Krompach

31.01.2022
1930 (zdroj: https://fotohistorie.cz)
1930 (zdroj: https://fotohistorie.cz)
Krompach a Hvozd
Krompach a Hvozd
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Krompach (archiv Martina Maňasky)
Krompach (archiv Martina Maňasky)
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
Krompach (německy Krombach či dříve Krummbach) je obec v severní části okresu Česká Lípa, na hranicích s Německem, v samém centru Lužických hor. Obec leží v nadmořské výšce od 400 do 600 metrů. Obec Krompach se skládá ze tří místních částí - Krompach, Juliovka a Valy. V celé obci je registrováno celkem 245 domů, z toho v samotném Krompachu 124. Žije zde 163 obyvatel.

Historie

První zmínka o obci pochází z roku 1391 jako ves patřící k hradu Milštejnu. Vlastníky zdejšího okolí byli od 13. století Berkové z Dubé. Obec vznikla na kdysi frekventované obchodní stezce spojující Čechy s Horní Lužicí. Byla spojována s nejstaršími mlýny na Krompašském potoce. Před rokem 1549 byla známa jako sklářská obec, protože zde existovala až do konce 17. století schürerovská pec. Později se rozvinulo také tkalcovství.

Od 19. století je známa jako rekreační obec. Na zdejším zámku existoval zámecký pivovar s dýmajícím komínem.

20. století

Původně německá ves byla po druhé světové válce z větší části vysídlena.

V říjnu 1948 byl v Krompachu vedle Lípy svobody a Restaurace u zámku postaven za pomoci členů Finanční stráže pomník prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, zřejmě poslední Masarykův pomník po převratu 1948 na území severních Čech. Autorem a dárcem díla byl profesor Josef Fojtík z Prahy, který měl dům v Juliovce patřící ke Krompachu a obci často pomáhal. K převzetí záštity nad stavbou a slavnostním odhalením se podařilo získat jak MV KSČ, tak ONV Česká Lípa. Akce se zúčastnili předseda ONV Josef Korda, předseda MNV František Šulc, předseda Místní osvětové besedy v Krompachu učitel Oldřich Pohl a mnozí další hosté. Hudební doprovod obstarala dechová hudba Finanční stráže Praha. Časem začal být pomník viděn jako "ideologicky nevhodný" a posléze byl odstraněn.

Současnost

21. prosince 2011 byla po dlouhých jednáních slavnostně otevřena silnice pro osobní automobily s hraničním přechodem mezi Krompachem na české a Jonsdorfem na německé straně. Důvodem odkladů otevření přechodu byl havarijní stav komunikace na české straně. Na vozovce dokonce ležely balvany bránící provozu. Poté se vyskytly problémy s dopravním značením na německé straně. Problémy se však podařilo vyřešit a silnici zprovoznit.

V září 2012 byla zrušena místní pošta.

Při Cyrilometodějských slavnostech počátkem léta 2013 byl veřejnosti představen starostou Františkem Audesem nový znak obce. Autorem návrhu byla osmnáctiletá Kateřina Prášková.

Památky v obci

  • Ve středu obce stojí barokní kostel Čtrnácti svatých pomocníků z roku 1782.
  • Na místě dnešního hostince stávalo dříve panské sídlo, ze kterého se zachovaly dvě opěrné zdi. Komplex někdejších panských budov krompašského zámku sloužil ke správě této části rozsáhlého zákupského panství. V jedné z nich je dnes škola a dětský domov. Zmiňovaný hostinec podlehl v listopadu 2012 úmyslně založenému požáru.
  • Mezi zajímavé památky patří starý německý hřbitov na jižní straně obce, v těsné blízkosti jejího středu s kostelem.

Dětský domov

Instituce byla založena roku 1965 jako Zvláštní škola internátní. Nyní se nazývá Dětský domov, Základní a mateřská škola, adresa je Krompach 47. Spolupracují i s občanským sdružením Letní dům a každoročně před vánocemi pořádají Andělské slavnosti. Také 14. ročník Andělských slavností bude pořádán v prosinci 2013 jak v prostorách školy (bývalého zámku), tak v kostele Čtrnácti svatých pomocníků.

Zajímavé okolí

Obci vévodí dominantní dvojvrcholová hora Hvozd s výškou 750 metrů, rozhlednou a chatou na vrcholu. Vrchol Hvozdu je v sousedním libereckém okrese, na katastru obce Heřmanice v Podještědí. Na katastru Krompachu jsou jiné vysoké hory a kopce - dvojvrchol Plešivce (658 m), Jánské kameny (604 m), Kulich (559 m), hraniční Háječek (524 m) či na jihu Malý Ovčí vrch (492 m).

Významnou atrakcí jsou tři prastaré tisy, jejichž stáří se odhadovalo na více než 1000 let a které byly považovány za nejstarší stromy v Čechách. Podle analýzy z roku 1967 byl nejstarší z červených tisů (chráněn od května 1954) vysazen kolem roku 1580, v roce 2014 je mu tedy přibližně 434 let. Druhé dva tisy jsou mladší a na seznam chráněných stromů byly zapsány 12. ledna 1989.

V severní části obce Valy vybudovali v roce 1788 Chorvati rakouského vojska zákopy a valy proti Prusům, kterých v roce 1813 použili Francouzi ke vpádu do Čech. Přímo u hranic náleží Krompachu lokalita již zmíněných Jánských kamenů, podle nichž se jmenuje tamní naučná stezka, hraniční přechod i jedno občanské sdružení.

(zdroj: Wikipedia)

zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
Krompach - Gasthof "Zum Schloss" (kolorované foto) (archiv Jaroslav Freier)
Krompach - Gasthof "Zum Schloss" (kolorované foto) (archiv Jaroslav Freier)
Krompach, restaurace U zámku - 1953, na průčelí jsou sluneční hodiny, v pravé části budovy řeznictví a uzenářství (archiv J.Freier)
Krompach, restaurace U zámku - 1953, na průčelí jsou sluneční hodiny, v pravé části budovy řeznictví a uzenářství (archiv J.Freier)
Krompach - hospůdka známa na návsi... (M.Gergelčík)
Krompach - hospůdka známa na návsi... (M.Gergelčík)
Bývalý hostinec u návsi před požárem
Bývalý hostinec u návsi před požárem
archiv J.Freier
archiv J.Freier
Pohlednice z Krompachu. Ještě se sochou TGM a Lípou republiky. A snad se i bývalé Restauraci na Zámku blýská v budoucnu na lepší časy.. asi rok 1949.  A moc bych chtěl vědět, jak tehdy v Restauraci u Zámku chutnalo pivo a jaké čepovali (archiv J.Beneš)
Pohlednice z Krompachu. Ještě se sochou TGM a Lípou republiky. A snad se i bývalé Restauraci na Zámku blýská v budoucnu na lepší časy.. asi rok 1949. A moc bych chtěl vědět, jak tehdy v Restauraci u Zámku chutnalo pivo a jaké čepovali (archiv J.Beneš)
Valy, hostinec U německého dubu, cca 20.léta 20.století (archiv J.Freier)
Valy, hostinec U německého dubu, cca 20.léta 20.století (archiv J.Freier)
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
z archivu M.Maňasky
Krompach
Krompach
Někdejší zámek Krompach, dnes škola
Někdejší zámek Krompach, dnes škola
Ta políčka mě nikdy nepřestanou fascinovat. Krajina musela vypadat jako jedna veliká, udržovaná zahrádka; zásluhou nekonečné dřiny desítek generací houževnatých lidí, žijících v náručí hor. Shrbená záda, mozolnaté dlaně, nateklé klouby, pot a prach. Lužické hory - pohled z Hvozdu (Hochwald) přes Krompach (Krombach) k Luži (Lausche) a Horní Světlé (Ober Lichtenwalde). 30. léta, foto převzato z Deutsche Fotothek.(archiv František Carda)
Ta políčka mě nikdy nepřestanou fascinovat. Krajina musela vypadat jako jedna veliká, udržovaná zahrádka; zásluhou nekonečné dřiny desítek generací houževnatých lidí, žijících v náručí hor. Shrbená záda, mozolnaté dlaně, nateklé klouby, pot a prach. Lužické hory - pohled z Hvozdu (Hochwald) přes Krompach (Krombach) k Luži (Lausche) a Horní Světlé (Ober Lichtenwalde). 30. léta, foto převzato z Deutsche Fotothek.(archiv František Carda)
Valy - z archivu M.Maňasky
Valy - z archivu M.Maňasky
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
Německá lidová architektura v Krompachu
Německá lidová architektura v Krompachu
Barokní kostel Čtrnácti svatých pomocníků
Barokní kostel Čtrnácti svatých pomocníků
foto Matěj Podlipný Foto z minuleho roku. Není to tak špatné. Hory pokryl les.
foto Matěj Podlipný Foto z minuleho roku. Není to tak špatné. Hory pokryl les.
Starý německý hřbitov
Starý německý hřbitov
Janské kameny, Valy (archiv J.Freier)
Janské kameny, Valy (archiv J.Freier)
Hotel Johannistein - z archivu M.Maňasky
Hotel Johannistein - z archivu M.Maňasky

Janské kameny (604 m) tvoří několik čedičových skal na částečně zalesněném hraničním návrší asi 1,5 km severovýchodně od Krompachu a 300 m západně od osady Hain. Skupina skal byla údajně pojmenována podle dávno zaniklé sochy sv. Jana Křtitele, u níž se tancovalo o svatojanské noci. Podle jiné teorie bylo převzato jméno staré štoly, která zde prý byla založena mezi lety 1538 a 1559.

Na temeni návrší stojí bývalý hostinec "Zur Johannisstein", který nechal na pozemku zaniklého dvora "U tří lip" (Dreilindengut) vybudovat roku 1880 Anton Zippe z Krompachu. Původně šlo o jednopatrovou hrázděnou budovu, přiléhající k vrcholové skalní zdi. Při její stavbě byly nalezeny bronzové hroty šípů, mince, medaile, jezdecká pistole, halapartna ze 14. století a další předměty, které byly uloženy v muzeu na hradě Oybin.
Již 28. června 1881 zpřístupnil Anton Zippe na přilehlé skále kamennou plošinu s krásným výhledem, díky němuž se hostinec brzy stal oblíbeným cílem výletů. V roce 1900 jej koupil Otto Vogt z Bürghartshainu, který nechal o dva roky později přistavět další poschodí a verandu rozšířil o věž s vikýřem. Dalším majitelem se stal 13. března 1919 Ewald Schönfelder z Olbersdorfu, který dal v následujícím roce starou hrázděnou budovu strhnout a na jejím místě postavil novou restauraci. Nad existující kuchyň pak přistavěl dvě poschodí s hostinskými pokoji.
V letech 1920 a 1921 provoz hostince dosáhl vrcholu, ale potom se v Německu zhroutila měna a hosté sem přestali jezdit. Majitel proto českou boudu uzavřel a na sousedním pozemku v Sasku postavil novou chatu, aby umožnil návštěvu hostům z Německa. Až v roce 1924 se situace zlepšila natolik, že česká bouda mohla být opět otevřena. V dalších letech ji Ewald Schönfelder ještě rozšířil a zmodernizoval, čímž vznikl výstavný horský hotel, jehož slávu ukončila až 2. světová válka.
Po válce sice hotel unikl stržení, ale protože nebyl udržován, jeho stav se neustále zhoršoval. V letech 1959 až 1968 sloužil jako mládežnická ubytovna, ale později už nebyl využíván a jeho vybavení bylo zničeno. Teprve v roce 2001 koupil zdevastovanou budovu nový majitel, který ji v následujících letech opravil. Sousední saská chata sloužila jako penzion.

