Semilsko pohledem Bohumila Přikryla 2
Takto vypadala továrna Roberta Pauluse v Podmoklicích v roce 1928 ... osobní vůz stojící na bývalé silnici do Bořkova a v němž sedí dědeček paní Tichákové , má za sebou novou silnici k vlakovému nádraží , tu postavil okresní výbor těsně před první světovou válkou a vedla opravdu jen nahoru do kopce ... jistě jste si vy znalejší , dvou detailů na této fotografii možná povšimli ... proti dnešku na budově továrny stojí vyzděná atika , ta tam dnes už není a chybí vedle továrnická vila
byl jednou z nejhezčích staveb v této obci a posléze v celém městě Semily
... Hotel postavil obchodník pan Josef Václav Hybler , který se narodil v Semilech v roce 1849 ... až do roku 1866 byl mimo tento kraj a po návratu domů pomáhal svému otci při prodeji lnu ... otec mu poté zařídil malý kupecký krám v Semilech se základním obchodním kapitálem ... J.V. Hybler svůj obchod díky výrobě a obchodováním s jím vyrobenými lihovinami zvětšil , k prosperitě přispělo i jeho obchodní zastupování okolních pivovarů ... v roce 1875 zakoupil na Dolením semilském náměstí pět malých domů a po jejich zbourání zde postavil velký dvoupatrový dům ( také byl necitlivě přestavěn v minulosti pro Kovozávody ) .
.. V roce 1894 zakoupil v Benešově u Semil , v místech zvaných " Na Hradišťatech nebo i Hradiště " velký pozemek ... ponejprve postavil nákladný jez na řece Jizeře a následně v roce 1895 velkou textilní továrnu ... můžeme sledovat , že krom hostinského , obchodníka a hoteliéra se stává továrníkem ... jak je nemilou a nechtěnou tradicí mnohých textilních továren v našem okolí , tak i tato továrna v roce 1909 skoro celá vyhořela , avšak jako mnozí jiní majitelé textilek , i on ji téhož roku celou obnovil a zahájil opět její výrobu ... ale to jsem trochu odbočil ...... hotel sloužil až do znárodnění i s jeho už od začátku využívanými obchodními místnostmi ... i poté v jeho prostorách byly nadále obchody , jako Polotovary nebo Drogerie ... avšak přichází rok 1967 a s ním rozhodnutí , které zcela zásadně změní vzhled a účel hotelu ... tehdejším režimním rozhodnutím byla budova upravena na " kostku " a původní stavební sloh navždy zmizel lidem z očí ... v přízemí , kde byly prodejní prostory , vzniká restaurace a pivnice III. cenové skupiny " Slávie " ... stavební úpravou budovy vzniká druhé patro , v původním prvním sídlí Odborová rada ROH , v druhém novém , Okresní výbor SSM ... po roce 1989 ještě nějaký čas restaurace funguje do zániku podniku Jednota Jilemnice a pak pod soukromým nájemcem ... dnes je v přízemních prostorách vietnamská prodejna ošacení , obuvi a jiného sortimentu ...
Paulusova továrna v Podmoklicích v roce 1933 ...
je vidět , že firma Roberta Pauluse prosperovala zajisté více než dobře , neboť vedle továrny vyrostla vila a v Semilech hezký dům ... továrna vyráběla dřevěné a kovové rakve , ty poslední zmíněné byly dokonce dodávány pro zesnulé československé prezidenty ... po znárodnění v roce 1948 se prostory továrny změnily na domov mládeže a poté na Okresní Správu Sboru Národní Bezpečnosti , ve vile byly zřízeny dva služební byty ( v této vile jsme bydleli do postavení sídliště na ulici Jižní ) ... po roce 1989 zde bylo Okresní ředitelství PČR do roku 2000 , kdy se přestěhovalo do nového areálu U čtrnácti pomocníků ... dnes je bývalá továrna soukromým subjektem jiných majitelů ... ( Staré foto - SOkA )
obojí fungovalo dlouhá léta , i když sauna měla jisté potíže s vlhkostí prosakující stěnami a stropem vinárny všemi směry ... avšak obojí bylo hojně navštěvováno , zejména vinárna ...Ve vinárně mých pubertálních i starších mladických let vládl pan Hásek ... vinárnu vedl razantně a s přehledem ... bylo to ve své době ve městě nóbl zařízení , neboť to byla II. cenová skupina a tam byly ceny zrovna nemalé ... občas , když jsme si byli posedět , nebo pobavit se na tanečních večerech a diskotékách , s " ušudlenou " stokorunou nebo někdy dvěmi v kapse a s pocitem v té chvíli , že tím pádem máme i rezidenci v Monte Carlu , to nebylo až tak moc ... vstupné , Coca Cola třetinka za dvacet a pár věcí k tomu a bylo po ptákách ... pan Hásek nikdy nikomu neslevil ani vindru ... ale vždy to nějak dopadlo ... vinárna byla za dobu své existence několikrát za nemalé peníze upravována a modernizována ... po rozpadu organizace ještě chvíli provoz šel , avšak po nějakém čase se obě dvě zařízení uzavřela ... v prostorách byly sklady a dnes je budova bývalé Sauny soukromým majetkem ... (Původní foto - SOkA)
Po levé straně semilského zámku , ve kterém po jeho prodeji ČSR v roce 1922 měl stát a okres sídla různých kanceláří a pořádkových složek , stojí tato vila ... její původní účel byl ten , že v ní nejen bydlel , ale i úřadoval Okresní hejtman politického soudního okresu semilského ... v jejím velmi blízkém okolí je zlomek toho , opravdu malinký , co nám zůstalo z původní zámecké zahrady ... ☝️
V roce 1899 město Semily koupilo od šlechtického rodu Rohanů jejich zámek , včetně lesů , luk , hospodářství a vodstev ... hlavně před zámkem samotným se rozkládala krásná zámecká zahrada se stromy , keři a udržovanými cestami v trávnících ... zahrada po koupi městem byla veřejná a konaly se tu i různé společenské akce ... její pravá část zanikla stavbou záložny v roce 1930 a levá část stavbou Poštovního úřadu v roce 1958 ... Zámek v roce 1922 město prodalo československému státu a ten v roce 1926 , ještě citlivě , zámek zvýšil o jedno patro ... v roce 1969 - 70 došlo ke stavbě dalšího patra , ovšem už ne tak šetrně jako za " první " republiky ...
( Původní fotografie - SOkA )
Než odejdu z bývalé zámecké zahrady jinam , tak ještě jedna zmínka o ní ... v roce 1958 započala stavba nového Poštovního úřadu v Semilech , ve zbývající části zámecké zahrady ... touto stavbou padly poslední nádherné velké stromy a zahrada definitivně zmizela z povrchu zemského ... zbyly jen fotografie a vzpomínky mnohých ...
( Původní fotografie - SOkA )
Na místě části zámecké zahrady v Semilech v letech 1929 - 1930 , vyrostla zcela nová stavba podle projektu významného jičínského architekta Čeňka Musila ... jde o budovu bývalé Okresní spořitelny a záložny , založené v říjnu 1882 ... po takřka půl století své existence si mohla nechat postavit vlastní budovu v Husově ulici , její výstavba byla dokončena prosinci 1930 a od roku 1931 zahájil peněžní ústav svoji činnost ... po druhé světové válce , v nadcházející nové době , byla část původního nápisu na průčelí budovy nad hlavním vchodem odstraněna a poté i celý na střeše budovy a nad vchodem do podloubí byl usazen nápis Státní pojišťovna ... v dnešní době zde Česká spořitelna sídlí , ovšem podle dosažitelných oficiálních informací si prostory pronajímá od soukromého majitele této budovy , která je jedna z mála ve svém původním vzhledu od jejího vzniku ...
( Fotografie SOkA , Město Semily )
Pohled na semilský zámek v roce 1919 ... na pravé straně pod svahem cesty a k ní přilehlé louce , to je ještě původní tok řeky Jizery , tak jak tomu bylo až do roku 1849 , kdy se u mostu do Podmoklic rozdvojila a učinila Ostrov opravdovým ostrovem ... velké domy vpravo , to jsou domy Josefa Brodského , stavitele a také továrníka ( vlastnil textilní továrnu v Bořkově ) ... za pozornost však stojí původní obecní cesta ze Semil do Bítouchova a také k Městským jatkám ( Vento ) ... takto vypadala tehdy , úzká a prašná , ohraničena žulovými patníky a břevny ... později byla rozšířena navážkou o jeden jízdní pruh , takřka navážka dosáhla kraje původního koryta řeky a postavily se zde řadové garáže , za nimiž byly i divoké skládky všeho možného ... tak se potom můžete divit , proč tato dnešní silnice se propadá a praská ... nebyla na tento provoz vůbec zhotovená , tenkrát ... je už vedena , coby cesta , v mapách před rokem 1654 ... velká praprababička , tahle cesta ... ( Fotografie - SOkA )
Toto téma je možná pro dobrovolný sbor semilských hasičů i dnes bolestivé ... v roce 1958 se v rámci akce " Z " se pustili svými silami do stavby své nové hasičské zbrojnice ( tehdy byl potlačen název hasičský a byl nastaven požárnický - pozn. ) na nábřeží Svatopluka Čecha ... před dokončením Domu požárníků tehdejší městský národní výbor většinu prostor zabral pro vlastní potřebu a byly zde i náhradní školní třídy ... ani po lítém boji tehdejších členů sboru proti tomuto rozhodnutí nic neobstálo ... v letech 1965 - 66 se zbrojnice používala , nedokončená a se spoustou závad ... bylo vydáno povolení , dokonce zpětně k roku 1963 k jejímu používání ... na počátku šedesátých let se semilští " dobráci " sem přestěhovali se svým vybavením ze svého původního dosavadního místa na Komenského náměstí ... tak tomu bylo až do září 1970 , kdy byl v Semilech zřízen Veřejný Požární Útvar - VPÚ ... jako profesionální požárníci a kdesi někde " nahoře " někdo tehdy rozhodl , že stanice bude ve zdejším Domě požárníků dobrovolných semilských požárníků ... nejen že se " dobráci " museli vystěhovat , ale navíc museli profíkům přenechat strojní hasičské a technické vybavení , včetně dopravní techniky a cisternové stříkačky CAS 25 ... na Útvaru jim byla ponechána klubovna a ostatní vybavení , co jim zbylo , přestěhovali do staré hasičské zbrojnice za semilskou radnicí ... Dnes zde sídlí HZS Libereckého kraje , stanice Semily ... ( Fotografie - SOkA , výňatky z knihy " Pod záštitou sv. Floriána " )
Před počátkem 20. století na budoucím nábřeží Svatopluka Čecha stál jen jediný velký dům a vlastně i Kruha jako taková byla samá louka a pole až ke břehu řeky Jizery ... první domy začaly zde vyrůstat až po přelomu 19. století do toho nadcházejícího ... tyto domy , dnes některé nepatrně upravené ke své vzdálené minulosti , zde stojí doposud a ten zmiňovaný nejstarší , je zcela vlevo ... co se v nich nachází a komu patří , to nechám volně , bez komentáře ... oni si je vlastníci poznají sami ... větší domková zástavba celé toto prostranství zaplnila v průběhu dvacátých a třicátých let minulého století a celou tu zastavěnou plochu , včetně postavené továrny pana Josefa Vaňka zde na Kruhách , ukončila výstavba Bayerovy textilní továrny v roce 1940 ...
Jediné sídliště v Semilech , tedy v Podmoklicích , bylo stavěno svépomocí , rukama jeho obyvatel , od počátku sedmdesátých let 20. století ... jeho součástí bylo i vybudování nového obchodu potravin , taktéž svépomocí , na tomto místě , které nese název Černý most a tak je pojmenováno i toto sídliště ... ten vznikl kdysi od toho , že původní most na železniční tratí býval očerněn kouřem projíždějících parních lokomotiv ... prodejna sloužila svému účelu až do devadesátých let , kdy zdejší prodejnu měli Pušpachrovi , potom zde byl prodáván nábytek , zejména polské výroby ... později tady byla restaurace , vařilo se tady výborně , jen bylo trošku na pováženou , stolky a židličky ze základní školy pro žáčky prvního a druhého stupně ... ale jídla výborná a velmi chutná a za dobré ceny ... poté restauraci vystřídala elektroprodejna nářadí pana Hlavy a i dnes to zde funguje v tomto a i širším sortimentu , ale vzhled původní prodejny je dnes již jiný ... ( Fotografie - SOkA )
Jednou z původních budov na semilském náměstí je dnes už bývalý hotel Františka Chaloupeckého na rozhraní bývalých náměstí Masarykova a Riegerova ... postavil ho po roce 1907 v místech , kde stávala předtím mýdlovna , která vyhořela ... své původní poslání vykonával až do konce 40. let minulého století ... později v přízemí bývalé restaurace bylo Kubelkovo řeznictví s oblíbeným levným hostincem ... po něm zde vznikl Bufet Jizera a i dnes je zde oblíbená jídelna s totožným pojmenováním ... vzhled budovy ale jako mnoho původních budov za minulého režimu byl pozměněn a nápisy zakryty ... ale aspoň se ve své stavební podobě zachoval dodnes , což se o jiných budovách na náměstí bohužel říci nedá ... Jednotlivé fotografie mají komentář ...( Fotografie SOkA , soukromá sbírka )
Husova ulice se snad měla jmenovat Růžová , tedy pouze v úseku od zámku k radnici , ale tak se nazývala i jiná ulice v tehdejších Semilech , ovšem není vyloučeno , že toto pojmenování na tu ulici bylo přeneseno později ...Na konci devatenáctého století šlo o hlavní ulici v Semilech , od mostu přes Jizeru přes dolení náměstí , kolem pivovaru a radnice až na horní náměstí , později Komenského ... původně byla blátivá , u pivovaru v její ose stával dům se spilkou , který se musel objíždět ... ulice byla poprvé vydlážděna v roce 1904 a v roce 1926 byla předlážděna ... Jednotlivé pohlednice , jak mám ve zvyku , doplním komentářem ... ( Kolorované pohlednice - soukromá sbírka ... urývek v komentáři - Jména místní a pomístní v Semilech )
Tady je na doplnění Husovka ještě se spilkou. archiv Miloslav Jedlička
Barokní dům v Husově ulici
proti semilskému zámku stojí od roku 1760 a byl vrchnostenskou budovou , ve které byl panský hostinec a byli zde ubytováni zaměstnanci semilského panství - vrchnostenští úředníci ... od roku 1882 - 29 dům vlastnila rodina Antala Staška , který v něm měl i advokátní kancelář a narodil se tady jeho syn , Ivan Olbracht ... poté zde byl hostinec U koruny České , obchod , dílny a kanceláře ... za domem na dvoře byly kůlny a přístavky ... v první polovině 50. let byl již hodně zchátralý a byla navržena jeho demolice ... ale v letech 1959 - 60 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a budova byla upravena pro potřeby Muzea dělnického hnutí na Semilsku ... v dnešní době se zde nalézá Muzeum a Pojizerská galerie , v jeho zadním traktu pod pivovarem Městské informační centrum ... ( Fotografie - SOkA )
V horním konci bývalé Mlýnské ulice před Riegerovým mlýnem se uhýbalo vlevo na mostek přes Mlýnskou strouhu ... proti němu , na kraji , v budoucí Čapkově ulici , stával rohový dům , o kterém se zápisy zmiňují kolem roku 1750 ... poté měl dům snad vyhořet a v jeho místech v roce 1909 postavil nový dům truhlář František Václavík ... v tomto domě , v jeho pravé části , od roku 1913 sídlila Městská spořitelna a od roku 1930 zde bydlel notář Viktor Baloun ... v minulém století zde sídlila Lidová Škola Úmění , ve střešních prostorách měl svůj ateliér malíř Vladimír Komárek ... v budově se nacházela obuvnická dílna a v přízemí byly podlahové krytiny , koberce a linolea , a možná i další ... v nedávných časech dům prošel velmi pěknou rekonstrukcí , která celé budově vrátila její bývalou krásu , nachází se zde v přízemí kavárna ... dům má dnes soukromého majitele ...
