Jindřichovice pod Smrkem

17.10.2021
zdroj: https://www.jindrichovice.cz
zdroj: https://www.jindrichovice.cz
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
 Jindřichovice pod Smrkem 30. léta
Jindřichovice pod Smrkem 30. léta
Bývalá vila továrníka Heintschela
Bývalá vila továrníka Heintschela
Hostinec
Hostinec

Stejně jako většina měst a obcí na Frýdlantsku, tak i Jindřichovice pod Smrkem mají svou bohatou historii. Za dávných časů patřívalo území na němž stojí naše obec do panství Lužického a krajina se nazývala "Zágost". Byla obklopena hlubokými lesy ba pralesy od nichž se odvodilo toto jméno. První zmínka o obci pochází z roku 1381. Spíše se zde pojednává o osadě které se rozkládala jihovýchodně od dnešního osídlení, v místech zříceniny kostela zasvěceného sv.Jakubovi. Dochoval se i první název obce Heynrichsdorf ym gebirge gelegen. Kostel sv.Jakuba je postaven v pozdně románském slohu a zařazován do doby okolo 2.poloviny 13.století. Touto skutečností lze poznatelnou historii obce Jindřichovice pomyslně posunout o sto let zpět. Od roku 1278 vlastnil zdejší krajinu šlechtický rod pánů z Bibersteina a spravoval ji z hradu Frýdlant. Původní víska ve které bylo asi 15 chalup a obývali je především dřevorubci kteří ve zdejších hvozdech těžili pro vrchnost dřevo, vzala za své na třetí neděli postní 21.března 1431. V tento čas se vracel ze své "spanilé jízdy" od Baltu oddíl husitských bojovníků pod vedením Jana Čapka ze Sán, který byl hejtmanem panství v Jaroměři. Když se husité dozvěděli o zdejší osadě, rozhodli se obrátit na svou víru i zdejší katolické obyvatelstvo. Ves pobořili a zapálili spolu s kostelíkem. Obyvatelstvo našlo smrt ve svých staveních a jen hrstce statečných se podařilo po boji prchnout do lesů. Původní osada nebyla již nikdy obnovena a zachovalo se pouze zdivo z kostelíka které dodnes stojí při cestě na Nové Město a je vyhledávanou turistickou atrakcí. Několik desetiletí po vpádu husitů se opět započalo se stavbou vesnice a to 20 minut chůze od původního založení. Ves zde založená se postupem času rozrostla a dostala jméno Heinrichsdorf - Jindřichova ves. Každý osadník mohl sobě vybrat místo ne kterém chtěl postavit své obydlí. Osada čítala již 30 domků a v roce 1600 již 51 popisných čísel. Znovu zrození obce je spojováno s rodem pánů z Rädernu. Toto panstvo jenž vyznávalo evangelickou víru se zasloužilo o zavedení první školní budovy v obci - současné muzeum č.p. 82, nařídili právní moc rychtářovi, zavedli zápisní knihy gruntovní - "Schöppen bücher". Toto vše byl ohromný krok z katolické temnoty a také lid zdejší stál po boku evangelických pánů, kteří jmenovali do obcí pastory, zřídili kaple a školu. Jelikož stávající kaple nemohla již pojmouti všechny věřící, byla roku 1550 zvětšena na kostelík a připojeno k němu hospodářství. Po rodu Rädernů, bylo panství spravováno rodem Seeligerů. Za jejich vlády se obec počala rozrůstati a přibývalo obyvatelstva. Ze současných staveb lze uvést například budovu statku, který byl v roce 1619 postaven jako zájezdní hostinec tzv. "Kretscham". 14.7.1622 byl vydán císařský manifest ve kterém stálo, že obec zdejší se opět do majetku koruny české předává. Správou kraje byl pověřen rakouský císař Ferdinand a ten zdejší panství prodal 16.7. za cenu 150.000 zlatých svému vojenskému veliteli Albrechtu Václavu Eusebiu Wallensteinovi, vévodovi Fridlantském . Tento nový majitel ihned na svých panstvích nechává zavést římsko-katolickou církev a dal vyhnat evangelické pastory. Po jeho smrti přechází obec do držení hraběte Matyáše Gallase. V jejich držení se obec nachází po mnoha let a po sňatku se dostává do državy rodu Clam - Gallasů. Rod tento spravoval zdejší panství a příslušné obce až do roku 1945. Zdejší vesnice měla neblahé vzpomínky ne celou řadu válečných utrpení a lid zdejší úpěl především v bojích Rakousko - Pruských, kdy celá řada občanů bojovala za "čest a slávu" Císaře pána. V letech 1914 - 1918 je ze zdejší vesnice povoláno do zákopů I.světové války celkem 417 vojínů. Jména padlých kterým se nepodařilo již nikdy spatřit Jindřichovice pod Smrkem a přilehlou osadu Dětřichovec, najdeme na pamětní desce na místním kostele. Během války byly zřízeny zde v obci dvě nemocnice, 1. Státní se nacházela v prostorech bývalé školky a za 3 roky své existence v ní bylo ošetřeno 392 vojínů. 