zdroj:https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmjankc

Janské kameny Pohled na bývalý hostinec na Janských kamenech. Foto: Jiří Kühn.
Janské kameny Pohled na bývalý hostinec na Janských kamenech. Foto: Jiří Kühn.
Krompach Na této pohlednici vidíme chalupy, stojící podél silnice, strmě stoupající od hostince „U zámku“ v Krompachu směrem k místní části Valy. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola. (zdroj: https://www.luzicke-hory.cz )
Krompach Na této pohlednici vidíme chalupy, stojící podél silnice, strmě stoupající od hostince „U zámku“ v Krompachu směrem k místní části Valy. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola. (zdroj: https://www.luzicke-hory.cz )
1916 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1916 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1919 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1919 zdroj: https://fotohistorie.cz/
archiv J.Freier
archiv J.Freier
1935 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1935 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1942 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1942 zdroj: https://fotohistorie.cz/
Krompach Valy - roubený dům (archiv J.Freier)
Krompach Valy - roubený dům (archiv J.Freier)
1942 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1942 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1948 zdroj: https://fotohistorie.cz/
1948 zdroj: https://fotohistorie.cz/
zdroj: https://deutschboehmen.de
zdroj: https://deutschboehmen.de
zdroj: https://deutschboehmen.de
zdroj: https://deutschboehmen.de
Juliovka Tato pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí zachycena směrem od západu, vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek zachycuje dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě 19. září 1779 zastavil císař Josef II. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Tato pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí zachycena směrem od západu, vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek zachycuje dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě 19. září 1779 zastavil císař Josef II. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Na této pohlednici vidíme bývalý hostinec „U Švýcarska“ s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Na této pohlednici vidíme bývalý hostinec „U Švýcarska“ s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
archiv J.Freier
archiv J.Freier
(archiv J.Freier)
(archiv J.Freier)
pohled od Hvozdu, vlevo na snímku je krompašský hřbitov a lze rozeznat i domy, které v Krompachu dodnes stojí, včetně dnešního Dětského domova či restaurace Hřebenovka (archiv J.Freier, komentář J.Beneš)
pohled od Hvozdu, vlevo na snímku je krompašský hřbitov a lze rozeznat i domy, které v Krompachu dodnes stojí, včetně dnešního Dětského domova či restaurace Hřebenovka (archiv J.Freier, komentář J.Beneš)

Návštěva císaře Josefa II. v Juliovce

(Juliovka je osadou Krompachu, ležící asi 1,5 km severně od Mařenic)Psalo se 19. září 1779. Ostrý vítr zametal zažloutlé listí přes svah Sovího vrchu do potoka, který se řinul z Hvozdu do údolí. Jen tu a tam se protrhly masy oblak a paprsky odpoledního slunce pozlatily skalní cimbuří a osvítily pestrou podzimní změť, která tam nahoře na písečném podkladě měla své ubohé bytí, šlahouny ostružin, mladé břízy a obsypané jeřáby. Ale dole, kde rybník, jehož voda hnala neúnavně kolo mlýna, čněly proti nebi štíhlé topoly, jako by chtěly dohonit stromy nahoře na Sovím vrchu, a dávaly krajině zvláštní půvab. Dva vysocí muži stanuli na křižovatce a přihlíželi s potěšením hře přírody. "Podívej se hrabě, jaká nádherná místa existují v naší zemi, byla by škoda, kdyby nám Prus tyto vzácné klenoty ukradl". "Nikdy se mu to přece nepodaří", odpověděl s přesvědčením jeho oslovený druh. "Věř mi, je to věčná škoda, přijít o naše milé Slezsko, a ubohé císařovně to málem zlomilo srdce, když ho musela předat svému úhlavnímu nepříteli". "Ano, to byly zlé časy, od těch nechť nás osud nadále ochrání." Postava mladšího se narovnala. Jeho ušlechtilý sluncem osvícený obličej najednou ztratil zasněný výraz."Mám hlad hrabě, udělejme obhlídku, zda je někde místo, kde bychom dostali něco k zakousnutí. Heda! štefane, otoč, a zaveď koně támhle naproti do hospody". Kočí povozu, který jel pomalu, zabočil ihned do dvora, vypřáhl tam koně a dal jim osminu ovsa. Potom se usadil k čelednímu stolu a popíjel pražské pivo. Oba páni ale zabočili do silnice na Krompach, až došli k hlavnímu vchodu do hostince. Hrabě už chtěl otevřít dveře svému pánovi. "Počkej okamžik. Co je to za znak?" Přitom tazatel ukázal na znak, který zdobil dřevěnou stěnu vedle vchodu. "Třikrát zalomená koruna, dva meče, tři půlměsíce a jeden kohout", plynulo pomalu z úst hraběte a zamyšleně krabatil čelo. "S dovolením, ale tento znak mi nepřipadá právě běžný ... ale přece, když o tom přemýšlím, je to domácí znak vévody Sachsen-Lauenburg.""Sachsen-Lauenburg! aha, jdeme dovnitř". A brzy nato již seděli v nízké dřevěné světnici, jejíž obílená podlaha byla posypaná jemným bílým pískem a třpytila se. Rozhlíželi se po útulném prostoru. Příjemná čistota okolo se pánům líbila. Ne vždy na svých cestách nalezli nejlepší a přátelské hostince. A když jim k tomu ještě mladá hostinská udělala roztomilou a poníženou poklonu, tu uniklo velkoknížecímu pánu v pravém vídeňském dialektu: "Na, paničko, jedl bych hřebíky"."Co můžu nabídnout mým ctěným hostům?" Při těchto slovech bleskla očima z jednoho muže na druhého, a její modrošedé oči zasvítily, když se podívala na mladšího, ale příjemnějšího hosta, ale kdo by se díval pozorněji, dobře by pozoroval, že v jejích rysech hrál šibalský triumf poznání. "Co ráčíte jíst hraběcí milosti?" obrátil se nyní mladší na svého průvodce, který vždy kladl tyto otázky, aby ochránil své inkognito před obecným lidem. "Ráčíte žertovat můj cí, cí, pane?".Hrabě odpověděl: "Ale já bych se spokojil s vařenými vejci". Hrozivý pohled ho varoval. Chytré ženě ale tento pohled neušel a potvrdil jí její tušení. "Dobře, vařená vejce, ale udělej je rychle, musíme brzy dál", rozhodl nyní pán z Falkensteina, jak znělo jeho inkognito. S planoucími tvářemi připravovala hostinská skromné jídlo pro velkého císaře, který seděl venku a věřil, že odtud odejde nepoznán. Ach, to nebylo vůbec jisté. Nenechala si to vzít, vyndala sama kalíšky na vejce ze skříně a stříbrný příbor, pravou vídeňskou práci, která byla jen zřídka používána pro vzácné hosty. Bleskově je ještě jednou vyčistila a naplnila ji tichá velká radost, že její dům potkalo tak velké štěstí. Potom přinesla jídlo do světnice a ráda přijala pozvání přisednout si k vzácným hostům. "Řekněte paní hostinská, poslouchají sedláci?", zeptal se pán z Falkensteina tak zcela mimochodem a podíval se zpříma svýma modrýma očima na hostinskou, takže ona, ztratila poslední zbytek strachu a otevřeně přiznala, že ještě tomu není ani pět let, co ubozí nevolníci, kteří povstali proti robotě, byli odvlečeni do Boleslavi a tam byli drženi čtyři týdny bez vody a chleba. Kdo mukl, dostal rány holí a někteří z nich se vrátili domů značně zbědovaní. Není žádné požehnání pro neposlušnost, ale když člověk nemůže déle snášet své jho, pak není žádný div - žena náhle ustala ve svém vyprávění. Hluboké vrásky se prohloubily na čele jejího urozeného posluchače. Ticho zavládlo místnosti, když konečně zazněl povzdech sklíčenosti. Jeho původcem byl pán z Falkensteina. "Ano, sedláci, vyprávěj přece, kdo je zavlekl do Boleslavi?". "Poslali proti nim husary a štvali je, dokud se nepodrobili. No a teď? Teď musejí sedláci zase robotovat, více než před tím a jho nebere konce", řekla smutně hostinská. Hosté seděli zamyšleně. Cesta se zdála být zapomenutá, než hrabě upomenul svého pána, že je čas vyrazit. Pán z Falkensteina se podíval udiveně na jeho zlaté hodinky. Potom požádal o účet. Vážnost, s kterou hostinská mluvila krátce před tím, přenechala teď místo čtveráckému výrazu: "Tři tolary pane, jestli mohu prosit", přešlo přes její rty. "Jak? Tři tolary, hrabě slyšel jsem dobře?" vykřikl udiveně císař, obrátil se k hostinské a se smíchem pokračoval: "Řekni, dobrá ženo, copak jsou zde v kraji vejce tak vzácná?" "To určitě ne, Veličenstvo, ale vzácní jsou zde císaři".Velký císař vypadal tenkrát skutečně vyjeveně. Potom se ale rozezněl nízkou místností jasný smích. Císař poklepal poctivou ženu na rameno, která udělala roztomilou úklonu a jejíž obličej se pokryl nachem až po kořínky vlasů, vlna štěstí, která prozrazovala, co se děje v jejím srdci. "Kdybychom měli v celé říši takové správné lidi, potom by se nám dobře jednalo". S těmito slovy vytáhl z kapsy zlatý dukát a podal jí ho. "Vezměte a vzpomínejte na svého císaře." "Ó, Veličenstvo, děkuji vám z celého srdce. Díky!" zajíkala se hostinská. S tím se císař rozloučil s hostinskou, která stále ještě tiskla v dlani dukát a tři tolary a doprovázela pány ke kočáru. Ještě dlouho povozu mávala. Na starém šenku a později na novém hostinci se od toho dne skvělo na černé tabuli zlatými písmeny: "U císaře Josefa II."

