Semilsko pohledem Bohumila Přikryla
Kolorované pohlednice semilského knihkupce a vydavatele Karla Chaloupeckého jsou z dnešního pohledu vysloveně poklad , v kontextu k historii především Semil a Podmoklic ... a tato pohlednice , jedna z mnohých , je toho dokladem ... Jak je uvedeno , vzhled Semil v roce 1902 , je pro některé , kdo se zajímá a baví historií města a okolí , zdrojem vědomostí , informací a poskytuje pohledy , které dnes již nelze spatřit ... v této době byly Semily a Podmoklice stále ještě samostatnými obcemi , se svými starosty , radami a obecními zastupitelstvy ... hranicí obcí byla řeka Jizera ... toto se změnilo až v roce 1938 , kdy po složitých jednáních se oba samostatné celky spojily v jedno město ...Tak abych nějak začal , a to tou menší , podmoklickou částí ... Na levém břehu řeky Jizery na podmoklické části vidíme část textilní továrny , tkalcovny z roku 1893 , kterou zde tehdy postavili Vincenc Melich a Petr Skrbek ... za ní je vcelku zřetelně vidět původní cestu přes podmoklická Bahýnka , která od roku 1910 nesla název ulice Havlíčkova, ač se toto pojmenování nevžilo ... od roku 1945 dostala název Žižkova ulice a po stavbě stadionu v šedesátých letech minulého století tento název zůstal od hřiště k železniční trati , od mostu k hřišti má název Ke stadionu ... za loukami , kde dnes stojí hřiště a bývalé koupaliště , za tou řadou stromů , je " Křapkova louka " , tam dnes stojí Řecké sídliště , defakto až k tehdejšímu Iserthalu - Jizerodolí a textilní továrně českodubského továrníka Franze Schmitta ...Když se vrátím k řece samotné , celkem slušně je stále vidět rozdvojené řečiště Jizery , to přímé je od roku 1849 a původní , tekoucí vpravo k semilskému zámku , v tento čas opravdu dělá Ostrov ostrovem ...Poslední částí je ten největší díl pohlednice s výhledem na tehdejší město Semily ... to bylo především svojí zástavbou v minulých staletích situováno především kolem náměstí Hořeního , později Komenského ... ale pozvolna se sestupovalo do dolních partií a pomalu vytvářelo zástavbu kolem Dolního náměstí ... největší plochou od řeky na semilském břehu jsou Kruha , zde stále prostá jakékoliv výstavby až k ulici Tyršově a to se změnilo až v letech 1910 - 1913 ... v jejich sousedství stojí od roku 1892 rakvárna firmy Josef Prokop na břehu řeky Jizery a ta byla druhou největší možností práce po tkalcovně " Idamühle " Franze Schmitta z roku 1883 na semilském náměstí ... Dále je pěkně viditelná tehdejší tovární nemocnice firmy Schmitt , pro jeho zaměstnance a občas i pro občany města v nutných případech ( kdysi internát , Okresní vojenská správa a dnes SEDDMA ) ... i kolem ní je stále hodně volného prostoru , v pozdějších letech zaplněného stavbou domů ... louka za Tyršovou ulicí směrem k Obci je ten samý případ , v podstatě je dodnes prázdná mimo staré a nové sokolovny , která nese název Sportovní centrum ... Nejvýraznější stavbou cestou k Hornímu náměstí je semilská radnice z roku 1874 ... a na náměstí samotném chlapecká ( 1886 ) a dívčí ( 1861 ) měšťanská škola ...Mohl bych pokračovat dál a dál , ale bylo by to dlouhé a únavné ... takhle to z mého pohledu úplně stačí , pro ilustraci tohoto roku na této pohlednici ...
autor příspěvku Bomumil Přikryl
Na nedatovaných snímcích je nejtěžší určit zhruba dobu jejich pořízení ... a to zpravidla nejlépe podle staveb v prostoru ... tady pravděpodobně bude z pohledu nejstarší bývalý vrchnostenský dvůr , lépe řečeno statek ... je to ta obsáhlá stavba uprostřed v pravé části fotografie ... stával v místech prastaré obce kapelské , která se zde nalézala již v roce 1634 a až do roku 1899 patřil k semilskému zámku , a tohoto roku ho město Semily odkoupilo ještě s několika dalšími položkami od knížete Alaina Rohana ... poté se stal statkem městským , byla zde vinopalna , početné stádo dobytka a přilehlé polnosti ... hospodařili v něm manželé Netíkovi od konce 1. světové války, posléze podmoklické JZD a na konci šedesátých let minulého století byl zbourán a dodnes na jeho místě stojí garáže ... úplně nejdůležitější stavbou pro Podmoklice a potažmo i město Semily byla stavba železnice a nádraží z roku 1857 ... jednou z nejstarších industriálních staveb je textilní továrna Franze Schmitta v Jizerodolí ( Iserthalu ) , postavená v roce 1861 a s ní i její tovární město ... další textilní továrnou zde v Podmoklicích je dnešní bývalá Tofa - hračkárna pod vlakovým nádražím , původně postavena firmou B. a J. Prokop v roce 1892 ... když pominu soukromé stavby, které některé z nich jsou jistě ještě starší ... hodně se zde událo po roce 1900 ... zcela vlevo nejvyšší komín patřil k podmoklické cihelně , která se nalézala v dnešním areálu bývalého ČSAD ... vyhořela v roce 1915 a nebyla již obnovena , její komín byl zbořen v padesátých letech minulého století ... proti nádražní budově pod železničním náspem stojí tehdy asi nejdůležitější stavba obce podmoklické , obecní úřad , podmoklická radnice , od roku 1907 ... o rok později byly postaveny na místě , kterému se říkávalo a možná ještě říká i dnes Škvárovna ( byl sem vyvážen popel z nedaleké textilní továrny ) tři dělnické domy , to jsou zde pravém dolním rohu ty výrazné stavby ... dnes už tu nestojí , bývaly tzv. ještě před několika lety vyloučenou lokalitou a byly zbourány ... v roce 1921 na místě stodoly Jindřicha Melicha je postavena podmoklická sokolovna , která byla zbourána v roce 1981 ... a protože ještě nestojí podmoklická Masarykova škola , odhadl byl dobu pořízení této fotografie na počátek třicátých let minulého století ... abych neopomněl jednu důležitou věc , záběr pochází z Kopaniny a mimo Podmoklice lze vidět i tehdy samostatnou obec Bítouchov , která se k městu Semily připojila na počátku šedesátých let minulého století oproti Podmoklicím , které tak učinily již v roce 1938 ...
autor příspěvku Bomumil Přikryl
Vidíme před sebou ústí říčky Olešky , jedno z těch více , které časem zanikly až na toto jedno , současné ... jde o třicátá léta minulého století , o období světové hospodářské krize a právě v tomto období se nejen v Podmoklicích , ale i více jiných místech konaly práce , aby lidé se lidé dokázali uživit a žít ... v této době se koryto říčky upravovalo , zpevňovaly se břehy a jak vidno , zde , připravovala se i stavba původního mostu přes Olešku ... moc toho na jednu stranu vidět není , ještě jistý čas po druhé světové válce v těchto místech mimo mostu a cesty k Hyblerově vile pod Treperkou a stavení z pohledu vzadu , zvané mnohými kdysi " stodola " , nestálo , tedy na podmoklické straně , všechny stráně a svahy za Oleškou byly prázdné , mimo polí a luk , to se měnilo od padesátých let minulého století ... Na semilském břehu , vlevo , stojí rakvárna , tu nevidíme , ale pár domků na nábřeží Svatopluka Čecha , které tak bylo pojmenováno od března 1910 ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Fotografie zachycuje dobu hospodářské krize třicátých let minulého století ... jsme na podmoklické straně , za levým ohybem říčky Olešky dnes stojí Kulturní dům , tam kde jsou vidět sloupky plotu u tkalcovny , kterou v této době vlastnil již Ladislav Bednář z Vamberka ... před nimi až do padesátých let minulého století byly zahrady a hřiště , poté se tady začalo stavět první podmoklické sídliště Na Olešce , které bylo definitivně dokončeno až na počátku let šedesátých ... na pravém břehu je vidět mimo sloupu elektrického vedení prozatím jen polní cestu vedoucí úbočím svahu pod Treperkou k Bořkovu , v místě proti dřevěné stavební lávce dodnes stojí bývalý internát Kolory ŠKOT , dnešní ubytovna ...( mimochodem , kdo z vás by mi mohl konečně povědět , co obnáší tato zkratka , marně se již dlouhou dobu po tom pídím , odpověď je doslova na Zlatého bludišťáka ) ... před námi je ústředním motivem továrna na dřevěné rakve z roku 1892 v Semilech , kterou postavil Josef Prokop ... továrnu po sedmi letech převzali bratři Steinové , avšak ponechali si původní název z důvodu zavedené obchodní značky ... továrna v roce 1933 vyhořela , ale byla obnovena a dožila až do počátku druhého tisíciletí , kdy byla zbourána a na jejím místě vyrostl " velký " Penny Market ... na snímku vidíme , čeho se úprava Olešky týkala a na druhém břehu je to vidět ... spodní část říčky , tedy spíše jejího břehu , je zpevňována velkými kameny ... je to činěno z důvodu , aby nedocházelo k vymílání břehů při dravějšímu vodnímu proudu , zpravidla při zvýšené vodní hladině ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Plocha podmoklických Bahýnek se kdysi rozkládala už od původního toku řeky Jizery včetně Ostrova ... ono totiž to bylo tak , že naše řeka za budoucím , nejprve mostem dřevěným (1853) uhýbala k semilskému zámku a tehdejší vedení města Semil za velkých povodní zhotovovalo hráz z kamení a klád , která měla bránit vodě v přímém směru ... to se ovšem změnilo v roce 1849 , kdy byla hráz opět protržena a tak Jizera měla o té doby dvě řečiště a později Ostrov připadl Semilům ... ale to jen tak na okraj ...Ale i tak podmoklická Bahna si plně zasluhovala svůj odvěký název ... zemědělské i jiné plochy byly většinu roků podmáčeny a od řeky Jizery se rozkládaly takřka nedaleko pod budoucí železniční trať ... na počátku dvacátého století byl vybudován násep v těchto mokrých loukách , po němž vedla cesta , jenž se později stala Žižkovou ulicí a protínala plochu budoucích fotbalových hřišť ... V letech 1961 - 66 proběhla výstavba v horní části podmoklických Bahýnek nového sídliště , které tehdy neslo název Pod nádražím , to je dle dnešního pojmenování Na Luční , podle ulice a silnice kolem vedoucí , tehdy kvůli stavbě sídliště zcela nově zhotovenou ... byly postaveny čtyři šestipodlažní domy ... občanskou vybavenost tohoto sídliště doplnily jesle , mateřská školka a prodejna potravin ...A tak jsem se konečně dostal ke gró tohoto popisu ... na místě nově postavené prodejny potravin u sídliště Pod nádražím předtím stával domek paní Hlaváčové , který musel taktéž ustoupit novému obchodu , kterému se říkalo podle jména jeho tehdejšího vedoucího - U Vargů ... po zániku obchodu zde byla herna , ale co je tam dnes
Křižovatka ulice Jana Žižky a tehdejší cesty do Řek , dnešní ulice Bavlnářská ...Na současné fotografii po levé straně dole pod křižovatkou stojí dům , který na staré fotografii nestojí ...
