Petřín

Rozhledna Petřín v Jablonci nad Nisou je součástí restaurace, která byla postavena v roce 1906 na stejnojmnenném návrší. V roce 2000 byl celý objekt opraven a nově otevřen. Vyhlídková věž je vysoká 20 metrů a vede na ni 91 schodů. Je odtud nádherný výhled na Jablonec nad Nisou a na okolní Jizerské hory.
Rozhledna se nachází v jižní části města (Vrkoslavice). Dostaneme se k ní z ulice Pražská, když odbočíme do ulice U Pískovny, následně vpravo do ulice Stavební a po chvilce jízdy zahneme vlevo do ulice Petřínská. Ta nás zavede až na parkoviště u restaurace.

zdroj:https://rozhledny-cr.wz.cz/rozhledny/jpetrin/jpetrin.html

Jablonecký Petřín 1961

Rozhledna Petřín stojí nad Jabloncem nad Nisou na kopci pův. zvaném Nickelköppe. (Tento název prý vznikl podle jména jistého ševce Nickelschustera, který bydlel poblíž. Jeho domku se mezi lidmi s nadsázkou říkalo Nickelburg a kopci pak Nickelköppe). Rozhlednu zde nechal postavit spolu s restaurací r. 1906 podnikavý německý hostinský Richard Fellinghauer. Vyhlídková restaurace "Zur Nickelkoppe" se stala rychle oblíbeným výletním místem i místem pro jednání obchodníků s bižuterií. V dalších letech však místo ztratilo na oblibě a měnilo jak majitele, tak jména (Öserwarte, Hohenwarte). Po r. 1945 sloužil objekt jako dětský domov. Jako restaurace začal opět fungovat v pol. 60. let 20. stol., kdy jej provozoval státní podnik "Restaurace a jídelny" již pod novým názvem Petřín.

(autor příspěvku Jiří Peterka)

Secesní vyhlídkovou věž na Petříně také pozdější přestavby "uvěznily" ve hmotě budov restaurace. Je zajímavé, že navzdory vší snaze se doposud nepodařilo odhalit autora projektu tohoto objektu; neuvádějí jej ani historické ročenky, ani nové publikace znalců rozhleden. Původní plány tohoto objektu v jabloneckém stavebním archivu také chybí... To umožňuje si zaspekulovat, jestli by náhodou Petřín nemohl patřit mezi Hemmrichovy krásky, byť je secesní architektura samotné restaurace ostatním návrhům tohoto architekta hodně vzdálená.

Petřín jablonecký lázeňský švihák 

VYLOŽENĚ JSEM SI UŽÍVAL ONU ZVLÁŠTNÍ POHODU pravého poledne, která je v našich krajích neobvyká. Nad Jabloncem se tetelil vzduch, přišel jeden z mála opravdu horkých dní tohoto léta. Vedro vyhnalo lidi z ulic kamsi k přehradě, a tak jsem za celou tu strmou cestu z města na Petřín opravdu nikoho nepotkal. Vlastně jsem šel z práce na oběd; v tmavém obleku a s kravatou uvázanou okolo krku; jako kdybych rovnou vypadl z ročenky horského spolku, tak někdy z roku 1905. Celý uřícený jsem stoupal do strmého kopce; vůbec nechápu, jak v takovém oblečení tehdy mohli chodit na horské túry. Ale nahoře — to je paráda. Větřík profouknul vedro do snesitelna; sedl jsem si ke stolečku, kde v tomto překrásném dni evidentně lelkovalo několik dalších hostí — seniorské párečky si nadšeně vyprávěly o cestování po Jizerkách a krásně komolily zdejší názvy, prostě evidentně nešlo o našince. Objednal jsem si malé pivo a zapadl do křesílka. Za zády vyhlídkovou věž a před očima — nádherné panorama celých Jizerských hor a jablonecké domy hned "pod nosem". Musím přiznat, že v tomto Petřín dalece přesahuje výhled z Černé studnice; tady má člověk město nadosah, sousedům do polívky může téměř nakouknout. A ty noci — rozsvícené město přímo u nohou; za ním temná hradba hor, v černé mase tu a tam blikající okénko horské chalupy. S malou plzní v ruce jsem se v tom letním lázeňském prostředí procházel po vyhlídkové plošině před petřínskou restaurací. Na oběd jsem po té cestě vlastně už ani neměl čas, vše jsem prolelkoval, jak jsem po vyhlídce poskakoval nadšený z Jizerek, léta a toho, že jen uprostřed Jablonce lze utéci z civilizace k horské chatě s roz hlednou. Stojí za to, pořádat sem v obědových pauzách veselé výlety v přestrojení za starobylého turistu v saku a polobotkách. 

