1900+-Když ještě nestaly jablonecké Městské lázně, stál zde pod mezí tenhle malý baráček, tato zřejmě v této době už opuštěná, stará chaloupka..

O stavbě lázní.Objekt městských lázní v ulici Budovatelů 11 byl postaven na tehdejší Burgerstrasse jako císařské lázně Františka Josefa v r. 1908-1909. Byly vybudovány jako jedna z prvních větších budov městskou obcí Jablonec n.n. a v květnu 1910 předány veřejnosti do užívání. Budova byla projektována jako lineárně secesní objekt architektem Rudolfem Hemmrichem. Veškerá plánová dokumentace zůstala dochována, stavební deník taktéž.

color Fotočas

Gürtlergasse / Pasiřská ulice 

Původní stavby starého Jablonce – v pozadí věž kostela sv. Anny. Obrázek před r. 1908, dosud bez budovy městských lázní .color Fotočas Mirek

Sanatorium

Turnovská 2700, Jablonec nad Nisou

O výstavbě nové moderní budovy, určené pro nevyléčitelně nemocné, přestárlé a nepohyblivé pacienty v rámci politického okresu Jablonec nad Nisou bylo rozhodnuto Okresní správou v roce 1927. Mohutná, tradicionalisticky orientovaná budova na půdorysu široce otevřeného písmene U spočívá na masivním žulovém soklu a je kryta soustavou valbových střech. Hlavní průčelí s takřka zámecky řešenou, dvojramennou přístupovou cestou je přísně symetricky komponováno a jeho centralitu zdůrazňuje mělký střední rizalit s předsazeným monumentálním portikem a trojstěnným arkýřem. Portikus hlavního vstupu flankuje dvojice mohutných polosloupů, která mu dodává značnou monumentalitu. Prosté fasády jsou rytmizovány pravidelným rastrem sdružených oken s jednoduchou černobílou abstraktní mozaikou, patrně ze 70. let 20. století. 

Fasády posledního podlaží středního rizalitu jsou pak pojednány jednoduchou, proudnicovou ornamentikou. Součástí rozlehlého areálu s rozlehlou zahradou s parkovou úpravou byla původně i drobná, samostatně stojící marnice. Strohému, střídmému exteriéru odpovídal i racionálně řešený půdorys, který byl koncipován podle nejmodernějších zásad odpovídajících dobovým požadavkům na zdravotnická zařízení. Pokoje pacientů a denní místnosti byly proto orientovány na sluneční strany, tedy východ a jih, na sever byla obrácena pouze část střední chodby, umožňující přístup do pokojů a kryté terasy s velkoformátovými obloukovými okny byly orientované na západní stranu, poskytující hluboké proslunění ve večerních hodinách. Přízemí bylo vyhrazeno ženskému oddělení, kde se nacházela denní místnost, 13 čtyřlůžkových a 2 dvoulůžkové pokoje, kancelář správce, sesterna, ošetřovna, toalety, koupelny, umývárny, přípravna a zmíněná terasa. Přístup do jednotlivých podlaží umožňovalo elegantní art décové dvouramenné schodiště, umístěné v zaobleném dvorním rizalitu. Suterén sloužil jako zázemí domu, proto zde byly umístěny zejména pomocné provozy jako kotelna, kuchyň umývárna nádobí, mandl, prádelna se správkárnou, sušárna, umývárna a uhelný sklep. Vedle toho zde však byl i dvoupokojový byt domovníka spolu se dvěma pokoji a jídelnou pro personál, složený vedle denních pracovníků také z 5 sester a kuchařky. Patro sloužilo jako mužské oddělení. Oproti přízemí zde byly hned dvě denní místnosti - jedna pro kuřáky (nad kanceláří správce) a druhá pro nekuřáky, mezi kterými se nacházela modlitebna s oltářem v arkýři nad hlavním vstupem a opět sesterna, toalety, koupelny umyvárny, přípravna, terasa, 12 čtyřlůžkových a 2 dvoulůžkové pokoje. Centrální část podkroví sloužila k ubytování správce, který zde měl velkometrážní čtyřpokojový byt, který doplňovaly dva pokoje pro personál. Pouhé tři roky po dostavbě bylo rozhodnuto o rozšíření budovy, čímž její kapacita po dokončení v roce 1932 vzrostla ze 140 na 180 osob. 

V budově se zachovala celá řada hodnotných a kvalitních prvků v duchu art déco, ať už obě honosná schodiště, kyvné dveře, původní zárubně a dveřní výplně pokojů pacientů i personálu či původní okenní výplně, které jsou stále v dobré kondici. Svému účelu dům sloužil až do konce druhé světové války a následně byl využíván jako plicní oddělení místní všeobecné veřejné nemocnice. 

V roce 1968 se sem z Bezručovy ulice přestěhovala porodnice, která zde fungovala až do roku 2002.