Text pověsti je převzatý z publikace Krompach, přehled dějin obce od M. Hlinomaze, M. Panáka a J. Rosola.(zdroj: https://www.luzicke-hory.cz )

archiv J.Freier
archiv J.Freier
Valy, dům dodnes stojí, postaven zřejmě už okolo 1820 - před válkou známý jako hostinec "Landhaus Elsa" (archiv J.Freier)
Valy, dům dodnes stojí, postaven zřejmě už okolo 1820 - před válkou známý jako hostinec "Landhaus Elsa" (archiv J.Freier)

Juliovka

Juliovka Tato pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí zachycena směrem od západu, vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek zachycuje dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě 19. září 1779 zastavil císař Josef II. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Tato pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí zachycena směrem od západu, vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek zachycuje dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě 19. září 1779 zastavil císař Josef II. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Na této pohlednici vidíme Juliovku z jihovýchodní strany. Budova tkalcovny v popředí vyhořela v roce 1944 a dodnes z ní zůstaly jen zbytky základů, ukryté v křoví u bývalého hřiště. V pozadí je skupina domů u křižovatky, mezi nimiž je dobře patrná velká budova bývalého Knoblochova hostince s tanečním sálem. Na obzoru vpravo je vidět Luž. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Na této pohlednici vidíme Juliovku z jihovýchodní strany. Budova tkalcovny v popředí vyhořela v roce 1944 a dodnes z ní zůstaly jen zbytky základů, ukryté v křoví u bývalého hřiště. V pozadí je skupina domů u křižovatky, mezi nimiž je dobře patrná velká budova bývalého Knoblochova hostince s tanečním sálem. Na obzoru vpravo je vidět Luž. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.

Juliovka je malá rekreační osada, ležící asi 1,5 km severně od Mařenic při silnici do Dolní Světlé u odbočky do Krompachu. V prostoru osady se stýkají hranice katastrů všech tří vesnic, ale ke Krompachu, jehož je Juliovka součástí, patří jen domy na levém břehu Svitávky. Stavení na pravém břehu potoka už náleží k Mařenicím.
Zřejmě již v roce 1391 stál na Svitávce pod Krompachem panský mlýn, který je poprvé písemně doložen až v urbáři zákupského panství z roku 1560. Při prodeji panství v roce 1612 už ale zmiňován není, patrně proto, že tehdy patřil k hutnímu statku sklárny v Krompachu. Mlýn, nazývaný později podle sousedního rybníka Teichmühle (= Rybniční mlýn), stál pod skalní stěnou na západním úpatí Sovího vrchu.
V roce 1687 nechal tehdejší majitel zákupského panství vévoda Julius Franz Sasko-Lauenburský nedaleko mlýna vybudovat sklářskou huť, u níž vznikla malá osada, pojmenovaná po něm Juliovka. Je pravděpodobné, že mlýn byl i v tomto případě využit pro potřeby hutě a mohla v něm být i stoupa na drcení křemene, zmiňovaná roku 1688. Zajímavé je, že z hutě v Juliovce pochází první skleněné lustry, vyrobené na sever od Itálie, a že tu byl jako v jedné z prvních hutí utaven český křišťál. Zřejmě se tu pokoušeli utavit i rubínové sklo barvené zlatem, ale není bohužel doloženo, zda se to podařilo přímo v Juliovce, nebo v menší vévodově sklářské huti v Zákupech. Po Juliově smrti v roce 1689 tu ale sklářská výroba upadala a huť zřejmě nejpozději začátkem 18. století zanikla.

