O frýdlantské vodě 

Frýdlantské vodě musí být věnována zvláštní kapitola. Dostala se totiž do písní a s nimi u do světa. To když po velké povodni v roce 1858 napsal František K. Hudský z Lomnice následující sloky kramářské písně: 

11. Od Weisbachu přes Hejnice k Raspenavi a Fridlantu voda šestnáct domů Vzala, mlýn mosty a fabriku. Sto centů kameny těžké byly jsou z místa hnury, též stotřicet sáhů dříví byly pryč odnešeny. 

12. V městě Fridlantu těch domů jest pět, co shořely? Voda jich sedm pryč vzala, a ty byly kamenný. Ani tu nestojej grunty, i ty jsou vyplavený, ach, ti lidé naříkají, jsou žebráci hotoví.

Musela to tehdy být asi opravdu obrovská povodeň, škody totiž byly vyčísleny na obrovskou částku převyšující dvě stě tisíc tehdejších zlatých. Voda prý odnesla i starodávnou sochu sv. Jana Nepomuckého z mostu u pivovaru. Vyděšení lidé se uprostřed mohutného hukotu v panice ukrývali na střechách domů. Pomoc však dlouho nepřicházela a uprchlíci se pomalu loučili se Životem. Spásou pro ně byla až záchranná četa, kterou přivedl c. k. finanční úředník Josef Watzke, odměněný později jako "zachránce životů v povodni", řádem Stříbrného kříže za záshihy. Povodně přicházely do Frýdlantu v takřka pravidelných intervalech, lidé se s nimi, ač neradi, naučili žít. Velká voda vyhnala frýdlantské občany z jejich domovů v letech 1562, 1570, 1651, 1673,1675, tři dny se držela vysoká vodní hladina roku 1688, teprve poté se mohli postižení pustit do sušení svého navlhlého majetku. Velká potopa roku 1702 zaplavila okolí Smědé od Bílého potoka až po Frýdlant a strhla i některé mosty. Povodně většího Či menšího rázu se Frýdlantu nevyhly ani v 19. a 20. století. Roku 1913 stoupla hladina řeky o více než 180 cm, lidé si výšku vodního sloupce tehdy zakreslovali na památku na zdi svých domků. Podobné značky lze dodnes spatřit na jednom dřevěném domku poblíž vodního díla Harta. V městském museu jsou dodnes opatrovány fotografie znázorňující škody záplav v roce 1876. 
Na velkou vodu, která se Frýdlantem proběhla 4. července 1958, si mnozí starší vzpomenou dodnes. Vodní živel nejen odnesl starý dřevěný splav pod zámkem, ale také podemlel nedaleký železniční násep. Do rozběsněných vln Smědé se tehdy zřítila lokomotiva jednoho z tudy projíždějících vlaků, vagony naštěstí zůstaly stát na kolejích. Když ocelový kolos dopadl na kamenité dno, táhle zapískal, to jako by chtěl vzdát poslední poctu třem mrtvým v jeho útrobách. 
Ale nejsou ve Frýdlantě jen povodně, říčka Smědá je po většinu roku jen mírným vodním tokem, dítětem jizerskohorských rašelinišť, jejichž hnědavá voda jí také dala dnešní jméno. Název však není původní, ještě ve středověku se jí krásně slovansky říkalo Wietew, z čehož později vznikli název německý - Wittig. Smědá vždy oplývala dostatkem ryb, všechny frýdlantské vlastivědné knihy tvrdí, že osadu Frýdlant ve skutečnosti založili pradávní rybáři. Nedaleko kostela, v místě nádherného lipového parku, tam, kde jsou dnes břehy řeky spoutány žulovými kvádry, stávala ještě v krátkém období po poslední válce Rybářská ulička, dřevěné chatrče vonící vodou a rybinou. Domky byly později odstraněny, sláva frýdlantských rybářů pohasla.

Ještě jedno místo je ve městě Frýdlantu spojeno se starými rybáři, ulič ka nedaleko zámku, která se ještě na mapách z počátku tohoto století nazývá Fischergängel. Před mnoha desítkami let tam kdesi ve své chalupě, obklopené sušícími se sítěmi, žil panský rybář Schmid. Dnes je blátivá cesta, odbočující z raspenavské silnice u Zámeckého rybníka doleva, osamocena, rybářova chýše spadla dávno před 1. světovou válkou. 
Kromě potoka Řasnice, který pramení kdesi daleko na polských hranicích a své jméno získal od pojmenování Lužických Srbů, jsou ve Frýdlantě a jeho okolí i větší či menší potůčky beze jmen nebo se starobylými, dávno zapomenutými názvy v místním dialektu. V minulosti, v letech vodních sil, měly velký význam i frýdlantské náhony. Nejstarší z nich je asi ten mlýnský začínající pod zámkem a vracející u kostela vodu zpět do Smědé. 

