Dubnice
Obec Dubnice (německy Hennersdorf) se nachází v okrese Česká Lípa, kraj Liberecký, mezi městy Stráž pod Ralskem a Jablonné v Podještědí. Rozkládá se kolem Dubnického potoka v délce 4 km, průměrná nadmořská výška je 313 metrů. Žije zde 640 obyvatel.
Vznik obce
Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy je v rejstřících papežského desátku uvedena jako Dubnycz. Dubnice coby samostatné sídlo však pravděpodobně vznikla v údolí místního potoka již ve 13. století, v době, kdy Markvarticové nedaleko odsud vybudovali nový hrad Stráž (Vartenberk) na ochranu obchodní cesty, vedoucí z Prahy do Žitavy.
Rozvoj po roce 1900
Obec měla vždy zemědělský charakter. Pěstovalo se zde obilí, brambory a ovoce, významný podíl měl chov dobytka. Již v roce 1897 zdejší rolníci otevřeli mlékárnu, první v okrese Jablonné. Později vzniklo i zemědělské strojní a výmlatové družstvo. Od roku 1902 měla obec vlastní záložnu a roku 1909 založili sedláci strojní družstvo. V Dubnici, podobně jako v dalších obcích kolem Jablonného v Podještědí, byli výrazněji zastoupeni větší hospodáři s výměrou 25-35 ha. Po roce 1900 došlo též k budování nových silnic a rozvoji dopravy. V roce 1903 byla postavena nová obecní škola. Krátce na to, roku 1904, byl ve staré školní budově zřízen poštovní úřad. Ten získal roku 1906 telefon a telegraf. Od roku 1914 byl zaveden v obci telefon a v roce 1922 byla provedena úplná elektrifikace. Při sčítání lidu v roce 1921 měla Dubnice více než 1000 stálých obyvatel.
Kromě zemědělské výroby se občané Dubnice začali po skončení první světové války orientovat také na turistický ruch. Bylo to dáno především stoupající oblibou blízkého letoviska Hamr na Jezeře. Co se týče veřejné dopravy, přeprava kočáry byla nahrazena v roce 1925 službami soukromého automobilového přepravce a od roku 1938 autobusovou dopravou.
Jako obec ve které tradičně převládalo německé obyvatelstvo byla Dubnice v letech 1938-1945 součástí nacistického Německa. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo obce vysídleno.
Další pokračování nadějného rozvoje nastalo po roce 1945. V obci v té době již byla pila, řada řemeslnických provozen, základní a mateřská škola, několik obchodů a 4 hostince. To však netrvalo dlouho. Po roce 1948 byly zemědělské a ostatní živnosti postupně zlikvidovány. JZD, založené v roce 1950, zpočátku příliš neprosperovalo, až postupně se situace stabilizovala. V letech 1977–1980 byl v obci vybudován vodovod, jelikož se v důsledku činnosti blízkých Uranových dolů v místních studních ztrácela voda. Nedaleko od Dubnice se začal těžit písek, který se používá nejen ke stavebním účelům, ale i při rekultivaci následků těžby uranové rudy. V roce 1981 byl v obci zrušen místní národní výbor a Dubnice byla připojena ke Stráži pod Ralskem.
Dubnice po roce 1990
V roce 1990 převzala Dubnice svou správu od Stráže pod Ralskem a stala se opět samostatnou obcí. Ke konci roku 2014 měla Dubnice 658 obyvatel. V obci je základní a mateřská škola, prodejna potravin a místní knihovna. Nejbližší ordinace praktického lékaře je v 3 km vzdálené Stráži pod Ralskem.
Památky
- Barokní kostel Narození Panny Marie, který byl vybudován v letech 1699-1702 . Obdélná stavba s pětibokým závěrem a hranolovitou věží v průčelí. Vnitřek je sálový s bočními kaplemi a emporami, klenutý valenou klenbou. Presbytář má dvě pole křížové klenby a lunety nad okny. Kazatelna a varhany z počátku 18. století, na oltáři dřevěná socha Madony z 15. století.
- Fara, volně stojící roubená stavba z 18. století.
