Hrad a zámek Frýdlant 

Město Frýdlant bylo častým cílem služebních cest německého spisovatele Franze Kafky (1883-1924).

Pobýval zde opakovaně v hostinci Bílý kůň. Záznamy v cestovním deníku ukazují, že tyto cesty podnikal oficiálně, a to ve službách Dělnické úrazové pojišťovny, jejímž byl úředníkem. Jako revizor měl na starosti velké textilní továrny na severu Čech. Když skončily pracovní povinnosti, trávil čas procházkami po městě a okolí. 

K Frýdlantu si utvořil zvláštní vztah a své mladší sestře Ottle dokonce v dopise z 18. 9. 1918 doporučil studovat zdejší Hospodářskou zimní školu: "Takže pokud se nerozhodnete pro Vídeň, která by kromě nedostatku zemědělství byla zpočátku docela dobrá, zejména proto, že by vám ukázala i úplně nové podmínky, bylo by nejlepší, kdybyste se vypravili do Frýdlantu (zvláštní, krásné, smutné město v mé paměti, byl jsem tam čtrnáct dní) a promluvili si s lidmi."* Ottla se pak skutečně zapsala na zdejší školu, kde jako první a jediná studentka svého ročníku odmaturovala. *Zdroj: Kafka, Franz. Briefe an Ottla und die Familie. Frankfurt am Main: S. Fischer, 1966, s. 56. Zdejší kraj byl pro Kafku inspirací. Velmi si oblíbil atypický frýdlantský zámek, který připomíná skládačku několika architektonických stylů. Odkazy na tuto pozoruhodnou stavbu lze najít jak v Kafkových dílech, tak v jeho dopisech a denících, kde se zmiňuje, že se podíval mimo jiné i do tzv. "Kaiserpanoramatu", kde se promítaly fotografie z celé Evropy. Jedna z nich ho inspirovala k cestě do Verony.

------------------------------------------------------------------------

Maxi Brodovi (pohlednice, zámek Frýdlant). Razítko: 1. 2.1911:"Zámek je plný břečťanu, sahá až do poloviny lodžií. Jen padací most připomíná takové ty cetky, o jejichž řetězy a dráty se nechcete starat, protože jsou to jen cetky, a přitom jste si dali záležet na všem ostatním. Červené střeše dole nemusíte věřit.Franz"Zdroj: Kafka, Franz. Briefe 1902-1924. Frankfurt am Main: S. Fischer, 1958, s. 87. ------------------------------------------------------------------------

Deník z cesty do Frýdlantu a Liberce (leden-únor 1911)Popis zámku ve Frýdlantu naznačuje, že tento dojem později přetrval v představách jeho slavného románu "Zámek":"Zámek ve Frýdlantu. Tolik možností, jak si ho prohlédnout: z roviny, z mostu, z parku, mezi holými stromy, z lesa přes velké jedle. Překvapivě naskládaný zámek, který, když vstoupíte na nádvoří, dlouho nenabývá tvaru, protože tmavý břečťan, šedočerná zeď, bílý sníh, břidlicově zbarvený led pokrývající svahy, zvyšují rozmanitost. Zámek není postaven na širokém vrcholu, ale spíše špičatý vrchol je obklopen. Šel jsem po stezce a neustále klouzal, zatímco kastelán, s nímž jsem se setkal o kus výš, snadno vystoupal po dvou schodech. 

Břečťan je všude. Skvělý výhled ze špičatého vyčnívajícího místečka. Schodiště u zdi končí v půli cesty nahoře zbytečně. Řetězy padacího mostu visí zanedbané na hácích. Nádherný park. Protože leží terasovitě na svahu, ale částečně i kolem rybníka s různými skupinami stromů, nelze si vůbec představit jeho letní podobu. V ledově studené vodě rybníka sedí dvě labutě, jedna klade krk a hlavu do vody. ... "Kafka rád jezdíval v Berlíně na jednu atrakci, která se jmenovala "Kaiserpanorama", byl to vlastně takový hologram. Tuto atrakci navštívil i ve Frýdlantu. A ve svém deníku psal, jak skvělé by bylo spojit tenhle holografický obraz s kinematografickým. Což je vlastně virtuální realita."Císařské panoráma. Moje jediné potěšení ve Frýdlantu. 

Neměl jsem v něm skutečný komfort, protože jsem nebyl vybaven tak krásným nábytkem, jaký jsem tam našel, vstoupil jsem do něj se zasněženými botami a teď, když jsem seděl před brýlemi, jsem se špičkami nohou dotýkal jen koberce. Zapomněl jsem na vybavení Panoramatu a chvíli jsem se bál, že budu muset přecházet z jednoho křesla do druhého. Celému dění vévodí starý muž u osvětleného stolu, který si čte svazek "Illustrierte Welt". Po chvíli mi zahraje Ariston. Později přicházejí dvě starší dámy a sedají si po mé pravici, pak další po mé levici. Brescia, Cremona, Verona. Lidé uvnitř jako voskové panenky, připevněné k chodníku podrážkami. Hrobové ticho: dáma s vlečkou, která se táhne přes nízké schodiště, trochu pootevře dveře a ohlédne se. Rodina, vpředu si chlapec čte, jednu ruku má na spánku, chlapec vpravo natahuje nenatažený luk. Pomník hrdiny Tita Speriho: opomíjený a nadšený, oblečení mu vane kolem těla. Halena, široký klobouk. Obrazy jsou živější než v kině, protože umožňují divákovi zažít klid reality. Kino dává divákovi neklid jeho pohybu, zdá se důležitější klid pohledu. Hladká podlaha katedrál před naším jazykem, proč se takto nekombinuje kino a stereoskop? Plakáty s "plzeňským Wührerem", známé z Brescie. 

Vzdálenost mezi pouhým poslechem příběhu a viděním panoramatu je větší než vzdálenost mezi ním a viděním skutečnosti. Starý železný trh v Cremoně. Na konci jsem chtěl starému pánovi říct, jak se mi to líbilo, ale neodvážil jsem se. Mám další program. Otevřeno od deseti hodin do deseti."

Zdroj: Kafka, Franz. Tagebücher und Briefe. Prag: Heinr. Mercy Sohn, 1937, s. 123-125.

autor článku Státní hrad a zámek Frýdlant