Riegrova stezka
Riegrova stezka
V místech, kde se vlévá úzký Filatův potok do Jizery, začíná nejstarší úsek proslulé Riegrovy stezky (za oficiální nástup však bývalo považováno brodské Malé náměstí). S nápadem vybudovat podél toku řeky turistický chodník, který by propojil Železný Brod, Podspálov a semilské Řeky vystoupil v roce 1904 člen místního odboru Klubu Českých turistů (KČT), ale také hostinský ze železnobrodského nádraží pan Josef Středa. Dne 7. května 1905 se sešli zástupci KČT s vlastníky dotčených pozemků a dohodli se na následujícím: "Zhora uvedení vlastníci se zavazují pozemky k úpravě a rozšíření zmíněné cesty potřebné darovati zdarma a beze vší jakékoli náhrady pod tou podmínkou, když cesta bude 2 m široká a upravená tak, aby po ní bezpečně se svými hospodářskými povozy svobodně a beze vší překážky mohli jezditi ... Směr zmíněné stezky jest veškerým účastníkům znám. Kteří jej také schvalují a k úplnému objasnění uvádí se, že stezka která se má upraviti počíná se na tzv. Krasotě vybočujíc z cesty kamenické do lesíka na půdu jmenovaných vlastníků kamenických až pod Spálov po pravém břehu Jizery až k ústí Kamenice". Technického řešení náročného úkolu se ujal znalec terénu traťmistr Faltys a ke konci roku byl celý úsek dokončen okresním cestmistrem Františkem Kousalem. Řádná cesta poprvé spojila Železný Brod s Podspálovem a prospěla nejen turistům, kteří se sem po dokončení stezky v roce 1909 sjížděli po tisících, ale také chalupníkům usazeným nad soutokem Jizery a Kamenice.
Na druhé straně řeky vede souběžně dvojice železničních tratí. První z nich Pardubicko - Liberecká (nebo také Jihoseveroněmecká spojovací dráha) byla budována v letech 1856 až 1859 a první vlak ze Semil do Železného Brodu po ní projel 21. říj na 1858 v deset hodin dopoledne. Druhá, spojující Železný Brod a Tanvald byla budována v letech 1873 až 1875 a provoz na ní byl zahájen 1. července 1875.
zdroj: https://www.geocaching.com/geocache/GC72657_zeleznobrodska-kolonada-vii
zdroj: https://www.ebay.com/
Riegrova stezka otevřená na počátku minulého století byla pro mnoho tehdejších turistů , ale i pro mnoho jiných lidí něco , co jim tehdy bralo doslova dech ... divoká soutěska s řekou tekoucí kaňonem skal a ještě k tomu neposkvrněná příroda ... byly vybudované vyhlídky , které skýtaly výhledy , které nám dnes zůstávají jen v představách , neboť bujná vegetace nám je upírá ... v zimních měsících , těch nepodobných dnešním , byly stezky pokryty sněhem a ledem , v daleko větším množství , než jsme my zvyklí ... jedno místo na této stezce bývalo a někdy i dnes je neprostupné , v místě , kde ze skal vedle ní prameny vody stékají po jejích stěnách a vytváří jimi jev , který dnes nazýváme ledopády ... to poté , když je hodně vody a především dlouhý a tuhý mráz , učiní z tohoto místa ledovou stěnu , a když dosáhne i galerie , ledovou cestu ... tento pohled z poloviny dvacátých let minulého století je pohledem z jedné zimní výpravy Arnošta Mojžíška do soutěsky Riegerovy stezky ... bohatost ledové krásy je nezměrná a nádherná , a když si vezmeme možnosti tehdejší zimní výbavy , byl to jistě obdivuhodný výkon , určitě s velikou opatrností ...
( autor článku Bohumil Přikryl )
jak jsem v minulosti již párkrát psal , k tomuto přistoupil továrník Schmitt , neboť úzké sevření skal nejenže způsobovalo při velkých vodách zaplavení Semil a Podmoklic , ale po vybudování jeho nové velké továrny v Říkách i škody jeho firmě .