Jako osada je Juliovka poprvé zmiňována roku 1706, kdy Wentzel Kreibich postavil na Krompašském potoce nový mlýn č.p. 6. V roce 1852 se Juliovka stala součástí Krompachu a o 30 let později měla 26 domů a 125 obyvatel. Do roku 1920 se ale počet obyvatel snížil na 79.
Starší mlýn Teichmühle byl jako družstevní mlýn v provozu ještě na počátku 20. století, ale 8. května 1906 zcela vyhořel. Zničenou budovu pak koupil Alfred Winkler z Mařenic, který ji přestavěl na přádelnu a mezi silnicí a skálou vybudoval mechanickou tkalcovnu. Kousek pod továrnou stála ještě stará úschovna kočárů a saní bývalého zákupského panství, která byla využita pro umístění parních strojů, protože vodní síla už pro pohon všech zařízení nestačila. V roce 1928 tu byly kromě 7 tkalcovských stavů ještě stroje na výrobu nití a punčoch. Za 2. světové války se v továrně vyráběly součástky pro armádu a odbojová skupina Waltera Hoffmanna z Kunratic v ní proto v roce 1944 způsobila požár. Z továrny pak zůstala jen ruina, která tu stála ještě v 50. letech a později byla stržena.
Ve mlýně č.p. 6 provozoval Karl Suske po 1. světové válce niťárnu, rozšířenou v roce 1920 o mechanickou tkalcovnu. O 10 let později už ale vodní kolo nefungovalo a tkalcovna zřejmě zanikla. Po válce byla nevyužitá budova snesena a dnes na jejím místě stojí nový dům.

Juliovka Tato pohlednice zachycuje bývalý Knoblochův hostinec s tanečním sálem, který byl po 2. světové válce zčásti přestavěn a využíván jako kino a policejní stanice. Dnes je dům v soukromých rukou a jeho fasádu zdobí plastika od Josefa Fojtíka ze 70. let 20. století. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Tato pohlednice zachycuje bývalý Knoblochův hostinec s tanečním sálem, který byl po 2. světové válce zčásti přestavěn a využíván jako kino a policejní stanice. Dnes je dům v soukromých rukou a jeho fasádu zdobí plastika od Josefa Fojtíka ze 70. let 20. století. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Na této pohlednici vidíme hostinec s kinem a obchodem Ignaze Knoblocha s novější fasádou. Pohlednice ze sbírky Tomáše Nováka.
Juliovka Na této pohlednici vidíme hostinec s kinem a obchodem Ignaze Knoblocha s novější fasádou. Pohlednice ze sbírky Tomáše Nováka.
Juliovka Tato pohlednice zachycuje bývalý hostinec „U Švýcarska“ na křižovatce v Juliovce. Pohlednice ze sbírky Vladimíra Červenky.
Juliovka Tato pohlednice zachycuje bývalý hostinec „U Švýcarska“ na křižovatce v Juliovce. Pohlednice ze sbírky Vladimíra Červenky.
Juliovka Na této pohlednici vidíme bývalý hostinec „U Švýcarska“ s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Na této pohlednici vidíme bývalý hostinec „U Švýcarska“ s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola.
Juliovka Tato pohlednice zachycuje dnes již opuštěné koupaliště v Juliovce. Dům v pozadí dodnes stojí u silnice do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola. zdroj: https://www.luzicke-hory.cz
Juliovka Tato pohlednice zachycuje dnes již opuštěné koupaliště v Juliovce. Dům v pozadí dodnes stojí u silnice do Krompachu. Pohlednice ze sbírky Jiřího Rosola. zdroj: https://www.luzicke-hory.cz
Juliovka Nejvýraznější budovou v osadě je bývalý Knoblochův hostinec. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Nejvýraznější budovou v osadě je bývalý Knoblochův hostinec. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Domky u silnice do Krompachu. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Domky u silnice do Krompachu. Foto: Jiří Kühn.

Dominantou osady je bývalý Knoblochův hostinec č.p. 15 stojící na křižovatce, jehož dvoukřídlá patrová část má na průčelí letopočet 1906. Dříve stál na jeho místě starý roubený hostinec U císaře Josefa II., pojmenovaný na paměť císařovy návštěvy 19. září 1779, o níž se vyprávěla známá lidová pověst. Po 1. světové válce tu byl hostinec s tanečním sálem, koloniálem a kinem, jehož majitel Ignaz Knobloch k němu v roce 1923 postavil vodní náhon s akvaduktem. Ten přiváděl vodu na Francisovu turbínu, zajišťující elektřinu pro osvětlení domu. Zařízení zřejmě sloužilo až do roku 1945 a část náhonu s chátrajícím železobetonovým akvaduktem na zděných pilířích je dodnes dobře patrná. Také dům, na jehož průčelí je malá plastika od Josefa Fojtíka ze 70. let 20. století, dnes pomalu chátrá.

Asi o 100 m dál směrem ke Krompachu stojí pěkně udržovaný dům č.p. 26, v němž byla za první republiky otevřena česká obecná škola, která sloužila dětem z Mařenic, Krompachu a Světlé až do obsazení pohraničí v říjnu 1938. Po 2. světové válce byli němečtí obyvatelé vsi nuceně vysídleni a místo nich sem přicházeli noví čeští osídlenci. V srpnu 1949 bylo v prostoru bývalé sklárny pod Sovím vrchem otevřeno koupaliště, jehož stavbu zajistilo pražské Družstvo rodinné rekreace. Později ale koupaliště zpustlo a zůstala z něho jen neupravená vodní nádrž. Zaniklou sklářskou huť tu dodnes připomíná letopočet 1687 nad vstupem do místnosti vytesané ve skále.
Po připojení Dolní a Horní Světlé ke Krompachu roku 1960 se krompašský obecní úřad přestěhoval do bývalého Knoblochova hostince. K 31. prosinci 1972 měla Juliovka už jen 10 obyvatel a roku 1981 byla spolu s Krompachem, Horní a Dolní Světlou přičleněna k Mařenicím. Po změně politických poměrů se ale v roce 1990 Krompach s Valy a Juliovkou opět osamostatnil.

V osadě se dochovalo několik pěkných roubených domů s podstávkou. Přímo naproti vyústění krompašské silnice stojí dům č.p. 266, patřící již k Mařenicím, v němž býval před válkou hostinec U Švýcarska s řeznictvím. Naproti němu stojí dřevěný rozcestník s vyřezávanými plastikami od akademického sochaře Josefa Fojtíka. U domku č.p. 11 po levé straně silnice do Krompachu je ve skále vytesaný výklenek s lidovým reliéfem Madony z 18. nebo 19. století a na skalní stěně za mařenickým domem č.p. 67 je dnes už značně zašlý reliéf Kalvárie.

zdroj: https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=objulic

Juliovka Akvadukt, který v minulosti přiváděl vodu do Knoblochova hostince. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Akvadukt, který v minulosti přiváděl vodu do Knoblochova hostince. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Budova bývalé české školy. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Budova bývalé české školy. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka V domě č.p. 266 býval před válkou hostinec U Švýcarska. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka V domě č.p. 266 býval před válkou hostinec U Švýcarska. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Reliéf Kalvárie za domem č.p. 67. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Reliéf Kalvárie za domem č.p. 67. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Dřevěný rozcestník na křižovatce je dílem akademického sochaře Josefa Fojtíka. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Dřevěný rozcestník na křižovatce je dílem akademického sochaře Josefa Fojtíka. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Skalní výklenek s lidovým reliéfem Madony. Foto: Jiří Kühn.
Juliovka Skalní výklenek s lidovým reliéfem Madony. Foto: Jiří Kühn.