( na ní je pouze hotel Zum Kronprinz Itala Josefa Baldiho a jeho ženy Eleonory z roku 1879 , později Posltovi a po roce 1990 zbourán )
... je to dům Hlouškových , postavený podle mých zdrojů v roce 1934 a bylo v něm papírnictví , po zbourání trafiky , která Hlouškovým patřila , prodejna tabáku ... v roce 1937 byl dům zvýšen o jedno patro ...
Na protější straně ulice Žižkovy stále stojí dům Celerových a nad ním i dům U Kouckých ( zváno podle prvního majitele )
... ovšem co je dnes už jinak oproti staré fotografii , chybí kaplička sv. Gottharda a Floriána z poloviny devatenáctého století , která byla zbourána společně s trafikou rodiny Hlouškových v roce 1932 ... ten dům na jejich místě byl toho důvodem
... kdysi to byl původně nově na tom místě postavený , učitelský dům obce podmoklické (1932 ) , který na dům Kouckých přiléhá společnou zdí ...
Podmoklické náměstí zhruba před čtyřiceti lety zpět a dnes ...
Podmoklické náměstí zhruba před čtyřiceti lety zpět a dnes ... jedinou zásadní změnou je absence čerpací stanice Benziny před prodejnou Potravin ... a úprava dopravního režimu u banky , dnes okružní křižovatka místo té předešlé do kříže ... abych nezapomněl , vzadu vlevo na místě podmoklické sokolovny dnes stojí dům Bohouše Krunčíka a Úřad práce , ostatní změny jsou stavebně kosmetického rázu ... opláštění budov , nástavby , střechy , parková úprava ...
Takto vypadala továrna Roberta Pauluse v Podmoklicích v roce 1928 ... osobní vůz stojící na bývalé silnici do Bořkova a v němž sedí dědeček paní Tichákové , má za sebou novou silnici k vlakovému nádraží , tu postavil okresní výbor těsně před první světovou válkou a vedla opravdu jen nahoru do kopce ... jistě jste si vy znalejší , dvou detailů na této fotografii možná povšimli ... proti dnešku na budově továrny stojí vyzděná atika , ta tam dnes už není a chybí vedle továrnická vila
byl jednou z nejhezčích staveb v této obci a posléze v celém městě Semily
... Hotel postavil obchodník pan Josef Václav Hybler , který se narodil v Semilech v roce 1849 ... až do roku 1866 byl mimo tento kraj a po návratu domů pomáhal svému otci při prodeji lnu ... otec mu poté zařídil malý kupecký krám v Semilech se základním obchodním kapitálem ... J.V. Hybler svůj obchod díky výrobě a obchodováním s jím vyrobenými lihovinami zvětšil , k prosperitě přispělo i jeho obchodní zastupování okolních pivovarů ... v roce 1875 zakoupil na Dolením semilském náměstí pět malých domů a po jejich zbourání zde postavil velký dvoupatrový dům ( také byl necitlivě přestavěn v minulosti pro Kovozávody ) .
.. V roce 1894 zakoupil v Benešově u Semil , v místech zvaných " Na Hradišťatech nebo i Hradiště " velký pozemek ... ponejprve postavil nákladný jez na řece Jizeře a následně v roce 1895 velkou textilní továrnu ... můžeme sledovat , že krom hostinského , obchodníka a hoteliéra se stává továrníkem ... jak je nemilou a nechtěnou tradicí mnohých textilních továren v našem okolí , tak i tato továrna v roce 1909 skoro celá vyhořela , avšak jako mnozí jiní majitelé textilek , i on ji téhož roku celou obnovil a zahájil opět její výrobu ... ale to jsem trochu odbočil ...... hotel sloužil až do znárodnění i s jeho už od začátku využívanými obchodními místnostmi ... i poté v jeho prostorách byly nadále obchody , jako Polotovary nebo Drogerie ... avšak přichází rok 1967 a s ním rozhodnutí , které zcela zásadně změní vzhled a účel hotelu ... tehdejším režimním rozhodnutím byla budova upravena na " kostku " a původní stavební sloh navždy zmizel lidem z očí ... v přízemí , kde byly prodejní prostory , vzniká restaurace a pivnice III. cenové skupiny " Slávie " ... stavební úpravou budovy vzniká druhé patro , v původním prvním sídlí Odborová rada ROH , v druhém novém , Okresní výbor SSM ... po roce 1989 ještě nějaký čas restaurace funguje do zániku podniku Jednota Jilemnice a pak pod soukromým nájemcem ... dnes je v přízemních prostorách vietnamská prodejna ošacení , obuvi a jiného sortimentu ...
Paulusova továrna v Podmoklicích v roce 1933 ...
je vidět , že firma Roberta Pauluse prosperovala zajisté více než dobře , neboť vedle továrny vyrostla vila a v Semilech hezký dům ... továrna vyráběla dřevěné a kovové rakve , ty poslední zmíněné byly dokonce dodávány pro zesnulé československé prezidenty ... po znárodnění v roce 1948 se prostory továrny změnily na domov mládeže a poté na Okresní Správu Sboru Národní Bezpečnosti , ve vile byly zřízeny dva služební byty ( v této vile jsme bydleli do postavení sídliště na ulici Jižní ) ... po roce 1989 zde bylo Okresní ředitelství PČR do roku 2000 , kdy se přestěhovalo do nového areálu U čtrnácti pomocníků ... dnes je bývalá továrna soukromým subjektem jiných majitelů ... ( Staré foto - SOkA )
obojí fungovalo dlouhá léta , i když sauna měla jisté potíže s vlhkostí prosakující stěnami a stropem vinárny všemi směry ... avšak obojí bylo hojně navštěvováno , zejména vinárna ...Ve vinárně mých pubertálních i starších mladických let vládl pan Hásek ... vinárnu vedl razantně a s přehledem ... bylo to ve své době ve městě nóbl zařízení , neboť to byla II. cenová skupina a tam byly ceny zrovna nemalé ... občas , když jsme si byli posedět , nebo pobavit se na tanečních večerech a diskotékách , s " ušudlenou " stokorunou nebo někdy dvěmi v kapse a s pocitem v té chvíli , že tím pádem máme i rezidenci v Monte Carlu , to nebylo až tak moc ... vstupné , Coca Cola třetinka za dvacet a pár věcí k tomu a bylo po ptákách ... pan Hásek nikdy nikomu neslevil ani vindru ... ale vždy to nějak dopadlo ... vinárna byla za dobu své existence několikrát za nemalé peníze upravována a modernizována ... po rozpadu organizace ještě chvíli provoz šel , avšak po nějakém čase se obě dvě zařízení uzavřela ... v prostorách byly sklady a dnes je budova bývalé Sauny soukromým majetkem ... (Původní foto - SOkA)
Po levé straně semilského zámku , ve kterém po jeho prodeji ČSR v roce 1922 měl stát a okres sídla různých kanceláří a pořádkových složek , stojí tato vila ... její původní účel byl ten , že v ní nejen bydlel , ale i úřadoval Okresní hejtman politického soudního okresu semilského ... v jejím velmi blízkém okolí je zlomek toho , opravdu malinký , co nám zůstalo z původní zámecké zahrady ... ☝️
V roce 1899 město Semily koupilo od šlechtického rodu Rohanů jejich zámek , včetně lesů , luk , hospodářství a vodstev ... hlavně před zámkem samotným se rozkládala krásná zámecká zahrada se stromy , keři a udržovanými cestami v trávnících ... zahrada po koupi městem byla veřejná a konaly se tu i různé společenské akce ... její pravá část zanikla stavbou záložny v roce 1930 a levá část stavbou Poštovního úřadu v roce 1958 ... Zámek v roce 1922 město prodalo československému státu a ten v roce 1926 , ještě citlivě , zámek zvýšil o jedno patro ... v roce 1969 - 70 došlo ke stavbě dalšího patra , ovšem už ne tak šetrně jako za " první " republiky ...
( Původní fotografie - SOkA )
Než odejdu z bývalé zámecké zahrady jinam , tak ještě jedna zmínka o ní ... v roce 1958 započala stavba nového Poštovního úřadu v Semilech , ve zbývající části zámecké zahrady ... touto stavbou padly poslední nádherné velké stromy a zahrada definitivně zmizela z povrchu zemského ... zbyly jen fotografie a vzpomínky mnohých ...
( Původní fotografie - SOkA )
Na místě části zámecké zahrady v Semilech v letech 1929 - 1930 , vyrostla zcela nová stavba podle projektu významného jičínského architekta Čeňka Musila ... jde o budovu bývalé Okresní spořitelny a záložny , založené v říjnu 1882 ... po takřka půl století své existence si mohla nechat postavit vlastní budovu v Husově ulici , její výstavba byla dokončena prosinci 1930 a od roku 1931 zahájil peněžní ústav svoji činnost ... po druhé světové válce , v nadcházející nové době , byla část původního nápisu na průčelí budovy nad hlavním vchodem odstraněna a poté i celý na střeše budovy a nad vchodem do podloubí byl usazen nápis Státní pojišťovna ... v dnešní době zde Česká spořitelna sídlí , ovšem podle dosažitelných oficiálních informací si prostory pronajímá od soukromého majitele této budovy , která je jedna z mála ve svém původním vzhledu od jejího vzniku ...
