Jizerka


Jizerské hory minulosti a současnosti
Jenomže běh času není možné příbrzdit - a jak jinak, Čas se nezastavil ani v Jizerských horách. Temně zelené smrkové hvozdy ještě donedávna pokrývaly náhorní plošinu a sestupovaly z ní dolů k rašelinným potokům, světlé bučiny odnepamětí spoluvytvářely ráz krajiny severního a západního úbočí horstva. Do dnešních dnů nám toho, bohužel, z oněch životodárných lesů, tak charakteristických pro Jizerské hory, příliš zachováno nezůstalo. Ještě další fenomén je nápadný při srovnávání minulosti a současnosti našeho kraje: Zatímco včera byly horské obce obklopené harmonicky působící kulturní krajinou, dnes je jejich okolí zpustlé a zarostlé jako pohádkové zámky. Mohlo by se zdát, že nenávratně zmizela ona člověkem přeměněná tvář země. Příroda jako by si pozvolna a nekontrolovaně brala zpátky to, co jí lidé svou lopotnou dřinou dříve vyrvali.



V průběhu posledního století došlo k obrovským proměnám všeho kolem nás. Od základu se změnil způsob a rytmus života, jiná je práce a každodenní starosti, změnilo se využití volného času, řídíme se jinými zvyklostmi než naši předkové. Bouřlivý rozvoj techniky a spolu s ním i výrobních možností, překotný rozmach dopravy - to vše proniká do soukromí každého z nás, byť bychom se tomu sebevíce bránili. Naše současnost se nám může jevit jako příliš uspěchaná. Snad proto se tu a tam alespoň na chvíli rádi vracíme k minulosti. Dobrým průvodcem při těchto návratech nám mohou být zažloutlé fotograhe nebo staré pohlednice. Je až s podivem, kolik z těch zachycených dějů a okamžiků vyzařuje atmosféru klidu a laskavosti, pohody a přiměřené bezstarostnosti. Není škoda, že se tyto skutečnosti z našeho současného života poněkud vytrácejí ?
Jenomže běh času není možné příbrzdit - a jak jinak, Čas se nezastavil ani v Jizerských horách. Temně zelené smrkové hvozdy ještě donedávna pokrývaly náhorní plošinu a sestupovaly z ní dolů k rašelinným potokům, světlé bučiny odnepamětí spoluvytvářely ráz krajiny severního a západního úbočí horstva. Do dnešních dnů nám toho, bohužel, z oněch životodárných lesů, tak charakteristických pro Jizerské hory, příliš zachováno nezůstalo. Ještě další fenomén je nápadný při srovnávání minulosti a současnosti našeho kraje: Zatímco včera byly horské obce obklopené harmonicky působící kulturní krajinou, dnes je jejich okolí zpustlé a zarostlé jako pohádkové zámky. Mohlo by se zdát, že nenávratně zmizela ona člověkem přeměněná tvář země. Příroda jako by si pozvolna a nekontrolovaně brala zpátky to, co jí lidé svou lopotnou dřinou dříve vyrvali.
Avšak byli bychom škarohlídy, kdybychom všude nalézali jen zánik a zkázu. V Hejnicích vyrostl z trosek obnovený objekt někdejšího kláštera, po desetiletích byly znovu vztyčeny symbolické kříže na některých významných vrcholech. Na královskou horu Smrk můžeme vystoupit nově vybudovanou turistickou stezkou. Na druhém konci hor byla na Maxovském hřbetu opravena unikátní rozhledna Slovanka, kterou před zánikem zachránili nadšení a obětaví lidé. Nedávno prošly rekonstrukcí turisticky i hospodářsky významné dopravní spojnice, jako například Rauscheckova cesta čí Štolpišská silnice. Obrovské úsilí a prostředky jsou vynakládány k záchraně lesů. Obnova duchovních a přírodních hodnot nepokračuje příliš rychle, je však patrná v celém regionu. Jaké tedy byly Jizerské hory včera a jaké jsou dnes ? Pojďme a vydejme se na velký výlet, zkusme společně hledat odpověď na položené otázky. Porovnávání minulosti se současností je příjemnou zábavou a může vést i k pochopení nejedné souvislosti. Autoři soudobých záběrů se snažili pořídit snímky ze zcela stejných míst, na kterých stiskli spoušť fotoaparátu jejich předchůdci před desítkami let. Je jistě snadné si domyslet, že to často nebyla záležitost jednoduchá, ba mnohdy zachycení takového pohledu již ani nebylo možné.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin)