.. avšak i po rozšíření řečiště nebylo možné do soutěsky vstoupit ... A tady se dostanu k tomu , proč mě to tak baví psát nejen o historii našeho města a jeho okolí ... stále se nechá ještě nalézt hodně zápisů z minulosti , o všem možném
...V roce 1901 byl podán návrh na zbudování turistického chodníku z městských Palackého sadů přes údolí Jizery až na Spálov ... ovšem část trasy by musela vést po pozemcích firmy Schmitt , ale ta byla v soudních sporech s městem a nebyla tomu nakloněna ... v roce 1908 došlo na Spálově ke společné schůzi semilského Okrašlovacího spolku a Klubu českých turistů v Železném Brodě , za účasti i dvou zástupců firmy Schmitt ... došlo k dohodě o postoupení pozemků k výstavbě stezky ... avšak to měla být velká akce , která přesahovala možnosti Okrašlovacího spolku , celá akce byla svěřena Klubu českých turistů , ten ale v Semilech nebyl ... a tak musel být nejprve založen ... to se událo v únoru 1909 a jeho prvním počinem byla nová turistická stezka , pojmenována po Dr. Františku Ladislavu Riegerovi ...V červnu 1909 bylo vybudování zadáno staviteli Karlu Krykovi z Hořeního Hamru ... na stavbu přispěla okolní města a obce , spolky a společenstva ... také baron Liebig , továrník Schmitt , Dr. Karel Kramář , další jednotlivci a Okrašlovací semilský spolek ... ministerstvo veřejných prací poskytlo subvenci a semilská Občanská záložna bezúročnou půjčku ...Nová část stezky byla 3,8 km při šíři 1,2 m , výstavba trvala tři měsíce... stará část od Železného Brodu do Podspálova již zřízená 1,3 km ... bylo při ní vystříleno 304 kg dynamitu při 2053 odstřelech ... na jediný tunel 12 metrů dlouhý na této stezce bylo spotřebováno 1086 dynamitových patron a vrtání v něm trvalo šest týdnů ... nejvíce pracné bylo vybudování vysuté galerie 77 metrů dlouhé na počátku stezky od Bítouchova , usazené 5,5 metrů nad řekou ... bylo velice náročné usadit 20 podpěr lávky do hloubky 70 centimetrů do extrémně tvrdé skály a zalít je betonem ... Tak i například kvůli těmto detailům mě tohle baví , s tím , že to mohu poslat dál jiným , aby si rozšířili vědění , tak jako i já ...
(autor příspěvku Bohumil Přikryl )
Aby vůbec mohla Podspálovská hydrocentrála vyrábět elektřinu , musela se do ní nějak dostat voda ... tak vznikl kousek od Bítouchova , za visutou galerií nad Jizerou na Riegerově stezce , pět metrů vysoký jez s domkem jezného ... stavba neměla vliv na turistiku , naopak představovala jisté zpestření na výletech touto stezkou ... odtud vede ručně vylámaný tunel v extrémně tvrdé hornině , za pomocí vrtáků a výbušnin , 1730 metrů dlouhý , na který navazuje jeho další nadzemní část dlouhá 437 metrů ke spádovišti nad turbínami hydrocentrály ... při běžném průtoku vod v Jizeře odběr do hydrocentrály není příliš znát , ovšem pokud jsou slabší léta , Jizera poklesne a pod jezem vody mnoho není , až po hydrocentrálu a pokud jsou roky suché , řečiště pod splavem je takřka bez vody , ale je upouštěno jen tolik vody , aby vodní živočichové přežili ... ( Fotografie - SOkA )
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Provizorní lávka, stavba jezu
Ondřej Stránský - Tam byla lávka i okolo Sokolí skály? Nebo to je nějaká provizorní trať? Stavba jezu?
Tomáš Sábl - To byla pracovní. Využívala se při ražbě železničních tunelů a při stavbě jezu pro vodní elektrárnu.
Karel Jakubů - lávka na snímku je pouze pro účely stavby jezu Masarykovy vodní elektrárny pod Spálovem. Od dob výstavby tunelů by se v takovémto kaňonu řeky dřevěná lávka skutečně tak dlouhou dobu nezachovala.
v létě roku 1910 byla u stezky postavena jednoduchá turistická útulna s verandou , avšak ta poskytovala pouze nejjednodušší občerstvení ...
v sousedství této útulny byla v letech 1921 - 26 zahájena stavba nové Zemské hydrocentrály , kde byla kantýna , ovšem jen pro dělníky ...
Po dokončení výstavby Zemské hydrocentrály bylo proto přikročeno ke stavbě turistického zařízení , které by bylo důstojné pro všechny , kdo ho navštíví ...
a tak v místě bývalých hospodářských stavení byla v roce 1929 vystavěna zcela nová turistická chata s restaurací , která nesla jméno Josefa Crhy , jenž byl zasloužilým činovníkem semilským na poli turistickém ...
nikdo ji nemohl minout , neboť ležela a dosud leží v těsném sousedství Riegerovy turistické stezky ...
V této podobě a stavu vypadala tak až do čtyřicátých let minulého století , kdy byla celkově přestavěna a zvětšena a v posledních letech měla už i jiné pojmenování - hotel Pod Spálovem ..
. tak jak jsme ji znali my mnozí , tak vypadala až do roku 2021 , kdy změnou jejího vlastníka došlo k její celkové rekonstrukci a přestavbě ...
