RAD - výcvikový tábor v letech 1939 - 1943
V roce 1935 získal Německý tělocvičný svaz a Svaz Němců v Čechách obecní pás z Galgenbergu přes Strickernanzns Rejn, Beuthenweg a bývalý Asplatz do Rankls Wiese z majetku obce a další parcely ze soukromého majetku. Plánovalo se zde vybudovat školu Gausport pro přípravu učitelek gymnastiky a učitelek gymnastiky. Nivelaci gymnastického a sportovního zařízení prováděl výcvikový tábor Sudetoněmecké dobrovolné pracovní služby Wartenberg od dubna 1935 do roku 1938 a již bylo dokončeno velké gymnastické a sportovní hřiště. Zde Wermer Pohl spolu s Theo Hauckem zřídili jeden z prvních táborů, kde 26. března 1935 začal výcvikový provoz podle vzoru Říšské pracovní služby. Účastníci těchto výcvikových táborů byli ubytováni ve vedlejší přístavbě střelnice. V každém výcvikovém kurzu bylo přibližně 30 mužů. Brzy ráno šli do práce se zpěvem. První sloka jejich písně měla toto znění;
"Když racek krouží nad rybníkem, když se válí německý dub, jsme dán do práce. Wartenbergu, mládežnickému impériu, ukazujeme nové pole."
Po roce 1938 převzala tento gymnastický areál Říšská pracovní služba, vedle postavila druhý gymnastický areál a v přilehlém lese zřídila dva tábory RAD .
Výstavba tábora v roce 1939, používán byl v letech 1940 - 1943, kdy byl zrušen
Ihned po válce inventář tábora RAD včetně kuchyně zajistila a spravovala Městská správní komise Stráž pod Ralskem.
Již v červenci 1945 nařídil předseda Okresního národního výboru V České Lípě V. Franěk, aby byl inventář neprodleně zpřístupněn Ústřední radě odborů.
Správní komise nechala tábor vyklidit a v srpnu téhož roku bylo rozhodnuto o úplatném pronájmu jednotlivých baráků Ústřední radě odborů v Tumově. železničářům z Nymburku a skautům z Prahy.
V archivním materiálu z 3. září 1945 je uvedena nájemní a užívací smlouva na táborová kasárna ve Stráži pod Ralskem mezi Správní komisí města Stráž pod Ralskem jako pronajímatelem a Odborovou radou v Turnově jako nájemcem, pro období tří let (od 1. července 1945 do 30. června 1948).
Dne 15. ledna 1949 bylo zřízeno výcvikové středisko výsadkářů s velitelstvím ve Stráži pod Ralskem, které bylo podřízeno velení výsadkových vojsk.
Bývalý tábor pracovních služeb sloužil v letech 1949-1952 jako kasárenský tábor pro výcvikové zařízení parašutistů (24 kasáren).
Místo bylo v 60. letech 20. století zvýrazněno geologickými průzkumy uranu a obsazením Československa Varšavou. Paktové jednotky vyraženy.
V současné době je část kempu zastavěna novými rodinnými domy, v další části jsou sklady a zbytek je porostlý bukovým lesem. Zbytky betonu a zdí, skryté pod vrstvou jehličí a listí a zarostlé mechem a lesními jahodami, připomínají kemp.
Tu a tam daleko od dnešní zástavby kvetou v lese kosatce, které jistě vznikly původní výsadbou v kempu. Tehdy tam vznikly předzahrádky a parkovací plochy.