Ještě k ulici kolem něj vedoucí ... od roku 1895 to byla nejfrekventovanější cesta z Hořeního , později Komenského náměstí i pro nákladní dopravu a mnohdy velmi těžkou ... na počátku března 1910 bylo navrženo radním Rudolfem Husákem , aby ulice nesla jméno zasloužilého starosty města i okresu Josefa Čapka , což bylo 9. března schváleno ... v roce 1926 městská rada vydala zákaz těžkého provozu ulicí , vybudovaly se i nízké schody v cestě , avšak to nepomohlo a tak bylo vydáno nařízení , že na to musí dohlížet tehdejší městská policie ... dnes tady lidé chodí pěšky a jeden se diví , jak s tehdejšími těžkými potahy jezdili ulicí nahoru i dolů , v této příkré ulici pod radnicí ...
( Fotografie 1 a 2 SOkA , úryvek textu - Jména místní a pomístní města Semily )
Ne zrovna každý dům bývalých Bělidlech v Semilech má to štěstí být vyfocený ve více pozicích , jako tento ... byl jedním z prvních na budoucí ulici Špidlenově , proti tiskárně Josefa Glose ... dataci jeho přesného vzniku ještě neznám , ovšem podle staveb v okolí textilní továrny " Idamühle " Franze Schmitta , zejména nového domu knihkupce a nakladatele Karla Chaloupeckého na Mlýnské ulici je snímek pořízen po roce 1911 ... mnoho současných domů ve zmíněné ulici i v ulici Tyršově a dnešní 28. října chybí , po jejich dostavbě vznikl uzavřený vnitřní prostor se dvorky a zahrádkami , skrytými dění a pohledům všem ostatních , mimo ve zdejších domech žijících a tak je tomu dodnes ... v tomto domě se dnes v přízemních prostorách nachází cestovní kancelář Erika Tour , to jen pro orientaci usnadnění představy jeho dnešní polohy mezi ostatními , časem dostavěnými domy ..
Pohledem od mostu přes Jizeru na semilské náměstí na počátku 80. let minulého století ...Střed náměstí je již prost starých původních domů z předchozího století i za nimi vedoucí ulice Prokopovy , která jejich z bouráním ke konci 70. let zanikla ... vedla od Bémovy cukrárny ( která také bohužel zanedlouho " podlehne " výstavbě nákupního domu Rubín ) ke kinu Jitřenka ... mimo vyhlášené cukrárny Eliho Béma , plné sladkostí a výborné zmrzliny , kterou navštěvovali Semiláci i jiní , bez rozdílu věku , se dnešních dní dožily domy Vodvárkových , Kletečkových a bývalý hotel Františka Chaloupeckého ... ve všech se nalézaly a nalézají obchody různým zbožím , střídajícím se v běhu doby ... v přízemí hotelu mimo bývalého řeznictví a záložny , se nacházela především restaurace a pozdější i nynější jídelna Jizera ... proluka , tehdy zahrazená konstrukcí s hesly pro tuto dobu příznačnými , zakrývala bývalou velkou zahradu za tiskárnou Josefa Glose , kde v polovině let osmdesátých vyrostl obchodní dům ... i místa před ním , parkoviště a křižovatka silnic k Vysokému a dolnímu Benešovu , za posledních pár desetiletí , doznala výrazných změn ... ( Fotografie - soukromá sbírka )
Silnici k Vysokému nad Jizerou těmito místy postavili v letech 1862 - 1863 ... do té doby vedla z Horního , Komenského náměstí Horákovou ulicí ( Machnovým úvozem ) a ústila v Liščích kotcích ( U Čtrnácti pomocníků ) ... původně byla pojmenovávána různě - " při vysocké silnici , kolem špejcharu a podobně " , kvůli lokalizaci pozemků či stavení v její blízkosti ... po umrtí Dr. Karla Kramáře , který je čestným občanem města Semily , okolní města pojmenovávaly své části města jeho jménem , tak se měla jmenovat i tato ulice , jak zmiňoval jeden tehdejší časopis v roce 1937 , ale v záznamu tehdejšího zastupitelstva a rady města takové usnesení není ... v roce 1945 se tato ulice jmenovala Rudé armády a od roku 1990 je ulicí Vysockou ... jednotlivé fotografie popíšu zvlášť ...
( Fotografie SOkA , část textu - Místní a pomístní jména v Semilech ) ...
Píše se rok 1958 a jsme v Semilech ... a nejde o to , si připomínat tehdejší svátek práce , který má své daleké kořeny v jedné " kapitalistické " zemi daleko za mořem ... spíše jde o to , jak tehdejší Semily vypadaly , se svými domy , obchody a prostranstvími ... lze tady spatřit ještě původní dům J.V. Hyblera na náměstí , jeden z posledních domků původního Betléma u Tofy , Lidovku na náměstí a Vaňkův dům v jejím sousedství , Šoršův dům , hostinec U věnce , samozřejmě drogerii L.J.Drobka , řeznictví U Juklů a jiné dnes zaniklé detaily ... to srocení s vlajkami a hesly berte jako historickou kulisu a není vůbec vyloučené , že tam leckoho poznáte ... tady jde o semilskou historii , o nic jiného ... tyto fotografie tehdy pořídil pan Václav Roubal a já jsem za ně rád , zase vím o trochu víc , co a jak ve městě dřív vypadalo a co kde bylo ... ( ten autobus dvakrát je tam nedopatřením , inu šotek se vloudil ) ...( Fotografie - SOkA )
Údržba silnic na okrese Semily
sahá až do dvacátých let minulého století ... tomu předcházelo ještě dlouho předtím nucené odhazování sněhu buď od vrchnosti a za dob c.k. Rakouska z nařízení úřadů ... zpočátku jen ručně , poté koňskými spřeženími s různými druhy pluhů ...
Jedna z prvních okresních správ silnic sídlila ponejprve ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Lomnici nad Popelkou pod radnicí na dvoře ... řídil ji tehdy vrchní cestmistr , který byl na místo určen okresním hejtmanstvím ... byla to privilegovaná , ale velmi zodpovědná funkce ... pod sebou měl cestáře , kteří měli určený úsek silnic , o nějž se museli starat , zpravidla od jara do zimy ... veškerá práce byla ruční , cestář byl vybaven potřebným nářadím , vozíkem nebo kolečkem a staral se o vše na silnici a i v jejím okolí ... aby nebyly v cestě díry , sekal krajnice kosou , čistil příkopy a propustky , řezal a česal stromy podél silnic a mnoho dalších prací ... podle možností a velikosti zimy i na protahování a úklidu sněhu ...
Tehdy nebylo mnoho strojního vybavení , měli dvě nákladní auta a ještě opravdový parní válec , který obsluhoval koncesovaný strojmistr , druhý nejdůležitější a vážený člověk u správy silnic a samozřejmě tu byli i cestáři , kterých ale zase nebylo tak mnoho ... tehdejší prašné cesty se polévaly horkým asfaltem , posypaly se kamenivem a válec to urovnával , v několika vrstvách nad sebou ... takto to fungovalo až do padesátých let , kdy po válce se na silnicích objevovaly různé kořistní stroje , buď upravené nebo i pár originálních přímo určených na údržbu silnic ...
Až v roce 1957 začaly vznikat první Okresní Správy Silnic ... jim předcházely Státní silnice , z kterých byly vyčleněny a jejich prvořadým úkolem bylo starat se o silnice a silniční zařízení v rámci okresů ...
Tak vznikla i OSS v Semilech ... tady bylo její ředitelství a i jedno středisko údržby ... sídlí od svého počátku vedle krematoria v bývalé vilce vedle silnice ... dnešní oba dva dvory vznikly zavezením svahu za vilkou , ponejpr ten větší první , časem i ten zadní ... vybavení odpovídalo době a možnostem okresního výboru ... nějaký traktor , nákladní auta , nakladač , sněhová fréza a spousta manuální těžké práce ... v rámci okresu byla střediska tři ... v Semilech , v Turnově u kina a v Jilemnici - Hrabačově ... dnes stále existují , ale už pod jinou hlavičkou , ale v podstatě dělají to samé , co za ty dlouhé roky generace cestářů před nimi ... bylo by to ještě dlouhé vyprávění , o historii cestářů na semilském okrese , takže asi takhle ve zkratce ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Bělidla - původně tato část města nebyla považována za součást původního města , spíše za jeho periferii , od Mlýnské strouhy až po řeku Jizeru ... v roce 1788 se podle tehdejších zápisů dělily Semily na původní město a " Nové město " , na Bělidla ... svůj název dostaly pravděpodobně podle bělení prádla na zdejších loukách za měsíčních nocí ... název byl používán všeobecně , i v dobách , kdy to už bylo " dolení " semilské náměstí a mělo své jméno ... v městských záznamech z roku 1889 je zmínka o vyštěrkování náměstí Bělidelského , v roce 1891 a vydláždění části tohoto náměstí ... v souvislosti s tímto názvem v letech 1895 - 86 se tady říkalo i Svatováclavské náměstí , Dolení náměstí a v roce 1899 náměstí Václavské ... od počátku 20. století tato místa měla název Masarykovo náměstí a po dalších letitých proměnách jeho názvů je dnes Riegerovým náměstím ... na těchto kolorovaných fotografiích , z produkce semilského knihkupce a nakladatele Karla Chaloupeckého , který na Bělidlech měl svůj původní dům i knihkupectví a od roku 1911 výstavní dům na místě starého , můžete sledovat tehdejší podobu tohoto místa ... a nepochybuji , že těch pohlednic bude i více , mezi lidmi , třeba z jiných úhlů pohledu ...
( Fotografie - vlastní sbírka , výňatek textu - Místní a pomístní jména v Semilech )
Tento hezký starobylý dům na bývalých Bělidlech , později na Dolním náměstí semilském a náměstí Masarykově ,
dožil časů co místních názvů týká , ještě náměstí Gottwaldova ... stával mezi domem Patkových ( dnešní Kooperativa ) a hostincem U věnce ( zbourán v roce 1970 ) , co stál vedle drogerie Drobkových ... býval to kdysi kupecký dům , což vyjadřuje , že v něm byl velký obchod , kupectví ... původně v něm bydlela rodina Schönfeldů , po nich rodiny obchodníků Bedřicha a Gustava Šorše , také proto se zde říkalo " U Šoršů " ... za druhé světové války , v období Protektorátu Čechy a Morava , se stal internačním místem , kde byli shromážděni všichni semilští Židé před transportem do židovského ghetta v Terezíně a odtud byli transportováni do vyhlazovacích táborů v Polsku ... po válce nebyl dům příliš využíván a v roce 1960 byl zbořen , i z toho důvodu , aby neclonil budovu nového Poštovního úřadu za ním ... poté zde byl vytvořen tzv. " Slavín " , kde byli vystaveni za minulého režimu nejlepší pracovníci okresu Semily , v jeho sousedství byla trafika s lavičkami kolem ní a nádherným rabetem z rukou vynikajícího semilského městského zahradníka pana Petra ... po roce 1989 byl tento monument odstraněn a dnes je zde prázdné prostranství s parkovou úpravou a mostkem přes Mlýnskou strouhu k poště ... ( Fotografie z části SOkA , soukromé sbírky )
Od roku 1962 stávala v Podmoklicích stanice benzinové čerpací stanice národního podniku Benzina ... samozřejmě jste mohli zde čerpat i naftu , ale název " benzinka " byl a je přece jen mezi lidmi zažitý ... kdy a za kolik se pohonné hmoty napříč lety tady prodávaly , to je generační , ale měla zde své místo spoustu let , než byla zbourána a dnes stojí v Bořkově ... Trochu od tohoto tématu odbočím , a to kvůli tomuto místu ... když pumpu zbourali , tak místo bylo sanováno a dnes je tady po celé ploše trávník ... a vzhledem k tomu by tady mohla vzniknout zastávka místní dopravy i naproti tomuto místu ( když to šlo u " velkého " Penny ve městě v zatáčce , tak proč ne tady , že ) , to , co nám v Podmoklicích chybí ... nebudu to tady rozepisovat , byť to mohou číst i lidé nebydlící zde a jezdící k nám , třeba nakupovat ... svoje jsem si napsal na " Město Semily " a kdo chcete , můžete si to přečíst tam , tady mi to zase tak nepřijde vhodné ... ( a taky nechápu , proč mi to ten komentář " přilepilo " ke třídění odpadu ve městě ) ...