Jizerka v roce 1930
První písemná zmínka o obci k r. 1539, kdy se jmenuje Buchberg. Do r. 1848 vesnice panství Frýdlant, nazývaná Iser, Klein-Iser, Buchberg, Iserhauser, Wilhelmshohe. V r. 1828 - 29 vystavěl zde F. Riedel sklářskou huť, která pracovala do r. 1887. Huť přinesla do osady, která postávala v r. 1799 jen ze sedmi domů (bud) čilý ruch, po zastavení huti ale osada opět upadla. Tak se v Jizerce střídaly doby ruchu (období hledačů drahých kamenů v 16. a 17. stol., období sklářské huti v 19. st.) s dobami, kdy osada byla světem zapomenuta. Do začátku 19.století neměla osada ani úřední jméno (říkalo se Buchberg - podle hory Bukovec, Iserhauser, Iser atp.). V r. 1828 byla pojmenována na počest Viléma, syna hraběte Clam-Gallase Wilhelmshohe (Vilémova výšina), po 1. sv. válce byl užíván název Klein-Iser (Jizerka).
V roce 1930 žilo na Jizerce 12 Čechů a 141 Němců.
(Zdroj:https://www.portafontium.eu , https://www.korenov.cz/historie_5.html )





JIZERKA - dříve a dnes
Vystoupíme-li jen malý kousek nad Chrastavu, na Vysokou, jsme
udiveni, jak široký horizont se nám odtud otvírá. Na jedné
straně se táhne silueta Ještědského hřebene, která pak
dále na obzoru přechází do Lužických hor (Hvozd, Luž), na
druhé straně směrem na sever vidíme výrazný obrys
Oldřichovského Špičáku a úplně vzadu část vrcholu
nejvyšší hory Jizerských hor - Smrku (1124 m) s novou
moderní rozhlednou. Jizerské hory - to nejsou jen skály a
lesy, ale i kus historie a zajímavé osudy tamních lidí,
kteří neměli snadný život. Několik set pomníčků
připomíná místa tragických událostí: smrt dřevorubců i
hajných v boji s pytláky, ale i sebevražd z nejrůznějších
příčin. A jména na pomníčcích jsou sice většinou
německá, avšak v poválečném období samozřejmě také
česká. Jizerské hory - to je i známý lyžařský závod
"Jizerská padesátka ", sobotní a nedělní výlety
celých rodin i výpravy zkušených sportovců. Klenotem té
krajiny, která sahá až ke státní hranici s Polskem, je obec
JIZERKA. Má skutečně horský ráz, dřevěná stavení tu jsou
od sebe dost daleko vzdálená. Když vyšla v roce 1970
publikace RNDr. Miloslava Nevrlého KNIHA O JIZERSKÝCH HORÁCH,
vzbudila mezi tehdejší severočeskou veřejností nevšední
zájem. Ten byl tak velký, že kniha vyšla o několik let
později znovu, rozšířená o dalších několik kapitol.
Následovaly i pozoruhodné fotografické publikace: Jizerské
ticho a Moje Jizerky.
Co víme z historie?
V oněch místech, kde ční k obloze čedičový vrch Bukovec,
bývala kdysi nejasná hranice dvou panství: frýdlantského
(Bibrštejnové, -Redernové, Gallasové a později
Clam-Gallasové), z druhé strany sem z českého vnitrozemí
zasahovalo panství Smiřických. V archivech se zachovaly
soudní listiny o sporech mezi těmito šlechtickými majiteli. A
bylo o co se soudit. Rozsáhlé lesy plné zvěře, naleziště
polodrahokamů, kam přicházeli hledači až z daleké Itálie.
Nejstarší záznamy sahají až do doby kolem roku 1530. Jaké
bývalo povolání tamějších obyvatel? Byli to dřevorubci,
lovci, rybáři, čihaři, bylinářky a hajní, později také
skláři. Po roce 1620 prý se zde zdržovali také
českobratrští uprchlíci, kteří pak později přešli do
dnešního Polska. Do řeky Jizerky se tu vlévá Safírový
potok, v němž Italové, ale i někteří místní horalé
hledali rubíny, modré safíry, spinely, topasy, především