RAD-SUDETONĚMECKÁ DOBROVOLNÁ PRACOVNÍ SLUŽBA-WARTENBERK AM ROLL A TAKÉ ŠKOLA VUDCŮ MLÁDEŽE Stráž pod Ralskem
Roku 1935 se podařilo jistému Ruthovi (Ještě jako řediteli TBA a ještě také obrmanovi župy Ještěd -Jizera)domluvit společně s Theo Hauck a Werner Pohl s Vartenberským starostou, že skupina FAD dostane ideální pozemky na výstavbu tábora.Místo se nacházelo ve volné krajině nedaleko rybníka,pod horou Ralsko ,porostlou bukovými lesy.Ruthovi se tak splnil velký sen.Jeho představa byla taková, že hora Ralsko se tyčila jako válečník nad svým věrným lidemA z tábora Wartenberka budou mladí muži hledět na Ralsko jak na prostý pomník ze světové války na jeho vrcholu.Jim bude symbolem jejích vlastní odvahy, krásy a svobody.V těch letech byla v okolí Sudet velká nezaměstnanost.A Ruth chtěl dát mužům krátkou pracovní příležitost.Za první rok 1935 se síť těchto pracovních dobrovolných táborů v německém Československu rozrostla na 17 pracovnich táborů a hostila téměř 700 nezaměstnaných můžu.
V roce 1937 pak dosáhla 43 táborů a 1168 dobrovolníků Ale začátkem roku 1938 kvůli financování klesl na polovinu.Ale zpět k RAD 2/375 na Wartenberku Když tedy v roce 1935 získal zdejší pozemek německy gymnastický svaz v Čechách na Vartenberku.Započalo tak budování regionální sportovní a pracovní školy.Tábor byl otevřen 25. března 1935.Předcházela jí krátká avšak intenzivní náborová kampaň Do prvního výcvikového kurzu se mohli hlásit pouze nezaměstnaní turneři.Přihlásilo se přes sto dobrovolníků.Z nichž krajští dietwartové vybrali třicet sedm dobrovolníků Prvních sedmdesát osm dobrovolníků dorazilo do Wartenberku brzy ráno v chladném a mlhavém počasí.Ruth je jako župní obrmann nadšeně přivítal a rovnou jim řekl, že turneři vybudují tábor,z něhož vzejde celé hnutí pracovních táborů v zemi.Muži pak dostali svůj první úkol.Vzali lopaty a kolečka a šli na zmrzlý stavební pozemek.Tady prováděli terení úpravy a budování turnerského cvičiště.V průběhu prvních osmi týdnů vedl tábor pevnou rukou Theo Hauck, dřívější člen Jungenschaftu, vůdce turnerské mládeže a bývalí důstojník Československé armády.Dobrovolníci každé ráno od pěti hodin ráno pracovali na stavbě.Když pochodovali na svá pracoviště zpívali píseň.A jeden z refrénu zněl Když racek pláče nad rybníkem, když německy dub šustí na břehu,jsme připraveni k práci Ukazujeme Wartenberku království mládeže a nové hřiště.Odpoledne trávili dobrovolníci na " duchovním výcviku".Kde se probíraly diskuze na aktuálních tématech.Často přednášeli lektoři Ruth a Pohl.A večer společně odpočívali.
Z prvních čtyřech kurzů vzešlo 117 táborových vůdců, včetně mnoha netunerů.Během té doby se přemístily masa zeminy,aby se vyrovnal pozemek pro stavbu školy.Tento Wartenberský tábor tak ukazoval dva aspekty sociální a vzdělávací Muži ve věku osmnáct až třicet let měli dostat krátkodobou pracovní příležitost.A tím se měl zmírnit dopad na nezaměstnanost v Sudetech .Hauck ve svých pravidelných zprávách vyjádříval pochvalně o postupů prací a dobré pospolitosti, která se zde tvořila.V jeho očích zde budoval nový tip mužů zvláštní kvality.A zdejší služba je zušlechťovala práci Cílem byl všestraný muž -osobnost charismatická.Tábor se účastnil několika slavnosti a turnerských soutěžích župy Ještěd -Jizera,kde se dostávali do čela prvních příček.Po roce 1938 se postavilo hřiště druhé a v přilehlém lese postavily dva tábory RAD 24 baráku.Věřejně šířené fotografie z Wartenberku zdůrazňovaliy disciplínovanou pospolitost, která zde vládla.Jejich časté heslo bylo "Chceme být vojáky práce.Lopaty a motyky jsou naše zbraně a s nimi budeme bojovat za vítězství pracovní služby"V roce 1938 byl přestavěn vchod do budovy schützenhaus a budova byla zakoupena.V roce 1940 říšská pracovní služba zbourala past na střely,byla to vyvýšená zeď na obranu obyvatel.