( První foto - Olina Španielová , zbývající -SOkA )
malé domečky , z dnešního pohledu snad i dobře rozmístěné ... jedna na rozcestí ulice Žižkovy a cesty do Řek , druhá před nádražím u hotelu Ort a třetí u mostu přes Jizeru u Reichlů ... samozřejmě , patřily soukromým majitelům a ti v nich prodávali rozličný sortiment ... mimo tabákových výrobků a potřeb také mapy a průvodce , pohlednice , dopisnice a známky , hrací karty a drobné papírenské zboží , i různé upomínkové předměty a samozřejmě noviny a časopisy ... dochovala se z nich pouze jediná , u nádraží , a pamětníci jistě nezapomněli na nevidomého pana Kvíčalu , který s přehledem i tak rozeznal mince a bankovky , a věděl kam pro co sáhnout a podat ... ta v Podmoklicích u rozcestí patřila paní Hlouškové a byla zbourána pro místo na učitelský dům v roce 1932 ... poslední z nich , vedle kloboučnictví a kožešnictví pana Reichla , tam prodávala jeho maminka , i tato trafika se nedožila dnešních dnů ... ( Fotografie 1 a 2 - SOkA )
Když jsem rozvážel dopravní značení na uzavření mostu v Loukově , všiml jsem si , že označení začátku obce Dolní Sytová již poněkolikáté změnilo své původní místo ... nebylo na předmostí od Peřimova , kde má své trvalé stanoviště , ale bylo opřené o zábradlí na Sytovském ... navíc ověnčené seschlými větvemi a kdysi snad barevnými fábory ... jak jsem se dozvěděl od mého kolegy z vedlejšího střediska , který přísluší pobytem k obci peřimovské , měla se konat nějaká sláva a její součástí bylo i řešení příslušnosti tohoto zdejšího mostu , k té které obci ... Tak si trochu přisadím ... jak vyplývá z přiloženého stavebního rysu , most náleží k Dolní Sytové ... z něj lze vyčíst jeho stavebně technické parametry ... tento železobetonový most postavila na počátku dvacátého století hradecká firma Dr. Ing. Františka Jiráska ... stavbu tehdy přísně dozoroval zemský inženýr a hlídal pečlivě kvalitu stavebních materiálů ... most na tehdejší dobu stál nemalé peníze , 50 000 korun a byl předán do užívání v roce 1912 ... poslední jeho oprava se udála po době jeho užívání ve dvacátém století v devadesátých letech ... vzhledem k jeho estetické podobě byl v roce 1958 zařazen mezi chráněné stavební památky ... P.S. Už nám ten začátek obce nikam nepřenášejte , kdo to má stále opravovat a betonovat tu patku ...
Železniční stanice Semil ... ne , ten název není chyba ,
tak se zastávka jihoseveroněmecké spojovací dráhy Liberec - Pardubice zpočátku opravdu jmenovala ... nesmí se zapomínat , že to bylo v době rakousko - uherské monarchie a hlavní úřední řečí byla němčina ... proto mnohé názvy té doby byly především německé a potom české ( to samé se událo i za okupace protektorátu Böhmen und Mähren - Čechy a Morava ) ... Podmoklice v této době byla samostatnou obcí , zde žilo 1384 obyvatel , z toho 114 Němců a 1 270 Čechů ...
ze Semil k nádraží vedla původně necelé dva metry široká prašná cesta , po které se chodilo pěšky , nebo jezdilo povozy , ti majetnější kočáry ... ale zpět na nádraží ...
Budova stanice z těchto let poskytovala cestujícím té doby vše , co potřebovali ... prodej jízdenek , úschovnu zavazadel , nákladní kancelář , krytou čekárnu ... venku byl krytý perón a v blízkosti venkovní WC ...
nádraží mělo i vedlejší koleje , kde byl nakládán a vykládán různý materiál a zboží ( do textilních továren se vozila například hlavně bavlna a odvážely se hotové látky a příze , z okolních lomů kámen a kamenivo ) ...
a i jiné zboží a materiály ... na nádraží byla i skladiště a nakládací rampy ...V roce 1909 obec podmoklická podala žádost , aby do názvu železniční stanice Semily byl vložen název obce Podmoklice a tomu bylo vyhověno ... tak se železniční zastávka jmenovala až do roku 1938 , kdy Podmoklice se spojily s městem Semily a od té doby , vyjma let druhoválečných , byl její název opět jen Semily ...
vzhled nádražní budovy od doby jejího postavení do počátku čtyřicátých let minulého století zůstal nezměněn , ovšem poté byla snížena z pohledu od nástupiště pravá " věž " nádražní budovy , a to z důvodu hroucení obvodových zdí , o jedno patro ... je takovou zajímavostí , pro mnohé neznalé železniční architektury a jejího využití , že pod střechami obou věží byly velké nádrže na vodu , pro parní lokomotivy ... má se to takto ... voda do nich do té výšky byla řádem čerpána a řádem ji napouštěla i voda z dešťů z plochy střech nádraží ...
odtud samospádem tekla do zařízení mezi kolejemi , ze kterých si parní lokomotivy vodu napouštěly do svých cisteren ... a tak zůstala poté jen nádrž v levé věži a i ta po ukončení parního provozu už nebyla využívána ...První lokomotiva na této trati přes stanici Semily projela ( zahájení stavby této trati v srpnu 1856 ) , v říjnu 1858 a v roce 1859 byl zahájen pravidelný provoz ...
A
zase jedna historická fotografie semilského nádraží z 30. let minulého
století - semilské nádraží ... u skladiště nádraží stojí bratr manželky
pana Arnošta Mojžíška , přednosty železniční stanice Semily ... jak je
více než zjevné , i on byl zaměstnancem Státních drah ... v matném
pozadí je možné sledovat řazení vlaků a vagónů tehdy na našem nádraží a
starý počet kolejišť ... dnešní kolejiště je již zredukováno a část této
budovy zbourána .
Jako mnoho jiných podniků v minulosti , tak i OSS Semily měly svá rekreační střediska ... tím stálým celoročním byla cestářská chata na Horních Mísečkách , kousek nad Jilemnickou boudou ... tato je ta původní , a mimo zaměstnanců Správy silnic a jejich rodinných příslušníků a přátel sem jezdili občas i " cizí " ... v této době to bylo vše původní , horské , tak jak to opravdu zapadalo do tohoto místa ... vybavení poněkud spartánské , ovšem byla neustále obsazena , v létě v zimě ... po letech na jejím místě vyrostla chata nová , podle podmínek KRNAPu , neslevili ani mrť , ve všem , povídali tehdejší cestáři , stáli jim neustále " za zadkem " ... ve velikosti zastavěného pozemku , v celkové podobě vhodné do tohoto prostoru a okolí , velikost septiku a inženýrských sítí ... A dnes je na místě naší chaty další mísečské obludárium , vlastně celé Horní Mísečky se proměnili pro obyčejné lidi , jako jsem já , v ohavné město na horách , které tomuto místu vzalo naprosto jeho původní duši a krásu ... před několika lety jsem zde byl s rodinou a dal jsem si slib , že sem už nepojedu ... bylo mi opravdu zle z toho , jak tohle mohl někdo dopustit a zničit jedno z nejhezčích krkonošských míst po generace navštěvované všemi ...
Riegrova turistická stezka
v létě roku 1910 byla u stezky postavena jednoduchá turistická útulna s verandou , avšak ta poskytovala pouze nejjednodušší občerstvení ...
v sousedství této útulny byla v letech 1921 - 26 zahájena stavba nové Zemské hydrocentrály , kde byla kantýna , ovšem jen pro dělníky ...
Po dokončení výstavby Zemské hydrocentrály bylo proto přikročeno ke stavbě turistického zařízení , které by bylo důstojné pro všechny , kdo ho navštíví ...
a tak v místě bývalých hospodářských stavení byla v roce 1929 vystavěna zcela nová turistická chata s restaurací , která nesla jméno Josefa Crhy , jenž byl zasloužilým činovníkem semilským na poli turistickém ...
nikdo ji nemohl minout , neboť ležela a dosud leží v těsném sousedství Riegerovy turistické stezky ...
V této podobě a stavu vypadala tak až do čtyřicátých let minulého století , kdy byla celkově přestavěna a zvětšena a v posledních letech měla už i jiné pojmenování - hotel Pod Spálovem ..
. tak jak jsme ji znali my mnozí , tak vypadala až do roku 2021 , kdy změnou jejího vlastníka došlo k její celkové rekonstrukci a přestavbě ...
Dovolte mi pár osobních vzpomínek ...
až do roku 2005 sem , na Podspálov , se sjížděly a scházely za těch uplynulých patnáct let od roku 1990 a možná i dříve , mimo turistů a návštěvníků Riegerovy a Palackého stezky , mnohé trampské osady a samozřejmě i mnozí vodáci ...
tehdy zde hotel provozoval Honza Svoboda a byl k nám vcelku vstřícný , často se tady hrálo a zpívalo , nejen mezi námi všemi , ale i pro potěchu a uši ostatních ...
samozřejmě se zde hodně vypilo i projedlo a mnohokrát se nechal ujet i poslední vlak " flamendrák " do návarovského údolí , protože tady bylo dobře, panovala zde dobrá nálada a hodně legrace ...
a to se buď potom spalo po okolí nebo brzy ráno se šlapalo po kolejích nahoru do údolí , ne příliš vzdáleně jako v písničce Wabiho Daňka " Rosa na kolejích " ...
dodnes si moc dobře pamatuji , že k nám na srub na Návarově , který bohužel už nestojí , to bylo 10 592 pražců ...
ale postupně , se změnou doby a stárnutím a odchodem kamarádů buď jinam , nebo " nahoru na zelené pláně k velkému ohni " , začala tradice upadat , sice nezanikla , ale velmi hodně se omezila ...
tak mi zůstaly hezké vzpomínky na toto místo , na starý Podspálov ...A co k tomu , jak to tady vypadá dnes ...
nový majitel do přestavby vložil určitě nemalý peníz , samozřejmě vnitřní vybavení bylo poplatné minulé době ...
ale pranic se mi dnes hotel svou podobou vůbec nelíbí ...
z mého pohledu a když se vrátím k těmto fotografiím , z mého pohledu letitého návštěvníka tohoto místa sem svým vzhledem nezapadá , ani barvou ani svým současným uspořádáním ...
ale je jiná doba , mnozí lidé jsou jiní a dělají jiné věci a koníčky , než my , co je a byl pro nás les a život v něm druhým domovem ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
ČERVENÉ DOMKY
Fotografie zachycuje stav na "Řecké louce" někdy před rokem 1978, před započetím výstavby sídliště. Jedná se o pohled ve směru od Semil přes pozemek, kde v současnosti stojí SBD Semily a náhon. Ony tři domky dominující fotografii byly nazývány "červené domky." Číslo popisné 255 (vpravo) bylo postaveno někdy okolo roku 1912, právě tak, jako čp. 256 (uprostřed), kde bylo 9 bytů o 18ti místnostech. V čp. 360 (vlevo) se nacházelo 6 bytů o 16ti místnostech. Bydleli zde převážně zaměstnanci nedalekých textilních závodů firmy F. Schmitt, později zaměstnanci Kolory.
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Už jsem se kdysi o těchto místech rozepsal a dnes se k nim zase vrátím , byť čistokrevným Semilskem nejsou , těsně k nim stranou jednou přiléhají ...Dnes jsem byl tady profesně , jinak řečeno , uklízet návarovský most po několika vydatných bouřkách a deštích , od náplav ... a zase jsem se po celkem dlouhé době viděl a po práci v době svačiny při kávě si popovídal se současnými majiteli pensionu Rusalka , mými a našimi , mezi trampy , s kamarády , s Míšou a Františkem , kteří mají společně se mnou moravskou krev , jsou jako já z jižní Moravy ...
Tam jsem spatřil a se svolením si vyfotil několik dnes již historických fotografií , Rusalky a mostů v sousedství ... Příběh pensionu Rusalka , se počal na počátku dvacátého století ... paní Božena Ekrtová z Prahy si od majitelů sousedního zájezdního hostince " U Koldovských " , později " U Žantů " , zakoupila nejhezčí zákoutí na Návarově nad zátokou řeky Kamenice a nechala zde vystavět vilu , která byla dokončena v roce 1912 ... ale řízením osudu se dokončení své vily nedočkala , zemřela předčasně v mladém věku ... vilu poté vystřídalo několik majitelů ... až v roce 1927 vilu koupil pan Václav J. Drobník , který byl ve svém věku a době velkým idealistou ... úplně na počátku vilu proměnil v pension a zařídil v něm byty pro letní hosty ... v roce 1935 byla v pensionu zařízena ozdravovna s lékařským dozorem , tady na Návarově se tehdy úspěšně léčila duševní přepracovanost , ochablost a nervové vysílení ... a navíc , jak tenkrát bývalo psáno v listech , zdejší pobyt byl obzvláště vhodný a prospěšný pro studující mládež ...