autor příspěvku Marek Řeháček

Zatímco Černá studnice je často připodobňována k Ještědu, bývá jablonecký Petřín přirovnáván k Liberecké výšině. Řekl bych, že to je srovnání sice logické, ale ve skutečnosti ne úplně přesné. Vyhlídková věž s velkou restaurací postavená na jižním okraji Jablonce nad Nisou s městem mnohem více žije a sdílí jeho prostor, než v lesích opuštěná hradní hláska Liberecké výšiny, k níž jen občas zabloudí osamělý turista či venčič psů. Restaurace s rozhlednou na Petříně je vlastně jakýmsi protipólem vyhlídkové věže nové radnice a součást osy čtyřech jabloneckých věží tvořené oběma radnicemi a kostelem z tmavočervených cihel. Je "detektivním očkem, které nahlíží každou chvíli do životů Jablonečanů; stačí si sednout do velkého zasedacího sálu ve druhém patře radnice; skrze velká okna v každém okamžiku nakukuje dovnitř z protějšího svahu. 

Petřín stojí na vrcholu 618 metrů vysokého kopce, spadajícího od jihu až k řece Nise protékající centrem Jablonce. V minulosti toto místo ovšem bývalo součástí sou sední obce Vrkoslavice a na mapách bylo pojmenováno poněkud záhadně Nickelkoppe. Toto jméno prý vzniklo kdysi v dávné minulosti, kdy na holém kopci žil ve své nuzné chalupě švec, kterému horalé z Vrkoslavic říkávali Nickelschuster — Schuster je v němčině právě obuvník a Nickel by podle všeho mohla být zkomolenina německé podoby jména Mikuláš. Ševcův domek na vrcholu naproti Jablonci byl navzdory své velikosti doslova dominantou, stejně jako dnes restaurace s rozhlednou; horalé jej proto nevážně nazývali Nickelburg neboli Nickelův či Mikulášův hrad. Z tohoto jména se pakpodobně jako na Královce — vyvinul i název Nickelkoppe čili Nickelova kupa. Je přitom zajímavé, že úplně stejně se německy jmenoval jizerskohorský kopec Severák, o němž se kdysi uvažovalo jako o místě, kde by mohla stát vyhlídková věž, postavená však nakonec na Slovance. 

Na přelomu 19. a 20. století na Nickelkoppe vrkoslavický Okrašlovací spolek zřídil parčík s lavičkami. A protože z něj býval i bez jakékoliv rozhledny velmi hezký pohled na celý Jablonec a Jizerské hory, stalo se místo oblíbeným cílem nedělních vycházek lidí ze širokého okolí. Toho chtěl využít jistý Richard Fellinghauer, který zde začal roku 1906 stavět výletní restauraci, u které — jak bylo v té době obvyklé — měla být vyhlídková věž. Podnik nazval podle původního názvu místa — Bergrestaurant Nickelkoppe Seidenschwanz čili Horský restaurant Nickelova kopa Vrkoslavice. 

