Desná kolem roku 1910

Obec byla založena roku 1691 a pojmenována po Albrechtu Maxmiliánu Desfoursovi jako "Desfoursdorf" – Desfoursova Ves. (Mezi lidmi se však více ujal název Dessendorf, česky Desná, odvozený od názvu říčky, protékající údolím). V roce 1771 měla Desná 36 domků, roztroušených po obou březích Bílé Desné. Obec Desná náležela až do roku 1880 k tržní obci Albrechtice, dne 15. listopadu došlo k jejímu osamostatnění. K výraznému rozkvětu dochází v 19. století, kdy zde byly v provozu známé lázně a sklárny. 

archiv Jiří Peterka

Desná kolem roku 1900

Obec byla založena roku 1691 a pojmenována po Albrechtu Maxmiliánu Desfoursovi jako "Desfoursdorf" – Desfoursova Ves. (Mezi lidmi se však více ujal název Dessendorf, česky Desná, odvozený od názvu říčky, protékající údolím). V roce 1771 měla Desná 36 domků, roztroušených po obou březích Bílé Desné. Obec Desná náležela až do roku 1880 k tržní obci Albrechtice, dne 15. listopadu došlo k jejímu osamostatnění. K výraznému rozkvětu dochází v 19. století, kdy zde byly v provozu známé lázně a sklárny.V pondělí 18. září 1916 postihla obec katastrofa, kdy ji zaplavily vody protržené přehrady na řece Bílé Desné. Bylo zničeno 29 obytných domů a 11 brusíren skla, dalších 62 domů bylo vážně poškozeno. O život přišlo 62 osob. Na fotografii je pohled na údolí, kudy se valila voda z protržené přehrady.

archiv: Jiří Peterka

Desná (Tiefenbach) výstavba železnice 1901

Trať mezi Tanvaldem a Harrachovem je jednou z posledních normálně rozchodných ozubnicových železnic v Evropě a nejstrmější železnicí v České republice. Trať se honosí mnoha zajímavými umělými stavbami, mimo jiné pěti tunely, z nichž nejdelší měří 940 metrů, dodnes dochovanou 4,43 km dlouhou dvoupásovou Abtovou ozubnicí v ose koleje na sedmikilometrovém úseku Tanvald – Kořenov, překonávajícím výškový rozdíl 235 metrů maximálním stoupáním až 58 promile, které je největším v České republice.

(archiv J.Peterka)

 Obec Desná byla založena roku 1691 a pojmenována po Albrechtu Maxmiliánu Desfoursovi jako "Desfoursdorf" – Desfoursova Ves. (Mezi lidmi se však více ujal název Dessendorf, česky Desná, odvozený od názvu říčky, protékající údolím). V roce 1771 měla Desná 36 domků, roztroušených po obou březích Bílé Desné. Obec Desná náležela až do roku 1880 k tržní obci Albrechtice, dne 15. listopadu došlo k jejímu osamostatnění. K výraznému rozkvětu dochází v 19. století, kdy zde byly v provozu známé lázně a sklárny. V pondělí 18. září 1916 postihla obec katastrofa, kdy ji zaplavily vody protržené přehrady na řece Bílé Desné. Bylo zničeno 29 obytných domů a 11 brusíren skla, dalších 62 domů bylo vážně poškozeno. O život přišlo 62 osob. Status města dostala v roce 1968. Do té doby byla od roku 1913 městysem.

Božka a Vašek Vorlovi, jó, tam jsme jezdívali. Kamarádi babičky. Rád vzpomínám. Paní Vorlová prodávala v papírnictví. Nejdřív se šlo vždycky na pouť a pak na návštěvu k Vorlům. Hrozně rád vzpomínám na zašlé časy. Pamatuju si to, jak kdyby to nebylo víc jak třicet let. Vorlovi bydleli ve věžáku nad dnes zrušenou Benzínou (komentář R.Kittler)

Tady je ta Benzina a paneláky ve výstavbě - cca 1985.(archiv J.Peterka)