2. Stála v místní textilní fabrice a byla vydržována místním továrníkem Heintschlem. Pomoc v ní nalezlo na dvě stě vojínů. Aby zdejší obec neostávala za světem, bylo přikročeno k několika zásadním obměnám. Postupně byla vyměněna stávající petrolejová soustava lamp za moderní elektrickou. Místní poštovní úřad se postupně rozrůstal a byl jeden z nejlépe vedených v kraji (dle hlášení C.a K. ředitelství pošt). Největší trápení pro zdejší lid přesto zůstalo. Až do roku 1902 bylo koňské spřežení jediná možnost jak se dostat do Jindřichovic. Teprve od památného dne 2.srpna 1902, mohli občané využít i moderní vlakovou dopravu. Po dlouhých jednáních jenž se vlekla již o roku 1872 bylo teprve v roce 1901 započato s úpravou tratě. Na přelomu století zažívala Jindřichovická obec největšího svého rozkvětu. Při úředním sčítání z roku 1900, je hlášeno: v obci jest 349 domků které obývá 2440 osob. Z tohoto počtu je 1202 mužů a 1238 žen. Ne nadarmo se zde říkalo "malá Vídeň". V katastru byl zřízen: C. a K. celní úřad I.třídy, C. a K. četnická stanice, C. a K. poštovní úřad, 3 společenstva výrobní, domácí tkalci a ruční výrobci, velká textilní továrna Max Heintschel & comp., a 81 živnostenských povolení, 8 hostinců, 5 trafik, 6 pekařů, 7 obuvníků, 3 kováři, 2 sedláři, 3 povozníci, 2 obchody uhlím, 10 koloniálů, 1 lékárna, 2 mlynáři, 1 mýto, 7 truhlářů, 2 klempíři, 1 pila, 1 prodejce kůže, 7 řezníků, 4 krejčí, 2 koláři, 7 obchodů střižním zbožím, 1 výrobce umělých květin, 1 krupař, 2 hudební kapelníci, 1 vanolázně, 1 fotograf, 1 loterie, 1 osobní doprava, 8 sklenářů. Nebyla nouze o práci a plno dělníků zaměstnávala zdejší prosperující textilka. Ta byla založena 1823 prostým tkalcem Eduardem Heintschlem. Tento dělník měl jednou sen ve kterém se mu zdálo že vede velkou továrnu. Nehodil svou vizi za hlavu a postupně počal se svými společníky spřádat plány a již 20.5.1852 je ustavena nová firma pod názvem E.Heintschel & spol. Postupně se tato nejmodernější továrna v kraji rozrůstala až dosáhla skvělého ohlasu i v zahraničí. Ve třicátých letech dvacátého století se ale provoz továrny postupně omezoval až byla 6.června 1933 nadobro uzavřena. Veškerý její majetek byl rozprodán a zaměstnanci propuštěni. Nic to však neubralo na elánu zdejším občanů přestože se jich plno hlásilo k německé národnosti. Žilo se zde celkem dobře až do roku 1938, kdy plno zdejších občanů počalo se hlásit k fašistickému zřízení v sousedním Německu. Plno zdejších občanů bylo donuceno odejít z obce jen s tím nejnutnějším. O tom jak zde vypadala situace před Mnichovem snad nejlépe vypoví údaj z hlasování o připojení republiky k říši: pro připojení 1049, proti 4 ! Během II.světové války bojovalo několik zdejších občanů v odboji a v armádách Sovětského svazu a v Africe. Po osvobození naší vlasti v květnu 1945 se ustavil i u nás osvobozenecký výbor. Tento výbor celou obec po nějaký čas řídil. Zbylé Německé obyvatelstvo muselo nosit na rukávu bílou pásku a hlášení o pohybu obyvatelstva se podávala na velitelství do Frýdlantu. Dle úřadního záznamu z května 1945 se zde v obci zdržuje celkem 1720 obyvatel, 1679 Němců a 41 Čechů. Do konce roku bylo odsunuto celkem 551 Němců. Oproti tomu přišlo 210 Čechů. Během poválečných let se i zde počala projevovat snaha komunistů o sjednocení sedláků a založení JZD. Nutno podotknout že se jim to podařilo s velkým vypětím až počátkem 60 let. Přesto život v obci neutichl, byl zahájen provoz místního kina pojmenovaného Hraničář, z bývalé textilní továrny se stala postupně lisovna plastických hmot pak betonárka a nakonec se v jejích prostorech začala ukládat vlna vznikly zde strategické zásoby vlny v Československu. Aby kulturní život našich občanů neupadal, bylo hráno na sále hostince divadlo, které se svými úspěchy proslavilo široko daleko. Sportovně založení občané se soustředili do tělocvičného spolku a navázali tak na předválečnou historii. V obci též sídlil sbor požárníků a Český svaz žen, Svazarm, Český myslivecký svaz a další spolky. V prostorách bývalého zájezdního hostince se usídlil státní statek a do vil po bývalém továrníkovi se přestěhovaly jeptišky a z objektů se stal domov důchodců. Později zde jeptišky skončily a nastoupil zdravotní personál. Byla zde postavena truhlárna ve které se vyráběl jak nábytek tak i stavební konstrukce. Koncem šedesátých let byla přes naší obec dokončena komunikace, původní prašná cesta byla nahrazena asfaltovým povrchem. Cesta byla později poničena okupanty za spřátelených zemí a za drahé peníze opět spravena. Byla opravena elektrifikace osvětlení, zhotoven místní rozhlas, postavena místní prodejna potravin aj. Je až s podivem jaký elán měli občané a snažili se udělat pro svou obec jen to nejlepší. Byla to zásluha především bývalého předsedy MNV Františka Žabky ale i ostatních obyvatel Jindřichovic. Začátkem osmdesátých let byli Jindřichovice a Dětřichovec připojeny k Novému Městu. Tímto činem počal společenský život v obci pomalu skomírat. V té době měli Jindřichovice pod Smrkem 600 obyvatel.