Nebylo by ovšem slušností , nezmínit se o sousedních mostech ... Jedním z prvních mostů přes řeku Kamenici v údolí Návarova byl most dřevěný , který příliš nevyhovoval a proto v roce 1766 na jeho místě byl postaven most kamenný , v románském slohu ... most měla snad zdobit dokonce socha sv. Jana Křtitele ... tento kamenný most se okolo roku 1955 zřítil a zbyly po něm krajové pilíře a část středového pilíře , které můžete spatřit dodnes ... V roce 1949 vedle něj byl postaven provizorní vojenský most , tzv. " Bailays Bridge " ...
tyto mosty stavěla americká armáda všude , kde to bylo potřeba , v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu - ( UNRRA ) ... tento zřejmě ne , podle uvedeného roku , to již zde nebyla poválečná Benešova prozápadní vláda ... ( most této konstrukce byl pojmenován po úředníkovi britského ministerstva války Donaldu Baileyovi , který si ho nechal patentovat a posléze byl přijat do výzbroje spojeneckých vojsk za druhé světové války ... poprvé most této konstrukce byl použit Spojenci v Itálii v roce 1943 ... po válce byly a jsou modernizované verze tohoto vojenského mostu používány dodnes v České republice jako mosty provizorní a tak tomu bylo i Semilech - Řekách ) ...
od roku 1950 byl tento provizorní vojenský most převeden jako stálý ... mezi lety 1952 - 1956 došlo k poškození tohoto mostu ve střední nosné části vozidlem vezoucím vytěžené dřevo ... most sloužil až do začátku roku 2015 , tedy celých 65 let ... pro havarijní stav byl v tomto roce snesen a po jeho odstrojení se tehdy přítomní správci vysloveně vyděsili , protože jeho nosné a zpevňující části byly extrémně zkorodované ... jeho poslední povolená nosnost byla 2 tuny a existují svědectví , že byly často o mnoho přestupovány ... most byl zhruba ve výšce 15 metrů nad řekou Kamenicí a případné následky si nikdo nechtěl ani představovat ...
dnes se klene přes řeku nový most železobetonový , postavený v polovině roku 2015 ... a co říci závěrem ... tato místa opravdu stojí za návštěvu , zdejší příroda je nádherná a i dech beroucí ... jen si zavčasu musíte zjistit , kdy je pension Rusalka otevřen , není to až tak pravidelné ... konají se zde dětské tábory , akce a podobně ... ale jinak vás rádi přivítají ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak si jedete popovídat , za kamarády a kamarádkami na jednu trampskou osadu a oni vám mimojiné ukážou opravdu nádherné fotografie Crhovy turistické chaty a jejího nejbližšího okolí ve čtyřicátých letech minulého století ... opravdu mne tohle moc rozehřálo na duši , až by to jeden chtěl v této době vidět na vlastní oči ... a taky žehrají na to , jak to dnes vypadá a jak to vlastně funguje ... jo , vzpomínali jsme na tyto staré časy , i na jiné za uplynulých dvacet let ... tak se pokochejte aspoň pohledem na ty krásné časy na Podspálově ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Na svahu kopce Strážníka přiléhajícímu k obci podmoklické už v předminulém století se nacházela malá políčka a louky ... tak tomu bylo až do poloviny minulého století , kdy zdejší soukromý majetek přešel do" péče " státu a počalo se tedy hospodařit zemědělsky ve velkém , zpravidla šlo o pícniny ...V roce 1957 byla v Československu založena celostátní jednotná organizace zahrádkářů ... tehdy se stala organizace Českého zahrádkářského svazu největší zájmovou v tehdejší ČSR ... V Semilech nejprve sdružovala původně majitele zahrádek u domů ... na pozemcích , které se nehodily pro zemědělskou velkovýrobu , byla zřízena první zahrádkářská osada Treperka I na tomto místě a to v roce 1963 o rozloze 8 hektarů ... v roce 1967 byla osada rozšířena ještě o jednu část , o Treperku II s výměrou 3 , 33 hektaru a ještě o jednu osadu , zvanou Pod Strážníkem ...V osadě Treperka I má zahrádkářská organizace společenské středisko , kde je místnost pro schůze , přednášky , školení a zábavu , knihovnu a sklad zahrádkářských potřeb , hnojiv a chemikálií , jak je psáno v dobové literatuře ... poslední položky se prodávaly podle potřeby jednotlivým členům organizace ... v minulosti se taktéž pořádaly zájezdy a exkurze do výzkumných ústavů , ovocnářských oblastí a zahrad v republice , kde byly předváděny praktické ukázky řezů ovocných stromů a podobně ...Tehdy zahrádkáři do státního výkupu dodávali ročně 3 tuny drobného ovoce a 20 tun jádrovin a peckovin ... Ještě v roce 1961 měla semilská zahrádkářská organizace vlastní moštárnu , kde se ročně zpracovalo 40 tun jablek ... vylisovaný mošt samozřejmě nebyl konzervován chemicky a tak se hodil okamžitě i pro malé děti jako zdroj vitamínů ... V roce 1978 závod Kolora 01 v Řekách dal žádost na Český zahrádkářský svaz na poskytnutí náhradních pozemků za ty , na nichž se před výstavbou nové kotelny nacházely původní zahrádky , které musely stavbě ustoupit ... po nezbytných úředních jednáních a úkonech byla 24. 8. 1979 na ustavující schůzi nové organizace ČSZ v Bítouchově založena zahrádkářská osada Na výsluní ... Dodnes zahrádkářské osady ve městě jsou a fungují , k tomu je ještě osada na Koštofranku , na soukromých pozemcích Polyformu , a možná i další ... s postupem času je o zahrádky nejen v majetku ČZS velký zájem , hlavně pro odpočinek a rekreaci ... ale stále je v platnosti to , že jsou určeny především pro pěstování ovoce a zeleniny , což je podmínkou vlastnictví ... Narazil jsem při pročítání dobových tiskovin na zahrádkářskou osadu Morava , založenou v roce 1983 a měla mít 30 členů a plán na 55 zahrádek ... ale bohužel nic dalšího k tomu jsem nedohledal ..
. ( Historické fotografie - SOkA a dobový tisk )
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Jednou z prvních největších poválečných staveb v Semilech byla stavba škol v místní části Nad Špejcharem ... slavnostní první kopnutí do země provedl tehdejší předseda Národního výboru v Semilech Václav Polák a to 15.června 1947 ... na budoucí staveniště v nedotčené stráni pod Masarykovými domy sociální péče toho dne pochodovalo s vlajkami a hudbou na 150 brigádníků ... Školní areál se stavěl podle návrhu akademického architekta Oldřicha Udatného ze Semil a stavba trvala včetně sadových úprav až do roku 1953 ...V roce 1950 se začalo učit provizorně v dolní budově škol , v roce 1951 byly školní budovy zcela dokončeny ... školy byly po architektonické stránce velmi pěkně začleněny do okolního prostoru i přírody ... pro obě dvě školy byl vybrán název - Školy národního umělce Ivana Olbrachta ...byly slavnostně otevřeny 4.září 1950 , ačkoliv byla dokončena pouze spodní budova obou škol ... celý areál byl na svou dobu nadčasový , tvoří ho dvě tělocvičny , dílny , kuchyně s jídelnou a nad ní v jedné budově přednáškový sál ( aula ) s jevištěm a promítací kabinou , s byty školníka a topiče škol , sportoviště a školní zahrada se skleníkem ... v roce 1962 , v měsíci červnu , byl slavnostně otevřen velkou sportovní slavností školní stadion ... v této době byly školy , devítiletá a střední všeobecně vzdělávací škola od sebe odděleny , avšak spolupráce mezi nimi fungovala nadále a samostatná ředitelství obou škol byla zřízena k 1. září 1966 ...I večery po pravidelné denní výuce žáků byly poté ve školní budově využívány k různým kurzům , školením a vzdělávání ... od školního roku 1958 - 59 tady byla umístěna Zemědělská učňovská škola , od září 1960 večerní ekonomická škola , průmyslová škola pro místní podniky ...Pro zajímavost , v tehdejší době na škole byly různé kroužky - matematický , mičurinský ( pěstování plodin , ovoce a zeleniny , stromů a keřů ) , chemický , polytechnický , spojařský , modelářský , literární , recitační , výtvarný , pěvecký , sportovní , střelecký , plachtařský , v dalších letech turistický , šachový , dramatický a jiné další ... žáci a studenti například nacvičili hru Hadrián z Římsů a vystupovali s ní nejen ve zdejší aule , ale i na jevištích mimo Semily ... probíhaly zde kurzy pro mládež , besedy ... v roce 1957 v březnu Sdružení rodičů a přátel škol společně s Československým svazem mládeže uspořádalo první Studentský ples ... v této době měly školy už bezmála na 800 žáků ...I já jsem do této školy chodil od šesté třídy , v době , kdy jsme se do Semil přestěhovali ... mé začátky ale zde nebyly vůbec šťastné , školství na Moravě a zde se přece jen v něčem lišilo ... v Brně v mých chlapeckých letech se na školách běžně mluvilo " hantecem " , brněnským lidovým nářečím ... ovšem tady česky a také mi to tady dávali z počátku jaksepatří " sežrat " ... takový český nacionalismus ... dost těžce jsem to nesl , avšak nakonec jsem si zvykl , stejně mi nic jiného nezbývalo ... V mé době na této základní devítileté škole byla ředitelkou paní Marxová a jejím zástupcem pan Šída ... z učitelů si pamatuji Paulů , Tuže ( mimochodem to byli nejen mí trenéři volejbalu ) , pana Vaňka , paní Kobrlovou , pana Převrátila a jeho paní , paní Zdražilovou a pana Zdražila , paní Kobrlovou , samozřejmě i naši třídní učitelku paní Palasovou , suplujícího učitele , již letitého pana Čurdu , po kterém jsme chtěli vyprávět , jak za války utíkal před Gestapem a mnoho dalších , avšak roky mažou jména ... A spousta a spousta jiný žáků a středoškoláků do těchto škol chodilo a chodí dodnes ... ( Použité fotografie - SOkA , dobové tiskoviny ) ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Při silnici ke Kozákovu v obci Lhota stojí dodnes tento roubenný domek proti bývalému hostinci U Kousalů ... samozřejmě doznal za uplynulá desetiletí mnohých změn ... býval tehdy hájovnou a ve třicátých letech minulého století ho koupil pan Jaroslav Dlouhý , ředitel a odborný učitel dívčí měšťanské školy v Semilech a taktéž tehdejší kronikář lhotecký ... na dvoře za domkem se nalézal ještě špejchar a včelíny a dům obklopovala zahrada , která svými stromy poskytovala ve slunných dnech příjemný stín ...
Na tento dům mám hezké osobní vzpomínky ... naše mamka v jedné své životní etapě byla provdána za syna pana Dlouhého , který zde žil a bydlel se svojí sestrou , paní Olgou Dlouhou , která byla učitelkou jako její tatínek ... jako malí chlapci jsme zde trávili s bratrem mnohé letní dny v podkroví , kde byly uloženy četné vzpomínky na učitele pana Dlouhého , například sbírky minerálů , které dozajista nasbíral nejen po okolí hory Kozákova a mnoho jiných zajímavých věcí ( vědět tenkrát , že jednou budu psát i o historii Semilska , tak bych si ty staré knihy , co tu byly , vzal tenkrát domů ) ... špejchar už tehdy nestál a zahrada byla taky jiná , avšak výhled ke Krkonošům byl a je stále hezký ... tehdy okolní pole zpravidla byla osetá kukuřicí a v ní rostlo spousta žampionů , které jsme chodili sbírat ... ale stejně je tady pěkně , i když domek má dnes jiného majitele ...
( fotografie pochází ze sbírek SOkA ) ..autor příspěvku Bohumil Přikryl
Fotografie (pohlednice) tzv. Vodotrysku. Vrt pramene u silnice na Kamínka. Fotografie asi z roku 1941
archiv Bohumil Přikryl
Kozákov
Stejně jako přání postavit na Kozákově turistickou chatu , bylo také postavit nějakou rozhlednu ... a to se událo v roce 1920 ... takto vypadala první rozhledna na nejvyšší hoře Českého ráje v roce 1920 ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Kdo by neznal proslulý hostinec " U Kodrů " , nedaleko křižovatky silnic k Turnovu , na horu Kozákov a k Semilům ...
V roce 1901 na lhoteckém katastru , v místech na samotě , kde se dodnes říká " Na Bačově " , u rozcestí starých vozových cest , si tento hostinec postavil rolník František Kodr ... samotný hostinec by jeho rodinu tenkrát neuživil , v této době tudy ještě žádné silnice nevedly a jeho návštěvnost tudíž byla malá ... provozoval ho při svém hospodářství , které se nacházelo a dodnes nachází v jeho těsné blízkosti ... tady po řadu let tehdy vládla venkovská a sousedská atmosféra ... místní obyvatelé si jeho hostinec oblíbili nejen jako místo na posezení a občerstvení , ale i pro pořádání tanečních zábav , osvětových besed a ochotnických divadelních představení ... jeho historie se nijak nevymyká žádnou zvláštností , podobných hostinců jako tento v této době , bychom v celých Čechách našli spoustu , ale jedno ale tu je a bude ke konci tohoto povídání ...
Jako
jediný v okolí do současnosti přestál takřka všechny nepohody a dodnes
slouží místním i pocestným ... po druhé světové válce se v jeho
blízkosti probouzel přerušený svět plachtařů na kluzácích a větroních a
členové klubu za možnost užívání pozemků Kodrových , na jejich
hospodářství pomáhali za oplátku ...
V přístavbě
hostince bylo v roce 1950 vybudováno jeviště , stálé , a po dvou letech
se zde hrály divadelní hry , které nastudoval divadelní kroužek osvětové
besedy ... například Lesní panna , Zvíkovský rarášek a Kolébka ... od
roku 1954 k divadlům přibylo i pravidelné promítání filmů ...
Avšak
postupné pořizování televizních přijímačů bylo důvodem k postupnému
snižování návštěvnosti filmových představení , poté se již promítalo
pouze jednou týdně a v roce 1962 byla zde filmová představení zcela
zrušena ... ale například divadelní představení zde hraná se nadále
těšila velkému zájmu a divadelníci odtud zajížděli i na štace do míst
blízkých a i vzdálenějších ... v roce 1970 došlo na opravu jeviště , ale
pro neúčast nové generace divadelních ochotníků , oproti generacím
předešlých nadšenců , která by štafetu hraní převzala , se zde již
divadla nehrála ...
A tak zůstal jen hostinec a z minulosti je známo dodnes jedno rčení , které určitě platí i teď ... " jdeme ke Kodrom do hospody na dobré pivo " ... a i když je tady mimo toho dnes samotoč , tak jako dole ve statku ve vsi Kozákov nebo u kozákovské chaty , u Kodrů bylo dobré pivo vždy ...
A
teď to již výše zmiňované ALE ... hostinec je v majetku až do
současnosti , což je již přes sto let , pouze v rodině Kodrových a to je
široko daleko obdivuhodná vyjímka ... Rudo , moc rád na vás vzpomínám ,
kdykoliv okolo vašeho hostince jedu ...
