Jablonec v době kdy stál na náměstí před kostelem ještě rytíř Rüdiger.. Socha byla dílem významného secesního sochaře Franze Metznera (1870 – 1919). Stála v letech 1930 až 1945 v art decové kašně před kostelem na Horním náměstí. Představovala Rüdigera von Bechelaren, mýtickou postavu ze středověkého eposu o Nibelunzích. (archiv J.Peterka)

H I S T O R I E památníků na dnešním "Horním náměstí" v Jablonci n/N.

Kde jsou ty doby, kdy se dnešní Horní náměstí v Jablonci nad Nisou jmenovalo Rudé. Těsně po skončení 2. světové války byl Jablonec, jako jedno z mnoha měst v Sudetech, odsouzen k téměř totální obměně obyvatelstva. A protože i toto město osvobodila Rudá armáda, nová česká vláda nad městem se chtěla osvoboditelům z východu zavděčit. I proto se z někdejšího náměstí Dr. Karla Richarda Fischera (zasloužilý starosta ještě německého Jablonce) stalo Rudé, zmizela kašna a socha rytíře Rüdigera ze začátku 30. let dle projektu architekta Josefa Zascheho. Stržena byla ještě v roce 1945.

1980
Bývalé Rudé náměstí (dnes Horní) – místo, kde se dalo v klidu posedět a odpočívat. ..
..........................................
Krásné náměstí bez zaparkovaných aut a dopravního ruchu. Prostor, který byl obklopen zelení, stromy a upravenými keři, nabízel lavičky ve stínu a příjemnou atmosféru pro setkávání...
Tehdejší podoba působila téměř parkovým dojmem. Lidé si sem chodili číst noviny, posedět s přáteli nebo jen tak pozorovat dění kolem. Děti si hrály na cestičkách mezi trávníky a celé místo mělo klidný, téměř lázeňský charakter. Zeleň tlumila hluk a vytvářela přirozenou bariéru od okolních ulic.
Zajímavostí je, že podobná náměstí v období socialismu často sloužila nejen k odpočinku, ale i k oficiálním shromážděním a slavnostem – například při prvomájových průvodech. Přesto však mimo tyto události působila jako běžný veřejný prostor určený lidem, nikoli automobilům.
Dnes už si jen málokdo dokáže představit centrum města bez parkovišť a husté dopravy. Právě proto mají staré fotografie takovou hodnotu – připomínají dobu, kdy veřejný prostor patřil především chodcům a zeleni....

color Fotočas
text oficiální tisk

Horní náměstí v Jablonci nad Nisou na samém konci války

Na sklonku druhé světové války se náměstí Dr.K.R. Fischera (Horní náměstí) v Jablonci nad Nisou stalo svědkem chaotických a dramatických událostí, které provázely rozpad nacistické moci. Ulice města zaplnily ustupující jednotky německé armády, improvizované zátarasy a opuštěná či poškozená vojenská technika.Jedním z němých svědků těchto dnů byl i těžký vojenský automobil Wehrmachtu, který zde zůstal po neúspěšném manévru nebo technické poruše. Vozidlo, naložené materiálem a maskované plachtou, uvízlo přímo v prostoru náměstí – symbol bezvýchodnosti situace německých jednotek, které už nebyly schopny organizovaného odporu ani ústupu.

V pozadí stojící pomník Rytíře Rüdigera, zde obrazně získává zcela jiný význam. V kontrastu s opuštěnou technikou a troskami okolí působí jako ironická připomínka zhroucené ideologie, jež město po léta svírala.Tyto okamžiky předcházely osvobození Jablonce a zásadní proměně jeho obyvatelstva i identity. Fotografie a podobné dochované záběry dnes nepředstavují jen dokument vojenského neúspěchu, ale především memento konce války, která do severních Čech přinesla zkázu, strach i nejistotu – a zároveň otevřela cestu k nové, byť velmi složité poválečné kapitole města.

dolor Fotočas Mirek

Socha rytíře Rüdigera byla na dnešní Horní náměstí v Jablonci nad Nisou umístěna v roce 1930 a stála zde 15 let, než byla zničena.
Zde jsou klíčové informace o tomto pomníku:

Časová osa:

• 1923: Vzniká myšlenka. Tehdejší jablonecký starosta Karl R. Fischer zajistí koupi sochy.
• 1930: Městská rada schvaluje konečný nákup a vytvoření kašny. Pomník je sestaven a slavnostně instalován na tehdejším Průmyslovém náměstí.
• 1930–1945: Kašna se sochou Rüdigera stojí po 15 let jako dominanta náměstí.
• 14./15. června 1945: Krátce po skončení druhé světové války byla bronzová socha stržena, vláčena ulicemi a zničena.
• Autor: Původní návrh vytvořil prof. Franz Metzner z Vídeňské školy užitých umění. Jelikož již nežil, sochu pro Jablonec vytvořil berlínský sochař Schlosser podle Metznerových plánů.
• Podoba: Byla součástí velké kašny. Bronzová figura Rüdigera byla vysoká 2,9 metru a stála na žulovém podstavci, takže celková výška přesahovala 6 metrů.
• Historie: Socha byla původně určena pro Vídeň. Po jejím zničení v Jablonci byly pozůstatky později prodány a rekonstruovaná verze kašny byla odhalena v roce 1970 v německém městě Kaufbeuren-Neugablonz.

O soše: Znázornění: Zobrazovala Rüdigera z Bechelarenu, věrného rytíře z německého středověkého eposu Píseň o Nibelunzích.
Proč byla odstraněna?
Osud sochy byl přímo spojen s velkými politickými a národnostními přesuny po druhé světové válce. Jablonec (Gablonz) byl součástí převážně německy mluvících Sudet. Pomník, představující postavu z německé mytologie a zakoupený ještě v éře první Československé republiky, byl poválečnými autoritami vnímán jako symbol "staré" a "nepřátelské" německé minulosti. Jeho násilné odstranění v roce 1945 bylo součástí širšího úsilí o odstranění německých kulturních symbolů z veřejného prostoru.
Pokud vás zajímá, kde kašna původně stála, nacházela se před Kostelem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Horním náměstí.
doslov :
Vadí, mi když se kádrují sochy, umělecká díla a jejich autoři, říká přední český historik architektury Zdeněk Lukeš. Odborník tak reaguje na vyostřenou debatu okolo případného návratu repliky kašny se sochou bájného rytíře Rüdigera na Horní náměstí v Jablonci.
Zdroj: https://www.idnes.cz/.../socha-rytir-rudiger-namesti...

Rytíř Rüdiger by se měl na náměstí vrátit, říká historik architektury Lukeš
.....................................

Vadí, mi když se kádrují sochy, umělecká díla a jejich autoři, říká přední český historik architektury Zdeněk Lukeš. Odborník tak reaguje na vyostřenou debatu okolo případného návratu repliky kašny se sochou bájného rytíře Rüdigera na Horní náměstí v Jablonci.
(color Fotočas)
Zdroj: https://www.idnes.cz/.../socha-rytir-rudiger-namesti..

1932 - Než postavili Metznerovu kašnu, stál rytíř Rüdiger dočasně na místě Rudolfa II.

(archiv Zbyněk Prokopič)

POMNÍK PADLÝM VOJÁKŮM 

Přibližně uprostřed tehdejšího náměstí císaře Josefa, později známého jako Gewerbeplatz - Rudé náměstí se až do roku 1918 nacházel pomník padlým vojákům z války roku 1866.
Samotné náměstí bylo založeno právě v roce 1866...

color Fotočas

O jabloneckých sochách

Původní název prostoru dnešního Horního náměstí Kalvarien Berg souvisel s tím, že sem vedla křížová cesta, která končila u sochy Jana Nepomuckého a u zázračné studánky. V blízkosti se nacházel i v pořadí druhý jablonecký hřbitov. Před jeho zdí stál "Obelisk veteránů s rakouskou císařskou korunou, který připomínal oběti prusko-rakouské války z roku 1866. Pomník byl odstraněn ve 20. letech minulého století.
V roce 1923 se tehdejší starosta Karl R. Fischer zasadil o to, aby byla pro Jablonec zakoupena socha rytíře Rüdigera z Bechelaren, bájné postavy německé mytologie. Jejím autorem byl profesor vídeňské umělecko-průmyslové školy Franz Metzner, který ji původně vytvořil pro hlavní město monarchie. Fischer měl představu, že skulptura bude umístěna na Starém trhu, což ale nebylo bez předchozí přípravy možné. Proto se pro ni našlo provizorní místo v parčíku pod kostelem sv. Anny, kde stál volný podstavec po soše Josefa II. odstraněné v roce 1919.

Pro konečné umístění sochy Rüdigera se pak dlouho hledalo vhodné místo. Nalezeno bylo až s dokončováním stavby kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova na dnešním Horním náměstí. Postavení díla se ujal stavitel kostela Josef Zasche, jelikož Metzner byl v té době již po smrti. Pro urbanistické řešení navrhl Zasche námět kašny uvažovaný již pro původní vídeňské využití.