( Fotografie SOkA , Město Semily )
Pohled na semilský zámek v roce 1919 ... na pravé straně pod svahem cesty a k ní přilehlé louce , to je ještě původní tok řeky Jizery , tak jak tomu bylo až do roku 1849 , kdy se u mostu do Podmoklic rozdvojila a učinila Ostrov opravdovým ostrovem ... velké domy vpravo , to jsou domy Josefa Brodského , stavitele a také továrníka ( vlastnil textilní továrnu v Bořkově ) ... za pozornost však stojí původní obecní cesta ze Semil do Bítouchova a také k Městským jatkám ( Vento ) ... takto vypadala tehdy , úzká a prašná , ohraničena žulovými patníky a břevny ... později byla rozšířena navážkou o jeden jízdní pruh , takřka navážka dosáhla kraje původního koryta řeky a postavily se zde řadové garáže , za nimiž byly i divoké skládky všeho možného ... tak se potom můžete divit , proč tato dnešní silnice se propadá a praská ... nebyla na tento provoz vůbec zhotovená , tenkrát ... je už vedena , coby cesta , v mapách před rokem 1654 ... velká praprababička , tahle cesta ... ( Fotografie - SOkA )
První zpevněné cesty v Podmoklicích se stavěly až od roku 1910 ...
do té doby to byly sice pevné , ale prašné a kamenité vozové cesty , které se po deštích a snězích měnily v cesty blátivé a mokré ... tak vypadala i cesta od železničního přejezdu v Podmoklicích přes podmáčené louky , nad kterými tehdy vyčníval skoro dvoumetrový násep ... to byla až do šedesátých let podmoklická Bahna ... cesta končila u mostu přes Jizeru v Podmoklicích ... tehdy celá nesla název Žižkova ulice a to až do šedesátých let minulého století ... tehdy její část přerušila stavba fotbalových hřišť a zůstaly z ní pouze její dvě okrajové části ... ta původní Žižkova od přejezdu po dům Pečenkových ( po výstavbě sídliště Pod nádražím se napojila na novou ulici Luční ... druhá zbývající část od mostu přes Jizeru ke hřišti se měla jmenovat Havlíčkova , ale lidé byli zvyklí na pojmenování Na bahnech ... do počátku 70. let nesla i tato část název Žižkova , avšak od roku 1971 se jmenuje Ke stadionu ... ( Fotografie SOkA , soukromá sbírka )
Toto téma je možná pro dobrovolný sbor semilských hasičů i dnes bolestivé ... v roce 1958 se v rámci akce " Z " se pustili svými silami do stavby své nové hasičské zbrojnice ( tehdy byl potlačen název hasičský a byl nastaven požárnický - pozn. ) na nábřeží Svatopluka Čecha ... před dokončením Domu požárníků tehdejší městský národní výbor většinu prostor zabral pro vlastní potřebu a byly zde i náhradní školní třídy ... ani po lítém boji tehdejších členů sboru proti tomuto rozhodnutí nic neobstálo ... v letech 1965 - 66 se zbrojnice používala , nedokončená a se spoustou závad ... bylo vydáno povolení , dokonce zpětně k roku 1963 k jejímu používání ... na počátku šedesátých let se semilští " dobráci " sem přestěhovali se svým vybavením ze svého původního dosavadního místa na Komenského náměstí ... tak tomu bylo až do září 1970 , kdy byl v Semilech zřízen Veřejný Požární Útvar - VPÚ ... jako profesionální požárníci a kdesi někde " nahoře " někdo tehdy rozhodl , že stanice bude ve zdejším Domě požárníků dobrovolných semilských požárníků ... nejen že se " dobráci " museli vystěhovat , ale navíc museli profíkům přenechat strojní hasičské a technické vybavení , včetně dopravní techniky a cisternové stříkačky CAS 25 ... na Útvaru jim byla ponechána klubovna a ostatní vybavení , co jim zbylo , přestěhovali do staré hasičské zbrojnice za semilskou radnicí ... Dnes zde sídlí HZS Libereckého kraje , stanice Semily ... ( Fotografie - SOkA , výňatky z knihy " Pod záštitou sv. Floriána " )
Před počátkem 20. století na budoucím nábřeží Svatopluka Čecha stál jen jediný velký dům a vlastně i Kruha jako taková byla samá louka a pole až ke břehu řeky Jizery ... první domy začaly zde vyrůstat až po přelomu 19. století do toho nadcházejícího ... tyto domy , dnes některé nepatrně upravené ke své vzdálené minulosti , zde stojí doposud a ten zmiňovaný nejstarší , je zcela vlevo ... co se v nich nachází a komu patří , to nechám volně , bez komentáře ... oni si je vlastníci poznají sami ... větší domková zástavba celé toto prostranství zaplnila v průběhu dvacátých a třicátých let minulého století a celou tu zastavěnou plochu , včetně postavené továrny pana Josefa Vaňka zde na Kruhách , ukončila výstavba Bayerovy textilní továrny v roce 1940 ...
Jediné sídliště v Semilech , tedy v Podmoklicích , bylo stavěno svépomocí , rukama jeho obyvatel , od počátku sedmdesátých let 20. století ... jeho součástí bylo i vybudování nového obchodu potravin , taktéž svépomocí , na tomto místě , které nese název Černý most a tak je pojmenováno i toto sídliště ... ten vznikl kdysi od toho , že původní most na železniční tratí býval očerněn kouřem projíždějících parních lokomotiv ... prodejna sloužila svému účelu až do devadesátých let , kdy zdejší prodejnu měli Pušpachrovi , potom zde byl prodáván nábytek , zejména polské výroby ... později tady byla restaurace , vařilo se tady výborně , jen bylo trošku na pováženou , stolky a židličky ze základní školy pro žáčky prvního a druhého stupně ... ale jídla výborná a velmi chutná a za dobré ceny ... poté restauraci vystřídala elektroprodejna nářadí pana Hlavy a i dnes to zde funguje v tomto a i širším sortimentu , ale vzhled původní prodejny je dnes již jiný ... ( Fotografie - SOkA )
Silnici k Vysokému nad Jizerou těmito místy postavili v letech 1862 - 1863 ... do té doby vedla z Horního , Komenského náměstí Horákovou ulicí ( Machnovým úvozem ) a ústila v Liščích kotcích ( U Čtrnácti pomocníků ) ... původně byla pojmenovávána různě - " při vysocké silnici , kolem špejcharu a podobně " , kvůli lokalizaci pozemků či stavení v její blízkosti ... po umrtí Dr. Karla Kramáře , který je čestným občanem města Semily , okolní města pojmenovávaly své části města jeho jménem , tak se měla jmenovat i tato ulice , jak zmiňoval jeden tehdejší časopis v roce 1937 , ale v záznamu tehdejšího zastupitelstva a rady města takové usnesení není ... v roce 1945 se tato ulice jmenovala Rudé armády a od roku 1990 je ulicí Vysockou ... jednotlivé fotografie popíšu zvlášť ...
( Fotografie SOkA , část textu - Místní a pomístní jména v Semilech ) ...
Píše se rok 1958 a jsme v Semilech ... a nejde o to , si připomínat tehdejší svátek práce , který má své daleké kořeny v jedné " kapitalistické " zemi daleko za mořem ... spíše jde o to , jak tehdejší Semily vypadaly , se svými domy , obchody a prostranstvími ... lze tady spatřit ještě původní dům J.V. Hyblera na náměstí , jeden z posledních domků původního Betléma u Tofy , Lidovku na náměstí a Vaňkův dům v jejím sousedství , Šoršův dům , hostinec U věnce , samozřejmě drogerii L.J.Drobka , řeznictví U Juklů a jiné dnes zaniklé detaily ... to srocení s vlajkami a hesly berte jako historickou kulisu a není vůbec vyloučené , že tam leckoho poznáte ... tady jde o semilskou historii , o nic jiného ... tyto fotografie tehdy pořídil pan Václav Roubal a já jsem za ně rád , zase vím o trochu víc , co a jak ve městě dřív vypadalo a co kde bylo ... ( ten autobus dvakrát je tam nedopatřením , inu šotek se vloudil ) ...( Fotografie - SOkA )
Údržba silnic na okrese Semily
sahá až do dvacátých let minulého století ... tomu předcházelo ještě dlouho předtím nucené odhazování sněhu buď od vrchnosti a za dob c.k. Rakouska z nařízení úřadů ... zpočátku jen ručně , poté koňskými spřeženími s různými druhy pluhů ...
Jedna z prvních okresních správ silnic sídlila ponejprve ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Lomnici nad Popelkou pod radnicí na dvoře ... řídil ji tehdy vrchní cestmistr , který byl na místo určen okresním hejtmanstvím ... byla to privilegovaná , ale velmi zodpovědná funkce ... pod sebou měl cestáře , kteří měli určený úsek silnic , o nějž se museli starat , zpravidla od jara do zimy ... veškerá práce byla ruční , cestář byl vybaven potřebným nářadím , vozíkem nebo kolečkem a staral se o vše na silnici a i v jejím okolí ... aby nebyly v cestě díry , sekal krajnice kosou , čistil příkopy a propustky , řezal a česal stromy podél silnic a mnoho dalších prací ... podle možností a velikosti zimy i na protahování a úklidu sněhu ...
Tehdy nebylo mnoho strojního vybavení , měli dvě nákladní auta a ještě opravdový parní válec , který obsluhoval koncesovaný strojmistr , druhý nejdůležitější a vážený člověk u správy silnic a samozřejmě tu byli i cestáři , kterých ale zase nebylo tak mnoho ... tehdejší prašné cesty se polévaly horkým asfaltem , posypaly se kamenivem a válec to urovnával , v několika vrstvách nad sebou ... takto to fungovalo až do padesátých let , kdy po válce se na silnicích objevovaly různé kořistní stroje , buď upravené nebo i pár originálních přímo určených na údržbu silnic ...
Až v roce 1957 začaly vznikat první Okresní Správy Silnic ... jim předcházely Státní silnice , z kterých byly vyčleněny a jejich prvořadým úkolem bylo starat se o silnice a silniční zařízení v rámci okresů ...