Tím získali další prostor pro slavnostní akce V roce 1943 pár vůdců mládeže z Wartenberka bojovalo u Dolního Štírska Po roce 1945 byl inventář tábora RAD zajištěn a spravován správní komisí města Stráže pod Ralskem.(Wartenberk am Roll).V červenci 1945 nařídil předseda okresního národního výboru v Lípě tábor a inventář neprodleně zpřístupnit ústřední radě odborů.Správní komise nechala tábor vyklidit a v srpnu 1945 se rozhodlo o pronájmu jednotlivých baráku.Do roku 1948 byly táborové kasárny pronajaty odborové radě z Turnova.15.ledna 1949 zde bylo zřízeno výcvikové středisko parašutistů Československé armády.Do roku 1952 byl využíván jako kasárenský tábor.Vojaci tady měli 24 kasáren Poté celou situaci změnila okupace vojsk Varšavské smlouvy a také geologický průzkum.Dnes je část tábora zastavěna domy,sklady a zbytek je pokryt bukovým lesem a borovici.Pozůstatek jsou třeba kvetoucí kosatce, jež pocházeli z původního tábora,kde byl i předzahrady.
autor příspěvku Zdeněk Kresáč
Stráže pod Ralskem a 11. tanková brigáda (byla složena ještě z vojáků bojujících ve druhé světové válce u 1. čs. obrněné brigády).2. června 1946 bylo uvedeno do provozu (výcvikový rok započal až 1. října) Tankové učiliště. Mimochodem, právě zde sloužil v roce 1946 i aspirant vojín Emil Zátopek.Do 19. září 1968 musela čsl. armáda uvolnit kasárna v Mimoni, Stráži pod Ralskem, Hradčanech a Kuřívodech. Během října 1968 přijely do Ralska dalšíkolony Rudé armády. U Jablonce u Mimoně vybudovali Sověti sklad jaderných hlavic. Okupace trvala přes 21 let.Ve Stráži pod Ralskem zaskočili Sověty nad ránem volyňští Češi. Když se ruský poručík dožadoval vstupu do kasáren, okřikl ho v ruštině místní "Volyňák", plukovník Kobulej: "Co tady křičíš. Postav se do pozoru a podej hlášení plukovníkovi Varšavské smlouvy!"Tento a další "kousky" dosluhovaly v Rotě ošetřování a udržování techniky, 4. tanková základna (VÚ 7346), Stráž pod Ralskem. Snimky jsou z VVP Jezová (u Mimoně). T-34/85 Foceno 1967
autor příspěvku Zdeněk Kresáč
Výsadkové učiliště ve Stráži pod Ralskem
archiv Zdeněk Kresáč
Od svého vytvoření musel pěší prapor 71 vedle výcviku,budovat výcvikovou základnu. Těžiště prací bylo položeno do Stráže pod Ralskem a Hradčan, kde mělo vzniknout středisko vzdušného výcviku nazývané padáková škola, ale potřebná zařízení se budovala také v Zákupech. Tíha prací spočívala na vojácích výcvikové a velitelské roty, kteří nastoupili k jednotce v říjnu 1947. S některými náročnějšími pracemi jim pomáhaly zákopnické jednotky vyčleněné velitelstvím pěchoty. Díky nezměrnému úsilí všech i různým improvizacím se do poloviny roku 1948 podařilo výcvikovou základnu vybudovat tak, že byla schopna zajistit potřebný výcvik. Tvořily ji překážkové dráhy, střelnice pro pudovou střelbu, můstky pro nácvik doskoků a parakotoulů, trenážéry, makety trupů letadel, ženijní cvičiště, házeliště ostrých ručních granátů i další zařízení. 1. října 1949 byl výsadkový prapor 71 reorganizován. Došlo ke zrušení výcvikové roty a namísto roty těžkých zbraní byly vytvořeny kulometná rota a rota doprovodných zbraní s minometnou, protitankovou a tarasnicovou četou.1.dubna 1948 byly vedle výcvikové roty, jíž vele.l kpt. Josef Černota, vytvořeny také 1.–3. výsadková rota s veliteli por. Adolfem Štětkou, por. Františkem Mansfeldem a npor. Janem Vavrdou, rota těžkých zbraní, v jejímž čele stál por. Karel Hykele a náhradní rota vedená kpt. Karlem Hůlkou. Velitelem padákové školy v Hradčanech se stal npor. Jaroslav Pešán a nově byl zřízen padákový sklad (stanice) v Borečku, jemuž velel por. Vladimír Maděra.Velitelem úderné a později výcvikové roty byl kapitán Josef Černota. V roce 1950 byl z armády propuštěn.V lednu 1949 bylo ve Stráži pod Ralskem zřízeno Výsadkové učiliště, jehož součástí se staly úderná rota a výsadková a padáková škola, zajišťující výcvik nových příslušníků výsadkového vojska. K učilišti patřila také padáková stanice v Borečku, kde se centrálně sušily, balily a uskladňovaly padáky.