Zakoupení díla za 250 tisíc korun, vytvořeného na základě dochovaných plánů berlínským sochařem Schlosserem, bylo schváleno městským zastupitelstvem v roce 1930.

Žulové díly dovezené z Berlína byly sestaveny místními odborníky a potom na ně byl umístěn 2,9 metrů vysoký bronzový Rüdiger. Celková výška kašny nakonec dosáhla přes 6 metrů.

Patnáct let byla Rüdigerova kašna dominantou Průmyslového náměstí (nynější Horní náměstí). Po skončení druhé světové války se znovu odstraňovalo vše staré a "nepřátelské". V noci ze 14. na 15. června 1945 byla socha stržena a vláčena za nákladním autem až před radnici. Byla označena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru".

K 1. květnu 1958 převzala dílo Národní galerie v Praze, která je později prodala do německého města Kaufbeuren/Neu Gablonz.
Tam kašnu s pomníkem Rüdigera 30. července 1970 znovu slavnostně odhalili.

Po stržení Rüdigera zůstal kamenný podstavec původní kašny prázdný. Byl pak pravidelně využíván pro politické poutače a hesla během prvomájových oslav. V roce 1953 byla ustavena zvláštní komise pro vybudování památníku Rudé armády, který měl být odhalen při příležitosti 10. výročí osvobození ČSR. Mělo ho tvořit sousoší vojína, ženy a partyzána, které by vyjadřovalo vděčnost našeho lidu sovětské armádě za naše osvobození a její připravenost k aktivní obraně našich zemí.

Návrh, aby sousoší stálo na podstavci původní kašny, byl zamítnut. Jednání o úpravě celého náměstí se protahovalo a původní termín nakonec nebyl dodržen. V roce 1956, tedy již rok po výročí, dospěli soudruzi ke změně názoru: "Vzhledem k nynější politické a finanční situaci a s vyhlídkou na světový mír, bude památník tvořit jedna postava sovětského vojáka beze zbraně, s čapkou v ruce."

Socha byla zhotovena podle návrhu jabloneckého akademického sochaře Karla Pešata a k jejímu slavnostnímu odhalení došlo 7. listopadu 1957. Pomník pak stál na svém místě až do vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Hned první den - 21. srpna 1968 - byl pískovcový voják stržen a zničen.

Znovu zde zůstal prázdný a tentokrát i popsaný podstavec. Ten byl použit pro postavení nového a zatím posledního pomníku, který byl odhalen 9. května 1971. Sovětský voják v typickém postoji se samopalem, kyticí šeříku a "zdvihací" holčičkou byl dílem akademického sochaře Aloise Hubičky, ředitele zdejší umělecko-průmyslové školy. Později vytesal neznámý "autor" na druhou stranu podstavce s nápisem "květen 1945" ještě "srpen 1968". Po sametové revoluci se začal voják - jakoby symbolicky - naklánět dozadu a hrozilo nebezpečí jeho zřícení. Proto byl sejmut a i s podstavcem uložen.

Likvidace soch z jakýchkoliv důvodů není dobrá a možná by pomohla větší rozvaha již při jejich stavění. Snad se jednou dočkáme lepšího řešení tohoto prostoru.

Václav Vostřák

S použitím knihy Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou, 2004.

1930+
Gewerbe-Platz (dnes Horní náměstí ), kostel je již dokončen, prostor před kostelem se upravuje a vzniká zde malý parčík se sochou německého rytíře Rüdigera.

color Fotočas

Na snímku jsou zachyceni příslušníci tehdejší čs tzv. Horské pěchoty, což byla elitní součást pozemních vojsk tehdejší čs.armády. Horská pěchota byla převážně dislokována na území Slovenska, v horských oblastech. Původně byla organizována v 1. a 2. Horské brigádě, později v 1. a 2. Horském pluku. Ve 30. letech byly tyto útvary rozděleny do 12 samostatných praporů. Příslušníci horské pěchoty nosili červené nárameník a červené výložky na klopě. Ten znak co mají na výložkách, není znakem pohraniční stráže, ale jde o znak letícího sokola s lipovou ratolestí. Při zběžném pohledu, na méně kvalitní fotografii, a nebo z dálky, to může zdánlivě připomínat psí hlavu, ale není tomu tak. Horská pěchota jinak plnila běžné úkoly pěších vojsk, avšak se zvláštním zaměřením na boj v horském prostředí a s ohledem na zvláštnosti a náročnost výcviku se jednalo vskutku o elitní vojsko. Speciálně k ochraně státních hranic však určena nebyla. (komentář Fotočas Mirek)