JULIOVKA (Juliusthal)

 - před 80 lety a nyní Na níže přiložené pohlednici, vydané zhořeleckou firmou Schlesischer Werbedienst, je zachycena osada Juliovka od západu i s přilehlými kopci. Kromě porovnání tehdejšího stavu s dneškem se zaměříme i na rubovou stranu pohlednice, neboť obsahuje několik zajímavých řádků. Neznámý návštěvník si tehdy zaznamenal vzpomínku na návštěvu Juliovky, kterou můžeme přeložit asi takto: "Konzert v kinosále, ubytování ve mlýně. Takové pěkné údolí, ale přesto tolik vzteku a rozrušení."Zmíněný kinosál byl součástí rohové budovy Knoblochova hostince čp. 15. a první promítání zde bylo uvedeno již v roce 1911 Luisem Brandem. Co bylo na programu, bohužel nevíme. Od roku 1926 se pak promítalo střídavě zde a v sále protějšího hostince "U Švýcarska". Co se týče ubytování "ve mlýně" - jednalo se pravděpodobně o dnes již zaniklý mlýn čp. 59 "Bergmühle", který stál asi 400 metrů níže po proudu Svitavky. Návštěvník zde měl zřejmě v pronájmu pokoj; nabídka ubytování pro letní hosty byla vítaným přivýdělkem pro majitele mnoha domů v okolí.Poslední věta pak zcela rozbíjí všechny romantické představy o zdejším pobytu. Pravděpodobný původ oněch nemilých pocitů může vysvětlovat připojené datum - 23.5.1944. Německá vojska na východní frontě ustupují, za dva týdny navíc proběhne vylodění spojenců v Normandii; zde tehdy jistě panovala bída, nedostatek potravin a celkové rozhořčení z nepříznivého vývoje situace. V tomto roce mimo jiné došlo i k požáru Winklerovy mechanické tkalcovny, jež stála pod Sovím vrchem, v zatáčce u silnice do Mařenic a během druhé světové války se zde vyráběly součástky zbraní. Požár byl založen místní odbojovou skupinou Waltro pod vedením antifašisty Waltera Hofmanna z Kunratic. (zdroj: Pod Luží)

Celkový pohled na Juliovku v první polovině čtyřicátých let směrem od úpatí Kamenného vrchu. Uprostřed obrázku můžeme vidět světlé průčelí Knoblochova hostince, kde se tenkrát konala promítání, koncerty a tancovačky. Po dlouhých letech chátrání se mu blýská na lepší časy, nový majitel objekt postupně dává zase do kupy. Směrem doprava se klikatí silnička do Hamru; domky v pozadí, patřící k mařenickému katastru, byly z většiny zbořeny či nahrazeny novostavbami. Obzor uzavírá zleva Plešivec, následují Janské kameny, vedle nich je vidět úbočí Kulichu a úplně vpravo blízký Soví vrch. Za pozornost stojí i logo firmy v pravém dolním rohu a nápis provedený v kurentu.
Celkový pohled na Juliovku v první polovině čtyřicátých let směrem od úpatí Kamenného vrchu. Uprostřed obrázku můžeme vidět světlé průčelí Knoblochova hostince, kde se tenkrát konala promítání, koncerty a tancovačky. Po dlouhých letech chátrání se mu blýská na lepší časy, nový majitel objekt postupně dává zase do kupy. Směrem doprava se klikatí silnička do Hamru; domky v pozadí, patřící k mařenickému katastru, byly z většiny zbořeny či nahrazeny novostavbami. Obzor uzavírá zleva Plešivec, následují Janské kameny, vedle nich je vidět úbočí Kulichu a úplně vpravo blízký Soví vrch. Za pozornost stojí i logo firmy v pravém dolním rohu a nápis provedený v kurentu.
Současný pohled z přibližně stejného místa. Některé meze a stráně v průběhu let zarostly natolik, že Juliovka z tohoto místa dnes již prakticky není vidět.
Současný pohled z přibližně stejného místa. Některé meze a stráně v průběhu let zarostly natolik, že Juliovka z tohoto místa dnes již prakticky není vidět.

Zapomenutý pomník T. G. Masaryka v Krompachu


Nedávno proběhl nejvýznamnější státní svátek naší země - 28. říjen. Připomeňme si proto odhalení pomníku našeho presidenta Osvoboditele v Krompachu z 28. října 1948. Explicitně upozorňuji na to datum - bylo to již půl roku po komunistickém únorovém puči! 

A ve Cvikově tou dobou již připravovali Stalina. Krompašský pomník je tak na dlouhou dobu posledním pomníkem TGM u nás. 

I když třeba "V knize Stalo se na severu Čech 1900/2000" píší, že poslední pomník TGM byl ten ve Sloupu v Čechách. Ale to není pravda. Sloupský pomník se odhaloval už v květnu 1948. Ten náš, krompašský až onoho 28. října 1948. Ale na ten krompašský pomník TGM se úplně zapomnělo. Úplně. Já sám jsem na jeho histori narazil při bádání po osudech krompašské finanční stráže. 

Protože právě finanční stráž v Krompachu byla významným hybatelem stavby pomníku.Koho zajímají podrobnosti kolem tohoto pomníku, tak odkazuji na vlastivědný sborník Bezděz z roku 2010, kde mi o jeho historii vyšel článek. Jestli má někdo zájem, napište mi, pošlu ho v .pdf.

Dnes stojí v Krompachu, nedaleko původního místa, v parčíku, replika původní sochy i s tabulí, která popisuje osudy pomníku. Doufejme, že již nikdy nepřijde nějaký -ismus, kvůli kterému by musel být pomník našeho presidenta Osvoboditele opět zničen.Ale vraťme se ještě na skok do října roku 1948 a podívejme se, jak probíhalo vlastní odhalení pomníku. Slavnostní odhalení pomníku TGM začalo 28. října v 15 hodin. Na slavnosti pronesli projevy: 

předseda ONV Josef Korda, předseda MNV František Šulc, předseda Místní osvětové rady v Krompachu učitel Oldřich Pohl, kulturní patron okresu Jablonné v Podještědí Dr. Dub, profesor Vysoké školy politické Ladislav Štoll a velitel posádky z České Lípy. Při slavnosti účinkoval též pěvecký spolek z Jablonného a také žáci místní krompašské školy. 

