O původu města Sobotky 

Útulné a čisté město Sobotka s krásným údolím a romantickým okolím Plakánku odvozuje svůj původ z dávných, pohanských dob Slovanstva. 
Slované slavívali počátek léta, dobu ochabující síly slunce v čas letního slunovratu, velmi okázale. Uprostřed června za největšího horka scházeli se mládenci a panny s věnci a ratolestmi k plesům na břehu řek, na výšinách nebo v hájích, kde vztyčili máje, obyčejně břízky různobarevnými stužkami okrášlené. Děti vily věnce a krášlily se jimi, hospodářové obcházeli pole a zpívali písně nebo odříkávali průpovědi, zaříkávajíce zhoubné vlkodlaky a morousy. Dívky vzývaly Rusalky a přinášely jim oběti. Slavnosti ty sluly Tuřice čili Letnice (nynější svatodušní svátky), jimiž oslavována Rujevit (Svatovit), bohyně nesoucí zemi světlo v době největší její činnosti. Na Slovensku byly zasvěceny bohyni Ladě a slavily se v máji. 
Konec těchto svátků byl zvláště slavný a byl zasvěcen bohu ovoce, který slul Kupalo (Kupadlo) čili Sobotka. Socha jeho stávala na kopcích a vyvýšených místech. U Sobotky stála prý na pahorku kde je nyní Humprecht, a slavnost ta se v okolí Sobotky až podnes pálením ohňů před sv. Janem Křtitelem udržuje. 
Slavnosti kupadelní počínaly večer před 24. červnem tím, ža byly páleny ohně dubovým dřívím. Ohně měly posíliti žár letního slunce. Hoši i děvčata, staří i mladí s věnci na hlavach a květinovými pásy kolem beder za zpěvu písní křepčili kol ohňů, kropili se vodou, načež dva a dva, vždy mládenec a panna držíce se za ruce skákali přes oheň. Také skot a brav proháněli ohněm, aby tak zlým bohům, morousům a vlkodlakům zamezili přístup ke stádům. Přeskákavše pak oheň mnohokráte, vrhli k tomu účelu ustrojeného panáka a pannu do vody a za nimi hodili i své věnce, což mělo znamenati sňatek slunce s vodou. Potom vraceli se za zpěvu a výskání domů. 
Sochu boha Kupalo obsluhovalo mnoho vyšších a nižších věštců, vyšší měli své stany hned pod kopcem, nižší bydleli na místech od sochy vzdálenějších. U Sobotky byli asi tam, kde se nalézá vesnice Vesec. Z blízka 1 z dálky přicházelo mnoho poutníků, pro něž stavěny byly též stany, a za nimi dostavili se 1 řemeslníci a kramáři. Tak postupem času vyrostla z jednoduchých stanů poutnická osada s dřevěnými domky, zvaná podle sochy boha Kupalo-Sobotka.

Od těch dob vystřídalo se v držení Sobotky několik vrchností. Za Beneše Heřmana škodili prý osadě Němci svými vpády. Na obranu proti nim vystavěl pan Beneš hlásky, z níchž jedna stála nad Sobotkou. Žoldnéři k ochraně její určení, bojíce se o své rodiny, vystavěli jim pod návrším chaty a nazvali tuto osadu po svém pánu Benešov, jehož jméno nese toto předměstí až podnes.

Zámek Humprecht 

Sobotské krajině vévodí veselá, věžovitá stavba zámku Humprechtu, z něhož jest překrásný rozhled do usměvavého okolí města, zvláště na veliké plochy rybníků u Dolního Bousova. Zámek má dva okrouhlé sály, jeden v přízemí a druhý pod střechou. K oběma druží se kol dokola menší komnaty, V nichž kdysi bývaly sýpky. V poschodí je pěkná pavlač. Zámek vystavěl hrabě Humprecht Černín r. 1666, rok poté, kdy se ujal panství kosteckého po svém strýci Heřmanovi. Původně se měl jmenovati "Humprechtsberk," ale lid zkrátil si cizí jméno v prosté "Humprecht"". Měl se státi hlavně letním sídlem panstev, neboť stará Kost byla k tomu již nevhodná. Na Kosti byla zmístěna správa panství a ubytování úředníci. Tak došlo ke stavbě Humprechtu asi podle vzoru vlašských letohrádků a jest snad napodobením budovy, v níž byl hrabě jako císařův vyslanec v Benátkách r . 1661 ubytován. Podobá se též letohrádku na Bílé Hoře, ale má půdorys místo hvězdy podobu oválu. Druhé poschodí zámku bylo vystavěno teprve po 12ti letech, když byl zámek zasažen bleskem a potom znovu vystavěn. O jeho zvláštní podobě vypravuje tato pověst:

Bylo to v dobách, kdy naší vlasti hnala se divá bouře války švédsko-francouzské, kterou dohasínala válka třicetiletá. Vůdce vojska švédského Torstenson poraziv vojsko císaře Ferdinanda III. u Jankova, vpadl do Moravy a spojiv se s Jindřichem Rákoszym, vévodou sedmihradským, táhli na Vídeň. Současně vznikly spory s Turky o výklad některých článků dosavadního míru Žitvatorožského, čehož chtěli nepřátelé využitkovati proti císaři. Chtěje tomu zabrániti, vyslal císař hraběte Heřmana, strýce Humprechtova, do Cařihradu, aby mir s Turky prodloužil. Obratným vyjednáváním podařilo sa hraběti nejen mir na dvacet et uzavřiti, ale též dosáhl toho, že Turci přinutili Rákoszyho smířiti se s císařem a do V dně odtáhnouti. Tak zásluhou českého šlechtice zachráněna byla Vídeň od Švédů. S jakou nádherou bylo poselství hraběte vypraveno vidíme z toho, že v průvodu svém měl hrabě šedesát osob drahým šarlatem oděným mnoho pážat, lokajů a četného služebnictva. Páni byli vesměs Češi, služebnictvo německé, tak to kdysi chodívalo jinak, než za dob pozdějších. 

K přepravě poselstva a darů z Bělehradu do Cařihradu bylo potřebí 110 čtyř a trojspřežních vozů a vítáno bylo cestou od pašů střelbou z děl a vojenských poctami. A tu se vypravuje, že prý jednoho dne ubytován byl hrabě na hradě u tureckého valiho (šlechtice , jehož zámek měl okrouhlý tvar a slul v tamní řeči "kula". Za rozmluvy seznal turecký paša, že vyslanec se vyzná dobře nejen v řečech východních (orientálských) ale že vyniká 1 politickou obratnosti a světovým rozhledem. I přemlouval hraběte, aby vstoupil do služeb padišáhových (sultánových), že dosáhne v Turecku těch největších hodností, zvláště stanese též mohamedánem. A sliby neměly na hraběte účinku. Tu začal paša hraběti vyhrožovati a když ani to nepomáhalo, rozčílil se prý tak, že poručil hraběte ve sklepích své kuly uvěznit. Teprve svojí družinou byl hrabě vysvobozen. Na památku této události dal prý hrabě Humprecht, dědic Heřmanův, novému zámku podobu turecké kuly a vrchol jeho dal ozdobiti tureckým půlměsícem.

Zdroj:Známé i neznámé pověsti - písně a báje z Českého ráje... sestavil Jaroslav Folprecht