Tak vznikla i OSS v Semilech ... tady bylo její ředitelství a i jedno středisko údržby ... sídlí od svého počátku vedle krematoria v bývalé vilce vedle silnice ... dnešní oba dva dvory vznikly zavezením svahu za vilkou , ponejpr ten větší první , časem i ten zadní ... vybavení odpovídalo době a možnostem okresního výboru ... nějaký traktor , nákladní auta , nakladač , sněhová fréza a spousta manuální těžké práce ... v rámci okresu byla střediska tři ... v Semilech , v Turnově u kina a v Jilemnici - Hrabačově ... dnes stále existují , ale už pod jinou hlavičkou , ale v podstatě dělají to samé , co za ty dlouhé roky generace cestářů před nimi ... bylo by to ještě dlouhé vyprávění , o historii cestářů na semilském okrese , takže asi takhle ve zkratce ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Bělidla - původně tato část města nebyla považována za součást původního města , spíše za jeho periferii , od Mlýnské strouhy až po řeku Jizeru ... v roce 1788 se podle tehdejších zápisů dělily Semily na původní město a " Nové město " , na Bělidla ... svůj název dostaly pravděpodobně podle bělení prádla na zdejších loukách za měsíčních nocí ... název byl používán všeobecně , i v dobách , kdy to už bylo " dolení " semilské náměstí a mělo své jméno ... v městských záznamech z roku 1889 je zmínka o vyštěrkování náměstí Bělidelského , v roce 1891 a vydláždění části tohoto náměstí ... v souvislosti s tímto názvem v letech 1895 - 86 se tady říkalo i Svatováclavské náměstí , Dolení náměstí a v roce 1899 náměstí Václavské ... od počátku 20. století tato místa měla název Masarykovo náměstí a po dalších letitých proměnách jeho názvů je dnes Riegerovým náměstím ... na těchto kolorovaných fotografiích , z produkce semilského knihkupce a nakladatele Karla Chaloupeckého , který na Bělidlech měl svůj původní dům i knihkupectví a od roku 1911 výstavní dům na místě starého , můžete sledovat tehdejší podobu tohoto místa ... a nepochybuji , že těch pohlednic bude i více , mezi lidmi , třeba z jiných úhlů pohledu ...
( Fotografie - vlastní sbírka , výňatek textu - Místní a pomístní jména v Semilech )
Co si budeme povídat , první hromadná doprava byla společná skupinová chůze někam , později selskými povozy a pro majetnější kočáry ... to se změnilo až se vznikem železnice , tady u nás v polovině 19. století ... avšak ta vedla pouze po hlavních zájmových trasách a byla původně postavena především pro nákladní dopravu zboží a materiálů ... k ní přibyla i doprava osobní , takže byla úlevou pro mnohé ... na počátku 20. století s rozvojem prvních automobilů vznikaly trochu opatrně v začátcích první autobusové linky , především provozované soukromými dopravci a jejich autokary , jak se tehdy pradědečkové autobusy nazývaly ... první semilská autobusová linka do Jilemnice vznikla v roce 1922 ... po ní následovala trasa do Vysokého nad Jizerou a Jablonce nad Jizerou v roce 1923 ... a postupně časem se k nim přidávaly další spoje ... to už bylo pro mnohé lepší , než se trmácet pěšky tam , kam vlaky nejezdily ... dal jsem dohromady tak trochu malou historii autobusové dopravy tady v Semilech , ne dále ... těch pár fotografií , co jsem posbíral , jsem opatřil komentářem a barevně je sladil , i ty nové , aby nevybočovaly z řady , ale moc to vadit určitě nebude ... ( Fotografie SOkA , soukromá sbírka )
Tento hezký starobylý dům na bývalých Bělidlech , později na Dolním náměstí semilském a náměstí Masarykově ,
dožil časů co místních názvů týká , ještě náměstí Gottwaldova ... stával mezi domem Patkových ( dnešní Kooperativa ) a hostincem U věnce ( zbourán v roce 1970 ) , co stál vedle drogerie Drobkových ... býval to kdysi kupecký dům , což vyjadřuje , že v něm byl velký obchod , kupectví ... původně v něm bydlela rodina Schönfeldů , po nich rodiny obchodníků Bedřicha a Gustava Šorše , také proto se zde říkalo " U Šoršů " ... za druhé světové války , v období Protektorátu Čechy a Morava , se stal internačním místem , kde byli shromážděni všichni semilští Židé před transportem do židovského ghetta v Terezíně a odtud byli transportováni do vyhlazovacích táborů v Polsku ... po válce nebyl dům příliš využíván a v roce 1960 byl zbořen , i z toho důvodu , aby neclonil budovu nového Poštovního úřadu za ním ... poté zde byl vytvořen tzv. " Slavín " , kde byli vystaveni za minulého režimu nejlepší pracovníci okresu Semily , v jeho sousedství byla trafika s lavičkami kolem ní a nádherným rabetem z rukou vynikajícího semilského městského zahradníka pana Petra ... po roce 1989 byl tento monument odstraněn a dnes je zde prázdné prostranství s parkovou úpravou a mostkem přes Mlýnskou strouhu k poště ... ( Fotografie z části SOkA , soukromé sbírky )
Od roku 1962 stávala v Podmoklicích stanice benzinové čerpací stanice národního podniku Benzina ... samozřejmě jste mohli zde čerpat i naftu , ale název " benzinka " byl a je přece jen mezi lidmi zažitý ... kdy a za kolik se pohonné hmoty napříč lety tady prodávaly , to je generační , ale měla zde své místo spoustu let , než byla zbourána a dnes stojí v Bořkově ... Trochu od tohoto tématu odbočím , a to kvůli tomuto místu ... když pumpu zbourali , tak místo bylo sanováno a dnes je tady po celé ploše trávník ... a vzhledem k tomu by tady mohla vzniknout zastávka místní dopravy i naproti tomuto místu ( když to šlo u " velkého " Penny ve městě v zatáčce , tak proč ne tady , že ) , to , co nám v Podmoklicích chybí ... nebudu to tady rozepisovat , byť to mohou číst i lidé nebydlící zde a jezdící k nám , třeba nakupovat ... svoje jsem si napsal na " Město Semily " a kdo chcete , můžete si to přečíst tam , tady mi to zase tak nepřijde vhodné ... ( a taky nechápu , proč mi to ten komentář " přilepilo " ke třídění odpadu ve městě ) ...
( První foto - Olina Španielová , zbývající -SOkA )
malé domečky , z dnešního pohledu snad i dobře rozmístěné ... jedna na rozcestí ulice Žižkovy a cesty do Řek , druhá před nádražím u hotelu Ort a třetí u mostu přes Jizeru u Reichlů ... samozřejmě , patřily soukromým majitelům a ti v nich prodávali rozličný sortiment ... mimo tabákových výrobků a potřeb také mapy a průvodce , pohlednice , dopisnice a známky , hrací karty a drobné papírenské zboží , i různé upomínkové předměty a samozřejmě noviny a časopisy ... dochovala se z nich pouze jediná , u nádraží , a pamětníci jistě nezapomněli na nevidomého pana Kvíčalu , který s přehledem i tak rozeznal mince a bankovky , a věděl kam pro co sáhnout a podat ... ta v Podmoklicích u rozcestí patřila paní Hlouškové a byla zbourána pro místo na učitelský dům v roce 1932 ... poslední z nich , vedle kloboučnictví a kožešnictví pana Reichla , tam prodávala jeho maminka , i tato trafika se nedožila dnešních dnů ... ( Fotografie 1 a 2 - SOkA )
Když jsem rozvážel dopravní značení na uzavření mostu v Loukově , všiml jsem si , že označení začátku obce Dolní Sytová již poněkolikáté změnilo své původní místo ... nebylo na předmostí od Peřimova , kde má své trvalé stanoviště , ale bylo opřené o zábradlí na Sytovském ... navíc ověnčené seschlými větvemi a kdysi snad barevnými fábory ... jak jsem se dozvěděl od mého kolegy z vedlejšího střediska , který přísluší pobytem k obci peřimovské , měla se konat nějaká sláva a její součástí bylo i řešení příslušnosti tohoto zdejšího mostu , k té které obci ... Tak si trochu přisadím ... jak vyplývá z přiloženého stavebního rysu , most náleží k Dolní Sytové ... z něj lze vyčíst jeho stavebně technické parametry ... tento železobetonový most postavila na počátku dvacátého století hradecká firma Dr. Ing. Františka Jiráska ... stavbu tehdy přísně dozoroval zemský inženýr a hlídal pečlivě kvalitu stavebních materiálů ... most na tehdejší dobu stál nemalé peníze , 50 000 korun a byl předán do užívání v roce 1912 ... poslední jeho oprava se udála po době jeho užívání ve dvacátém století v devadesátých letech ... vzhledem k jeho estetické podobě byl v roce 1958 zařazen mezi chráněné stavební památky ... P.S. Už nám ten začátek obce nikam nepřenášejte , kdo to má stále opravovat a betonovat tu patku ...
Železniční stanice Semil ... ne , ten název není chyba ,
tak se zastávka jihoseveroněmecké spojovací dráhy Liberec - Pardubice zpočátku opravdu jmenovala ... nesmí se zapomínat , že to bylo v době rakousko - uherské monarchie a hlavní úřední řečí byla němčina ... proto mnohé názvy té doby byly především německé a potom české ( to samé se událo i za okupace protektorátu Böhmen und Mähren - Čechy a Morava ) ... Podmoklice v této době byla samostatnou obcí , zde žilo 1384 obyvatel , z toho 114 Němců a 1 270 Čechů ...
ze Semil k nádraží vedla původně necelé dva metry široká prašná cesta , po které se chodilo pěšky , nebo jezdilo povozy , ti majetnější kočáry ... ale zpět na nádraží ...