( Prameny - Sto let historie Českého ráje ... Historie Lhoty a Komárova )
Tak opět jedna z fotografií Arnošta Mojžíška ... byla mi jeho rodinnými příslušníky zaslána část jeho soukromého deníku , je to spíše taková jeho životopisecká kronika , v níž popisuje svůj rodinný , ale i profesní chod svého života ... Pan Mojžíšek jako zaměstnanec Severozápadní dráhy byl služebně přidělen na naši železniční stanici do Semil v roce 1920 sice jako inspektor drah , ale především jako přednosta této stanice ... předtím pracoval ve Staré Pace ... u nás ve městě setrval po třináct let , do roku 1931 a jak si poté ve svých zápiscích postěžoval , po této době byl přeložen do Mladé Boleslavi - " snad už naposled , aby mohl žíti normálním životem " ..
Místo události , kterou fotografie zachycuje , se nachází u nás v Podmoklicích naproti Sboru Církve Československé u železničního přejezdu ... je to dnes bývalá " kusá " kolej , po níž se vagony přistavovaly do míst vykládky a nakládky ... tato vedla kolem dnes již bývalého skladiště Jednoty a končila v tomto místě zaražedlem na jejím konci u tohoto skladiště , které v minulosti patřilo snad pod ZZNZ ... jak se tomuto vagonu podařilo ono koncové zařízení překonat , se nepíše , mohl se sem tak dostat například postrkem lokomotivou , nebo posunem , kdo ví ... nicméně jako představený stanice musel být u řešení této události , je to ten pán v zimníku a klobouku na konci tohoto vagonu ve vzduchu , přímo nad jeho soukolím ... budova stále tady stojí , tam co je ten přístřešek , je prodejna motodílů a dole má obchod pan Carda ... v minulé době tady byla váha Uhelných skladů a vedle autoservis ( U Buriánků )
Pro dnešní den poslední fotografie z albumu Arnošta Mojžíška ... Česká obec sokolská vznikla 16. února 1862 ... tak jako všude jinde bylo hlavním cílem každého spolku si vytvořit důstojné a náležité zázemí , a to platilo i pro Sokol ... Semily a Podmoklice na tom nebyly jinak ... první , kdo z nich měl vlastní sokolovnu , bylo město Semily , ovšem jistou výhodou bylo to , že si ji nepostavilo , ale koupilo ... původně to byl totiž Dělnický dům , postavený v roce 1908 ... postavil ho tehdejší Všeobecný konzumní spolek a mimo divadelního sálu v něm byla restaurace , obchod a pekárna ... v roce 1916 jej koupil v dražbě Sokol a od tohoto data slouží jako sokolovna ... To v Podmoklicích se stavělo skoro ze " zelené louky " ... skoro proto , že se sokolovna stavěla na základech bývalé stodoly Jindřicha Melicha a projekt na ni vypracoval semilský stavitel ing. Karel Andrejsek , který je " podepsán " pod mnohými dalšími , i význačnými stavbami našeho města a okolí ... stavba nové sokolovny v Podmoklicích trvala dva roky , v byla postavena v letech 1919 -1921 ... z roku 1921 je i tato fotografie Arnošta Mojžíška a jak jsem již psal v předešlých příspěvcích , fotografovali se u toho všichni přítomní , máte tak mnozí možnost tady zahlédnout třeba některého svého předka ... v sokolovně , mimo toho , k čemu byla za spolkovým účelem postavena , byl biograf a hrálo se tady i divadlo a konaly se společenské akce ... Podmoklická sokolovna se dožila 60 let svého sokolského života , v roce 1981 byla bohužel zbourána z důvodu rozšíření silnice do Bořkova a úpravě zdejší křižovatky ... na prázdném místě , které po ní zbylo , byl postaven v roce 1995 Úřad práce a Česká Správa Sociální
V Semilech - Podmoklicích
byl v sedmdesátých letech minulého století zbourán dům U Štěpánků , mimojiné , že se v něm bydlelo , byl zde obchod ... na jeho místě byla tehdy plánována výstavba nového střediska Okresní Správy Silnic v Semilech ... po zbourání veškerých objektů byl pozemek oplocen a prozatím zde byla deponie stavebního materiálu pro potřeby OSS ... na stavbu byl vypracován projekt , který na tomto místě počítal s administrativní budovou , kde měly být kanceláře a veškeré zázemí pro všechny zaměstnance Správy silnic ... měly být postaveny dílny , garáže , přístřešky a sklady ... mimojiné , některé garáže na Škvárovně by byly také zbourány , protože zasahovaly do pozemku ve tvaru velkého obdélníku ... termín zahájení výstavby nového střediska byl naplánován na listopad 1989 , ovšem tehdejší události všechno zmařily ... avšak kdyby by byly tenkrát zahájeny výkopové práce , tak by na výstavbu došlo , ovšem se tak nestalo ...
Po devadesátém roce , kdy byly zahájeny restituce , byl tento pozemek směněn za pozemky U čtrnácti pomocníků , kde byla a dodnes se nachází deponie posypových materiálů pro zimní údržbu silnic tehdejší SÚS Semily ... nový majitel pozemků na Škvárovně , kde měla stát nová Správa silnic , později pozemek prodal a na tomto místě dnes stojí nákupní centrum Tesco ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Kouzlo starých fotografií je v tom , že mnohým poskytují pohled na doby dávno i nedávno minulé ... mě to uvnitř příjemně naladí , navíc , když ta místa aspoň trochu znám ...
Pohled na obec Jesenný z tohoto místa mě zpočátku trochu pomýlil , jako cestář se dívám hlavně , kudy která cesta a silnice vede , to je pro mne hlavní orientace v prostoru ... nejbližší cesta je místní komunikace a když dnes stojím na té o kousek níž , která vede od křižovatky cest také nahoru ke škole , co vede na Bohňousko , tak už z ní vidět dnes není ... kousek silnice zhruba uprostřed vpravo , tak to je silnice od Bozkova ... největší stavbou po levé straně této fotografie je budova sokolovny ... jak se rozhlížím , dnes některé domky schází a naopak jiné vznikly ... je odtud vidět Černostudniční hřeben a lze i vytušit , kudy vede silnice k Návarovskému zámku a na Trojánka ... ale protože zase až tak velký znalec těchto míst nejsem , i tak mi to stačí , vidět , jak to tady vypadalo kdysi.
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Když se člověk nejen místní znalý podívá na tuto starou fotografii střední části obce Jesenný , tak za tu dlouhou dobu se v podstatě tady až tak moc nezměnilo ... jen proti budově dnešního Obecního úřadu vyrostla menší bytovka , která tento starý historický pohled dnes už částečně kryje ... jedinou zásadní změnou oproti minulosti je to největší , budova a komín jesenské vápenky , kterou v roce 1896 zde postavil Václav Renner ... v tomto tehdy rozsáhlém lomovém areálu se velmi intenzivně těžil vápenec v objemu cca 20 000 tun ročně ... byl využíván v dalším procesu pro výrobky ve stavebnictví a pro chemii ... dnes již defakto z bývalé vápenky a lomu zbývají pouze stavby v jeho vstupu a vjezdu ... těžba vápence v Jesenném byla ukončena v roce 1973 , kdy těžební prostor náhle zaplavila voda ... Vzniklý vodní prostor je dnes i v nedávné době , možná byl , využíván k potápění ... starší informace hovoří o potápění k vrakům aut , zbytkům těžební věže a podobně ... Ještě před nedávnem byl pod vodní hladinou ukotven potápěčský keson ... ten byl vyzdvižen a momentálně , pokud mě paměť neklame , by měl být používán k výzkumným účelům určitou dobu na ČVUT v Brně ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak dnes vedu " lítý boj " se svými některými kamarády , co že je to za sídliště na fotografii z příspěvku pana Salátka , z osmdesátých let minulého století vzadu za továrnou na dřevěné rakve v Semilech ... oni mi tvrdí , že je to sídliště na Luční ulici , ovšem to sídliště z tohoto místa a úhlu na této fotografii nemůže být vidět , je zcela vlevo a toto je před námi ... já si pevně stojím za tím , že je to sídliště na Křapkově louce v Řekách , které stavěli právě v těchto letech ... úplně vzadu vlevo nahoře je takřka neviditelný příhradový jeřáb MB 80 , který to sídliště pomáhal postavit ... nikde jsem nenašel zmínku nebo fotografii , že na stavbě sídliště Pod nádražím , jak se dnes nazývá také Na Luční, byl tento konkrétní jeřáb používán ...Vzal jsem si na pomoc dvě staré kolorované fotografie , takřka skoro ve stejném pohledu , i když v nepatrně jiném úhlu a stále mi tam vychází ta Křapkova louka , ale místo budoucího sídliště Na Luční nikoliv ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Já tušil a i věděl , že to nebude snadné ... takže další pomocné fotografie ... na prvních dvou je stavba budoucího sídliště Lidových milicí za sídlištěm Pod Nádražím , dnes Na Luční ... tyto dvě fotografie tohoto " šplhavého " jeřábu , který toto sídliště stavěl a v této době se připravovala a rozbíhala stavba prvního věžáku , dávala sem před třemi lety Olinka Španielová ... na třetí fotografii je sídliště na Křapkově louce v Řekách , příhradové jeřáby tam byly dokonce dva ... výraz " příhradový " znamená, že jeho nosná i pracovní část - rameno , jsou svařované z ocelových trubek , kdežto " šplhavý jeřáb " se posouval postupně po nasazovaných na sebe ocelových válcích ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Dnešní příspěvek je o sídlišti na ulici Lidových milicí , jak se tato ulice původně jmenovala , dnes ulice Jižní ... bylo vybudováno v letech 1972 - 1976 na druhém konci podmoklických bahýnek , která to místy stavbařům z Pozemních staveb Hradec Králové nedávala zadarmo a občas jim to komplikovala ... byly postaveny tři věžové domy o 13. patrech a dohromady s 195 byty I. kategorie o velikosti 1+1 , 2+1 a 3+1 ... součástí byly i dvě samostatné prádelny a sušárny postavené mezi domy a trafostanice ... z občanské vybavenosti byla postavena tři dětská pískoviště s herními prvky v jejich blízkosti a s dětskými skluzavkami ... mimo to byla také postavena dvě volejbalová hřiště ... ( jedno bylo hodně nohejbalově a hokejově využíváno ) ... na ulici za domy a u domů byla postavena parkovací stání pro obyvatele všech tří domů ... na volné ploše za prvním věžákem , která původně sloužila jako zázemí stavby na veškerý stavební materiál , měl podle tehdejšího projektu a po vzoru některých sídlišť jako v NDR , být postaven stálý lunapark ... k tomu naštěstí nikdy nedošlo , avšak v roce 1992 rozhodnutím vedení města bylo sem dočasně přemístěno autobusové nádraží z Riegerova náměstí ( počítalo se původně s časovým obdobím zhruba pěti let , než se najde vhodnější místo ... a nakonec je zde už 32 roků , na úkor nejen parkovacích míst zdejších obyvatel , ale i klidu , který tady býval ) ... První panelák byl původně rozdělen napůl mezi zaměstnance úřadů a podniků a státní zaměstnance , druhý byl na tom obdobně a třetí byl družstevní ... domy byly centrálně vytápěny z centrální městské blokové kotelny uhlím , stejně jako sídliště sousední , nazvané " Pod nádražím " , dnes Luční a Okresní Správa SNB ... Fotografie pocházejí z roku 1981 , stejně jako pohled na jarní brigádu obyvatel obou sídlišť po zimě .
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
původní měděná zoxidovaná střecha po devadesáti letech - vlastně po devadesáti jednom roce byla odstraněna a bude střecha nová , celá budova bude v celé své ploše zateplená , jen je škoda , že ztratí svůj původní fasádní výraz , stejně jako dům kožešníka a kloboučníka J.J. Reichla proti Slávii dnes nebo dům kdysi Polákových v ulici Ke stadionu ... ale přece jen zůstala okna ve vile v původní , byť nové podobě ...
Tou druhou , dnes již hodně výraznou změnou , je oprava krovů a fasády na domě v místě , které se nazývá či kdysi nazývalo " Na hradě nebo Hrádek " a nachází se nahoře ve stráni nad bývalou bytovkou Papcelu a v minulosti byly nedaleko Uhelné sklady pod tratí ... tomuto domu v minulosti předcházelo v tomto místě velmi nádherné roubenné stavení s doškovou střechou a velkou pavlačí - pro mladší nebo neznalé je to zastřešené místo na domě například pro sušení prádla nebo jen tak na koukání všude po okolí ( ve starých některých domech byly pavlače běžné , byla to také mimo jiné také místa i pro různé drbny , jak se říkávalo ...