Desná-Dolní Polubný -Kulturní dům Sklář

Hotel Hüttenschänke Původní hotel Sklář byl postaven v druhé polovině 19. století. Byl velmi vyhledávaný a dobře umístěný. Stojí vedle Polubenské huti v Desné III. Velmi oblíbené byly taneční zábavy ve zdejším sále a působil zde ochotnický divadelní soubor. Divadelní sál se dochoval dodnes a slouží městu k pořádání divadelních a hudebních kulturních akcí, plesů a tanečních kurzů. V přízemí je jídelna.

autor příspěvku Jiří Peterka

na tom zbořenem domě (bývale prodejny OZ prodavačka pí Vorlová, vedle trafika prodavačka pí Sochorová ) byla ryska,kam sahala voda v tom neštěstí v r.1916.  Na proti mlékárna vedoucí p.Beneš, park s lavičkami a brusírna u Zítků,končila u školni zahrady..

Mlékárna stála na proti,dnes je tam křižovatka a první panelák,stála v místech, jak je vchod k Vedralovi. Dřiv byl do toho baráku vchod z druhé strany, bylo tam železářstvi a kuchyňka. prodávaly tam pí Petriková ze sedmidomků a pí Matoušková.(Matošušek trénoval skokany v D1) vedle zdravotní sstředisko,bydleli tam Nedvědovi a na proti sámoška vedoucí pí Valentová,měla bílé erko,tuzexové auto.dnes to maj Vietnamci.

 (komentář Petr Fríďa Freidrich)

Kino a restaurace Koruna v Desné

Lidstvo se neustále snaží o zdokonalování něčeho. Této snaze se nevyhnul ani film. Směřuje ke stále věrohodnějšímu prožitku děje na plátně. V celkem krátké době jsme byli svědky změny černobílého němého filmu k 3D promítání, které by mělo být téměř totožné se skutečností. A přece... Bude někdo někdy s láskou vzpomínat na ony dokonalé biografy, tak jako pamětníci vzpomínají na kino, kreré bylo součástí restaurace Koruna v Desné III? Z kinosálu se vstupovalo přímo do lokálu a vytápění bylo vyřešeno velkými kamny. Když dohořívala, pan Tůma rázně zarachotil roštem a přiložil. A nikomu to nevadilo.
zdroj:kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry, 2014 Hoffmannové

Schnabelova vila stojí dodnes. Vedle ní byl ale osudného dne zcela zničený dům Adolfa Schnabela (1874-1950), proslulého jizerskohorského výtvatníka. Jemu vody zničily ateliér, zahubily tchýni a odnesly devítiletého synka Heinze, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno až u Návarova. Tragédií poznamenaný Schnabel navrhl umístit jeden z připlavených balvanů k mostu za vílou coby památník obětí protržení přehrady. Celých 240 hodin pak s manželkou skládali z deseti tisíc kamínků text desenského učitele Hugo Simma pro pomník. Ten byl ale u mostu za vilou odhalen až 1. října 1937,

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Prosba z projektu Paměť národa ohledně havárie cisterny v Desné v srpnu 1968. 

Neštěstí si vyžádalo dva životy. Třetí oběť ale s popáleninami přežila. Byla jí zřejmě paní Kosinová (narozená kolem 1920). Dokumentaristé hledají její celé jméno (je pohřbena v Desné?) a rádi by kontaktovali její dceru Evu (naroz. kolem 1943), která žila v Desné III, pod "Školou v přírodě". Zachráněná se se svými zachránci, bratry Jeníkovými už nikdy neviděla.Pokud máte relevantní informace, prosím, ozvěte se nám do zprávy (nejsme schopni hlídat všechny komentáře u přesdílení) Co se stalo: Dne 21. srpna 1968 havarovala v Desné cisterna sovětské armády. Nehodu nepřežily dvě osoby.

Toho nešťastného dne už celé Československo vědělo, že je obsazováno vojsky států Varšavské smlouvy. Jeden z hlavních proudů vedl přes Harrachov, Kořenov, Desnou, Tanvald a Smržovku dále směrem na Prahu. Několik tanků bylo umístěno v okolí pod Černou Studnicí.Jedna z desenských rodin, také již srozuměná s nastalou situací, stála před černými dny. Jako každý den se babička Marie Vodáková rozhodla zajít na drobný nákup společně s vnučkou Daděnkou Škavovou, která očekávala své osmé narozeniny. Na cestě je doprovázel pes.Kolony vojsk projíždějící Desnou stále duněly po hlavním tahu. 