O rybářství a frýdlantských rybnících byla již zmínka v souvislosti s Albrechtem z Valdštejna a jeho rybím hospodařením. Z mnoha starých rybníků se do současnosti moc nezachovalo, nicméně přímo v bezprostředním okolí města je jich dodnes pět. Zámecký rybník v překrásném parku, Cihlářský rybník na Hágu připomínající starou, dávno zaniklou cihelnu, rybník v Tongrundu, Kapří rybník na východ od města a Hammerteich, malá louže nedaleko hřbitova. Všechny tyto rybníky však, jak se zdá, pamatují lepší časy a hospodáře. 
Lidé si vodu obvykle spíše než s potoky a dnes blátivými rybníky spoJují s uhašením žízně a očistou těla. Ne vždy však voda proudila z chladných kohoutů přímo v domácnostech frýdlantských občanů. Cesta vody k lidem a lidí k ní byla v minulosti složitá. 
Roku 1561 byla na náměstí vyzděna z kamenů a cihel velká studna s kamenným zábradlím. Ta však brzy nestačila potřebám obyvatel, a tak byla na Taschenbergu, což je vyvýšenina v Havlíčkově ulici, zbudována jímka a z ní byla voda svedena potrubím z arnoltických borovic do nádrží ve městě. Později bylo využito ještě dalších pramenů a ve Frýdlantě se postupně rozrůstala síť kamenných "kašniček", která zásobovala obyvatele vodou až do první poloviny tohoto století. "Frýdlantské kašničky" se na mnohých místech, vyschlé a toužící po vodě, dochovaly dodnes. Z jedné z nejkrásnějších, kdysi obrostlé břečťanem a ozdobené sochou sv. Floriánka, zbylo v Děkanské ulicí pouhé torzo. Dnešní lidé by vodou z kamenných žlabů asi pohrdali, vždyť jen ti podivínští chodí dodnes s láhvemi pro dobrou "kamennou" vodu ke studánce nedaleko splavu, které se dříve říkalo Ledový pramen a dnes U mužíčka. 
Povídání o vodě uzavřou frýdlantští lazebníci, lidé, bez nichž by se neobešlo žádné středověké město. Stará lazebna bývala od roku 1504 v domě číslo 10 v Kostelní ulici. V 17. století bylo též možno navštívit lázně v dnešní ulici Svatopluka Čecha, která se právě kvůli nim nazývala Badergasse. Také lazebník Christoph Nosius si v roce 1643 otevřel svoji provozovnu v domku poblíž horní brány v ulici vedoucí k zámku. 
Dnes je konec starodávným frýdlantským lázním a lazebníkům, osaměly i kamenné kašničky, pomalu zarůstají i staré náhony. Ve Frýdlantě zůstali jen překrásní pstruzi pod mostem u sokolovny a voda v kašně prapodivného tvaru na náměstí. 

Zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996

Dne 7. srpna 2010 postihla Frýdlant v Čechách ničivá povodeň, která byla důsledkem extrémních dešťových srážek. Během krátké doby spadlo velké množství vody, což způsobilo rozvodnění řeky Smědé a dalších menších toků v oblasti. 

Povodeň zasáhla nejen Frýdlant, ale také okolní obce, jako Raspenavu, Hejnice a další části Libereckého kraje.Voda zaplavila domy, silnice, mosty a další infrastrukturu. Mnoho lidí muselo být evakuováno ze svých domovů, protože hladina vody rychle stoupala. 

Povodeň způsobila značné materiální škody, zničila majetek obyvatel a narušila život v postižené oblasti. Místní hasiči, záchranáři a dobrovolníci pracovali nepřetržitě na záchraně lidí a odstraňování následků povodně.Situace byla velmi vážná, protože některé oblasti byly zcela odříznuty od okolního světa kvůli zničeným komunikacím. Povodeň si také vyžádala lidské oběti. Následky této přírodní katastrofy byly dlouhodobé, a obnova postižených oblastí trvala měsíce.Povodeň ve Frýdlantu v Čechách v roce 2010 zůstává jednou z největších přírodních katastrof, které postihly tuto oblast, a dodnes je připomínána jako smutná událost v historii regionu.