Budova stanice z těchto let poskytovala cestujícím té doby vše , co potřebovali ... prodej jízdenek , úschovnu zavazadel , nákladní kancelář , krytou čekárnu ... venku byl krytý perón a v blízkosti venkovní WC ...
nádraží mělo i vedlejší koleje , kde byl nakládán a vykládán různý materiál a zboží ( do textilních továren se vozila například hlavně bavlna a odvážely se hotové látky a příze , z okolních lomů kámen a kamenivo ) ...
a i jiné zboží a materiály ... na nádraží byla i skladiště a nakládací rampy ...V roce 1909 obec podmoklická podala žádost , aby do názvu železniční stanice Semily byl vložen název obce Podmoklice a tomu bylo vyhověno ... tak se železniční zastávka jmenovala až do roku 1938 , kdy Podmoklice se spojily s městem Semily a od té doby , vyjma let druhoválečných , byl její název opět jen Semily ...
vzhled nádražní budovy od doby jejího postavení do počátku čtyřicátých let minulého století zůstal nezměněn , ovšem poté byla snížena z pohledu od nástupiště pravá " věž " nádražní budovy , a to z důvodu hroucení obvodových zdí , o jedno patro ... je takovou zajímavostí , pro mnohé neznalé železniční architektury a jejího využití , že pod střechami obou věží byly velké nádrže na vodu , pro parní lokomotivy ... má se to takto ... voda do nich do té výšky byla řádem čerpána a řádem ji napouštěla i voda z dešťů z plochy střech nádraží ...
odtud samospádem tekla do zařízení mezi kolejemi , ze kterých si parní lokomotivy vodu napouštěly do svých cisteren ... a tak zůstala poté jen nádrž v levé věži a i ta po ukončení parního provozu už nebyla využívána ...První lokomotiva na této trati přes stanici Semily projela ( zahájení stavby této trati v srpnu 1856 ) , v říjnu 1858 a v roce 1859 byl zahájen pravidelný provoz ...
A
zase jedna historická fotografie semilského nádraží z 30. let minulého
století - semilské nádraží ... u skladiště nádraží stojí bratr manželky
pana Arnošta Mojžíška , přednosty železniční stanice Semily ... jak je
více než zjevné , i on byl zaměstnancem Státních drah ... v matném
pozadí je možné sledovat řazení vlaků a vagónů tehdy na našem nádraží a
starý počet kolejišť ... dnešní kolejiště je již zredukováno a část této
budovy zbourána .
Jako mnoho jiných podniků v minulosti , tak i OSS Semily měly svá rekreační střediska ... tím stálým celoročním byla cestářská chata na Horních Mísečkách , kousek nad Jilemnickou boudou ... tato je ta původní , a mimo zaměstnanců Správy silnic a jejich rodinných příslušníků a přátel sem jezdili občas i " cizí " ... v této době to bylo vše původní , horské , tak jak to opravdu zapadalo do tohoto místa ... vybavení poněkud spartánské , ovšem byla neustále obsazena , v létě v zimě ... po letech na jejím místě vyrostla chata nová , podle podmínek KRNAPu , neslevili ani mrť , ve všem , povídali tehdejší cestáři , stáli jim neustále " za zadkem " ... ve velikosti zastavěného pozemku , v celkové podobě vhodné do tohoto prostoru a okolí , velikost septiku a inženýrských sítí ... A dnes je na místě naší chaty další mísečské obludárium , vlastně celé Horní Mísečky se proměnili pro obyčejné lidi , jako jsem já , v ohavné město na horách , které tomuto místu vzalo naprosto jeho původní duši a krásu ... před několika lety jsem zde byl s rodinou a dal jsem si slib , že sem už nepojedu ... bylo mi opravdu zle z toho , jak tohle mohl někdo dopustit a zničit jedno z nejhezčích krkonošských míst po generace navštěvované všemi ...
Riegrova turistická stezka
v létě roku 1910 byla u stezky postavena jednoduchá turistická útulna s verandou , avšak ta poskytovala pouze nejjednodušší občerstvení ...
v sousedství této útulny byla v letech 1921 - 26 zahájena stavba nové Zemské hydrocentrály , kde byla kantýna , ovšem jen pro dělníky ...
Po dokončení výstavby Zemské hydrocentrály bylo proto přikročeno ke stavbě turistického zařízení , které by bylo důstojné pro všechny , kdo ho navštíví ...
a tak v místě bývalých hospodářských stavení byla v roce 1929 vystavěna zcela nová turistická chata s restaurací , která nesla jméno Josefa Crhy , jenž byl zasloužilým činovníkem semilským na poli turistickém ...
nikdo ji nemohl minout , neboť ležela a dosud leží v těsném sousedství Riegerovy turistické stezky ...
V této podobě a stavu vypadala tak až do čtyřicátých let minulého století , kdy byla celkově přestavěna a zvětšena a v posledních letech měla už i jiné pojmenování - hotel Pod Spálovem ..
. tak jak jsme ji znali my mnozí , tak vypadala až do roku 2021 , kdy změnou jejího vlastníka došlo k její celkové rekonstrukci a přestavbě ...
Dovolte mi pár osobních vzpomínek ...
až do roku 2005 sem , na Podspálov , se sjížděly a scházely za těch uplynulých patnáct let od roku 1990 a možná i dříve , mimo turistů a návštěvníků Riegerovy a Palackého stezky , mnohé trampské osady a samozřejmě i mnozí vodáci ...
tehdy zde hotel provozoval Honza Svoboda a byl k nám vcelku vstřícný , často se tady hrálo a zpívalo , nejen mezi námi všemi , ale i pro potěchu a uši ostatních ...
samozřejmě se zde hodně vypilo i projedlo a mnohokrát se nechal ujet i poslední vlak " flamendrák " do návarovského údolí , protože tady bylo dobře, panovala zde dobrá nálada a hodně legrace ...
a to se buď potom spalo po okolí nebo brzy ráno se šlapalo po kolejích nahoru do údolí , ne příliš vzdáleně jako v písničce Wabiho Daňka " Rosa na kolejích " ...
dodnes si moc dobře pamatuji , že k nám na srub na Návarově , který bohužel už nestojí , to bylo 10 592 pražců ...
ale postupně , se změnou doby a stárnutím a odchodem kamarádů buď jinam , nebo " nahoru na zelené pláně k velkému ohni " , začala tradice upadat , sice nezanikla , ale velmi hodně se omezila ...
tak mi zůstaly hezké vzpomínky na toto místo , na starý Podspálov ...A co k tomu , jak to tady vypadá dnes ...
nový majitel do přestavby vložil určitě nemalý peníz , samozřejmě vnitřní vybavení bylo poplatné minulé době ...
ale pranic se mi dnes hotel svou podobou vůbec nelíbí ...
z mého pohledu a když se vrátím k těmto fotografiím , z mého pohledu letitého návštěvníka tohoto místa sem svým vzhledem nezapadá , ani barvou ani svým současným uspořádáním ...
ale je jiná doba , mnozí lidé jsou jiní a dělají jiné věci a koníčky , než my , co je a byl pro nás les a život v něm druhým domovem ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
ČERVENÉ DOMKY
Fotografie zachycuje stav na "Řecké louce" někdy před rokem 1978, před započetím výstavby sídliště. Jedná se o pohled ve směru od Semil přes pozemek, kde v současnosti stojí SBD Semily a náhon. Ony tři domky dominující fotografii byly nazývány "červené domky." Číslo popisné 255 (vpravo) bylo postaveno někdy okolo roku 1912, právě tak, jako čp. 256 (uprostřed), kde bylo 9 bytů o 18ti místnostech. V čp. 360 (vlevo) se nacházelo 6 bytů o 16ti místnostech. Bydleli zde převážně zaměstnanci nedalekých textilních závodů firmy F. Schmitt, později zaměstnanci Kolory.
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Už jsem se kdysi o těchto místech rozepsal a dnes se k nim zase vrátím , byť čistokrevným Semilskem nejsou , těsně k nim stranou jednou přiléhají ...Dnes jsem byl tady profesně , jinak řečeno , uklízet návarovský most po několika vydatných bouřkách a deštích , od náplav ... a zase jsem se po celkem dlouhé době viděl a po práci v době svačiny při kávě si popovídal se současnými majiteli pensionu Rusalka , mými a našimi , mezi trampy , s kamarády , s Míšou a Františkem , kteří mají společně se mnou moravskou krev , jsou jako já z jižní Moravy ...
Tam jsem spatřil a se svolením si vyfotil několik dnes již historických fotografií , Rusalky a mostů v sousedství ... Příběh pensionu Rusalka , se počal na počátku dvacátého století ... paní Božena Ekrtová z Prahy si od majitelů sousedního zájezdního hostince " U Koldovských " , později " U Žantů " , zakoupila nejhezčí zákoutí na Návarově nad zátokou řeky Kamenice a nechala zde vystavět vilu , která byla dokončena v roce 1912 ... ale řízením osudu se dokončení své vily nedočkala , zemřela předčasně v mladém věku ... vilu poté vystřídalo několik majitelů ... až v roce 1927 vilu koupil pan Václav J. Drobník , který byl ve svém věku a době velkým idealistou ... úplně na počátku vilu proměnil v pension a zařídil v něm byty pro letní hosty ... v roce 1935 byla v pensionu zařízena ozdravovna s lékařským dozorem , tady na Návarově se tehdy úspěšně léčila duševní přepracovanost , ochablost a nervové vysílení ... a navíc , jak tenkrát bývalo psáno v listech , zdejší pobyt byl obzvláště vhodný a prospěšný pro studující mládež ...