Po odhalení pomníku a ukončení slavnosti proběhla přehlídka uniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti, Finanční stráže a hasičů. Finanční stráž, ačkoli se na výstavbě pomníku významně podílela, musela z politických důvodů pochodovat až za příslušníky Sboru národní bezpečnosti. V průběhu celé slavnosti i přehlídky hrála dechová hudba Finanční stráže z Prahy, kterou řídil respicient finanční stráže Josef Makovec. Jelikož autor pomníku, profesor Fojtík, věnoval obci pomník zdarma, byla na slavnosti předána broušená skleněná váza, na níž bylo věnování a poděkování obce.

Jako zajímavost si můžeme uvést, že v rámci oslav narozenin presidenta Klementa Gottwalda, která se konala v Krompachu 22. listopadu 1948, slíbil profesor Fojtík na příští rok postavení Gottwaldovy sochy v Krompachu. Kdyby opravdu došlo k postavení této sochy, mohl mít Krompach kuriósní prezidentské sousoší.

Současný barevný snímek je z mapy.cz

autor příspěvku Jaroslav Beneš

Bývalý hotel "Edelstein" - Krompach, Valy - státní hranice.

(autor příspěvku Jaroslav Freier)

Bývalý hotel "Edelstein" (Drahokam), který stával těsně u státní hranice do Jonsdorfu. Na návrší za domem se dochovaly zbytky valů, které daly jméno celé osadě. Foto ze sbírky Tomáše Nováka zdroj: luzicke-hory.cz
Bývalý hotel "Edelstein" (Drahokam), který stával těsně u státní hranice do Jonsdorfu. Na návrší za domem se dochovaly zbytky valů, které daly jméno celé osadě. Foto ze sbírky Tomáše Nováka zdroj: luzicke-hory.cz
archiv J.Freier
archiv J.Freier
Zbytky opěrných zídek v blízkém okolí bývalého hostince Foto: Jiří Kühn
Zbytky opěrných zídek v blízkém okolí bývalého hostince Foto: Jiří Kühn
archiv J.Freier
archiv J.Freier
Pohled z německé směrem na českou hranici Foto: Milan Gruber Bouška
Pohled z německé směrem na českou hranici Foto: Milan Gruber Bouška
Pohled z české směrem na německou hranici Foto: Milan Gruber Bouška
Pohled z české směrem na německou hranici Foto: Milan Gruber Bouška
Přímo na hraničním přechodu z Krompachu-Valů do saského Jonsdorfu došlo v roce 1934 k postavení československého celního úřadu. Tento snímek celnice byl pořízen kolem roku 1947.
Přímo na hraničním přechodu z Krompachu-Valů do saského Jonsdorfu došlo v roce 1934 k postavení československého celního úřadu. Tento snímek celnice byl pořízen kolem roku 1947.
Hraniční přechod ve Valech z německé strany - výřez z pohlednice. Velká budova vpravo je československý celní úřad (1), naproti stojí již zmíněný hotel Edelstein (2). Druhý dům zleva je tehdejší německý celní úřad (3).
Hraniční přechod ve Valech z německé strany - výřez z pohlednice. Velká budova vpravo je československý celní úřad (1), naproti stojí již zmíněný hotel Edelstein (2). Druhý dům zleva je tehdejší německý celní úřad (3).

Nedávno zde pan Jaroslav Freier zveřejnil moc hezké pohlednice hotelu "Edelstein" (Drahokam), který stál na samé hranici, mezi Valy/Schanzendorfem a Jonsdorfem. Pod příspěvkem se rozproudila trochu diskuse o hranici a celním úřadu, který stál naproti hostinci.

Podívejme se tedy na onen celní úřad trochu blíže. Celní úřad v obci Valy (Schanzendorf) byl oficiálně zřízen výnosem rakouského ministerstva financí až ze dne 19. června 1855. Je tedy nejmladší ze všech Lužickohorských celních úřadů. Původně se celní úřad nacházel na kraji obce, budova dnes již nestojí a na jejím místě je rekreační objekt. Počátkem 30. let minulého století však umístění celního úřadu ve staré stísněné budově stojící mimo státní hranici přestalo vyhovovat. A tak se začala připravovat stavba nového celního úřadu přímo na státní hranici. Stavba byla provedena v roce 1934 a celní úřad v nové budově začal fungovat od 1. října 1934. S válečnou přestávkou zde pracoval celní úřad až do 28. února 1949, kdy byla celnice i přechod zrušeny. A budova celního úřadu na samé hranici byla v následujících letech bohužel zlikvidována.

Více v knize: Beneš, J.: Střípky z dějin finanční stráže v Lužických horách, 2013.(autor příspěvku Jaroslav Beneš)

Chvíle odpočinku před Krompašskou celnicí. Snímek pochází z roku 1947 nebo 1948. Vlevo sedí respicient finanční stráže Bohumil Kobr (1).
Chvíle odpočinku před Krompašskou celnicí. Snímek pochází z roku 1947 nebo 1948. Vlevo sedí respicient finanční stráže Bohumil Kobr (1).

Česká škola na Juliovce

Česká národní škola,Juliovka č.p.26 - rok výstavby 1935

archiv J.Freier
archiv J.Freier
Juliovka Fotografie z přelomu 19. a 20. století zachycuje výstavbu budovy, ve které později sídlila česká škola. Historická fotografie je od majitele domu.
Juliovka Fotografie z přelomu 19. a 20. století zachycuje výstavbu budovy, ve které později sídlila česká škola. Historická fotografie je od majitele domu.

Ještě k české škole na Juliovce - přikládám snímek ze slavnostního otevření školy 1. září 1935. Fotografie pochází z pozůstalosti četníka Jarého. Jistě ho znáte ze seriálu Četnické humoresky, kde ho výborně hraje Ivan Trojan. Skutečný četnický strážmistr Jarý, předobraz toho filmového, sloužil ve druhé polovině 30. let na četnické stanici v Mařenicích. A přiložený snímek pochází z jeho fotoalba. (autor příspěvku Jaroslav Beneš)

Památný tis

byl po léta považován za nejstarší strom v České republice a jeho věk byl odhadován na více než 1000 let. Podle novodobých odhadů je strom ale mladší. Stáří stromu se dnes udává přes 400 let. Tis v obci Krompach patří mezi tisy s největším obvodem v České republice. V roce 2002 se obvod udával 465 cm.