však ilmenit, který tu dostal název izerín. Dokonce zachytili
při rýžování i nepatrná zrníčka zlata.
Obec Jizerka má i dlouholetou sklářskou tradici. Podnikatel Riedel v roce 1828 vybudoval známou sklárnu nejen v Kristiánově, ale také přímo na Jizerce. Ta budova dodnes stojí, i když se z komína již nekouří a sklo se tu netaví. Dominantou vesnice je tzv. Panský dům s věžičkou na střeše, se zvonem, který nejenže oznamoval poledne, ale v době zimních chumelenic ohlašoval zbloudilým, že jsou nablízku lidská sídla a tedy záchrana. Čihaři lovili ptáky do sítí. Stanovené množství jich museli odevzdávat po panské kuchyně na frýdlantský zámek, část prodávali i s dřevěnou klíckou, kterou sami vyrobili.
V roce 1815 navštívil horskou osadu hrabě Vilém. Na jeho počest se osada krátce jmenovala Vilémova výšina (Wilhelmshohe). Byl zde postaven kamenný pomník ve tvaru pyramidy, který tu stojí dodnes. Nynější hostinec "Pyramida" bývala původně brusírna skla. Za dlouhých zimních měsíců, kdy bylo celé okolí pokryto hlubokou vrstvou sněhu, bylo možné se pohybovat po krajině pouze s pomocí sněžnic. Byl jsem na Jizerce několikrát, ovšem před mnoha lety. V sobotu 10. září letošního roku jsem se tam vydal znovu. Autem přes Smědavu, kolem vodní nádrže Souš do Polubného a odtud oklikou na Jizerku. Měl jsem štěstí, protože byl opravdu nádherný den babího léta. Mnohé se tu změnilo, naštěstí k lepšímu. Panský dům je dnes hotel s velmi příjemným prostředím.
A ceny tu nejsou tak vysoké, jak bych býval čekal. Nedaleká "Pyramida" se přestavuje a modernizuje. V bývalé sklárně je útulná restaurace, "Stará pila" slouží dnes jako škola v přírodě. Známý Hnojový dům podivína G. Ginzla je sice v provozu, ale majitel žije v současné době dlouhodobě u své sestry v Německu. Všechno je udržováno ve velmi dobrém stavu. Byli jsme náhodnými svědky cyklistického závodu s několika sty účastníků, který tu právě probíhal. Navštívili jsme místní horské muzeum, zřízené v bývalé školní budově.
Manželé Vítovi, kteří tu měli celý víkend službu, hovořili o vystavených exponátech skutečně zasvěceně. Je tam původní pracovní nářadí bývalých obyvatel, klece a sítě čihařů, skutečné, kdysi často používané sněžnice, velké saně, na nichž se sváželo dříví Z hor do údolí, zařízení sklářské dílny, ale také fauna a flóra Jizerských hor. Je tu vystavena i puška, Z níž byl zastřelen nejslavnější jizerskohorský pytlák Stammel, staré fotografie a spousta dalších zajímavostí.
Na otázku, jak je možné, že jsme nikde neviděli sloupy elektrického vedení, ačkoliv se v hotelu, v muzeu i jinde svítí elektřinou, jsem dostal následující odpověď Před několika lety byla osada Jizerka prohlášena za venkovskou přírodní památkovou rezervaci a podle stanovených pravidel musely být dřevěné i železné sloupy vedení odstraněny a dráty jsou uloženy v kabelech pod zemí, aby nebyl narušen vzhled obce. V restauraci Jizera jsme byli svědky dvou dětských výprav s českou a polskou státní vlajkou. A tak tu kolem zněly tři jazyky: čeština, němčina a polština. Nedávno byl nedaleko odtud otevřen hraniční přechod pro polské pěší turisty a cyklisty. Na Jizerce je opravdu krásně a bude tu ještě lépe, až budou mít stromy pestré podzimní listí. Pokud nevíte, kam se v říjnu v sobotu či v neděli vypravit, dáváme vám tip: na Jizerku!!!
(zdroj: https://www.chrastava.cz )












