zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996

Staré frýdlantské názvy a pojmenování

Starých německých jmen a názvů jsem se v dětství bál, pranic jsem jim nerozuměl a navíc mi byly příliš spojeny s vojskem, nacisty a tajemnými werwolfy, vlkodlaky vraždícími v tichých poválečných lesích. Později strach zmizel, jména mi učarovala. Každé z nich má své nesrozumitelné tajemství, starobu kurentem psaného textu a pach žluklého papíru. Zvláštní kouzlo oprýskaných reklam na mnoha frýdlantských domech . Kdo k nim jednou přilne, pochopí i krásu a tragiku Frýdlantska - kraje nečitelných písmen.

Vznik a původ jména Frýdlant byl již vysvětlen v jiné kapitole, zde však ještě zbývá dodat jména prvních sedmi lánů, těch, které se podle pověry staly prapůvodem osady. Jäckelův lán se nacházel na místě školy a jídelny v dnešní Husově ulici, připomínkou toho byla snad i Jäckelgasse, nedaleká ulička nesoucí dnes jméno Jana Nerudy. Simmův lán bychom pak našli v Zahradní ulici. Sousedem mu byl lán rodiny Tschaschel v dnešní Fugnerově ulici, Tschakertův lán byl v ulici vedoucí k ZŠ Purkyňova. Na druhém břehu Smědé, na místě, kde byl na začátku tohoto století postaven evangelický kostel, býval Pfeiferův lán. Walterův lán byl pak tam, kde je dnes u kostela rozsáhlý park. Kde však v té době byly parky, ulice, školy; v kraji vlků byl život těžký, osudy lidí nikdo nezaznamenával, a tak odplynuly s vodami Smědé kamsi do severních moří. I jméno posledního, sedmého lánu bylo tak zapomenuto. 

Pojmenování frýdlantských městských částí se v podstatně nezměněné podobě dochovala do současnosti, jedinou výjimkou je kdysi samostatná obec Větrov, jejíž název byl na přání nových osídlenců po roce 1945 převzat z knihy K. V. Raise Zapadlí vlastenci. Původní jméno Ringenhain je pak složeninou slov Ring (kruh) a hain (háj) a je pravdou, že Větrov dodnes tvoří kruh okolo zbytků hájů na Křížovém vrchu. Nedaleký Hág se ještě před druhou světovou válkou vyskytoval v literatuře a na mapách jako Hag nebo Im Haage. Význam tohoto slova je háj nebo houští, zmiňovaný lesík na křížovém vrchu pak nese název Hagbusch. Zámecký okres je doslovným překladem německého Schlossbezirk, označující domy někdejšího podhradí. Část Frýdlantu mezi Řasnicí a železniční tratí do Jindřichovic se nazývala Fiebig nebo Fibich. Toto pojmenování připomíná dobytčí stezku (Viehweg), která tudy vedla. S ní souvisí i jméno mostu přes Řasnici v ulici Otakara Kodeše (kdysi Ostritzergtarsse). Ten se podle sochy na něm umístěné nazýval Václavův most, ale častěji se mu říkalo Kuhbriicke (Kravský most). Starý název Fiebig (Fibich) dnes, snad náhodou, připomíná snad jen Fibichova ulice, nacházející se nedaleko železniční trati. Jaklákem nazývají lidé ve Frýdlantě několik domů skrytých za kopcem rozhledny, ale oficiální název této části města je Údolí. Německý název Jäckelstal (Jäckelovo údolí) pak spojuje obojí a připomíná dodnes sedláka Michaela Jäckela, majitele hostince Bílý kůň, který na svém lánu tuto ves roku 1783 založil. 