(zdroj: Wikipedia)

Krompach, u nejstaršího tisu -
v České republice sice není nejstarším, ale drží si prvenství s největším obvodem tohoto stromu u nás (autor komentáře Jaroslav Freier)

Památné tisy (archiv J.Freier)
Památné tisy (archiv J.Freier)
archiv J.Freier
archiv J.Freier
Krompach, nejstarší z tisů, dům vlevo dnes již neexistuje (archiov J.Freier)
Krompach, nejstarší z tisů, dům vlevo dnes již neexistuje (archiov J.Freier)
archiv J.Freier
archiv J.Freier
Památné tisy (archiv J.Freier)
Památné tisy (archiv J.Freier)
(archiv J.Freier)
(archiv J.Freier)
(archiv J.Freier)
(archiv J.Freier)
Fotografie domu čp. 134 z poloviny třicátých let. Dům byl zdoben vyřezávanou podstávkou a bohatě skládanou lomenicí. V zadní části domu si pak můžeme všimnout pavlače (zřejmě druhotně bedněné), nalevo od domu pak stojí onen starý kaštan. V popředí pak prochází cesta od kapličky na Valech ke státní hranici. Převzato ze sbírek Deutsche Fotothek (www.deutschefotothek.de), autorem je fotografka Bertha Zillesen. Kolorováno.
Fotografie domu čp. 134 z poloviny třicátých let. Dům byl zdoben vyřezávanou podstávkou a bohatě skládanou lomenicí. V zadní části domu si pak můžeme všimnout pavlače (zřejmě druhotně bedněné), nalevo od domu pak stojí onen starý kaštan. V popředí pak prochází cesta od kapličky na Valech ke státní hranici. Převzato ze sbírek Deutsche Fotothek (www.deutschefotothek.de), autorem je fotografka Bertha Zillesen. Kolorováno.
Mapka zadní části Valů s vyznačením umístění domu čp. 134. Pro lepší orientaci byla vyznačena i poloha kapličky. Mapa převzata ze stránek archivu ČÚZK (https://ags.cuzk.cz/archiv/).
Mapka zadní části Valů s vyznačením umístění domu čp. 134. Pro lepší orientaci byla vyznačena i poloha kapličky. Mapa převzata ze stránek archivu ČÚZK (https://ags.cuzk.cz/archiv/).

Pro dnešek tu máme opět jednu srovnávačku, tentokrát z Valů

Dlouho jsem nemohl přijít na to, kde přesně na Valech stál tento patrový roubený dům; podle polohy lesa v pozadí jsem jeho umístění tipoval do prostoru kolem obnovené kapličky Navštívení Panny Marie. Minulý týden se mi zde podařilo jeho základy skutečně najít; dům stál po levé straně cesty vedoucí od kapličky k hranici jako úplně poslední v řadě. Rodina Knoblochova, která tento dům (nesoucí číslo popisné 134) obývala, tak ze světnice doslova koukala do Německa. Stavení bylo zbořeno již počátkem padesátých let; do dnešních dnů se z něj dochovaly pouze zbytky základového zdiva a propadlý sklep. Vedle stojící mohutný jírovec, který je zachycen již na původním snímku, je asi posledním živým pamětníkem doby, kdy zde Knoblochovi hospodařili. Zároveň se díky němu dá dobře najít původní umístění domu.

Stejné místo v červenci 2023. Parcela je zcela zarostlá změtí náletových dřevin, v levé části snímku je pak patrná tmavá silueta jírovce.
Stejné místo v červenci 2023. Parcela je zcela zarostlá změtí náletových dřevin, v levé části snímku je pak patrná tmavá silueta jírovce.
Knoblochův statek čp. 33, jednalo se zřejmě o velmi staré sídlo, soudě podle toho, jak bylo postupně rozšiřováno o různé přístavky. Za pozornost stojí také vpravo stojící stodola s hrázděným polovalbovým štítem.
Knoblochův statek čp. 33, jednalo se zřejmě o velmi staré sídlo, soudě podle toho, jak bylo postupně rozšiřováno o různé přístavky. Za pozornost stojí také vpravo stojící stodola s hrázděným polovalbovým štítem.
Přestože podzim se už pomalu vkrádá i do údolí pod Hvozdem a Luží, rána jsou chladná a jabloně podél silnic ohýbají své větve pod tíhou zrajících jablek, pojďme se ještě na chvíli vrátit o měsíc zpět (ale do doby před osmdesáti lety a víc). V srpnu totiž bývalo na okolních polích nebývale rušno - vrcholily žně. 

Dnes se v okolí se sklizní obilí již asi nikde nepotkáme, protože pozemky s ornou půdou jsou zde využívány jako louky a pastviny. Ale díky přiložené pohlednici si můžeme udělat představu, jak takové žně, zde konkrétně v Krompachu, vypadaly. A co víc, můžeme se pokusit zjistit, kdo jsou osoby zachycené na snímku. Pole, na němž právě probíhá sklizeň obilí (zde nejspíše žita), se nachází na levé straně cesty vedoucí z Valů do německého Hainu. 

Podle map stabilního katastru patřily okolní pozemky již v polovině 19. století rodině Knoblochově ze zaniklého statku čp. 33, který stál v blízkosti jednoho z památných tisů (ten nejvýše položený, vlevo od cesty).Vzhledem k tomu, že pohlednice byla vydána kolem roku 1914, můžeme se orientovat podle výsledků sčítání lidu z roku 1910. Statek v tomto roce patřil manželům Franzovi a Emilii Knoblochovým (nar. 1886 a 1888) a s hospodářstvím pomáhala ještě Franzova matka, paní Paulina Knoblochová (nar. 1861).

Na obrázku tak můžeme zřejmě vidět skutečně manžele Knoblochovy, jak nakládají snopy na povoz. Jména krav už bohužel asi nikdo nezjistí.Obě pohlednice byly vydány drážďanským nakladatelstvím Nenke&Ostermaier a jsou součástí kolekce zachycující Oybin a okolí. (zdroj: Pod Luží)

Manželé Knoblochovi při práci na poli. V pozadí vlevo můžeme vidět Kulich s ještě udržovaným severním úbočím, za ním se pak tyčí špičatý Klíč.
Manželé Knoblochovi při práci na poli. V pozadí vlevo můžeme vidět Kulich s ještě udržovaným severním úbočím, za ním se pak tyčí špičatý Klíč.