Likvidace původního hřbitova na dnešním Horním náměstí v Jablonci nad Nisou proběhla ve 20. letech 20. století, konkrétně kolem roku 1927. Tento hřbitov, který se nacházel v centru města, přestal být využíván kvůli rozrůstání městské zástavby a změnám v urbanistickém plánování. Na jeho místě vzniklo postupně nové náměstí, které dnes známe jako Horní náměstí.

Zajímavostí je, že některé náhrobky byly přeneseny na nový centrální hřbitov v Jablonci (ulice Na Roli), který byl založen právě jako náhrada za zrušený městský hřbitov.

Gewerbe-Platz, dnešní Horní náměstí náměstí - konkrétně ulice "Pod Baštou".
...................................
Stavba zpevnění opěrné hráze byla velice obtížná, protože celý kopec je převážně písčitý a výškový rozdíl přes 10 m.
Na snímku je zachycena náročná stavební práce v prudkém svahu, při budování technické infrastruktury základů opěrné hráze na dnešním Horním náměstí. V hlubokém výkopu je vidět složité dřevěné pažení, které zajišťuje stěny proti sesuvu písčité půdy.

Fotografie působí jako svědectví fyzicky náročné a technicky složité práce, prováděné převážně ručně v době před moderní stavební technikou...

color Fotočas

Poutě včetně trhů na dnešním Horním náměstí v Jablonci nad Nisou ze začátku 20. století představovaly významnou společenskou událost, kde se setkávaly celé rodiny i širší komunita. Na fotografii je patrná velká návštěvnost a ruch počasí, kdy jsou prodejci se svými vozíky a lidé v krásných dobových oděvech. V pozadí je starý hřbitov, což dodává snímku historickou atmosféru a připomíná duchovní a kulturní stránky tehdejšího života v Jablonci. Tato scéna zachycuje jedinečnou kombinaci tradice, víry a společenského života, která byla pro obyvatele města důležitá

color Fotočas Mirek

Obrázek z časopisu z r.1912.

Kaiser Josef-Platz / Rudé náměstí – náměstí bylo zřízeno současně s povýšením Jablonce na město v roce 1866. Sloužilo jako místo pro zábavní podniky i dobytčí trhy. Vlevo už stojí hotel "Na baště".

color Fotočas

Z historie požární ochrany.............

.Jedním z nejdůležitějších objevů lidstva je oheň – zdroj tepla a světla. Za tisíce let existence lidstva se člověk naučil oheň ovládat. Přesto se mu však někdy vymkl z rukou a tak se stávalo, že docházelo k požárům. Proto již v dávné historii nacházíme první stopy organizovaného boje s ohněm. První protipožární opatření v Římě pochází z roku 21 před naším letopočtem. Bezpečnostní oddíl tvořili otroci vybavení uniformou, přílbou, žebříky, bouracím náčiním, vědry na vodu, metlami a stříkačkami (pravděpodobně jednoválcové pumpy). Požární útvary ve starém Římě se stále zdokonalovaly. V dalších stoletích vývoj požární ochrany zaostával. Šlechta bydlela na hradech a zámcích a neměla zájem na ochraně vesnic a měst. Hasební zásahy byly proto také značně primitivní. Jednotlivé řemeslnické cechy měly za povinnost dodat určité množství nářadí a určitý počet lidí. Majitelé koní museli poskytovat spřežení na dovoz vody a nářadí. Velmi přísně se trestalo rabování při ohních. Požární technika se vyvíjela pomalu. Doprava vody byla vždy obtížná. Z počátku se k nám dovážely požární voznice (lejty) francouzských a německých typů pro dopravu 200 až 400 litrů vody, jednopístové ruční stříkačky i další nářadí. Teprve koncem 18. století nahradila dovoz domácí výroba. V 19. století se již objevují dvoukolové a čtyřkolové ruční stříkačky. To se již také v našich zemích objevily první pokusy se zakládáním českých sborů dobrovolných hasičů. V roce 1864 tak vznikl první český hasičský sbor ve Velvarech. Po roce 1864 vznikají další sbory. Přijetím a schválením jejich stanov začíná organizovaná činnost hasičstva v českých zemích...

(Color Fotočas)

pohled z kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova mezi