Dovolte mi pár osobních vzpomínek ...
až do roku 2005 sem , na Podspálov , se sjížděly a scházely za těch uplynulých patnáct let od roku 1990 a možná i dříve , mimo turistů a návštěvníků Riegerovy a Palackého stezky , mnohé trampské osady a samozřejmě i mnozí vodáci ...
tehdy zde hotel provozoval Honza Svoboda a byl k nám vcelku vstřícný , často se tady hrálo a zpívalo , nejen mezi námi všemi , ale i pro potěchu a uši ostatních ...
samozřejmě se zde hodně vypilo i projedlo a mnohokrát se nechal ujet i poslední vlak " flamendrák " do návarovského údolí , protože tady bylo dobře, panovala zde dobrá nálada a hodně legrace ...
a to se buď potom spalo po okolí nebo brzy ráno se šlapalo po kolejích nahoru do údolí , ne příliš vzdáleně jako v písničce Wabiho Daňka " Rosa na kolejích " ...
dodnes si moc dobře pamatuji , že k nám na srub na Návarově , který bohužel už nestojí , to bylo 10 592 pražců ...
ale postupně , se změnou doby a stárnutím a odchodem kamarádů buď jinam , nebo " nahoru na zelené pláně k velkému ohni " , začala tradice upadat , sice nezanikla , ale velmi hodně se omezila ...
tak mi zůstaly hezké vzpomínky na toto místo , na starý Podspálov ...A co k tomu , jak to tady vypadá dnes ...
nový majitel do přestavby vložil určitě nemalý peníz , samozřejmě vnitřní vybavení bylo poplatné minulé době ...
ale pranic se mi dnes hotel svou podobou vůbec nelíbí ...
z mého pohledu a když se vrátím k těmto fotografiím , z mého pohledu letitého návštěvníka tohoto místa sem svým vzhledem nezapadá , ani barvou ani svým současným uspořádáním ...
ale je jiná doba , mnozí lidé jsou jiní a dělají jiné věci a koníčky , než my , co je a byl pro nás les a život v něm druhým domovem ..
autor příspěvku Bohumil Přikryl
30.7.2021
Nedávno byl na Riegerově stezce zrekonstruován pramen Antala Staška ... škoda , že mimo něj také trochu nezrevitalizovali jeho okolní prostředí ... na jedné fotografii v jeho okolí , v roce 1932 , tehdejší správci stezky zřejmě nechtěli všechny připravit o zážitky z pohledů na přírodu a scenérie kolem dokola ... černobílé fotografie ukazují předchozí vzhled pramene ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
Možná od některých přijde povzdech , už je to tady zase , ale ...Po založení Klubu českých turistů v Semilech v roce 1909 , bylo mimo jejich prvního počinu , zřízení Riegerovy turistické stezky a těch dalších , stavby Riegerovy turistické chaty na Kozákově , také zřízení říční plovárny už na semilském Ostrově ( on totiž původně náležel Podmoklicím , ale od poloviny listopadu 1916 byl z rozhodnutí okresního hejtmanství přiřknut k Semilům ) ... Říční plovárnu KČT začal stavět v roce 1926 na pravém břehu řeky Jizery u jejího budoucího hlavního řečiště ( původní hlavní řečiště vedlo ještě v této době stále kolem zámku , bylo zasypáno do poloviny třicátých let ) ... stavba trvala skoro tři roky , záleželo na volných finančních prostředcích ... plovárna byla slavnostně otevřena v polovině srpna 1929 , kdy přitom byl slavnostní koncert ... Budova plovárny poskytovala dvacet oddělených kabin k převlékání pro dospělé , dvě společné kabiny pro děti , sociální zázemí ... vedle plovárny bylo dětské hřiště s houpačkami a volejbalový kurt ... v jejím okolí byly rozmístěny lavičky nejen pro plavce , hráče a děti , ale i pro veřejnost ... na plovárně si KČT platil plavčíka , který dozoroval plavce v řece , půjčoval i lodičky a lehátka ke slunění pro návštěvníky ... říční koupaliště mívalo slušnou návštěvnost , ale na počátku 30. let minulého století nemohlo být v provozu , kvůli regulaci obou břehů Jizery , v době světové hospodářské krize ... nakonec postupně zaniklo ... až v šedesátých letech bylo v Podmoklicích svépomocí postaveno městské koupaliště ... od té doby odteklo v řece spousta vody , i městské koupaliště také zaniklo a dnes " se vracíme opět " k říční plovárně , ve velmi spartánské podobě , která nesahá ani na paty bývalé plovárně semilského KČT na počátku minulého století ... ( Fotografie - SOkA )
autor příspěvku Bohumil Přikryl
eště ne tak dávno , stávala u paty skal prvního říckého tunelu , po nichž dnes vedou stoupající stezky skalní ferraty , malebná chatička , po většinu příznivého roku obývána tehdy staršími manželi ... byla jako vymalovaná , kol dokola s upraveným okolím v kamenité stráni a ozdobená květinami , kam se jeden podíval ... mnozí kráčející po stezce a galerii Riegerovy stezky se rádi pokochali pohledem , jenž to ústí skalnatého kaňonu v této scenérii hezky doplňoval ... bohužel , působením vnějších vlivů a zejména některých lidí z blízkého okolí , byla postupně párkrát vykradena , devastována a nakonec vyhořela ... dnes po ní lze najít jen rumiště , kde ještě nějaký čas stával ohořelý komín , jako smutné žalující memento , vůči těm , kteří si neváží skoro ničeho , co jiný pro své potěšení a krásné chvíle svého života tady vybudoval ...
autor příspěvku Bohumil Přikryl
(lokomotiva 534.0432, Železný Brod-Semily, květen 1989)
autor příspěvku Miroslav Fogl