Na starých mapách se dodnes dochovala stará jména frýdlantských ulic, zakončená většinou typickými koncovkami gasse a strasse. Mezi nejdůležitější ulici Frýdlantu patřila vždy cesta mezi městem a zámkem, dnes rozdělená na ulice Čs. armády a Zámeckou. Kdysi se celá tato ulice jmenovala díky tomu, že procházela městskou branou, Oberetorgasse (Hornobranní) nebo také Hradní a později Zámecká. Ulice Dolnobranní (Niedertorgasse) mířila z náměstí na opačnou stranu, kromě tohoto pojmenování nesla i název Spitalgasse (dodnes v ní stojí budova starého špitálu). Před válkou se tato hlavní tepna města nazývala Liberecká a dnes má jméno ulice Míru. Zvláštní je starý název ulice K. H. Borovského vedoucí z náměstí k parkovišti před samoobsluhou. Ta se za starých časů jmenovala ulice Oplzlé slečny, v jiných dobách se pro ni užívaly ještě názvy Rosengasse (Růžová) a Schillergasse (Schillerova). V dnešní Husově ulici byl v místě, kde stojí budova pošty, proražen do mohutných hradeb v 18. století otvor, vznikla tak nová městská brána, která dala ulici jméno Novobranní (Neutorgasse). Ulice B. Němcové, která je na předchozí kolmá, se roku 1729 nazývala Hintere Gasse (Zadní), název byl později pozměněn na Růžová.

Přesouvání názvů ulic s jménem růže nebylo ve Frýdlantě nic neobvyklého. Podobně to bylo i s ulicí Lazebnickou, jejíž název se společně s lazebníkem přesunoval do několika ulic a uliček starého Frýdlantu. Ulice Lazebnická (Badergasse) byla dnešní Kostelní, ale i nedaleká ulice Svatopluka Čecha nesla roku 1659 toto jméno. Badergasse bývala v místě, kde je dnes ulice Hejnická.

Jak je vidět, naši předkové byli v přejmenovávání ulic stejně horliví, jako jsme dnes my. Příkladem je již zmiňovaná ulice Svatopluka Čecha, která postupem času měla jméno Breitegasse (Široká), Badergasse (Lazebnická), Ziegengasse (Cihlová) a Herrengasse (Pánská), a to byly určitě i mnohé další názvy zapomenuty. Název ulice Okružní. je doslovným překladem německého Ringgasse. Tato ulice vznikla na místě zbořených hradeb a skutečně tvoří jakýsi prstenec okolo starého města. Podél parčíku u kostela, v místech, kde se od středověku rozkládalo město před branou (Pfortenvorstadt), vede dnes ulice Mezibranská. Její starý název je podobný - Pfortengasse (Branská). Díky tomu, že tato ulice byla v místech, kde se dnes kříží s ulicí Okružní, přerušena městskou branou, používaly se pro ni kdysi názvy dva: Dolní Branská a Horní Branská. Horní Branské, která ležela uvnitř hradeb, se však lidově říkalo Klüselkochgasse. Toto pojmenování vzniklo v době, kdy v této ulici Žila městská chudina, která si z odpadní mouky frýdlantských pekařů (Klieselmehle) vařila svá nuzná jídla.

Ve Frýdlantě bylo také mnoho míst, která měla po léta svá vžitá specifická pojmenování, která byla zapomenuta po odchodu německého obyvatelstva po poslední válce. Místu, kde se pod zámkem dnes hraje tenis, se říkalo Flösse (Vory). Jen málokdo ví, že toto pojmenování vzniklo od skládky dřeva, na kterou byly vory vylovené ze Smědé uskladněny. Dnes je vorařství, které bylo kdysi provozováno jak na Smědé, tak i na Řasnici a Štolpichu, dávno zapomenutým řemeslem, ale stojí za zaznamenání, že ještě v 17. století žilo a pracovalo na Frýdlantsku celkem 27 vorařů. 

Dále proti proudu Smědé, již blízko Raspenavy, bylo místo se jménem Tampel. To vzniklo zkomolením slova Tümpel (kaluž, tůň), které připomíná časté povodně. Kopeček, do kterého za Frýdlantem stoupá novoměstská silnice, se před velmi dávnou dobou nazýval Judenhübel (Židovské návrší); také místo, na kterém dnes stojí panelové domy v Lesní ulici bylo spojeno se jménem židovského národa, jmenovalo se Judentempel (Židovský chrám), nicméně nepředpokládá se, že by zde někdy stála synagoga. V této části Frýdlantu jsou ještě dvě pozoruhodná stará jména. Malý lesík, ve kterém je Kapří rybník, se kdysi jmenoval Roten Grund (Červené pole) a malý kopeček nedaleko pak Rosinkenberg. Toto lidové pojmenování pochází od trusu koz a ovcí, které v okolí před staletím spásaly mizernou trávu. 