Jizerka v roce 1938 a 15.5.2015
Nejvýchodnější
cíp Jizerky. Dále jsou již pouze lesy, táhnoucí se k hranici na řece
Jizeře; jejich samotu strážil osamělý a tajuplný Hoyerův dům. Úplně dole
je v louce u říčky Jizerky celnice, nad ní pak Bradlerův dům číslo 24,
později proslulý jako turistická chata Stockelbaude a dodnes označovaný
jako Šteklovna. Výše je Kunzeho pila, dnes oblíbený penzion Stará pila.
Až se nechce věřit, že na její kolo byla voda z Jizerky přiváděna půl
kilometru dlouhým náhonem až od mostu pod křižovatkou s Lasičí cestou,
jeho průběh je ale v loukách stále patrný.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)







Obec
Kořenov vznikla v roce 1960 sloučením původních obcí Jizerka, Polubný,
Příchovice a Rejdice. Rozlohou 55,8 km² patří mezi největší obce v ČR.
Kořenov se rozkládá na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a
částí se dotýká Krkonošského národního parku. První osídlenci z počátku
16. století se živili lovem zvěře a ryb, později porážením dřeva a
pálením uhlí v milířích, ještě později pak byly zakládány sklářské hutě.
Po
bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal majitelem této části Jizerských
hor Albrecht z Valdštejna, který prodal své navarovské a semilské
panství rodu hrabat Desfoursů a ti je spojili do panství semilského. V
roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníže Rohan. V 18. století
přicházeli do zdejšího kraje němečtí kolonisté se sklářským podnikáním,
káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. Češi zůstávali v
nížinách, Němci v předhůří.
Stará frýdlantská osada Jizerka byla k nynějšímu Kořenovu přičleněna až v roce 1960. V Příchovicích byl v roce 1824 položen základní kámen kostela sv. Víta, v roce 1847 byly položeny základy kamenné rozhledny Štěpánky - dominanty Příchovic, pojmenované na počest arcivévody Štěpána. Nejstarší obcí v okrese Tanvaldském byly Rejdice. Ve třicetileté válce byla tato obec vypálena Švédy. Osídlování Polubného bylo součástí původní české kolonizace od Vysokého nad Jizerou. Na nejvyšší planině byl v roce 1783 vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele s farou, v roce 1799 byla vybudována škola. Rozhodnutím císaře Františka Josefa byla obec Polubný v roce 1899 povýšena na městys. Přičiněním sklářských magnátů Riedlů byla z Jilemnice vedena přes Tanvald kolem skláren v údolí Desné do Kořenova železniční trať. Trať otevřená v roce 1902 pokračovala dále do Pruska. V roce 1843 byly založeny lázně Kořenov, ke kterým v roce 1872 nechal sklář Jan Riedel postavit lázeňský dům. V lázních byly praktikovány kúry vodní, sirné, rašelinné a s přípravou smrkového jehličí. Krátce po roce 1949 byly znárodněné lázně uzavřeny.
Do
neosídlených hor pod Bukovou horou na dnešní Jizerce se uchylovali
pronásledovaní evangelíci. Kolem roku 1550 se zde usadilo několik
horníků, kteří těžili safíry, v roce 1828 zde založil sklář Riedel
sklářskou huť, která na počátku 20. století zanikla a ze sklářů se stali
dřevaři.
Kořenov jako obec (sídelní útvar) vznikl sloučením samostatných obcí Polubný a Příchovice, osady Rejdice a Jizerky tehdy patřící obci Bílý Potok. Sloučení se stalo v roce 1960. Jméno Kořenov je odvozeno z názvu místní části v obci Polubný. (autor příspěvku Jaroslav Zeman - Protržená přehrada)
www. korenov.cz





