné obci , na protilehlé straně ulice Žižkovy , stával a dosud stojí dům , ve kterém se nalézala kovárna Františka Kovandy , živnosti od roku1906 ... mimo obvyklých kovářských a podkovářských prací se zde konaly i jiné činnosti , které jsou vypsány na dobovém firemním inserátu , jenž je součástí fotopřílohy a je zbytečné tudíž je znovu vypisovat ... Mimo svou profesi byl pan Kovanda od roku 1927 jedním ze dvou náměstků starosty obce podmoklické a členem obecního zastupitelstva ... nejen svou prací živnostenskou , ale i veřejnou , velkou měrou přispěl ke zvelebení hospodářství obce a také svojí podporou k vybudování naší nové tehdejší školy ... on a též starosta obce František Nosek , jakož i další někteří zastupitelé obce podmoklické se slavnostního otevření školy v srpnu 1931 bohužel nedočkali ... Dílna U Kovandů byla v provozu ještě na sklonku minulého století , byť zřejmě ne tak velkou měrou jako kdysi ... Dnes má dům už jiného majitele , je opraven a nutno podotknout k jeho cti a s velkým uznáním , že bylo na budově zachováno ve stěně jméno jeho původního majitele v původním vzhledu i s domovním znamení cechu kovářského , což je v nynějším celém městě Semily , jehož součástí je bývalá samostatná obec Podmoklice od roku 1938 , velká vzácnost ... ( Fotografie - SOkA , inserát archiv autora )

Jedna
už nostalgická vzpomínka na první textilní továrnu na řece Jizeře té
doby ... postavil ji rodák z Bystré nad Jizerou František Matouš v roce
1882 ... za svůj celý život , původem synek ze zemědělského hospodářství
, svou pílí a umem , vlastnil továren víc , v Semilech , Příkrém ,
Heřmanově Městci , Františkově u Plzně ... k tomu statky a nemovitosti v
republice i za hranicemi našeho státu ...
Přádelna
byla poničena velkým požárem v roce 1928 , ale byla opravena a za
zmínku stojí ten komín , vysoký přes 70 metrů ... ten byl také postaven
až při rekonstrukci této továrny ...
Při
vědomí , že tato doba i ta předchozí , nebyla pro mnohé lehká , je tato
fotografie pohledově dnes náladově pohodová a to z toho důvodu , že tak
, jak to na ní vypadá včetně jejího tehdejšího okolí , to je dnes
skryto a změněno k nepoznání , od tohoto času ...
( Fotografie - archiv autora )

Treperka doby 40. let minulého století , doba válečná ... mimo luka a políčka , s pár stromy rostoucími po celém svahu , tady nic nestálo ... až v roce 1951 na louce poblíž mostu přes říčku Olešku vyrostly nové budovy Domova mládeže , internátu učňů národního podniku Kolora Semily ... Pro mnohé z nás internát měl lidovou přezdívku - Pifas ... generace kluků sem chodili za děvčaty zde ubytovanými , mnohé z nich po vyučení pracovaly ve zdejších i okolních textilkách a zůstala ve městě , a i například vdaly se u nás ... tato éra trvala až do konce textilní výroby , zůstaly mnohé vzpomínky na tuto hezkou pubertální dobu ... samozřejmě si to s námi také " užívaly " vychovatelky domova , které nás společně s vrátnými odháněly od oken a budov ... jo , to byla doba ... Dnes je nadále internát součástí semilského učňovství , Střední školy v Semilech a v této době byla zahájena rekonstrukce k jeho modernizaci i přilehlých učeben a okolního areálu ... ( Fotografie - SOkA , archiv autora )

( Fotografie SOkA )

Prvním sídlištěm v Podmoklicích bylo sídliště Na Olešce , budované v letech 1951 - 61 na loukách podél říčky Olešky ... to se týká výstavby bytových domů ... zcela hotové , včetně jeho občanské vybavenosti a zkolaudování , bylo až v roce 1965 ... Fotografie , které zachycují poslední fáze jeho výstavby , pocházejí z roku 1959 ... šlo o dostavbu jeho posledních částí ... Od té doby byla v městské části Semil , v Podmoklicích , postavena v časové ose do dnešní doby sídliště čtyři , z nichž jediné , pod Černým mostem , bylo postaveno občanskou družstevní svépomocí ... zbývající další tři postavily Pozemní stavby , to poslední v Řekách je doposud největším z nich ... ( Fotografie - SOkA )

Podmoklické předmostí v době 30. let minulého století ... ústředním motivem je dům kloboučníka a kožešníka Emila Josefa Reichla , jak o tom vypovídá jeho jméno na průčelí domu ... postavil ho na místě , kde předtím nic nebylo , v roce 1901 ... původně byl přízemní , na počátku třicátých let ho zvětšil tak , jak ještě nedávno původně vypadal ... trafiku v jeho blízkosti provozovala jeho maminka , prodávala kuřivo a kuřácké potřeby , noviny a turistické pohlednice , hrací karty , mapy a různé předměty KČT a reklamní také ...
Naproti stojící hotel J.V. Hyblera ve svých přízemních prostorách nabízel nájemní prostory , ve kterých byly v těch časech obchody a živnosti mnohých podmoklických a semilských živnostníků , i pan Reichl tady před stavbou domu měl obchod ... v této době nárožní krám provozoval pan Litochleb - Obchod drogistický a materiální , koloniální obchod ... v jeho sousedství byl obchod s motoristickými potřebami a jak je možno vidět , tak na pokraji křižovatky tehdejších ulic Žižkova a Nádražní u hotelu stál stojan na benzín ( podobný stával u drogerie pana Drobka na náměstí a v Husově ulici před Svobodovými , také u opravny aut pana Vlacha v budoucí ulici Bořkovské u Ježkových strojíren ) ... i onen sloupek uprostřed ulic v křižovatce s reklamou Tatra je zajímavým artefaktem , dnes je v jeho místě dopravní zrcadlo ... kdo má možnost fotografii zvětšit , tak jak na hotelu , tak i naproti u trafiky jsou kilometrovníky Ligy československých motoristů ( předchůdce AČR ) a nad ním výstražný terč jako upozornění na provoz automobilů - POZOR AUTO ... v této době se ještě jezdilo " po anglicku " , vlevo ... změna přišla až při německé okupaci , jízda vpravo ... a ulice byly ještě prašné , mlatové , jejich vydláždění přišlo později ... hezká náladová pohodová fotografie starých Podmoklic , už bezmála sto let stará ...
( Fotografie z mého archivu )