Poslední účastníci výcviku opustili učiliště v září 1952.
Poté zde byla 4.tanková základna
autor příspěvku Zdeněk Kresáč
PLUKOVNÍK FRANTIŠEK MANSFELD
Další významná osobnost výsadkového učiliště ve Stráži pod Ralskem Narodil se 23. 11. 1925 v obci Bezno u Mladé Boleslavi, kde absolvoval reálku a obchodní školu. Na jaře 1943 se zapojil do činnosti odbojové organizace, po skončení školy přešel do ilega-lity a koncem války se aktivně zúčastnil bojů na Turnovsku.
V říjnu 1945 byl přijat do Vojenské pěchotní akademie. Po vystudováníakademie velel od srpna 1946 četě u 11. samopalnického praporu. V květ-nu 1947 absolvoval kurz velitelů ženij-ních čet a jako ženista přišel do Zákup připravovat prostory pro nové vojsko - výsadkáře. Našel tam svůj osud, stal se výsadkářem.Po absolvování přeškolovacího kurzu výsadkového vojska byl v březnu 1948 ustanoven velitelem 2. výsadkové roty 71. výsadkového praporu. Od dubna 1950 pak zastával funkci náčelníka štábu a v následujícím roce (po ab-solvování kurzu velitelů oddílů) byl jmenován zástupcem velitele 65. výsadko-vého praporu.
Po dokončení Akademického kurzu vyšších velitelů se v září 1953 stal zá-stupcem velitele 22. výsadkové brigády MNO. Od října 1954 do prosince 1970 střídavě velel 22. výsadkové brigádě a 22. výsadkovému pluku. V letech1962-1963 absolvoval další vyšší Akademický kurz ve VA AZ a zvýšil si tak svoji vojenskou klasifikaci.V letech 1971-1975 se stal náčelníkem štábu a poté velitelem VVP Mimoň, později byl přemístěn k Hlavnímu týlu MNO. V dalších letech do roku 1984 velel Vojenskému újezdu Ralsko, dnem 1. ledna 1985 byl pře-ložen do zálohy. Žije se svou ženou v centru "výsadkářského kraje", v České Lípě. Každoročně se na setkání s ním sjíždějí do Starých Splavů jeho vojáci z 71. praporu, ať žijí v Čechách, na Slovensku nebo i v zahraničí.K jeho velitelským schopnostem patřil především vyvážený poměr k pod-řízeným, k velitelskému sboru stejně jako k vojákům, které uměl citlivě vést k iniciativě a k dobrým výsledkům na svěřených funkcích i ve výcviku. Patřil k velitelům, kteří na své okolí působí především osobním příkladem a mimo-řádnými osobními vlastnostmi - pracovitostí, přímostí v jednání a zodpověd-ností. Byl charismatickou osobností, obdařený přirozenou inteligencí. Byl výsadkový patriot v tom nejlepším slova smyslu. Vysokou náročnost spojoval s péčí o podřízené a dovedl se za ně i rvát. A jeho vojáci na svého velitele nedali dopustit.V této době však musel svádět neustálé boje s nadřízenými o zajištěnípodmínek pro kvalitní výcvik a jeho materiální zabezpečení, což vůbec nebylo snadné.