Jizerka v roce 1924 a 14.5.2000
Nejvýstavnějším
stavením na Jizerce býval takzvaný Panský dům, Reprezentativní
huťmistrovo sídlo dal počátkem třicátých let 19. století postavit Franz
Riedel. V období let 1835 až 1844 v něm bydlel jeho synovec a pozdější
zeť Josef. Úplně vpravo je zachycena bývalá jednotřídní škola z roku
1890, ve které je dnes umístěna stálá expozice, nazvaná Stará a nová
tvář Jizerských hor. Mohlo by se zdát, Že na starém záběru ještě stojí
stará huť, avšak není tomu tak, To jen poní pozůstavší komín vyčnívá za
stavením v popředí.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin, 2001)
Jizerka v roce 1934 a 30.1.1996
Rozhlédneme-li se z vrcholu Bukovce, otevře se před námi široké údolí lemované Vlašským a Středním jizerským hřebenem. V něm se nachází osada Jizerka, rozložená na obou březích stejnojmenné říčky. První osadníci přišli do těchto míst snad již v 16. století a jejich cesta nehostinnými pralesy jistě sledovala tok řeky Jizery a výše pak její pravostranný přítok. Jizerka | po staletí představovala malebný ostrov v temném moři lesů. Teprve v době poměrně nedávné lesy téměř zanikly a s nimi odešla i její romantická nálada.







Jizerka kolem roku 1910
Založení
sklárny na Jizerce jasně ukazuje, jak výteční byli Riedlové nejen
skláři, ale i podnikatelé. Větrné smrště před rokem 1827 po sobě
zanechaly velké množství polomů a Jizerským horám hrozila kůrovcová
kalamita. Tehdy Franz Anton Riedel nabídl správě frýdlantského panství,
že na Jizerce, v centru polomů, postaví sklárnu. Uzavírá s vrchností
smlouvu na dobu třiceti let, během níž bude odebírat veškeré dřevo za
pevnou cenu bez ohledu na jeho kvalitu, za to mu ale vrchnost zaručí, že
na svém panství nepovolí stavbu žádné další huti a neobnoví smlouvu na
dodání dřeva pro rohanskou huť v Potočné, jejímž nájemcem byl Anton
Brůckner. Vrchnost na podmínky přistoupila a Anton Brückner byl
zlikvidován.
zdroj: kalendář Skleněné obrázky 2017 - z historie sklářské výroby v Libereckém kraji



**Jizerka **
První
písemná zmínka o obci k r. 1539, kdy se jmenuje Buchberg. Do r. 1848
vesnice panství Frýdlant, nazývaná Iser, Klein-Iser, Buchberg,
Iserhauser, Wilhelmshohe. V r. 1828 - 29 vystavěl zde F. Riedel
sklářskou huť, která pracovala do r. 1887. Huť přinesla do osady, která
postávala v r. 1799 jen ze sedmi domů (bud) čilý ruch, po zastavení huti
ale osada opět upadla. Tak se v Jizerce střídaly doby ruchu (období
hledačů drahých kamenů v 16. a 17. stol., období sklářské huti v 19.
st.) s dobami, kdy osada byla světem zapomenuta. Do začátku 19.století
neměla osada ani úřední jméno (říkalo se Buchberg - podle hory Bukovec,
Iserhauser, Iser atp.). V r. 1828 byla pojmenována na počest Viléma,
syna hraběte Clam-Gallase Wilhelmshohe (Vilémova výšina), po 1. sv.
válce byl užíván název Klein-Iser (Jizerka). (autor příspěvku J.Peterka)






Jizerka v roce 1941 a 21.11.1998
Ne vždy je zima na Jizerce tak přívětivá jako na těchto záběrech. Osada je totiž považována za nejchladnější místo v Čechách, protože 22. 1. 1940 zde bylo naměřeno minus 42,7 stupňů Celsia. Pro Jizerku je charakteristická silueta Bukovce, ta však čas od času obmění svoji podobu v závislosti na stavu porostů. Mnoho však nechybělo, aby se prohl této dominanty změnil mnohem výrazněji. Počátkem devatenáctého století tady bylo započato s dobýváním čediče. Otevřeny byly dva nevelké lomy, naštěstí v nich byla těžba brzy zastavena.
( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)