Zvláštní bylo, že o stavbě horského restaurantu nechtěl tehdy hrdý Jablonec jakoby vůbec slyšet. Přestože objekt vyrůstal přímo na horizontu nad městem a pozorní lidé mohli klidně počítat, jak ve zdech secesní budovy s umělým hrázděním a vel. kými okny dle tehdejší módy přibývají řady cihel. Jestli v tom byla nějaká nevraživost k sousedním Vrakoslavicím či šlo o několikrát zmiňované soupeření okolních hostinských s očekávanou konkurencí, to se dnes již stěží dozvíme. Každopádně se traduje, že Jablonečtí a jejich noviny se ke vzniku výletního hostince na Nickelkoppe stavěly velevlažně. Horský hostinský (německy opravdu doslova Bergwirt) Fellinghauer se onen zvláštní vztah tehdejších Jablonečanů k Petřínu prý snažil nepříliš úspěšně zlomit; dokonce když 2. prosince 1906 svůj podnik otevíral, pozval širokou jabloneckou veřejnost prostřednictvím inzerátu v místním tisku. Traduje se ale, že určitou nechuť jabloneckých patriotů aní poté nezlomil; je nakonec pravda, že ani v ročenkách horských spolků se, na rozdíl od mnoha jiných podniků z okolí Jablonce, reklama na hostinec na Nickelkoppe neobjevuje. Zdá se, že za určitou odtažitostí Jablonečanů ve vztahu k Petřínu mohla být silná konkurence nedaleké výletní restaurace Guttbrunnwarte čili Stráž na Dobré Vodě. Honosnou stavbu - vybavenou dokonce malou vyhlídkovou věží, kterou by ovšem bylo příliš velikášské nazývat rozhlednou = tam zřídil nedlouho předtím hostinský Lang, který do podniku lákal výletníky příslibem pobytu v "pivním sanatoriu" Soupeření obou restaurantů trvalo celá desetiletí, ale Petřín přeci jen na konci tohoto souboje vyhrál — Guttbrunwarte byla sice po válce oživena velkolepými zábavami, později ale byla přeměněna na slepičárnu a roku 1966 ji zbořili úplně.

Petřínu několikrát v jeho historii pomohl zájem obchodníků, kteří přijížděli do Jablonce a chtěli se někde poblíž města a přeci v klidu sejít a dojednávat svoje obchody. Místo s velkolepým výhledem na Jablonec a hory k tomu bylo jako přímo stvořené. Ve 20. letech 20. století se proto stal z chaty konečně vcelku oblíbený podnik, kde se obchodníci střídali s lidmi na procházce. 

Určitý vzestup horského restaurantu však v důsledku hospodářské krize vystřídal rychlý propad. Nezabránil mu ani nový provozovatel Hans Öser, který zde začal působit roku 1934. Prý hned přejmenoval dvacetimetrovou rozhlednu podle sebe na Öserwarte čili Öserova hláska; snad v tomto krkolomném pojmenování měla být nějaká slovní hříčka, neboť výslovnost názvu se vzdáleně blíží pojmenování Iserwarte čili Jizerská stráž, které by koneckonců podniku docela slušelo. Nový název se asi neujal, protože již roku 1936 je v ročence horského spolku reklama podniku s novým pojmenováním Hohewarte čili Vysoká stráž. 

Snahy o pozdvihnutí restaurace definitivně pohřbila 2. světová válka. Po ní byl objekt přejmenován na Petřín — patrně jen kvůli stejnojmenné známé pražské rozhledně; jiný důvod se prozatím nepodařilo dohledat. Bývalá restaurace však byla hned uzavřena a budova využita pro potřeby dětského domova. Jako sociální zařízení by možná sloužila hodně dlouho, nebýt 60. let 20. století, s nimiž do Jablonce přišla sláva mezinárodních bižuterních výstav. Petřín byl tehdy předán jabloneckému podniku Restaurace a jídelny, který jej opět přeměnil na vyhledávaný podnik stranou všeho městského ruchu, a proto oblíbený výletníky a možná i záletníky. 

Bohužel —podobně jako na Bramberku či Prosečském hřebeni — se ani zde nenaplnily sny o zlatém dole, které zachvátily řadu hostinských po roce 1990. Petřín několikrát změnil majitele, roku 1993 byl uzavřen a začal velmi rychle chátrat. Jednotliví majitelé si jej jen přeprodávali za stále vyšší cenu a žádný z nich neinvestoval do záchrany historických budov. Nad Jabloncem tak místo rozhledny velmi brzy stál jakýsi strašidelný zámek s věží, s nímž si zdejší městská správa nevěděla rady a který vzbuzoval smutek Jablonečanů. Až v roce 1996, v době, kdy byla stavba již na samé hranici havárie, koupil "vybydlený" objekt pražský restauratér Evžen Hejsek. Ten zde od 1. ledna 1999 do 30. června 2000 prováděl kompletní rekonstrukci, která ruinu přeměnila na kultivovaný podnik, v jehož exteriéru i interiéru se stále zr cadlí elegantní secesní doby jeho vzniku. Obnovený a citlivě dostavěný Petřín byl včetně vyhlídkové věže slavnostně otevřen 2. října 2000. 