Ještě že se snad po víkendu ochladí na těch plus osmnáct až dvacet ... pro mne na lidské počasí ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Ještě malý dodatek k tématu oddělených chodníků o jízdní dráhy , jak se dříve psávalo , dnes vozovky , jak tady o tom zrovna vedu polemiku s některými lidmi jako o nesmyslnosti ... toto je předchůdce našeho bývalého železobetonového mostu , železný nýtovaný most z roku 1898 z firmy " Bratři Prášilové a spol. v Libni " ... tehdejší požadavek bylo oddělení chodců od provozu po mostě , z důvodu nežádoucího a nenadálého vstupu lidí do cesty a naopak vjetí na chodník z důvodu bezpečnosti ... už z pohledu je zřejmé , že chodník je dostatečně široký a v zimě udržitelný a na míjení obyvatel také ... v minulosti se na tom našem , dnes již bývalém mostě , sníh házel přes zábradlí mostu do řeky , to nebylo vůbec nic neobvyklého ... bohužel v posledních době se odhrnuje do vozovky a my silničáři ho tam hrneme zpátky , neboť není jiné cesty kam s ním ... jeden takový poznatek , trochu úsměvný a trochu taky ironický ... zdali jste si v zimě všimli jedné věci ... když sněží , tak je sníh nad zemí úplně všech , bez rozdílu , ale jen na tu zem dopadne , je okamžitě už někoho ... ... okamžité soukromé vlastnictví , to je velká ironie ... ta končí , když roztaje a je z něj opět jen ta voda ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
amozřejmě by se mi moc líbilo ,
kdybych měl všechny fotografie všech mostů semilských u sebe tady doma ,
ovšem to není v lidských silách a mých možnostech , musím být rád , že
mám aspoň některé a taky rád jsem ... připravil jsem si stručný přehled
toho , co řeku překlenovalo a co mosty , zejména dva poslední , prožily
... trochu mi z toho vypadlo období druhé světové války , spíše její
konec a tak to dám samostatně v dalším náhledu ... vezměte si , že
vlastně budeme svědky a účastníky nevídané věci , tuto událost občané
města Semily a okolí neviděli zhruba tři generace zpátky , kdy bude
místo mostu prázdné místo nad vodou , po nějaký čas ... naposledy se tak
stalo v roce 1938 , kdy železný nýtovaný most byl po 40 letech snesen a
nahrazen železobetonovým ... taky věřím a myslím , že se nebudu příliš
mýlit , že se objeví další fotografie a pohlednice od jejich současných
majitelů ... já budu sledovat a zaznamenávat stavební ruch a jistě
nebudu sám ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl (květen 2024)
Tak
zde vidíte poslední železný most v Semilech , postavený v roce 1898 ...
samozřejmě jen mostovku , tak je zváno mostní těleso samotné , usazené
na dvou středových pilířích a dvou nájezdových ... ten ze semilské
strany je nám skryt porostem stromů , ovšem ze strany podmoklické je ve
své celé kráse , kterou jsme v dnešní době také nespatřili z důvodu
zakrytí terénem a nánosy řekou ... ač není zjevné , že se řečiště
Jizery mezi pilíři uprostřed dělí , je tomu dosud tak , za mostem je
ještě opravdový ostrov , nikoliv jen podle jména jako dnes ... řeka tak
trochu meandruje do levé strany , o čemž napovídá kamenitý nános při
pravém břehu řeky ... tato kolorovaná fotografie je kvůli již stojícímu
domu Josefa Brodského z doby po roce 1906 , o této doby dům stojí ... a
před rokem 1924 , kdy proti němu byl postaven dům pana Suchardy , pokud
si to jméno ještě pamatuji přesně ... pohled je z místa jednoho přítoku
říčky Olešky , neboť v těchto dobách jich bylo z jednoho toku více ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Pohled na poslední železný most v Semilech a samozřejmě ještě na to původní řečiště Jizery , vedoucí k semilskému zámku , kde se stáčelo ke splavu ... dnes z něj zbyla pouze ta část , kde se do něj vlévá Mlýnská strouha , tak jako kdysi odedávna ... snímek byl bezpochyby pořízen ze střechy hotelu Slávie J.V. Hyblera v Podmoklicích ... širší koryto řeky vzniklo při mnohých povodních , kdy voda zalila plochy mezi Ostrovem a Bahýnky a mnohdy i dolení náměstí semilské a část podmoklickou při levém břehu Jizery ... do roku 1849 se tomu zastupitelstvo města Semily snažilo zabránit různými hrázemi , avšak síla vody vždy zvítězila a tak od tohoto roku řece nebylo bráněno ... z podmoklické strany před mostem toho mnoho nevidíme , avšak kdo již trochu historii semilskou zná , tak ví , že střecha vpravo , kde z ní vyčnívá stožár s porcelánovými hrnky elektrického vedení ( elektrický proud byl v Semilech zaveden v roce 1919 ) , patří k Vejvarovu hostinci a obchodu se zbožím koloniálním ... naproti němu stojí obchod se zbožím galanterním , látkami a prádlem ložním Josefa Kadlece ... to na straně semilské je toho ke spatření povícero ... vlevo za mostem dům stavitele Josefa Brodského , vlevo od něj za stromem hostinec " V ráji " na rohu ulice Josefa Hory ... vpravo od mostu je takřka volné prostranství po vyhořelé enklávě roubenných domků ( 1909 ) , z které zbyl jediný ... fotografie je datována už po roce 1911 , neboť na horním , později Komenského náměstí již stojí nový , novorománský kostel sv. Petra a Pavla .. Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Semilský most do třetice a dnes naposledy ... zítra máme neděli a jak její název napovídá , je to den , kdy by se mělo odpočívat a nic nedělat ... bohužel , to platilo v dávné minulosti , dnes je vše jinak ... já odpočívat ale budu , protože přes týden chodím do práce a maximálně mimo toho sbírám informace a podklady pro další příspěvky ... Pohledem na vzdálený semilský most ze stráně na podmoklickém katastru , která nese jméno Treperka ... fotografii bych datoval do období třicátých let minulého století a to z několika důvodů ... břehy řeky , hlavně ten levý , je upraven a to se událo právě v době světové hospodářské krize , kdy byla velká nouze o práci ... a právě tato úprava obou břehů řeky Jizery ve městě mnohým pomohla od žebroty a nejistoty ... od této doby se levému břehu s chodníkem na navršeném valu mezi řekou a tzv. Bahýnky říká Regulace ... uprostřed fotografie , zcela vlevo , u železniční stanice , spíše naproti ní , stojí Podmoklická radnice ... v jejím sklepě byla věznice , v přízemí byt strážníka a obecní úřadovna ... v patře zasedací síň , obecní spisovna a chudobinec ... tak tomu bylo až do roku 1938 , kdy se samostatné Podmoklice spojily s městem Semily v jednu obec ... když přejdu k továrnám , tou největší v Podmoklicích byla od roku 1893 tkalcovna firmy Melich a Skrbek , později Melich a syn a posléze firma Ladislava Bednáře ... původní a první majitel postavil u továrny krásnou vilu , která se nazývala Melichova a poté Bednářova , a to se používá dodnes , obě jména majitelů továrny ... hned vlevo od této továrny přes silnici stojí továrna Roberta Pauluse na kovové rakve , postavená v roce 1928 a ten k ní dostavěl v roce 1933 svou tovární vilu ... na jejím pozadí , za hustým porostem stromů , stojí Masarykova jubilejní škola , ta byla postavena za rok , od začátku srpna 1930 do konce srpna 1931 ... jako mnoho jiných staveb ve městě a okolí ji postavil semilský stavitel ing. Karel Andrejsek ... další továrnou , ale už na semilském břehu , je rakvárna firmy Josef Prokop z roku 1892 , která měla na svém konci budovy směrem ke Kruhům romantickou , jakoby hradní věž ... dalo by se tady od pohledu napsat spousta věcí , ale středobodem je právě semilský most ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak
tady jsou ty fotografie semilského mostu z konce války ... je na nich
vidět nejen pochodující partyzány , ale především německé válečné
zajatce při úklidu města ... na něm se podíleli i němečtí civilisté až
do jejich odsunu do Německa ... u domu Brodských to vypadá , že tady
byla barikáda a nyní se odstraňuje ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Krátké resumé o stavbě nového mostu ... stavební ruch doléhá po všech částech města a také sledovatelé na lávce se dívají, jak se pokračuje ... na straně semilské je již místo nového pilíře obestavěno štětovnicemi , to je ta železná stěna od řeky do břehu ... probíhá výkop , který odhalil i tu zvláštnost a i překvapení , že oba dva původní pilíře z mostu postaveného v roce 1867 stály na dřevěné , dubové konstrukci , která byla zesílena železným kováním a byla přímo součástí obou původních pilířů , které na ni stály ... vezměte si si , kolik povodní , opravdu velkých , ty pilíře pod všemi třemi mosty přestály ( 1867 , 1898 , 1938 ) až do současnosti, než byly zbourány ... ten fortel , um a zručnost našich předků ... na podmoklické straně se stále ještě vrtá ve dně řeky Jizery , podloží je značně kamenité a skalnaté a tudíž velice odolné , musí se narušit a změkčit vsypáváním měkčího materiálu pro zasunutí " larsenů " , tedy štětovnic na místě pro druhý podpěrný pilíř ... aby se mohla v místě vytvořit pracovní jáma ... opravdu to není nic snadného , ptal jsem se na to přímo pana stavbyvedoucího ... tak prozatím buďte zdrávi a já zase jedu odpočívat ...
Autor příspěvku Bohumil Přikryl 25.7.2024
Nový
most bude mít tři pilíře, které ale budou v jiném rozmístění než u
starého mostu. Nově bude i na straně dále od náměstí vést pod mostem
cyklostezka navazující na regulaci. Na všech čtyřech místech bude možné z
mostu sejít po schodech. Nové chodníky budou široké 3 a 4 metry. To je
rozdíl oproti původním, kde byl problém, aby se vyhnuli dva chodci.
autor příspěvku Lena Mlejnková - starostka
Trochu starých pohledů na Semily a Podmoklice před rokem 1908 ... vnímavým pozorovatelům jistě neunikne , že na každém fotografii je vidět původní semilský barokní kostel z roku 1702 , který musel být po 200 letech svého bytí z důvodu nebezpečných trhlin od stropu chrámové lodi až hluboko do svých základů v roce 1904 nejprve uzavřen a v roce 1908 úplně celý zbourán ... jak je mým zvykem , ke každému snímku dám doprovodný komentář , vlastně se to kolem něj točí ... některé tady už byly vícekrát , avšak staré fotografie se nikdy neomrzí , nejen pro ty , kteří je mají rádi a i historie města a okolí je pro ně zajímavá ...
Tady máte příležitost vidět , jak se za 120 let změnilo řečiště Jizery v Semilech ... tím , že se na horním toku postavily textilní továrny a u každé splav s náhonem k vodní elektrárně , se proudění vody v řece značně zpomalilo a hlavně pravý břeh se zaplnil nánosy zeminy , kamení , písků a všeho možného , co voda sebou přinesla od té doby ... při pohledu na pravý středový pilíř je to více než zjevné , na dnešním snímku ho navíc kryje břehový porost a hlavně je dávno zasypáno původní řečiště Jizery , které kolem tohoto pilíře se stáčelo vpravo k semilskému zámku ... i levý břeh doznal změny , na kolorované fotografii je zřetelný nájezdový pilíř od Podmoklic , dnes je tento břeh značně vyšší a širší a pohled na nájezd na most významně zakrývá ... výchozí místo pohledu je skoro shodné s tím původním historickým po roce 1906 ... navíc teď v současné době ty mosty , když budu počítat i novou lávku , která po čas snesení starého a stavby mostu nového bude lidem umožňovat přechod řeky , tak jsou čtyři a s tou bítouchovskou lávkou pět ... v minulém století byly pouze dva přechody , tento most a lávka v Bítouchově , později provizorní vojenský most v Řekách ... nejbližší mosty jsou nosností omezený bysterský dřevěný věšadlový most , potom v Loukově , v Hájích nad Jizerou a v Dolní Sytové ... po proudu řeky dolů nejbližší most přes Jizeru je až v Železném Brodě , v Líšném a na Malé Skále , tam je lávka a most k Suchým skálám a Koberovům ... ale to jen tak pro představu , kdyby v Semilech nebyl náhradní most pro dopravu ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak nový atletický stadion a fotbalové hřiště v semilské části Podmoklice pomalinku dostávají tvar a formu ... i dnes se na něm pracovalo , betonovaly se okrajové obruby ... hromady písku jsou rozprostřené po ploše buldozerem , budou tou spodní vrstvou , která zajistí přirozený a spolehlivý odtok vody ve všech jejích formách ... možná někomu přijdou zvláštní ty " tyče " na lžíci toho dozeru ... nejsou ovšem tam jen tak , je to součástí jednoho speciálního vybavení tohoto stroje ... jde totiž o GPS nivelaci ... strojník zadá do zařízení potřebné informace a stroj rozhrne materiál do souvislé potřebné výšky ve stejně vysoké vrstvě ... i když jsou v ní stopy po jeho pásech , povrch bude srovnán do naprosté roviny ... už se těším na výslednou konečnou podobu ... samozřejmě , ještě chybí to nejdůležitější , zázemí pro sportovce , ale všechno bohužel chce svůj čas a i ty peníze ... ale i tak budeme mít tady pěkné sportoviště , i přes to , že to prozatím někteří tak nevidí ...(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
Tak i přes to , že si možná jaro už srovnalo jízdní řády , i s tím předchozím uspěchaným nakvetlým čtyřtýdenním cyklem , kterému udělal leckde dubnový mráz rázný konec , si neodpustím vzpomínku na období nezimy ... dostaly se mi do rukou fotografie z pozůstalosti , které jsou možná ode mne pro některé takovým rýpnutím , když je pro ně deset centimetrů sněhu již kalamitou a všemocným bohem posypová sůl ...Série fotografií pochází z roku 1962 , kdy moje generace byla defakto ještě na " houbách " a v hlavách našich budoucích rodičů jsme možná nebyli ani v plánu ... snímky jsou z nedalekého města Vysoké nad Jizerou a jeho okolí , z doby kdy bohaté množství sněhu nebylo nic neobvyklého , v souhře s silnými zimními větry a teplotami hluboko pod dvacet stupňů Celsia ... v této době ještě nebylo tolik zimní techniky jako dnes , o sněhových frézách a pluzích nemluvě , a tak se mnoho cestiček a uliček prosazovalo ručně a mnohdy opakovaně , aby se vůbec jeden někam dostal ... ale pro lidi z té doby to byl přirozený běh a řád ročních období , které má generace ještě zažila a pamatuje.