Nebylo by ovšem slušností , nezmínit se o sousedních mostech ... Jedním z prvních mostů přes řeku Kamenici v údolí Návarova byl most dřevěný , který příliš nevyhovoval a proto v roce 1766 na jeho místě byl postaven most kamenný , v románském slohu ... most měla snad zdobit dokonce socha sv. Jana Křtitele ... tento kamenný most se okolo roku 1955 zřítil a zbyly po něm krajové pilíře a část středového pilíře , které můžete spatřit dodnes ... V roce 1949 vedle něj byl postaven provizorní vojenský most , tzv. " Bailays Bridge " ...
tyto mosty stavěla americká armáda všude , kde to bylo potřeba , v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu - ( UNRRA ) ... tento zřejmě ne , podle uvedeného roku , to již zde nebyla poválečná Benešova prozápadní vláda ... ( most této konstrukce byl pojmenován po úředníkovi britského ministerstva války Donaldu Baileyovi , který si ho nechal patentovat a posléze byl přijat do výzbroje spojeneckých vojsk za druhé světové války ... poprvé most této konstrukce byl použit Spojenci v Itálii v roce 1943 ... po válce byly a jsou modernizované verze tohoto vojenského mostu používány dodnes v České republice jako mosty provizorní a tak tomu bylo i Semilech - Řekách ) ...
od roku 1950 byl tento provizorní vojenský most převeden jako stálý ... mezi lety 1952 - 1956 došlo k poškození tohoto mostu ve střední nosné části vozidlem vezoucím vytěžené dřevo ... most sloužil až do začátku roku 2015 , tedy celých 65 let ... pro havarijní stav byl v tomto roce snesen a po jeho odstrojení se tehdy přítomní správci vysloveně vyděsili , protože jeho nosné a zpevňující části byly extrémně zkorodované ... jeho poslední povolená nosnost byla 2 tuny a existují svědectví , že byly často o mnoho přestupovány ... most byl zhruba ve výšce 15 metrů nad řekou Kamenicí a případné následky si nikdo nechtěl ani představovat ...
dnes se klene přes řeku nový most železobetonový , postavený v polovině roku 2015 ... a co říci závěrem ... tato místa opravdu stojí za návštěvu , zdejší příroda je nádherná a i dech beroucí ... jen si zavčasu musíte zjistit , kdy je pension Rusalka otevřen , není to až tak pravidelné ... konají se zde dětské tábory , akce a podobně ... ale jinak vás rádi přivítají ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak si jedete popovídat , za kamarády a kamarádkami na jednu trampskou osadu a oni vám mimojiné ukážou opravdu nádherné fotografie Crhovy turistické chaty a jejího nejbližšího okolí ve čtyřicátých letech minulého století ... opravdu mne tohle moc rozehřálo na duši , až by to jeden chtěl v této době vidět na vlastní oči ... a taky žehrají na to , jak to dnes vypadá a jak to vlastně funguje ... jo , vzpomínali jsme na tyto staré časy , i na jiné za uplynulých dvacet let ... tak se pokochejte aspoň pohledem na ty krásné časy na Podspálově ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Na svahu kopce Strážníka přiléhajícímu k obci podmoklické už v předminulém století se nacházela malá políčka a louky ... tak tomu bylo až do poloviny minulého století , kdy zdejší soukromý majetek přešel do" péče " státu a počalo se tedy hospodařit zemědělsky ve velkém , zpravidla šlo o pícniny ...V roce 1957 byla v Československu založena celostátní jednotná organizace zahrádkářů ... tehdy se stala organizace Českého zahrádkářského svazu největší zájmovou v tehdejší ČSR ... V Semilech nejprve sdružovala původně majitele zahrádek u domů ... na pozemcích , které se nehodily pro zemědělskou velkovýrobu , byla zřízena první zahrádkářská osada Treperka I na tomto místě a to v roce 1963 o rozloze 8 hektarů ... v roce 1967 byla osada rozšířena ještě o jednu část , o Treperku II s výměrou 3 , 33 hektaru a ještě o jednu osadu , zvanou Pod Strážníkem ...V osadě Treperka I má zahrádkářská organizace společenské středisko , kde je místnost pro schůze , přednášky , školení a zábavu , knihovnu a sklad zahrádkářských potřeb , hnojiv a chemikálií , jak je psáno v dobové literatuře ... poslední položky se prodávaly podle potřeby jednotlivým členům organizace ... v minulosti se taktéž pořádaly zájezdy a exkurze do výzkumných ústavů , ovocnářských oblastí a zahrad v republice , kde byly předváděny praktické ukázky řezů ovocných stromů a podobně ...Tehdy zahrádkáři do státního výkupu dodávali ročně 3 tuny drobného ovoce a 20 tun jádrovin a peckovin ... Ještě v roce 1961 měla semilská zahrádkářská organizace vlastní moštárnu , kde se ročně zpracovalo 40 tun jablek ... vylisovaný mošt samozřejmě nebyl konzervován chemicky a tak se hodil okamžitě i pro malé děti jako zdroj vitamínů ... V roce 1978 závod Kolora 01 v Řekách dal žádost na Český zahrádkářský svaz na poskytnutí náhradních pozemků za ty , na nichž se před výstavbou nové kotelny nacházely původní zahrádky , které musely stavbě ustoupit ... po nezbytných úředních jednáních a úkonech byla 24. 8. 1979 na ustavující schůzi nové organizace ČSZ v Bítouchově založena zahrádkářská osada Na výsluní ... Dodnes zahrádkářské osady ve městě jsou a fungují , k tomu je ještě osada na Koštofranku , na soukromých pozemcích Polyformu , a možná i další ... s postupem času je o zahrádky nejen v majetku ČZS velký zájem , hlavně pro odpočinek a rekreaci ... ale stále je v platnosti to , že jsou určeny především pro pěstování ovoce a zeleniny , což je podmínkou vlastnictví ... Narazil jsem při pročítání dobových tiskovin na zahrádkářskou osadu Morava , založenou v roce 1983 a měla mít 30 členů a plán na 55 zahrádek ... ale bohužel nic dalšího k tomu jsem nedohledal ..
. ( Historické fotografie - SOkA a dobový tisk )
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Jednou z prvních největších poválečných staveb v Semilech byla stavba škol v místní části Nad Špejcharem ... slavnostní první kopnutí do země provedl tehdejší předseda Národního výboru v Semilech Václav Polák a to 15.června 1947 ... na budoucí staveniště v nedotčené stráni pod Masarykovými domy sociální péče toho dne pochodovalo s vlajkami a hudbou na 150 brigádníků ... Školní areál se stavěl podle návrhu akademického architekta Oldřicha Udatného ze Semil a stavba trvala včetně sadových úprav až do roku 1953 ...V roce 1950 se začalo učit provizorně v dolní budově škol , v roce 1951 byly školní budovy zcela dokončeny ... školy byly po architektonické stránce velmi pěkně začleněny do okolního prostoru i přírody ... pro obě dvě školy byl vybrán název - Školy národního umělce Ivana Olbrachta ...byly slavnostně otevřeny 4.září 1950 , ačkoliv byla dokončena pouze spodní budova obou škol ... celý areál byl na svou dobu nadčasový , tvoří ho dvě tělocvičny , dílny , kuchyně s jídelnou a nad ní v jedné budově přednáškový sál ( aula ) s jevištěm a promítací kabinou , s byty školníka a topiče škol , sportoviště a školní zahrada se skleníkem ... v roce 1962 , v měsíci červnu , byl slavnostně otevřen velkou sportovní slavností školní stadion ... v této době byly školy , devítiletá a střední všeobecně vzdělávací škola od sebe odděleny , avšak spolupráce mezi nimi fungovala nadále a samostatná ředitelství obou škol byla zřízena k 1. září 1966 ...I večery po pravidelné denní výuce žáků byly poté ve školní budově využívány k různým kurzům , školením a vzdělávání ... od školního roku 1958 - 59 tady byla umístěna Zemědělská učňovská škola , od září 1960 večerní ekonomická škola , průmyslová škola pro místní podniky ...Pro zajímavost , v tehdejší době na škole byly různé kroužky - matematický , mičurinský ( pěstování plodin , ovoce a zeleniny , stromů a keřů ) , chemický , polytechnický , spojařský , modelářský , literární , recitační , výtvarný , pěvecký , sportovní , střelecký , plachtařský , v dalších letech turistický , šachový , dramatický a jiné další ... žáci a studenti například nacvičili hru Hadrián z Římsů a vystupovali s ní nejen ve zdejší aule , ale i na jevištích mimo Semily ... probíhaly zde kurzy pro mládež , besedy ... v roce 1957 v březnu Sdružení rodičů a přátel škol společně s Československým svazem mládeže uspořádalo první Studentský ples ... v této době měly školy už bezmála na 800 žáků ...I já jsem do této školy chodil od šesté třídy , v době , kdy jsme se do Semil přestěhovali ... mé začátky ale zde nebyly vůbec šťastné , školství na Moravě a zde se přece jen v něčem lišilo ... v Brně v mých chlapeckých letech se na školách běžně mluvilo " hantecem " , brněnským lidovým nářečím ... ovšem tady česky a také mi to tady dávali z počátku jaksepatří " sežrat " ... takový český nacionalismus ... dost těžce jsem to nesl , avšak nakonec jsem si zvykl , stejně mi nic jiného nezbývalo ... V mé době na této základní devítileté škole byla ředitelkou paní Marxová a jejím zástupcem pan Šída ... z učitelů si pamatuji Paulů , Tuže ( mimochodem to byli nejen mí trenéři volejbalu ) , pana Vaňka , paní Kobrlovou , pana Převrátila a jeho paní , paní Zdražilovou a pana Zdražila , paní Kobrlovou , samozřejmě i naši třídní učitelku paní Palasovou , suplujícího učitele , již letitého pana Čurdu , po kterém jsme chtěli vyprávět , jak za války utíkal před Gestapem a mnoho dalších , avšak roky mažou jména ... A spousta a spousta jiný žáků a středoškoláků do těchto škol chodilo a chodí dodnes ... ( Použité fotografie - SOkA , dobové tiskoviny ) ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Při silnici ke Kozákovu v obci Lhota stojí dodnes tento roubenný domek proti bývalému hostinci U Kousalů ... samozřejmě doznal za uplynulá desetiletí mnohých změn ... býval tehdy hájovnou a ve třicátých letech minulého století ho koupil pan Jaroslav Dlouhý , ředitel a odborný učitel dívčí měšťanské školy v Semilech a taktéž tehdejší kronikář lhotecký ... na dvoře za domkem se nalézal ještě špejchar a včelíny a dům obklopovala zahrada , která svými stromy poskytovala ve slunných dnech příjemný stín ...
Na tento dům mám hezké osobní vzpomínky ... naše mamka v jedné své životní etapě byla provdána za syna pana Dlouhého , který zde žil a bydlel se svojí sestrou , paní Olgou Dlouhou , která byla učitelkou jako její tatínek ... jako malí chlapci jsme zde trávili s bratrem mnohé letní dny v podkroví , kde byly uloženy četné vzpomínky na učitele pana Dlouhého , například sbírky minerálů , které dozajista nasbíral nejen po okolí hory Kozákova a mnoho jiných zajímavých věcí ( vědět tenkrát , že jednou budu psát i o historii Semilska , tak bych si ty staré knihy , co tu byly , vzal tenkrát domů ) ... špejchar už tehdy nestál a zahrada byla taky jiná , avšak výhled ke Krkonošům byl a je stále hezký ... tehdy okolní pole zpravidla byla osetá kukuřicí a v ní rostlo spousta žampionů , které jsme chodili sbírat ... ale stejně je tady pěkně , i když domek má dnes jiného majitele ...
