Pivovar Rohozec
Jak to všechno začalo?
Aneb Původní pivovar hostinských Příběh našeho pivovaru sahá až do roku 1850, kdy jej v Malém Rohozci založil Ferdinand Unger. Rodinná tradice pokračovala skrze dvě generace – až po Karla Ungera mladšího, který v roce 1910 přetvořil pivovar i přilehlý velkostatek na akciovou společnost. Tak vznikl Společenský pivovar Malý Rohozec z Turnova, jeden z moderních pivovarů tehdejších českých zemí.Po znárodnění v roce 1948 se Rohozec stal součástí Severočeských, později Východočeských pivovarů. Následovala dlouhá etapa centrálně řízeného pivovarnictví.
Po roce 1994 přešel pivovar do soukromých rukou, ale bez výraznějšího rozvoje a brzy se ocitl na hraně zániku.Zlom nastal 1. července 2004. Nově vzniklá společnost PIVOVAR ROHOZEC, a.s. investovala do technologií, zázemí i značky samotné. To nejdůležitější ale zůstalo: pivo se tu vaří poctivě, tradičně a bez zkratek, jak tomu bylo už na počátku 20. století.Dnes pivovar znovu žije. Historický areál vítá návštěvníky, nové fasády i pivovarské hodiny nad vstupem připomínají naši slavnou minulost. Rohozec je a zůstává srdcem Českého ráje.
Pivovar Rohozec: Od tyfu k triumfu, od bankrotu k bublinám
Pivovar Rohozec je jako ten kamarád, co se pořád dostává do průšvihů, ale nakonec se z toho vždycky nějak vyhrabe. Jeho historie je plná zvratů, od slavného začátku přes tyfus, šlechtické tituly, pivovarské kartely, zestátnění, bankrot až po velkolepé znovuzrození. Tak si dejte pivo (ideálně Skalak nebo Podskalák) a pojďme na to!
Začínáme s tyfem a šlechtickými tituly
Příběh pivovaru začíná v roce 1850, kdy Ferdinand Unger, velkostatkář a obchodník se sklem, rozhodl, že sklo už není dost cool a založil pivovar. Jenže hned na startu to nešlo podle plánu – Ferdinand se slavnostního otevření nedožil kvůli epidemii tyfu. Smůla. Pivovar tak přešel na jeho syna Karla Ungera, který měl na rozdíl od svého otce štěstí nejen na zdraví, ale i na pivovarské úspěchy. Pivo z Rohozce se vyváželo až do Německa a Francie a Karel si za své zásluhy vysloužil šlechtický titul. Prostě pivovarník, co to dotáhl až na "lorda".
Hostinští vs. pivovarský kartel: Bitva o Rohozec
Když přišel rok 1907, začala se situace trochu komplikovat. Alois Housa ze Semil a Pavel Skrbek z Bítouchova, oba hostinští, si řekli: "Proč bychom kupovali pivo od nějakého pivovarského kartelu? Postavíme si vlastní pivovar!" A tak se začalo hledat místo podél řeky Jizery. Nakonec však místo stavby nového pivovaru přišla nabídka odkoupit rovnou ten rohozecký. Karel Unger si asi řekl: "Proč ne?" A v roce 1909 bylo rozhodnuto – hostinští koupili pivovar i přilehlý velkostatek za 900 000 korun českých. To muselo být tehdy pořádné množství grošů!
Válečné trable a akciová společnost
Pivovar se pod vedením hostinských docela držel, ale válečná období mu moc nepřála. V roce 1924 se transformoval na akciovou společnost, což zní jako krok vpřed. Jenže špatné investice přivedly pivovar do finančních problémů. Naštěstí se podařilo navýšit základní jmění a v roce 1935 už pivovar vystavoval téměř 43 000 hektolitrů piva. To ho zařadilo na 27. místo z 328 československých pivovarů. Sice už nebyl v první dvacítce, ale pořád to byl slušný výkon.
Zestátnění: Když socialismus zaklepe na dveře
Pak přišel únor 1948 a s ním zestátnění. Pivovar byl zařazen do skupiny Severočeské pivovary, což zní jako něco z Orwellova románu. Výstav sice vzrostl na 100 000 hektolitrů ročně, ale investice byly pozastaveny a pivovar začal chátrat. Prostě klasický příběh socialistického hospodaření: "Všechno patří všem, takže vlastně nikomu."
Privatizace: Když se věci začnou kazit
Rok 1989 přinesl privatizaci a s ní i velké naděje. Jenže noví majitelé pivovarnictví nerozuměli a viděli v pivovaru jen způsob rychlého zisku. Výsledek? Dluhy, konkurzní řízení a technický stav pivovaru připomínající ruiny Pompejí po výbuchu sopky.
Zázrak roku 2004
A pak přišel rok 2004 – moment, kdy se karta konečně obrátila. Pivovar odkoupili současní majitelé, kteří měli nejen peníze, ale i rozum (což u předchozích majitelů trochu chybělo). Byla založena akciová společnost PIVOVAR ROHOZEC, a.s., a začalo se investovat do kvality výroby a obnovy tradičních značek SKALÁK a PODSKALÁK. Pivovar se postupně opravil, kvalita piva se stabilizovala a věhlas Rohozce se vrátil.
A co dnes?
Dnes je Pivovar Rohozec opět v plné síle a jeho pivo chutná stejně dobře jako za časů Karla Ungera. Takže pokud si chcete připít na příběh plný zvratů, dejte si Skalak nebo Podskalák – pivo s historií, která je stejně bohatá jako jeho chuť.
Na zdraví! 🍻