Mnoho starých frýdlantských místních jmen zní velmi komicky a jejich význam zůstane asi nepochopen. Kupříkladu Brunšvicko je název pro pár domů nedaleko dnešní ulice Pod rozhlednou. Spojení Poštmistrova louka nám dnes též zní jaksi cize, těžko si představíme pošmistra s kosou. Nebo stará jména Boží oko, Leitnerova pomsta, Hrnec klihu a další a další, mnohá z nich díky zkomolení či místnímu krkolomnému dialektu nepřeložitelná. Stovky jmen ještě skrývají staré dokumenty, mapy, některá uvízla jen v myslích dávno mrtvých lidí. A tak ten, kdo chce poznat všechna stará frýdlantská jména potoků, ulic, návrší i míst, musí ve větrných nocích naslouchat za hřbitovní zdí, jen tak se je dozví. 

O tom co bylo 

Povídání o tom co bylo, je nejvděčnějším rozhovorem dnešních lidí ve smutné sudetské zemi. Je to téma vcelku neškodné, a tak jím i já končím své dlouhé vyprávění o Frýdlantsku a jeho zašlých časech. Tak kupříkladu roku 1867 byla ve Frýdlantě založena spořitelna, která obhospodařovala obrovských 19 miliónů tehdejších rakouských korun. Podobné instituce byly i v Novém Městě, Raspenavě, ale i v Řasnici, Bulovce, Oldřichově, Krásném Lese, Dětřichově, Andělce a mnoha dalších.

Na cestě od frýdlantského zámku do Raspenavy bylo před více než dvěma sty lety vysázeno nádherné stromořadí. Dne 14. července 1737 byla na Křížovém vrchu otevřena křížová cesta se 16 zastaveními. Na stejném kopci byl na oslavu 1. máje 1891 vztyčen pětimetrový rudý prapor a nápis Rovnost, volnost, bratrství. Roku 1660 bylo všem frýdlantským měšťanům zakázáno kouřit. 
Ve městě byly před válkou dvě tiskárny, první frýdlantské tištěné noviny z roku 1865 byly pojmenovány Nedělní zvon, od roku 1895 byly hlavním zdejším periodikem Frýdlantské noviny. Již zmíněný 1. máj byl ve Frýdlantě spojen i s jinými zvyky, například z radniční věže byla v tento den zpívána ranní píseň. Roku 1898 byla založena německá lidová knihovna, na českou si obyvatelé museli ještě 47 let počkat. 
Ve dvacátých letech byl na Frýdlantsku učiněn významný objev, na dně řeky Smědé byly nalezeny vzácné perlorodky. Roku 1779 byl ve Frýdlantě císař Josef II., o 54 let později městem projížděl ruský car Mikuláš. 
Roku 1597 bylo vydáno první policejní nařízení, které frýdlantským občanům zakazovalo hazardní hry, nošení zbraní a ženám pití alkoholu. Podle sčítání z roku 1900 bylo ve frýdlantském okrese 46 932 katolíků, 2831 evangelíků, 91 židů a 50 lidí bez vyznání. Je toho opravdu moc, co bylo, co jsme zničili, co zaniklo samo i co jen tak odnesl vítr. V okolních polích však doposud zůstala zchátralá hrázděná stavení, tajemné holé stromy. V lukách se dodnes skrývají ptáci a obloha je tu tak často modrá.

 Tak i pro Frýdlantsko stále platí slova, která napsal roku 1932 kněz Jakub Deml: "Již Giacomo Leopardi si všiml, že jsou jistá místa na venkově, kam se zpravidla sletuje nejvíce ptáků a kde zpívají neustále a vroucně. Jsou místa na zemi jako zrovna uchystaná a zřízená pro zjevení krásných a dobrých duchů..." 

Marek Řeháček  14. 2. 1996 

Zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - ohlédnutí, 1996