( fotografie pochází ze sbírek SOkA ) ..autor příspěvku Bohumil Přikryl
Fotografie (pohlednice) tzv. Vodotrysku. Vrt pramene u silnice na Kamínka. Fotografie asi z roku 1941
archiv Bohumil Přikryl
Kozákov
Stejně jako přání postavit na Kozákově turistickou chatu , bylo také postavit nějakou rozhlednu ... a to se událo v roce 1920 ... takto vypadala první rozhledna na nejvyšší hoře Českého ráje v roce 1920 ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Kdo by neznal proslulý hostinec " U Kodrů " , nedaleko křižovatky silnic k Turnovu , na horu Kozákov a k Semilům ...
V roce 1901 na lhoteckém katastru , v místech na samotě , kde se dodnes říká " Na Bačově " , u rozcestí starých vozových cest , si tento hostinec postavil rolník František Kodr ... samotný hostinec by jeho rodinu tenkrát neuživil , v této době tudy ještě žádné silnice nevedly a jeho návštěvnost tudíž byla malá ... provozoval ho při svém hospodářství , které se nacházelo a dodnes nachází v jeho těsné blízkosti ... tady po řadu let tehdy vládla venkovská a sousedská atmosféra ... místní obyvatelé si jeho hostinec oblíbili nejen jako místo na posezení a občerstvení , ale i pro pořádání tanečních zábav , osvětových besed a ochotnických divadelních představení ... jeho historie se nijak nevymyká žádnou zvláštností , podobných hostinců jako tento v této době , bychom v celých Čechách našli spoustu , ale jedno ale tu je a bude ke konci tohoto povídání ...
Jako
jediný v okolí do současnosti přestál takřka všechny nepohody a dodnes
slouží místním i pocestným ... po druhé světové válce se v jeho
blízkosti probouzel přerušený svět plachtařů na kluzácích a větroních a
členové klubu za možnost užívání pozemků Kodrových , na jejich
hospodářství pomáhali za oplátku ...
V přístavbě
hostince bylo v roce 1950 vybudováno jeviště , stálé , a po dvou letech
se zde hrály divadelní hry , které nastudoval divadelní kroužek osvětové
besedy ... například Lesní panna , Zvíkovský rarášek a Kolébka ... od
roku 1954 k divadlům přibylo i pravidelné promítání filmů ...
Avšak
postupné pořizování televizních přijímačů bylo důvodem k postupnému
snižování návštěvnosti filmových představení , poté se již promítalo
pouze jednou týdně a v roce 1962 byla zde filmová představení zcela
zrušena ... ale například divadelní představení zde hraná se nadále
těšila velkému zájmu a divadelníci odtud zajížděli i na štace do míst
blízkých a i vzdálenějších ... v roce 1970 došlo na opravu jeviště , ale
pro neúčast nové generace divadelních ochotníků , oproti generacím
předešlých nadšenců , která by štafetu hraní převzala , se zde již
divadla nehrála ...
A tak zůstal jen hostinec a z minulosti je známo dodnes jedno rčení , které určitě platí i teď ... " jdeme ke Kodrom do hospody na dobré pivo " ... a i když je tady mimo toho dnes samotoč , tak jako dole ve statku ve vsi Kozákov nebo u kozákovské chaty , u Kodrů bylo dobré pivo vždy ...
A
teď to již výše zmiňované ALE ... hostinec je v majetku až do
současnosti , což je již přes sto let , pouze v rodině Kodrových a to je
široko daleko obdivuhodná vyjímka ... Rudo , moc rád na vás vzpomínám ,
kdykoliv okolo vašeho hostince jedu ...
( Prameny - Sto let historie Českého ráje ... Historie Lhoty a Komárova )
Tak opět jedna z fotografií Arnošta Mojžíška ... byla mi jeho rodinnými příslušníky zaslána část jeho soukromého deníku , je to spíše taková jeho životopisecká kronika , v níž popisuje svůj rodinný , ale i profesní chod svého života ... Pan Mojžíšek jako zaměstnanec Severozápadní dráhy byl služebně přidělen na naši železniční stanici do Semil v roce 1920 sice jako inspektor drah , ale především jako přednosta této stanice ... předtím pracoval ve Staré Pace ... u nás ve městě setrval po třináct let , do roku 1931 a jak si poté ve svých zápiscích postěžoval , po této době byl přeložen do Mladé Boleslavi - " snad už naposled , aby mohl žíti normálním životem " ..
Místo události , kterou fotografie zachycuje , se nachází u nás v Podmoklicích naproti Sboru Církve Československé u železničního přejezdu ... je to dnes bývalá " kusá " kolej , po níž se vagony přistavovaly do míst vykládky a nakládky ... tato vedla kolem dnes již bývalého skladiště Jednoty a končila v tomto místě zaražedlem na jejím konci u tohoto skladiště , které v minulosti patřilo snad pod ZZNZ ... jak se tomuto vagonu podařilo ono koncové zařízení překonat , se nepíše , mohl se sem tak dostat například postrkem lokomotivou , nebo posunem , kdo ví ... nicméně jako představený stanice musel být u řešení této události , je to ten pán v zimníku a klobouku na konci tohoto vagonu ve vzduchu , přímo nad jeho soukolím ... budova stále tady stojí , tam co je ten přístřešek , je prodejna motodílů a dole má obchod pan Carda ... v minulé době tady byla váha Uhelných skladů a vedle autoservis ( U Buriánků )
Pro dnešní den poslední fotografie z albumu Arnošta Mojžíška ... Česká obec sokolská vznikla 16. února 1862 ... tak jako všude jinde bylo hlavním cílem každého spolku si vytvořit důstojné a náležité zázemí , a to platilo i pro Sokol ... Semily a Podmoklice na tom nebyly jinak ... první , kdo z nich měl vlastní sokolovnu , bylo město Semily , ovšem jistou výhodou bylo to , že si ji nepostavilo , ale koupilo ... původně to byl totiž Dělnický dům , postavený v roce 1908 ... postavil ho tehdejší Všeobecný konzumní spolek a mimo divadelního sálu v něm byla restaurace , obchod a pekárna ... v roce 1916 jej koupil v dražbě Sokol a od tohoto data slouží jako sokolovna ... To v Podmoklicích se stavělo skoro ze " zelené louky " ... skoro proto , že se sokolovna stavěla na základech bývalé stodoly Jindřicha Melicha a projekt na ni vypracoval semilský stavitel ing. Karel Andrejsek , který je " podepsán " pod mnohými dalšími , i význačnými stavbami našeho města a okolí ... stavba nové sokolovny v Podmoklicích trvala dva roky , v byla postavena v letech 1919 -1921 ... z roku 1921 je i tato fotografie Arnošta Mojžíška a jak jsem již psal v předešlých příspěvcích , fotografovali se u toho všichni přítomní , máte tak mnozí možnost tady zahlédnout třeba některého svého předka ... v sokolovně , mimo toho , k čemu byla za spolkovým účelem postavena , byl biograf a hrálo se tady i divadlo a konaly se společenské akce ... Podmoklická sokolovna se dožila 60 let svého sokolského života , v roce 1981 byla bohužel zbourána z důvodu rozšíření silnice do Bořkova a úpravě zdejší křižovatky ... na prázdném místě , které po ní zbylo , byl postaven v roce 1995 Úřad práce a Česká Správa Sociální
V Semilech - Podmoklicích
byl v sedmdesátých letech minulého století zbourán dům U Štěpánků , mimojiné , že se v něm bydlelo , byl zde obchod ... na jeho místě byla tehdy plánována výstavba nového střediska Okresní Správy Silnic v Semilech ... po zbourání veškerých objektů byl pozemek oplocen a prozatím zde byla deponie stavebního materiálu pro potřeby OSS ... na stavbu byl vypracován projekt , který na tomto místě počítal s administrativní budovou , kde měly být kanceláře a veškeré zázemí pro všechny zaměstnance Správy silnic ... měly být postaveny dílny , garáže , přístřešky a sklady ... mimojiné , některé garáže na Škvárovně by byly také zbourány , protože zasahovaly do pozemku ve tvaru velkého obdélníku ... termín zahájení výstavby nového střediska byl naplánován na listopad 1989 , ovšem tehdejší události všechno zmařily ... avšak kdyby by byly tenkrát zahájeny výkopové práce , tak by na výstavbu došlo , ovšem se tak nestalo ...
Po devadesátém roce , kdy byly zahájeny restituce , byl tento pozemek směněn za pozemky U čtrnácti pomocníků , kde byla a dodnes se nachází deponie posypových materiálů pro zimní údržbu silnic tehdejší SÚS Semily ... nový majitel pozemků na Škvárovně , kde měla stát nová Správa silnic , později pozemek prodal a na tomto místě dnes stojí nákupní centrum Tesco ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Kouzlo starých fotografií je v tom , že mnohým poskytují pohled na doby dávno i nedávno minulé ... mě to uvnitř příjemně naladí , navíc , když ta místa aspoň trochu znám ...
Pohled na obec Jesenný z tohoto místa mě zpočátku trochu pomýlil , jako cestář se dívám hlavně , kudy která cesta a silnice vede , to je pro mne hlavní orientace v prostoru ... nejbližší cesta je místní komunikace a když dnes stojím na té o kousek níž , která vede od křižovatky cest také nahoru ke škole , co vede na Bohňousko , tak už z ní vidět dnes není ... kousek silnice zhruba uprostřed vpravo , tak to je silnice od Bozkova ... největší stavbou po levé straně této fotografie je budova sokolovny ... jak se rozhlížím , dnes některé domky schází a naopak jiné vznikly ... je odtud vidět Černostudniční hřeben a lze i vytušit , kudy vede silnice k Návarovskému zámku a na Trojánka ... ale protože zase až tak velký znalec těchto míst nejsem , i tak mi to stačí , vidět , jak to tady vypadalo kdysi.