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
byla podepsána v Berlíně bezpodmínečná kapitulace německých vojsk a konec války v Evropě za účasti představitelů Spojeneckých vojsk ... den předtím byla kapitulace podepsána také v Remeši ...2. světové války se zúčastnilo dohromady 100 milionů lidí z 30 zemí světa ... odhadovaný počet obětí tohoto konfliktu je 62 miliónů obětí ... ovšem tato kapitulace nezahrnovala válku v Tichomoří , kde bojovali spojenečtí vojáci ještě s Japonci ... k definitivnímu ukončení 2. světové války došlo až po svržení dvou jaderných pum na japonská města Hirošima a Nagasaki a kapitulační akt byl podepsán 2.září 1945 na palubě bitevní lodi Missouri zakotvené v Tokijském zálivu ... tímto okamžikem byla druhá světová válka ukončena ... Tady u nás , ke slavnostnímu příjezdu sovětské armády , došlo 10. května 1945 ... kapitán Wohlmuth a pan Havlík odjeli naproti sovětským vojákům do Rokytnice nad Jizerou , aby jednak připravili jejich příjezd do Semil a zároveň je informovali , že již není potřeba vojenského zásahu a akcí , neboť je již vše svobodné ... do Semil poté přijela sovětská jednotka , 252. gardový motorizovaný dělostřelecký pluk , z 1. Ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva , jeho část , za účasti jejího velitele gardového majora Penkovského ( po válce byl popraven v čistkách stalinského režimu , pozn. ) ...Přikládám fotografie z této doby , pochází z větší části ze sbírek semilského archivu a fotoalbumu z Bítouchova ...Avšak úplně poslední obětmi po osvobození Československa byly dva partyzáni , zastřelení 12.5. 1945 u Příbrami a posledním válečným aktem po kapitulaci , osvobození britského ostrova Alderney v Lamanšském průlivu od Němců , 16. května 1945 ...
autor úpříspěvku Bohumil Přikryl
Tak a nyní přichází to , na co jsem se moc těšil od této středy ...Ve středu jsem se setkal s manžely Kozákovými , na mou prosbu , abych se dozvěděl něco víc o jejich domě na podmoklickém nábřeží před městským železným mostem ... paní Kozáková je přímým potomkem Josefa Vejvary , který tento dům postavil a ve kterém mnozí z nás pamatují ke konci minulého století obchod , který nesl název " Večerka " a byl leckdy poslední záchranou v sortimentu , který mohl v pozdní hodině ještě poskytnout ... strávil jsem s paní a panem Kozákovými v jedné místní kavárně přes dvě hodiny v přátelském hovoru nejen o historii jejich domu ...
Tak jdu na to ...
První zmínka o domě č.p. 151 v Semilech - Podmoklicích v soudním okrese Semily je v pozemkové knize zaznamenána 10. června 1890 , kdy byl pozemek vysvěcen pro stavbu domu o výměře 194 metrů čtverečních ( v knize Semilsko je uveden rok 1881 , což je tímto rozporováno ) ... Vysvěcení pozemků bylo v tehdejší době běžné ... dům postavil praděd paní Kozákové , Josef Vejvara ( 1844 - 1909 ) , který byl mimojiné redaktorem Národních Listů ... v této době byl domek zároveň místem výběrčího mýta přes most na podmoklické straně mostu , na obou chodnících byla židle a výběrčí pobírali poplatek za přechod a přejezd mostu ... v roce roce 1909 se stal vlastníkem domu syn Josefa Vejvary , František ( 1878 - 1939 ) , děda paní Kozákové ... ten v domku začal podnikat v pohostinství a kramářství ... za jeho života byl dům na začátku měsíce října 1930 zvýšen o jedno patro a za domem byla postavena prádelna ... v přízemí domu je od té doby dodnes prodejna , v patře byt ... v minulém století byla u domu ještě dřevěná kůlna , ale ta byla časem zbourána ... V roce 1938 se vlastnické právo přeneslo na dalšího Františka Vejvaru ( 1911 - 1984 ) , tatínka paní Kozákové , který zde žil a bydlel se svojí paní , maminkou paní Kozákové , Boženou Vejvarovou , rozenou Stehnovou ... i za nich běžela živnost v jejich domě ... Dům zažil oba dva železné mosty ... ten z roku 1867 a další z roku 1898 , který v roce 1938 nahradil první železobetonový most a teď u něj bude další železobetonový ...
Ještě dovětek o jednom místě za domem , nebo vlastně vedle tohoto domu ... určitě si někteří budete ještě pamatovat , když jsem se zmínil a poukazoval na objevenou pískovcovou klenbu , v dnešní době zazděnou , coby sklep , při úpravě břehu při demolici starého mostu ... k mému velkému překvapení jsem se dozvěděl , že se totiž nejedná o sklep , ale o původní průchod v předmostí pod jeho vozovkou ... procházelo se tudy od nábřeží před továrnou Melich a Skrbek pod silnicí na travnatou plochu pod domem Antonína Zacha a dál ... ( takže trochu s nadsázkou by se dalo říci , že to bylo takové druhé " metro " , mimo podchodu pod kolejištěm semilského nádraží , v té době z našeho dnešního pohledu ) ... podchod ztratil svůj účel a význam v roce , kdy Josef Kadlec proti jeho druhé straně postavil svůj dům a ten se stal postupně opravdovým sklepem , kterým je dodnes ... jen k té straně konce průchodu proti základům nového domu byla tehdy postavena další zeď , na níž byla zhotovena železobetonová vazba , která tu mezeru zakryla , po ní vedl podél domu chodník a z něj vedly ještě donedávna schody z mostu na Regulaci podél Jizery k Řekám ... jak říkám , překvapení ... a to je tak prozatím všechno ... ale já budu dál bádat v semilské historii ...
( Velmi pěkně děkuji manželům Kozákovým za poskytnutí těchto informací a možnosti je uveřejnit ... část fotografií pochází ze semilského archivu a část z mého soukromého ) ...
V Podmoklicích na konci devatenáctého století při silnici , tehdejší i dnešní ulici Žižkovy , stával patrový dům ( z pohledu vlevo ) , který postavil v poslední třetině tohoto století Ital Josef Baldi ... byl to hotel a nesl tehdy název " Zum Kronprinz " - Korunní princ ... bylo to tehdy velice populární a navštěvované místo s restaurací a záznamy praví , že tuto živnost provozoval od roku 1879 ... tento hoteliér se mimojiné podílel na osvětlení tehdejších Podmoklic , když rok předtím obecní zastupitelstvo se usneslo zřídit osvětlení obce ... byly odsouhlaseny čtyři svítilny a právě tu čtvrtou daroval Josef Baldi ... lampa byly usazena pod hotelem v zatáčce od Semil , druhá u hostince V. Kočího ( později U Vlků ) na odbočce do Řek a třetí a čtvrtá na kopečku nad kanálem u trati , kde bývala kdysi přes lávku cesta k Řekám ( lampa jím darovaná byla zřejmě ze zištných důvodů , aby vybraná městská společnost měla při odchodu od něj z restaurace osvětlenou cestu ) ... později dům patřil Posltům , i když se občas říkalo U Baldů ... dům byl zbourám po roce 1990 a dnes po něm není ani stopy , jen oplocená louka , kde stával ...
Pohled na semilský zámek od podmoklických Bahen na počátku dvacátého století ... Ostrov je ještě prost mnohých stromů a křovin , obtéká ho ještě i řeka Jizera z obou stran a tak nám nabízí velmi pěkný pohled na něj , silnici do Bítouchova a k Městským jatkám ... a samozřejmě na semilský zámek ... zámek měl do jeho pozdějších nástaveb pouze jednopatrovou dispozici ... po jeho přechodu do vlastnictví města v roce 1899 byl na zámku mimo několika úřadů umístěn i Okresní soud a okresní věznice ... vedle zámku byl prostor k západní straně s vysokou zdí , kde trestanci , tehdy pojmenovaní chovanci , ho užívali ke zdravotním vycházkám ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Semilský
zámek v roce 1900 ... na podzim , v listopadu roku 1899 ho město
koupilo od jeho posledních šlechtických majitelů , rodu Rohanů ... zámek
obklopovala velká zahrad , která se lety stále zmenšovala , nejprve
stavbou Spořitelny a záložního ústavu v letech 1929 - 30 a poslední její
zbytky zanikly výstavbou nového Poštovního úřadu v roce 1958 ...
Ještě
bych se vrátil k přestavbě zámku , jeho zvýšení o jedno patro v roce
1926 ... po jeho dostavbě v prostorách zámku československý stát tady
měl Okresní úřad , Okresní soud s věznicí , poštovní úřad , Okresní
četnické velitelství a četnickou stanici , berní úřad a berní správu ,
důchodkový kontrolní úřad a katastrální zeměměřičský úřad ... abych
nezapomněl , ta vilka před zámkem po levé straně bylo původně sídlo a
bydliště Okresního hejtmana ...
Ne že bych se cítil ukřivděný nebo dotčený , to ani omylem , ale moje historická pojednání o časech minulých města Semily a jeho okolí jsou pro ty , koho to zajímá , nikoho nenutím , aby si to pročítal ... tím myslím některé komentáře těch , v upozornění na to , co v této skupině lze a nelze a co podléhá povolení a schválení správcem ... je to na každém z vás tady ... ( Fotografie - SOkA )
V
době , kdy kolem Městských jatek podél řeky Jizery nevedla žádná cesta
dále , byly dál jen louky ... od města k Bítouchovu ale už vedla silnice
a podél ní vyrůstaly domky a i firmy ... takovou si tehdy postavil i
Augustin Skrbek v bítouchovské ulici , pilu a výrobnu kávových mlýnků s
firemním názvem SAVA ( název nese i pila bývalého OSP ) ... v roce 1930
si vedle postavil vilu , která stojí dodnes ...
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
V roce 1894 byla u silnice do Bítouchova zřízena semilská Městská jatka ... v roce 1959 bylo založeno JZD Semily a zde byly dílny a jeho středisko ... pro zajímavost , v roce 1960 se sloučilo s JZD Podmoklice , v roce 1961 s JZD Bítouchov a utvořilo se tím jedno velké zemědělské družstvo ... zpočátku nemělo těžkou mechanizaci a tak polní práce zajišťovala Strojní a traktorová stanice v Lomnici nad Popelkou ... v roce 1961 JZD Semily zahrnovalo střediska Semily , Podmoklice , Bítouchov , Cimbál , a v později i Lhotu a Komárov ... v roce 1976 vzniklo JZD Jizeran se sídlem v Semilech a zároveň do něj byla začleněna JZD v Jesenném a Příkrém ... v dnešní době zde sídlí firma Vento ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak s tímhle budu potřebovat pomoci ... co se týká děje , ten je zřejmý , o místě také nejsou pochyby ... Bítouchov u Semil , dnes je to jejich místní část ... domy po levé straně z pohledu , ten nejbližší dvojdomek dnes již nestojí , při pohybu svahu se zhroutil a byl zcela zbourán , ten další je z dnešního pohledu Hudských a další Kozákovi ... mám problém s určením časového období ... pohřební kočár s koňmi ... ale už jsou podél silnice sloupy s elektrickým vedením , elektrický proud se ve městě Semily objevil v letech 1920 -21 z tkalcovny " Idamühle " a na podzim 1922 byl přiveden z elektrárny Poříčí u Trutnova ... a samozřejmě po dostavbě Zemské hydrocentrály z Podspálova ... no a potom jsou tady lidé ... na rubu tří fotografií je pár jmen ( Housovi , Milouš , Sláva ) a to je tak všechno ... dokázal by někdo určit , jak rok , třeba přibližně a koho se to týkalo ? ... a samozřejmě se nebráním i tomu , pokud někdo někoho v tom smutečním průvodu pozná ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Nejen ve svých volných chvílích , ale i občas při práci mimo město se potkávám s historií Semilska , a je jedno , zda s tou známou nebo neznámou ... stačí , aby mě něco zaujalo a byla možnost něco o tom zjistit ... tak jako dnes v Horní Sytové ... nejprve trochu o obci ... první zmínky pochází z roku 1492 o zdejší tvrzi , avšak doposud není zřejmé v kterých místech se nacházela a kde se dá dnes objevit ... obec patřila do panství Harrachů ... mezi dnes známější současné stavby patří bývalý hotel Jizera , jehož budova se nachází poblíž soutoku Jizery a Jizerky ... na tomto místě se nacházel kdysi Harrachův panský mlýn , který v roce 1938 vyhořel ... dnes mne zaujaly na jednom domě staré plechové rolety , na nichž se dosud nachází štítek jejich výrobce ... doposud se tato roleta nechá vytáhnout a spustit , ta druhá už podlehla času a korozi , ale přes to je vidět , jak kvalitní výrobky se tehdy dělaly ... od toho se odvíjí kousek zdejší historie ... jezdíme kolem domu spoustu let , v létě i v zimě , my cestáři i vy ostatní ... bydlí zde pan Křížek , který prodává náhradní díly na traktory , a dnes jsem se ho zeptal na pár věcí , které mne zaujaly a za což mu děkuji ... a přesto jsem si snad nikdy nevšiml , co je na vybledlém firemním štítu nad obchodem napsáno ... je tam jméno jeho dědečka , Aloise Křížka ... původně u staré silnice stál přízemní domek , který pan Alois Křížek v roce 1922 zvýšil o jedno patro ... v roce 1936 si k tomuto domku postavil dům s obchodem , ve kterém prodával textilní zboží ... avšak za dva roky, v roce 1938 započaly události , které vyústily v okupaci Československa a obchod se zřejmě neprovozoval ... po roce 1946 prodej textilu skončil ... v blízkém sousedství stojí dům č.p. 20 ... sluníčko mi trochu " upravilo " jeho fotografii ... v této budově se kdysi nacházela stará škola , jejíž dobu , spíše období postavení tohoto domu místní obyvatelé zde žijící odhadují na konec devatenáctého století , zhruba na 150 let ... nedaleko od něj pamětníci určitě pamatují hostinec " Maroko " , jako mlaďounký cestář jsem v něm párkrát byl , než ho zavřeli ...
Na závěr bych se zmínil ještě o jedné významné stavbě , když pominu železárny , které byly také založeny rodem Harrachů ... vrchnostenský zájezdní hostinec na Arnoštově ... dodnes je na jeho průčelí viditelný jeho název ... mimojiné , v době , kdy zde ještě nevedla silnice , pouze pár prašných cest , v něm byli ustájeni koně , kteří byli připřaháni do těžkých vozů , aby s nimi vyjeli do zdejších strání a kopců , jimiž také vedla zemská stezka , na Sytovská Vrcha a dále přes Roprachtice do Vysokého nad Jizerou ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Dnes se s Vámi vypravím do blízkého okolí města Semily , do Bítouchova ... vlastně je to takové to rozhraní , mezi oběma místy , katastrálně popravdě netuším , do které části toto místo spadá , ale zde se říká už dlouhý čas " V rokli " ... ona to vlastně rokle původně byla , pouze cesta s kamenným mostkem ji přetínala ... jako malý chlapec si ještě matně vybavuji , že na jejím dně tekl malý potůček , časem zatrubněný a zahrnutý postupně navážkou ... snad se do ní měl kdysi zřítit traktor s nehezkými následky , ale to vím jen z doslechu ... ale celým nejdůležitějším gró , je stavení , jenž dodnes stojí na pravé straně silnice směrem do obce bítouchovské samotné , pod Fantovými , jejichž dnešní dům ve stráni nad ním ještě tehdy nestál , pouze stodola ...