Zaniklé stavby
- Wobischův mlýn
Přírodní zajímavosti
Ve vzdálenosti cca 2,5 km vzdušnou čarou směrem na východ od obce se nachází přírodní památka Stříbrník, čedičová kupa se sloupcovou odlučností horniny. Další zdejší lokalitou, pozoruhodnou z geologického i geomorfologického hlediska, je již zmíněná pískovna. Tímto těžebním prostorem byly otevřeny glacifluviální sedimenty, tj. pozůstatky někdejšího kontinentálního zalednění, které v těchto místech překračovalo hranice dnešní České republiky. Nejnápadnějším důkazem ledovcového původu těchto sedimentů je výskyt pazourků, skandinávské červené i světlé žuly a červeného porfyru, pocházejících ze severnějších oblastí Evropy.
zdroj: Wikipedie, fotografie z archivu Zdeněk Křesáč
fotogalerie https://deutschboehmen.de
Dubnice: Malebná obec s bohatou historií a geologickými poklady
Dubnice, nebo chcete-li Hennersdorf, je malá, ale hrdá obec nacházející se v okrese Česká Lípa, kraji Libereckém. Leží mezi městy Stráž pod Ralskem a Jablonné v Podještědí, rozprostírá se kolem Dubnického potoka a její průměrná nadmořská výška činí 313 metrů. Žije zde 640 obyvatel, což je přesně tolik, aby se všichni mohli znát jménem, ale dost málo na to, aby se tu nešlo schovat před sousedy, když si chcete dát šlofíka místo sekání trávy.
Historie obce: Od papežských rejstříků k elektrifikaci
První zmínka o Dubnici pochází z roku 1352, kdy byla uvedena v rejstříku papežského desátku pod názvem Dubnycz. Ano, už tehdy se tu platily daně – některé věci se prostě nemění. Ovšem samotná obec pravděpodobně vznikla už ve 13. století, kdy Markvarticové založili nedaleký hrad Stráž (nebo chcete-li Vartenberk), aby chránili obchodní cestu z Prahy do Žitavy. Inu, i tehdy bylo důležité mít dobrou infrastrukturu – dnes máme dálnice, tehdy stačil hrad.
Dubnice byla odjakživa zemědělskou obcí. Pěstovalo se tu obilí, brambory a ovoce, choval se dobytek a rolníci byli tak šikovní, že už v roce 1897 otevřeli první mlékárnu v okrese Jablonné. To je něco, co byste na vesnici nečekali – mlékárna jako první! V roce 1903 se tu postavila nová obecní škola, což bylo velké terno. Starou školní budovu ale nenechali zahálet – v roce 1904 tam zřídili poštovní úřad. Jakmile ten získal telefon a telegraf, Dubnice byla technologicky na špici.
Zlaté časy turistiky a autobusů
Po první světové válce se místní začali zajímat o turistický ruch. Blízké letovisko Hamr na Jezeře přitahovalo návštěvníky jako magnet, což Dubnici přineslo nové příležitosti. Kočáry byly nahrazeny soukromými automobilovými přepravci a od roku 1938 dokonce i autobusy. Ano, autobusy! To už je jiná liga.
Během druhé světové války byla Dubnice součástí nacistického Německa a po válce došlo k vysídlení původního německého obyvatelstva. Po roce 1945 obec zažila další rozvoj – pila, řemeslnické provozy, školy, obchody a dokonce čtyři hostince. To je docela slušné na tak malou vesnici. Ovšem po roce 1948 přišel útlum – živnosti byly zlikvidovány a JZD zpočátku neprosperovalo. A když už to začalo fungovat, přišla další rána – nedostatek vody kvůli těžbě uranu. Naštěstí v letech 1977–1980 byl vybudován vodovod, takže obyvatelé nemuseli chodit pro vodu s kýblem až do Stráže pod Ralskem.
Novodobá Dubnice: Malá, ale šikovná
V roce 1990 se Dubnice osamostatnila od Stráže pod Ralskem a začala si opět vládnout sama. Dnes tu najdete základní a mateřskou školu, prodejnu potravin a knihovnu. Praktického lékaře tu sice nemají, ale ten je jen tři kilometry daleko – což je ideální vzdálenost pro rychlou procházku.
Památky: Kostel a fara jako z pohádky
Dubnické památky jsou skromné, ale působivé. Barokní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1699–1702 a jeho interiér je jako z učebnice dějin umění – valená klenba, křížová klenba, kazatelna z 18. století a dřevěná socha Madony z 15. století. Vedle kostela stojí roubená fara z 18. století – ideální místo pro milovníky rustikální architektury.
Geologické poklady: Stříbrník a pískovna
Dubnice má také své přírodní zajímavosti. Přírodní památka Stříbrník je čedičová kupa se sloupcovou odlučností horniny – něco jako přírodní Lego pro geology. A pak je tu pískovna, která odhalila glacifluviální sedimenty z dob kontinentálního zalednění. Pazourky, skandinávská žula a červený porfyr? Ano, to všechno tu najdete. Geologové si tu musí připadat jako děti v cukrárně.
Závěr: Malá obec s velkým srdcem
Dubnice možná není metropolí ani turistickým centrem, ale její historie, památky a přírodní zajímavosti ji činí jedinečnou. A pokud vás sem zavede cesta, nezapomeňte se zastavit u Dubnického potoka nebo na chvíli posedět v místní knihovně. Kdo ví? Možná vás Dubnice překvapí víc, než byste čekali.