(zdroj: Jedná se o doslovný přepis obecní kroniky kterou psal v letech 1953 až 1972 kronikář Alois Pechar)

Letecký pohled na Jindřichovice
Letecký pohled na Jindřichovice
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
Jindřichovice pod Smrkem v roce 1904 (zdroj: Aukro)
Jindřichovice pod Smrkem v roce 1904 (zdroj: Aukro)
Základní škola v Jindřichovicích pod Smrkem (archiv Ladislava Šípa)
Základní škola v Jindřichovicích pod Smrkem (archiv Ladislava Šípa)
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
vila Rozálie (archiv Vlastimír Hájek)
vila Rozálie (archiv Vlastimír Hájek)
archiv Vlastimír Hájek
archiv Vlastimír Hájek
zdroj: https://deutschboehmen.de
zdroj: https://deutschboehmen.de
Větrný mlýn v Žijícím skanzenu
Větrný mlýn v Žijícím skanzenu
Ruiny kostela sv. Jakuba Staršího
Ruiny kostela sv. Jakuba Staršího
Jindřichovické větrné elektrárny
Jindřichovické větrné elektrárny
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
škola (archiv V.Hájek)
škola (archiv V.Hájek)
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
1930 (archiv Vlastimír Hájek)
1930 (archiv Vlastimír Hájek)
zdroj: https://deutschboehmen.de
zdroj: https://deutschboehmen.de

Jindřichovice pod Smrkem (německy Heinersdorf an der Tafelfichte) jsou obec ležící na severu Čech, v Libereckém kraji, okrese Liberec. Obec leží zhruba 15 km od Frýdlantu a 35 km od Liberce. Žije tady 631 obyvatel. Obcí protéká Jindřichovický potok.