Tím stavením je hostinec " V rokli " , stojí tu dodnes , pravda už v trochu jiné podobě a stavu než kdysi , řečeno před stoletím ... informace se dnes těžko dohledávají , i když jsou archivní instituce , kde lze dostat a se štěstím i dohledat buď mnohé nebo žádné ... ale stále , v této době ještě existuje jiskřička , že na pár pamětníků ještě narazíte , i když ne na ty z doby rozkvětu tohoto hostince ... Kolikrát se musím sklonit ve svém povědomí před úsilím a vytrvalostí historika , jakým je například pan Ivo Navrátil , ale i těch ostatních , sám dnes vím , že dohledávat a shánět informace zpětně i přes nejedno století zpět není vůbec nic jednoduchého ... ale i tak je to zajímavé , občas se dá najít něco , co ještě nebylo nalezeno a to je to pravé ořechové a inspirující ...
Tak zpátky do Rokle ... zdejší hostinec měl vzniknout ve třicátých letech minulého století a mimo obvyklé hostinské činnosti se zde pořádaly tzv. hostinské poutě , za hostincem stávala ještě přístavba , jak lze spatřit na těchto starých fotografiích ... hostinec tehdy provozovala jeho majitelka , paní Ludmila Zuzánková , o čemž svědčí zde přiložený reklamní inzerát , zveřejněný v tehdejším tisku a turistických brožurách ... později zde byli Noskovi a k hostinci měl pan Nosek ještě živnost , prodej a rozvoz uhlí ... k tomu měl koníka a malý žebřiňáček ... co se zde konalo poté , to si dnešní místní už moc nepamatují , ještě ne tak zase dlouho před nedávnem , zde byly uskladněné koberce a vedle v dílně se upravovaly ... potom dům nějaký čas stál bez hnutí dál a dnes patří rodině Voncových , díky jejichž úsilí a laskavosti na těchto starých fotografiích mým prostřednictvím můžeme vidět jeho minulost , a za jejichž poskytnutí jim velmi pěkně děkuji ... a pokud má někdo k tomu jakýkoliv dovětek , tak za to budu opět moc rád ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Z Bítouchova se vydáme na druhou stranu toho našeho " údolí " , na úpatí hory Kozákova , do Smrčí ... dnes je obec součástí Záhoří , avšak do roku 1961 , než se tak stalo , byla samostatná a to už od poloviny 19. století ... první zmínka o obci pochází z roku 1543 ... v roce 1903 byl na katastru obce nalezen a vykopán poklad stříbrných mincí z přelomu 15. - 16. století a také renesanční stříbrný pás , pocházející z období třicetileté války ... oboje tehdy obohatilo sbírky Národního muzea v Praze ... Na staré fotografii vidíme sokolovnu ve Smrčí , ještě v hezkém prostředí , obrostlou ovocnými a okrasnými stromy , trávníky , vedle tehdejší silnice , oproti dnešní době ...V roce 1894 vznikla ve Smrčí tělovýchovná jednota Sokol , byl to druhý spolek v obci , o deset let dříve zde byl založen hospodářský vzdělávací spolek " Podkozákovská beseda " ... zakládající valnou hromadu tělovýchovné jednoty tehdy vedl zdejší řídící učitel pan Matěj Jirout , prvním starostou Sokola byl hostinský František Vozka ... od roku 1898 funkci starosty převzal již zmíněný pan řídící učitel a ač bylo Smrčí malou obcí v Podkrkonošské župě sokolské , ujal se jejího vedení a obec byla jejím sídlem ... tehdy se počalo uvažovat o stavbě vlastní tělocvičny , do té doby se cvičilo v zapůjčeném sále místního hostince " U Vozků " ... jak bylo tehdy obvyklé , byla uspořádána finanční sbírka na její stavbu ... finanční částka se shromažďovala obtížně , přesto se členové jednotky do stavby sokolovny pustili ... stavba byla v roce 1912 dokončena a slavnostně otevřena , avšak s nemalým dluhem ... sokolovna , která v tehdejších časech byla na vesnicích málokde obvyklá , se musela léta splácet a k tomu přispívala místní Jednota sokolská samotně divadelními představeními zde pořádanými svými členy a z výdělku z nich byl dluh umořován ... V období mezi první a druhou světovou válkou budova sokolovny sloužila také jako kino s promítacím sálem ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
V této době (květen 2024) probíhá rekonstrukce Pojizerské silnice II/292 od Podolí k začátku obce Rybnice ... deponie v Babím se zaplňuje vším možným vytěženým materiálem ... vlastně i tato plocha byla kdysi uměle vytvořena vytěženým materiálem , když skoro před padesáti lety tuto silnici , postavenou v letech 1877 - 78 především z důvodu rozšiřování velkého průmyslu v Pojizeří , o sto let později modernizovali pro současný silniční provoz ... první dvě fotografie jsou ze sedmdesátých let minulého století , kdy došlo k prvnímu rozšíření staré původní Pojizerské silnice ... a panorama s dalšími dvěmi fotografiemi jsou z minulého týdne , lze si porovnat rozdíl za padesát let ... sám jsem velmi zvědavý , jakým způsobem si stavbaři poradí s úzkým skalnatým úsekem od bysterského dřevěného mostu k Rybnicím ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Ano , čas utíká , každému stejně ... ale jsou věci , které se už zřejmě nikdy nevrátí jako dům rodiny Kodejšových který stál hned vedle " provizorního " , dočasného autobusového nádraží semilského , zbouraný v ose budoucího průtahu Podmoklicemi na počátku druhého tisíciletí ... stejný osud měl dům Vargových , který stál nedaleko odtud pod dnešní Geodézií ... a některé domy to ještě v Podmoklicích čeká ...
tento silniční průtah naplánovali naši předci u ve čtyřicátých letech minulého století , to není výmysl dnešních úředníků ... už tenkrát zřejmě moc dobře věděli , že silnice na bahně nikdy nebude to pravé ... tady , kudy má vést , je podloží pevné a taky , proč ze Železného Brodu na Lomnici nad Popelkou kličkovat městem , když to šlo udělat přímým směrem ...
proč k tomu nedošlo už tenkrát , se můžeme jen domýšlet , ale jako vždy v tom určitě hrály hlavní roli peníze , ty veřejné ...
Včera večer jsme si povídali se Zdeňkem Havlem z Rybnic o stavbě nového úseku silnice II/292 , pro většinu známé spíše jako Pojizerka a o opravě silničního mostu v Loukově ... mezi řečí si posteskl , že přes to , že bydlí vedle silničního propustu z roku 1877 , který musel být zbourán při rekonstrukci této silnice , si za ta dlouhá léta neudělal ani jednu jeho fotografii ... takže jsem mu slíbil , že ze svého cestářského archivu mu ji poskytnu a tímto tak činím ... fotografie je z roku 1984 , kdy byly dovnitř usazeny dvě řady betonových trubek pro lepší odvod splachů při prudkých deštích ... ten pán vzadu uprostřed je Miloslav Jedlička , který také občas dává historické fotografie z našeho města a okolí ... také býval cestářem na semilské Správě silnic ... ale co je tím hlavním , tento propust byl takto velký , i když to nahoře ze silnice to nikdo neviděl ani netušil ... a v této době je to už opravdu jen historická vzpomínka ...
Když už jsem dnes u té " stavební " historie ... nejprve tu zářez mezi stráněmi , vykopaný při stavbě železnice , překlenoval dřevěný most ... starý silniční most z betonu , zvaný " Černý " , ho nahradil v letech 1927 - 28 ... toto jeho pojmenování je prozaické z jednoho prostého důvodu ... stával tu až do svých posledních dnů už v době , kdy se pod ním ještě proháněly po kolejích parní lokomotivy a jejich kouř za ta dlouhá léta ulpěl hlavně na jeho spodních částech konstrukce ... to vydrželo i další dlouhá léta , kdy " páru " na konci sedmdesátých let postupně nahradily dieselové motoráky ... název mostu dal jméno i družstevnímu sídlišti , postavenému rukama jeho tehdejších obyvatel nedaleko od něj ... ke konci osmdesátých let minulého století byl již v povážlivém technickém stavu , hlavní podpěrné nosníky byly zesíleny a podepřeny trámovou konstrukcí ... za pár let poté se odebral do " mostařského nebe " , v roce 1993 ho nahradil nový , současný silniční most ... ( poslední fotografie je z archivu SOkA ) ...
Tak do třetice , když jsem u té " stavební archeologie " ... hraniční přechod ČSSR - PLR v osmdesátých letech minulého století Harrachov - Jakuszyce ... starší generace si dobře pamatují tato " křídla " na tomto hraničním přechodě... pod nimi se stálo a probíhalo odbavení při přejezdu státní hranice příslušníky OPK ( Oddělení pasové kontroly ) , celníky a příslušníky OSH ( Ochrana státní hranice ) ... po odbavení se totéž opakovalo i na polské straně ... tehdy musel být cestovní pas , občas doložka , celní prohlášení a povolené množství zlotých ... dnes tudy každý profrčí pouze na občanský průkaz a maximálně ho zastaví celníci nebo polská policie ... tato stavba tady dnes už nestojí , jen původní budovy po straně silnice ... do konce osmdesátých let udržovala tuto silnici až na hraniční přechod OSS Semily , středisko v Hrabačově , které mělo Služebnu Zimní údržby nedaleko pod tímto přechodem ...
V návaznosti na včerejší příspěvek o hraničním přechodu v Harrachově jsem se okrajově zmínil o služebně zimní údržby , která patřila k tehdejšímu středisku Okresní Správy Silnic v Jilemnici - Hrabačově ... Služebna a ocelokolna se postavila u silnice I/14 v Harrachově v místní části Huťský kout ... stavěla se v letech 1975 - 76 , jak se tehdy říkalo " svépomocí " , vlastními zaměstnanci a za pomoci vlastní techniky ... tehdejší střediska OSS Semily na rozdíl proti dnešku měla více cestářů ve svých stavech a v podstatě , co se týká strojního vybavení , byla naprosto soběstačná ... každé středisko mělo nejen svou zednickou partu , ale i vše potřebné ke stavbě , co je potřeba - míchačku , centrálu , cisterny na vodu , lešení a vše ostatní potřebné ... po dokončení zde byly zpravidla posádky zimní údržby na sypače , sněhové frézy , traktor a nakladač ... všechno bylo zaparkované v hale vedle chaty , služebny , kde bylo veškeré potřebné zázemí ... pokoje na přespání , kuchyňka , sprcha s umývárnou , WC , televize , rádio a tehdy i radiostanice , nebo jinak řečeno vysílačka , kterou tehdy měla takřka všechna auta a některé traktory a frézy ... chata byla podsklepená a vybavena zásobou dřeva k topení v krbu , který vytápěl celou stavbu ... to byl rozdíl proti té samé chatě ve Vysokém nad Jizerou , kde místo krbu jsou kamna ... Posádky v zimě se staraly o veškeré státní silnice všech tříd jak v Harrachově , tak i v jeho okolí , včetně hraničního přechodu v Harrachově ... zásoby posypu byly na depónii za halou ... V dnešní době služebna stále stojí , včetně té haly ... ale byla prodána i s veškerými pozemky v minulých letech , které k ním náležely ... dnes by měla patřit , podle posledních informací ADOSu ...
Stejně jako služebna v Harrachově se zhruba v těch letech postavila i služebna OSS Semily , středisko Turnov , v Lomnici nad Popelkou , vedle dnešní silnice ke Rváčovu od benzínové pumpy ... ale v podstatě to bylo spíše detašované celoroční pracoviště , protože obvod Turnov byl tehdy rozsáhlý ... budova se skládala z velké garáže pro techniku , skladu a dílny a zázemí pro zdejší posádku ... byly zde sypače , traktory , nakladač , přívěsy a na léto traktorová sekačka na krajnice ... zdejší cestáři bydleli buď v Lomnici samotné nebo v blízkém okolí ... zejména v zimě tato služebna měla své opodstatnění , nejvíce problematickou silnicí je II/284 od Lomnice nad Popelkou dolů na Bradleckou Lhotu ... hlavní tah z hradeckého kraje sem k horám ... a potom všechny ostatní okolní státní silnice kolem Lomnice nad Popelkou ... Veselsko , Rváčov , Holenice , na horu Tábor , Syřenov , Novou Ves a další ...Později bylo středisko uzavřeno a zakonzervováno , a stejně jako služebna v Harrachově byla i tato prodána ... dnes zde mají zřejmě své jedno zázemí Technické Služby města Lomnice nad Popelkou ...
Venku je jako v prádelně a jak to vypadá , tak ty horúčavy jen tak neskončí ... prší minimálně , takřka vůbec , jen výjimečně přijde nějaká ta bouřka , ale i tu okolní hřebeny předisponují někam jinam ... trochu vzdáleně to připomíná rok 1947 , kdy bylo opravdu extrémní sucho a neustálé vedro ... nejsem příznivcem tohoto počasí , možná i pro to , že si ho nejen já v rámci svého cestářského řemesla užívám plnými hrstmi ve všech jeho podobách ... mě jsou milejší tak dva metry sněhu a patnáct pod nulou ... A tak si pro odreagování od tohoto extrému pojďme vzpomenout , teď , když právě probíhá rekonstrukce úseku Pojizerky od benešovského Podolí do Rybnic , jak od počátku sedmdesátých let minulého století do konce osmdesátých let probíhala tehdy rekonstrukce této silnice od semilské nemocnice k Podolí na křižovatku k " hornímu " Benešovu ... dnes tedy od nemocnice k bývalé staré zatáčce nad Zajícovou hájenkou ... a protože až tak velký znalec tamních obyvatel a budov nejsem , ponechám komentáře na vás ... jen se omlouvám , při skládání staré trasy do Podmošny jsem nedopatřením prohodil sedmou a osmou fotografii , tak to snad unesete ... a tak vzpomínejte a nechte se unášet starými časy ...