Ještě zřetelněji se jeho vlastnosti projevily v srpnu 1968, v období vstu-pu sovětských vojsk do posádky Prostějov. V této mimořádně vypjaté situaci se plně zúročila předcházející výchova, tvrdý výcvik výsadkářů, pevná kázeň a stmelení velitelského sboru. Plně se osvědčilo jeho diplomatické umění při jednání s cizími vojsky. Jeho zásluhou se tak zabránilo možným negativním následkům.Během své vojenské služby obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání a medailí. Pro všechny vojenské výsadkáře zůstává nezapomenutelným pokračovatelem tradic zakladatelů výsadkového vojska generálů Karla Palečka a Rudolfa Krzáka i plukovníka Josefa Černoty.
autor příspěvku Zdeněk Kresáč
PLUKOVNÍK JOSEF ČERNOTA
Narodil se 1. 8. 1916 v Břeclavi ve skromných sociálních poměrech, ve svém dorosteneckém věku se vyučil krejčím. Přestože byl špičkovým cvičencem Sokola a vynikal velkou silou i neobyčejnou hbi-tostí, u odvodu dvakrát neuspěl. Krátce po německé okupaci přešel do Polska, kde vstoupil do čs. jednotky. Záhy pokračoval dál, přeplavil se do Francie a krátce slou-žil ve francouzské Cizinecké legii. Když vypukla válka, zúčastnil se bojů na frontě u čs. pěšího pluku 2. Po evakuaci do Velké Británie byl zařazen k 2. rotě 2. pěšího pra-poru a absolvoval několik československých a britských armádních kurzů.Na podzim roku 1942 byl vybrán na výcvik pro plnění zvláštních úko-lů. Po absolvování sabotážního kurzu a parakurzu se vrátil ke svému útvaru, kde byl přeškolen na tankistu. Až v květnu 1944 jej kontaktoval kapitán Otisk s nabídkou účasti v paraskupině WOLFRAM. Nabídku přijal, opět se zúčastnil několika kurzů a 13. září seskočil se svou skupinou v Beskydech, kde plnili úkoly v součinnosti s partyzánskými skupinami.
Po válce zůstal v armádě, krátce působil na MNO ve II. odboru, ale brzy byl přidělen do Vojenské akademie v Hranicích jako učitel bojové zdatnosti a instruktor boje zblízka. V září 1947 se dozvěděl, že se v čs. armádě tvoří výsad-kové jednotky a okamžitě se k nim přihlásil. Byl převelen k 71. výsadkovému praporu v Zákupech a bydlel ve Stráži pod Ralskem,kde byl jmenován do funkce velitele úderné, později vý-cvikové roty. Byl k tomu předurčen válečnou zkušeností, profesionální znalostívšech druhů zvláštního boje, skvělou fyzickou kondicí a chlapskou povahou náročného, ale tolerantního velitele. Tím, že se ocitl v čele všech přeškolova-cích a instruktorských kurzů, pronikly jeho netradiční výcvikové metody až nanejnižší stupeň velení a vytvořily základ výcvikového režimu všech jednotek. Stal se výraznou postavou výcvikového programu výsadkových jednotek a po letech jejich symbolem i legendou.Přesto, že byl vynikajícím vojákem a velitelem, byl 12. 10. 1950 ve věku 34 let bez udání důvodů propuštěn do zálohy v hodnosti štábního kapitána a až do důchodu pracoval v zemědělství a ve stavebnictví. V říjnu 1990 byl Josef Černota povýšen do hodnosti plukovníka v záloze. Zemřel ve své rodné Břeclavi dne 22. 10. 2001.Plukovník Josef Černota byl dvakrát vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem Francie a Velké Británie, Čs. medailí Za zásluhy II. st., Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.
autor příspěvku Zdeněk Kresáč