Obec má železniční spojení s Frýdlantem, s tím má i spojení silniční. Do obce jezdí autobusy z Liberce (ČSAD Liberec).

Obec vstoupila ve známost aktivitami bývalého starosty Ing. Petra Pávka. Během jeho úřadování (1998-2010) byla v obci postavena dvojice větrných elektráren, kotelna na biomasu, byla vydána vyhláška zakazující do obce vstup úředníkům bez předchozího ohlášení a ve spolupráci s libereckou Technickou univerzitou bylo zřízeno Mezinárodní univerzitní a inovační centrum.

Historie

Okolní kraj vlastnil od roku 1278 rod Biberštejnů. Někdy během jejich správy vznikla v panství také nevelká víska o přibližně 15 chalupách obývaných převážně dřevorubci. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy je obec zmiňována jménem Heynrichsdorf ym gebirge gelegen. Ve druhé polovině 13. století byl v tehdejší obci postaven kostel sv. Jakuba Staršího v románském slohu.

Dne 21. března 1431 se ze spanilé jízdy od Baltu vracel oddíl husitských bojovníků pod vedením Jana Čapka ze Sán. Husité se o této osadě dozvěděli a rozhodli se zdejší obyvatele obrátit na svou víru. Ves zapálili a kostel pobořili, z tehdejších obyvatel přežili jen ti, kteří uprchli do okolních lesů. Tito uprchlíci založili novou osadu asi 1 km po proudu potoka. Ves zde založená se postupem času rozrůstala a dostala jméno Heinrichsdorf (Jindřichova ves). Roku 1600 měla 51 čísel popisných.

K roku 1895 existovaly v obci klimatické lázně, letovisko nabízející léčbu klidem pro rekonvalescenty. Dějiny lázní se ovšem nezdařilo zmapovat a tak se pouze odhaduje, že zanikly pravděpodobně během, respektive po skončení druhé světově války.

Největší rozmach zažila obec na začátku 20. století. Od 2. srpna 1902 mohli tamní obyvatelé využívat k dopravě železniční trať do českého vnitrozemí a hned roku 1903 se začalo s výstavbou přeshraniční trati do tehdejšího německého Friedebergu (dnes polský Mirsk). První vlak z tohoto místa dorazil do Jindřichovic 21. srpna 1904. V obci bylo v té době 349 domků, v nich žilo 2440 obyvatel (2525 v roce 1910). Obec byla v této době nazývána "Malá Vídeň". Obyvatele obce a obcí okolních zaměstnávala především prosperující textilka E.Heintschel & spol.

Od konce první světové války Jindřichovice ztrácely na důležitosti a vzrůstající nespokojenosti obyvatel využili henleinovci k posílení svých pozic.

Roku 1938 hlasovalo 1049 zdejších obyvatel pro připojení k Německu, proti byli pouze 4. Po skončení druhé světové války bylo odsunuto 551 Němců a přišlo 210 Čechů. Poválečný vývoj znamenal pro obec období úpadku. Textilní továrna se přeměnila na betonárku a poté na skladiště vlny, v 60. letech srovnala československá armáda se zemí veškeré nevyužívané stavby.

V roce 1960 se Jindřichovice rozšířily o Dětřichovec. Dne 1. července 1980 byly připojeny k Novému Městu pod Smrkem, od kterého se odtrhly v roce 1990.

Pozemek si zde zakoupil český herec Jaroslav Dušek, jenž na něm instaloval maringotku a zbudoval rumpálovou studnu spolu s přízemním domem postaveným z hlíny na základě systému Superadobe. Domkem se nechal inspirovat i jindřichovický starosta Petr Pávek a rozhodl se vybudovat si stejný objekt. K červnu roku 2022 žil v obci Duškův syn Martin.