Zdroj: Marek ŘEHÁČEK - Jan PIKOUS - Petr Kurtin - Příběhy jizerskohorských rozhleden, 2011

**Petřín: Perla nad Jabloncem s výhledem na Jizerské hory**
Pokud se někdy ocitnete v Jablonci nad Nisou a zatoužíte po klidném místě s nádherným výhledem, Petřín je ideální volbou. Tento vrchol, který se tyčí na jižním okraji města, nabízí nejen krásné panorama Jizerských hor, ale také zajímavou historii, která se pojí s jeho vyhlídkovou věží a restaurací.
### Historie plná zvratů
Petřín, dříve známý jako Nickelkoppe, má kořeny sahající až do dob, kdy zde stála chalupa ševce přezdívaného Nickelschuster. Název kopce se postupně vyvinul z jeho jména a stal se synonymem pro místo s výhledem na Jablonec a okolní krajinu.
Na přelomu 19. a 20. století zde vrkoslavický Okrašlovací spolek zřídil parčík, který se stal oblíbeným cílem nedělních výletů. V roce 1906 se podnikatel Richard Fellinghauer rozhodl na tomto místě postavit výletní restauraci s vyhlídkovou věží. Secesní stavba se stala dominantou kopce a lákala návštěvníky z blízkého i vzdálenějšího okolí.
### Láska Jablonečanů k Petřínu
Ačkoliv se zdálo, že Petřín bude mít úspěch zaručený, vztah místních k tomuto místu byl zpočátku rozpačitý. Možná za to mohla rivalita mezi sousedními obcemi nebo konkurence jiných výletních restaurací, jako byla Guttbrunnwarte na Dobré Vodě. Přesto si Petřín postupně našel své místo v srdcích Jablonečanů i návštěvníků.
Ve 20. letech 20. století se stal oblíbeným místem pro obchodní jednání i procházky. Bohužel hospodářská krize a následná 2. světová válka přinesly úpadek. Po válce byla restaurace uzavřena a budova sloužila jako dětský domov.
### Nový život Petřína
V 60. letech 20. století, v době rozmachu jabloneckých bižuterních výstav, byl Petřín opět přeměněn na restauraci. Stal se oblíbeným cílem výletníků i místem klidných schůzek. Po roce 1990 však začala budova chátrat a několikrát změnila majitele, kteří do ní neinvestovali. Petřín se postupně měnil ve strašidelnou ruinu.
Naštěstí v roce 1996 koupil zchátralý objekt pražský restauratér Evžen Hejsek. Díky jeho úsilí prošel Petřín kompletní rekonstrukcí a v roce 2000 byl slavnostně znovuotevřen jako moderní restaurace s vyhlídkovou věží.
### Nezapomenutelný výhled a jedinečná atmosféra
Dnes je Petřín místem, které láká milovníky přírody, turisty i ty, kteří hledají chvíli klidu nad ruchem města. Z vyhlídkové věže se otevírá dechberoucí pohled na Jizerské hory i samotný Jablonec, jehož střechy máte doslova na dosah ruky. Večer, kdy se město rozsvítí, je pohled z Petřína ještě magičtější.
Restaurace nabízí nejen příjemné posezení, ale i možnost vrátit se v čase díky zachovalému secesnímu stylu interiéru. Je to místo, kde si můžete vychutnat dobré jídlo, osvěžující pivo nebo jen tak lelkovat a užívat si pohodu.
### Proč navštívit Petřín?
Petřín není jen vyhlídková věž a restaurace – je to kus historie, místo plné příběhů a zážitků. Ať už jste místní nebo turista, návštěva tohoto místa vám nabídne jedinečný pohled na Jablonec a jeho okolí. Navíc je to skvělý tip na odpolední výlet nebo romantickou večeři s výhledem.
Takže pokud hledáte kousek klidu s nádherným výhledem a špetkou historie, Petřín vás rozhodně nezklame. A kdo ví? Možná tu objevíte i něco víc – kousek nostalgie po starých časech nebo inspiraci pro vlastní dobrodružství.

Petřín v Jablonci nad Nisou – nostalgie 80. let
V 80. letech minulého století byla jablonecká rozhledna Petřín nejen oblíbeným výletním cílem, ale i společenským centrem s jedinečnou atmosférou. Kamenná stavba s věží, která se tyčila nad městem, nabízela dechberoucí výhledy na Jizerské hory i panorama Jablonce. V přilehlé restauraci se scházeli místní i turisté – na sváteční obědy, svatby, taneční večery nebo jen na pivo po túře.

color Fotočas