Osada Jizerka
Leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřbetem Jizerských hor ve výšce 862 m n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor.
Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.
Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Výsledkem tohoto sporu byl odprodej osady a jejího okolí do majetku frýdlantského panství roku 1591. Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. Roku 1769 měla osada celkem 7 domů.
V roce 1828 založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť v osadě. Vyrábělo se v ní duté sklo a skleněné tyče. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala až do roku 1911.
Jizerka byla v letech 1850-1936 součástí obce Bílý Potok, v letech 1936-1959 samostatnou obcí.
V údolí řeky Jizerky a údolí hraničního úseku Jizery se nachází takzvaná "rezervace tmy" neboli Jizerská oblast tmavé oblohy (polsky Izerski Park Ciemnego Nieba), která byla zřízena za účelem informování široké veřejnosti o problematice světelného znečištění. Má popularizovat noční životní prostředí i podpořit turistický ruch. Na čtyřech místech byly umístěny informační tabule s různými tématy o noční obloze a světelném znečištění. Vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory vysvětluje, že jde víceméně o proklamativní záležitost a neformální dohodu, že se v oblasti nebudou používat zbytečné světelné poutače nebo lasery. V Jizerce není ani veřejné osvětlení. Chráněná oblast tmavé oblohy zaujímá téměř 75 kilometrů čtverečních a spadá do ní i bývalá polská sklářská osada Orle, dnes turistické středisko. Na Jizerce by mělo být pouhýma očima vidět kolem 1000 hvězd, ve městech asi 200 a ve velkoměstech kolem 20. Na Jizerkou jezdí pozorovat oblohu astronomové z Liberce a Jablonce, avšak na jihozápadě a západě Čech jsou ještě tmavší místa.
(zdroj Wikipedie, foto Peter Dorn)




O S A D A (color Fotočas)
Jizerka
je dnes střediskem letní a zimní turistiky. Má silniční spojení se
zbytkem Kořenova (konkrétně s Horním Polubným), v zimních měsících však
bývá občas zcela odříznuta od světa sněhovými závějemi. Zástavba vsi je
od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace.
Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.
Osada
je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve
sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským
jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Výsledkem tohoto sporu byl
odprodej osady a jejího okolí do majetku frýdlantského panství roku
1591. Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími
drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých
kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a
v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako
izerín. Roku 1769 měla osada celkem 7 domů.
(zdroj: Wikipedia)













Jizerka v roce 1935 a 14.5. 2000
Pohled z Bukovce přibližuje pomocí teleobjektivu některá stavení ležící na březích říčky Jizerky. V popředí se nachází objekt někdejší celnice, který je v současnosti přeměněn na penzion s názvem Stará celnice. Vpravo od něho stojí dřívější Stockelova bouda a rozlehlé stavení uprostřed je bývalou Kunzeho pilou. V první polovině 70. let z ní turisté tělovýchovné jednoty Tatran Jablonec nad Nisou vybudovali ubytovnu a nazvali ji Stará pila. Takzvaná Panelová cesta, vedoucí po okraji dorůstajícího lesa, vznikla rovněž v novější době.
Zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otakar Simm - František Mrva - Petr Kurtin, 2001



Hotel Jizerka
Alpský hotel v Jizerských horách
Pobyt v horském hotelu je výjimečným zážitkem. Vzduch kolem je zkrátka svěžejší a výhled na uchvacující hory vás nabije energií jako nic jiného. Nemusíte jezdit stovky kilometrů, abyste našli typický alpský hotel obklopený panenskou přírodou a horskou krajinou. Nechte starosti za sebou a užijte si zasloužený odpočinek. Váš cíl leží přímo pod horou Bukovec.
Hotel byl postaven a otevřen v roce 2015. Pro nás však bylo klíčovým milníkem září 2022, kdy jsme hotel převzali do své správy. A začali jsme pracovat na tom, abychom vám, našim hostům, poskytli perfektní dovolenou, jakou hledáte.

Tip na jedno super místo v Jizerských horách. To se nachází v malebné osadě Jizerka. Já se tady ubytovala v hotelu www.hotel-jizerka.cz
ve dvoulůžkovém pokoji s příslušenstvím. V ceně pobytu je bohatá
snídaně formou bufetu. Po snídani jsem vyrážela na celodenní výlet a
vracela se zpět při západu slunce. Večer jsem si poseděla v restauraci,
dala si něco malého na zub a využila možnosti, zajít si do sauny. Vzít
si sebou můžete i kola. Jsou tu pěkné cyklotrasy a zajet se dá i do
sousedního Polska. V hotelu je k dispozici deset dvoulůžkových pokojů,
jeden pokoj pro rodinu s dětmi a výtah. Pokud zde budete pouze na
výletě, zajděte si sem na oběd, dobře tu vaří. Posílám pár tipů na
výlety. Tak se pojďte podívat.
(autor příspěvku Eva Audinová)