Části obce

  • Jindřichovice pod Smrkem
  • Dětřichovec

(zdroj: Wikipedie)

1911 (zdroj: https://deutschboehmen.de)
1911 (zdroj: https://deutschboehmen.de)

fotogalerie z archivu Jaroslava Hůlky

Jindřichovice pod Smrkem v roce 1921 a 20.4.1999
Jindřichovice pod Smrkem v roce 1921 a 20.4.1999

Jindřichovice pod Smrkem v roce 1921 a 20.4.1999

Jindřichovice pod Smrkem patří k nejstarším, ale také k nejodlehlejším obcím Frýdlantska. Jejich historie sahá až do 14. století, kdy byly v listinách uváděny jako "Heynrichsdorff", V dobách husitských válek, roku 1431, tudy táhly oddíly husitů, které staré Jindřichovice srovnaly se zemí. Až počátkem 16. století byla obec znovu obnovena, avšak byla založena západně od původního místa. Z někdejší vsi zůstala stát — jako vzácná památka na dávné časy — zřícenina kostela svatého Jakuba, která byla v roce 2002 opravena.

( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)

Jindřichovice pod Smrkem v roce 1920 a 7.6.2016

Náves v Jindřichovicích pod Smrkem spíše připomíná náměstí elegantního městečka, Však bývala tato obec na počátku 20., století přezdívána "Malá Vídeň", A to nejen kvůli hostincům, které zde nesly velkolepé názvy: U Císaře Josefa, U Korunního prince Rudolfa či U Císaře rakouského, ale i kvůli výstavným vilám jednotlivých členů rodu Heintschel von Heinegg. Bohatství jim přinesla textilka E. Heintschel G spol., jejíž dnes již omšelé objekty stojí napravo od návsi, Vlevo je pak areál staré školy a uprostřed snímku je vila Zdenko von Heintschel, kdysi nazývaná romanticky Rothenhof čili Červený dvůr.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Jindřichovice pod Smrkem v roce 1920 a 7.6.2016
Jindřichovice pod Smrkem v roce 1920 a 7.6.2016
Dětřichovec - pekařství a hostinec (Gasthaus zur Stadt Neustadt a.T.) (Archiv Vlastimír Hájek )
Dětřichovec - pekařství a hostinec (Gasthaus zur Stadt Neustadt a.T.) (Archiv Vlastimír Hájek )

Dětřichovec

(Archiv Vlastimír Hájek )

Střípky z Jizerek:

Pověsti o kostele sv. Jakuba, o pokladu i neklidné duši poustevníka

Slyšeli jste někdy o vesničce zvané Jindřichovice v Horách?  Víska o patnácti chalupách se kdysi rozprostírala kolem dnešních pozůstatků kostela sv. Jakuba na loukách mezi Jindřichovicemi pod Smrkem a Dětřichovcem. Vesnici vypálili a zničili husité. Někteří obyvatelé si zachránili svůj život útěkem do lesních houštin. Všechny domy byly vypáleny a vesnici dnes připomínají pozůstatky kostela. Několik desetiletí poté vznikla nedaleko tohoto místa vesnice nová, dnešní Obec Jindřichovice pod Smrkem. Dlouhá desetiletí zříceniny kostela přitahovaly svou pozornost zdejších obyvatel. Lidem se údajně zdálo, že země u kostela zní jako by byla dutá a tak se začaly šířit pověsti o zdejším pokladu. Historka byla po letech obohacena o zvěst, že poklad hlídá mocný duch, kterého dokáže překonat jen podplacený čert. Jednoho dne se opravdu našli odvážlivci, kteří se rozhodli čerta podplatit a vyzrát nad mocným duchem. Podplatit čerta však nebylo snadné, žádal duši nemanželského nemluvněte. Když odvážlivci dítě donesli na místo a začali kopat, dítě začalo hlasitě plakat a kopáči se zalekli hněvu strážného ducha a utekli. Stopy po kopání však bylo možné rozeznat ještě řadu let poté. Další pověst vypráví o poustevníkovi, který se nastěhoval do rozvalin kostela sv. Jakuba. Jednoho dne byl zavražděn a protože nenašel po smrti pokoje, jeho duch stále obchází po okolních lukách. Říká se, že kdo ducha v kápi spatřil, oslepl. Objevte další pověstmi opředený kout Jizerek a vydejte na výlet do Jindřichovic pod Smrkem, čeká vás tu překrásná příroda a klid.

foto Matyáš Gál

zdroj: Region Liberec, freedlantsko.eu, Enjoy Frýdlant