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Když se člověk nejen místní znalý podívá na tuto starou fotografii střední části obce Jesenný , tak za tu dlouhou dobu se v podstatě tady až tak moc nezměnilo ... jen proti budově dnešního Obecního úřadu vyrostla menší bytovka , která tento starý historický pohled dnes už částečně kryje ... jedinou zásadní změnou oproti minulosti je to největší , budova a komín jesenské vápenky , kterou v roce 1896 zde postavil Václav Renner ... v tomto tehdy rozsáhlém lomovém areálu se velmi intenzivně těžil vápenec v objemu cca 20 000 tun ročně ... byl využíván v dalším procesu pro výrobky ve stavebnictví a pro chemii ... dnes již defakto z bývalé vápenky a lomu zbývají pouze stavby v jeho vstupu a vjezdu ... těžba vápence v Jesenném byla ukončena v roce 1973 , kdy těžební prostor náhle zaplavila voda ... Vzniklý vodní prostor je dnes i v nedávné době , možná byl , využíván k potápění ... starší informace hovoří o potápění k vrakům aut , zbytkům těžební věže a podobně ... Ještě před nedávnem byl pod vodní hladinou ukotven potápěčský keson ... ten byl vyzdvižen a momentálně , pokud mě paměť neklame , by měl být používán k výzkumným účelům určitou dobu na ČVUT v Brně ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Tak dnes vedu " lítý boj " se svými některými kamarády , co že je to za sídliště na fotografii z příspěvku pana Salátka , z osmdesátých let minulého století vzadu za továrnou na dřevěné rakve v Semilech ... oni mi tvrdí , že je to sídliště na Luční ulici , ovšem to sídliště z tohoto místa a úhlu na této fotografii nemůže být vidět , je zcela vlevo a toto je před námi ... já si pevně stojím za tím , že je to sídliště na Křapkově louce v Řekách , které stavěli právě v těchto letech ... úplně vzadu vlevo nahoře je takřka neviditelný příhradový jeřáb MB 80 , který to sídliště pomáhal postavit ... nikde jsem nenašel zmínku nebo fotografii , že na stavbě sídliště Pod nádražím , jak se dnes nazývá také Na Luční, byl tento konkrétní jeřáb používán ...Vzal jsem si na pomoc dvě staré kolorované fotografie , takřka skoro ve stejném pohledu , i když v nepatrně jiném úhlu a stále mi tam vychází ta Křapkova louka , ale místo budoucího sídliště Na Luční nikoliv ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Já tušil a i věděl , že to nebude snadné ... takže další pomocné fotografie ... na prvních dvou je stavba budoucího sídliště Lidových milicí za sídlištěm Pod Nádražím , dnes Na Luční ... tyto dvě fotografie tohoto " šplhavého " jeřábu , který toto sídliště stavěl a v této době se připravovala a rozbíhala stavba prvního věžáku , dávala sem před třemi lety Olinka Španielová ... na třetí fotografii je sídliště na Křapkově louce v Řekách , příhradové jeřáby tam byly dokonce dva ... výraz " příhradový " znamená, že jeho nosná i pracovní část - rameno , jsou svařované z ocelových trubek , kdežto " šplhavý jeřáb " se posouval postupně po nasazovaných na sebe ocelových válcích ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Dnešní příspěvek je o sídlišti na ulici Lidových milicí , jak se tato ulice původně jmenovala , dnes ulice Jižní ... bylo vybudováno v letech 1972 - 1976 na druhém konci podmoklických bahýnek , která to místy stavbařům z Pozemních staveb Hradec Králové nedávala zadarmo a občas jim to komplikovala ... byly postaveny tři věžové domy o 13. patrech a dohromady s 195 byty I. kategorie o velikosti 1+1 , 2+1 a 3+1 ... součástí byly i dvě samostatné prádelny a sušárny postavené mezi domy a trafostanice ... z občanské vybavenosti byla postavena tři dětská pískoviště s herními prvky v jejich blízkosti a s dětskými skluzavkami ... mimo to byla také postavena dvě volejbalová hřiště ... ( jedno bylo hodně nohejbalově a hokejově využíváno ) ... na ulici za domy a u domů byla postavena parkovací stání pro obyvatele všech tří domů ... na volné ploše za prvním věžákem , která původně sloužila jako zázemí stavby na veškerý stavební materiál , měl podle tehdejšího projektu a po vzoru některých sídlišť jako v NDR , být postaven stálý lunapark ... k tomu naštěstí nikdy nedošlo , avšak v roce 1992 rozhodnutím vedení města bylo sem dočasně přemístěno autobusové nádraží z Riegerova náměstí ( počítalo se původně s časovým obdobím zhruba pěti let , než se najde vhodnější místo ... a nakonec je zde už 32 roků , na úkor nejen parkovacích míst zdejších obyvatel , ale i klidu , který tady býval ) ... První panelák byl původně rozdělen napůl mezi zaměstnance úřadů a podniků a státní zaměstnance , druhý byl na tom obdobně a třetí byl družstevní ... domy byly centrálně vytápěny z centrální městské blokové kotelny uhlím , stejně jako sídliště sousední , nazvané " Pod nádražím " , dnes Luční a Okresní Správa SNB ... Fotografie pocházejí z roku 1981 , stejně jako pohled na jarní brigádu obyvatel obou sídlišť po zimě .
(autor příspěvku Bohumil Přikryl)
( Fotografie SOkA , Olga Španielová )
Jak sleduji sbírky starých fotografií ze semilského archivu , tak konec sedmdesátých let v Semilech a Podmoklicích byl na výstavbu a rekonstrukci města bohatý ... a to se týkalo o výstavby tenisových kurtů na Kruhách , vedle Bayerovy továrny ... nejsem až tak velký příznivec bílého sportu , i když se na něj sem tam kouknu ... taky jsem si kdysi tady zkoušel se svým spolužákem Míšou Štyrandem pinknout , ale moc mě to neoslovilo , holt každý máme svého " koně " , kterého sedláme ... v té zachycené sestavě na fotografiích poznávám jen dva ... našeho učitele tělocviku Pepu Zdražila a pana Melicha ... jinak s těmi dalšími jsem na štíru ... ( Fotografie - SOkA )
Stavba nového , vyššího komínu u blokové kotelny na dosavadním sídlišti Pod Nádražím ( Luční ) ... i z důvodu , aby kouř a saze z toho původního nešly novým obyvatelům sídliště Jižní do oken ... komín postavila Teplotechna Praha a měří tuším 55 metrů ... zprvu se v kotelně topilo uhlím a po čas její úpravy na provoz topení zemním plynem v překlenovacím období byla postavena mobilní mazutová kotelna u prvního věžáku v místech dnešního veřejného WC ... tato organizace postavila ještě dva podobné komíny této konstrukce na území města , v Řekách a v bývalé Technometře , přičemž ten Řecký je z nich nejvyšší - 104 metrů ... ( SOkA )
Sídliště v Podmoklicích na Olešce se vytvářelo bezmála přes deset let ... vyrostlo podél staré okresní silnice do Bořkova a dále na Lomnici nad Popelkou , v sousedství ulice Nádražní ... musela mu ustoupit stará původní zástavba a jediné , co zůstalo původní , byla podmoklická sokolovna ... ulice a obslužné komunikace mezi domy byly nezpevněné , s různým povrchem a po deštivých dnes nebyly zrovna v ideálním stavu , jak na chůzi , tak pro jízdu ... na počátku sedmdesátých let minulého století došlo k výrazné změně , byly položeny kanalizační sítě a cesty byly postaveny pěkně od " kufru " , od spodního podloží z makadamových vrstev , přes obrubníky až po pokládku asfaltových koberců , pevných vrchních vrstev pro každé počasí ... seriál fotografií zachycuje stavbu některých cest , zejména ulici K Jeslím a obslužné komunikace s parkovištěm za obchodem Potravin v roce 1972 ... práce provedly Silnice n.p. Jičín a Technické služby města Semily ...( SOkA )
Ještě dávno předtím , než v Podmoklicích vzniklo cosi , jenž se zvalo náměstím , se tady rozkládala plocha od bořkovského Šmídova mlýna ( dnešní ČEZ ) až po tehdejší ulici Žižkovu k železničnímu přejezdu ... sem tam byla nějaká stavení a cesty , okresní silnice k Lomnici nad Popelkou , pouze u mostu přes řeku Jizeru byla v místě jakžtakž souvislá zástavba ... zhruba od roku 1910 se po desetiletích Podmoklice proměňovaly stavebně , mimo továren v nich , které vznikly už ke konci 19. století a krátce po jeho přelomu do dvacátého ...
v padesátých letech vyrostlo první velké sídliště Na Olešce a každé další desetiletí ho následovala další , Pod nádražím ( Luční ) a Lidových Milicí ( sídliště Jižní ) ... tomu předcházela individuální výstavba soukromých domů , povětšinou stavěných od 20. let 20. století a samozřejmě i těch mnoha starších a výstavba podmoklické obecné školy ( 1930 ) ...
a tím vznikl dnešní prostor skoro uprostřed bývalé samostatné obce podmoklické ( do roku 1938 ) ... v roce 1910 v tomto místě byla postavena okresním výborem nová silnice k nádraží , pojmenována ulicí Nádražní , která se napojovala u Melichovy/Bednářovy vily na ulici Riegerovu a starou okresní silnici nebo řečeno i naopak ... budoucí podmoklické náměstí nejdříve bylo vyrovnáno odpadovým kamenným materiálem z Fantových lomů , které se rozkládaly nahoře na vrcholu kopce nad podmoklickým nádražím ... místy navážka činila takřka 1,5 metru , a tak se získala zcela rovná plocha ... až padesátými roky a okolní výstavbou sídliště vzniklo cosi jako budoucí náměstí ...
od těch klasických se liší tím , že ho nevroubí kolem dokola domy , jak zpravidla náměstí má vypadat ... původní povrch byl takový nějaký , nezpevněný a neodvodněný , s mlatovým prašným povrchem ...
To zásadní , co se toho týká , se odehrávalo na konci sedmdesátých let minulého století , v roce 1978 ... byly položeny inženýrské sítě , zejména odvodnění a kanalizace , zpevněna bývalá navážka v podloží , kolem dokola postaveny obruby a položen asfaltový koberec , čím vzniklo parkoviště a chodníky oddělené od silnice kolem vedoucí ... a tak nějak je to s tím náměstím ... a třeba i s tím rozdílem od jiných , která měla a mají uprostřed náměstí například kašny nebo vodotrysky , či sochy , Podmoklice měly jistou dobu benzínovou pumpu ... ( Fotografie - SOkA )