V místní pobočce Jabloneckých skláren skončila směna a dělníci odcházeli domů. Babička s vnučkou právě procházejí kolem administrativní budovy závodu nedaleko hotelu Sklář. V tu chvíli se stalo něco nepochopitelného a do dnešních dnů ne zcela vysvětleného.Cisternový vůz Sovětské armády, který byl navíc naložen kanystry a sudy s pohonnými látkami, vyjíždí do protisměru a bourá do zdi skláren. Cisterna vybuchuje, trhá se z vozu. "Ležela na zemi asi patnáct metrů od místa nehody," popisoval Lauer Dietmar, jeden z hasičů, který na místě zasahoval. Do dálky létaly již hořící sudy a kanystry. "Byly až na střeše sklárny," upřesnil Dietmar.Babička s vnučkou brutálnímu útoku vybuchujícího ohně na místě podlehly. Hořlavé kapaliny tečou do kanalizace. Po celé ulici vybuchují kanály, administrativní budova Jabloneckých skláren je v jednom plameni. "Při události byla těžce zraněna ještě jedna žena. 

Obětí však mohlo být vzhledem k rozsahu nehody daleko více," doplnil Marek Pieter. Sjíždějí se desenští hasiči. "Ani nedokážu odhadnout, jak dlouho jsme s ohněm bojovali. Rusové nám vůbec nepomáhali, naopak se vehementně dožadovali průjezdu. Naši policisté jim pořád opakovali, že projedou až po uhašení," vzpomíná Lauer Dietmar.Po zvládnutí požáru se na místě objevuje křížek a lidé nosí květiny. Přes silnici visí transparent s textem v ruštině: Brežněve, to je tvoje dílo! V těch chvílích nikomu nepřipadlo špatné, že zesnulá dívenka byla nevlastní dcerou místního komunisty.Nikdo nikdy zatím veřejně o oficiální příčině, vyšetřování a trestu řidiče cisterny, nehovořil. 

Nehoda je Ústavem pro studii totalitních režimů popisována takto: "Dne 21. srpna v Desné při sjíždění z dlouhého táhlého kopce sovětskému vozu s přivěšenou cisternou selhaly v zatáčce brzdy a narazil do budovy Jabloneckých skláren. Následně došlo k výbuchu pohonných hmot, po němž následoval požár." Na místě nehody slíbil velitel sovětské jednotky Vasilij Ivanovič Rubaň, že SSSR materiální škody uhradí, což se podle dostupných pramenů nikdy nestalo.

Postižená rodina se za doby komunistického režimu nedočkala žádné omluvy, natož odškodnění. Po Sametové revoluci se v roce 1991 obrátila na Velvyslanectví SSSR v Praze, aby sovětská strana nechala na místě nehody vybudovat důstojný památníček nebo jiným způsobem vyjádřila lítost. Odpověď byla strohá a formální. 

Boris Pankin, tehdejší velvyslanec SSSR zaslal sice soustrastný dopis, tím však veškerá aktivita velvyslanectví, byla–li jaká, skončila. Rodina se nedozvěděla ani to, zda a jak byl potrestán Vhoura Bajr Gričenko, řidič neblahého cisternového vozu GIL 39–22.

zdroj:https://jablonecky.denik.cz/zpravy_region/rodina-se-omluvy-nedockala20080820.html

Na místo tragédie dorazili jako první hasiči ze sklárny a také zaměstnanci. Pak přijeli další hasiči a sanitka. "Ženu, kterou jsme zachránili, odvezli do nemocnice," uvádí Jeník.
Kdyby nepřijeli policisté, lidi by Rusáky asi utloukli, říká muž
"Potom jsem ji už nikdy neviděl. Myslel jsem, že šlo o pošťačku. Měla u sebe totiž brašnu přes rameno. Později jsem zjistil, že v ní pravděpodobně nesla balík na poštu. Posílala ho svému budoucímu zeťovi do Prahy, kde studoval vysokou školu. Nyní by mě potěšilo, kdyby se ozval někdo, kdo zná další osudy paní, které jsme pomohli."
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/miroslav-jenik-prezil-havarii-cisterny-v-desne-v-roce-1968-okupace.A180821_151348_liberec-zpravy_tm