Dolní Suchá

DOLNÍ SUCHÁ 

Nachází se na levém břehu Nisy mezi Chotyní a Bílým Kostelem nad Nisou. Starý záznam z roku 1562 uvádí název obce Dolleyssy Bertelsdorf. Obec se rozrostla v období industrializace na přelomu 19. a 20. století. Tehdy prý zde bylo 122 domů s 800 obyvateli. Bylo zde mnoho různých řemeslnických živností a několik hospod. Velká část lidí dojížděla za prací do továren v okolí. V části obce zvané Gronovka (Kronau) byla velká textilní továrna firmy Limburger. Dodnes je v Dolní Suché zachována skupina stejných dělnických domů z oněch dob. Známá bývala hospoda "Na Gronovce". V letech 1850—75 byla obec přičleněna k Chotyni. V současné době je na přání většiny obyvatel připojena k Hrádku nad Nisou. Byla zde i škola. Do kostela chodívali místní věřící pěšky až do Jítravy. V obci byla pouze zvonice. Je zde zajímavý horský hřbitov. 

zdroj: Vitalij Marek - Petr Prášil - František Vydra : Hrádecko a Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005

Dolní Suchá je vesnice, jejíž domky jsou rozptýlené podél levého břehu Nisy a na loukách na severovýchodním svahu hřebene Vysoké asi 2 km jižně od Chotyně a 4 km západně od Bílého Kostela nad Nisou. Dnes je součástí Hrádku nad Nisou a v roce 2017 v ní trvale žilo 266 obyvatel.
První zmínka o obci se v grabštejnském urbáři objevuje roku 1562 a její jméno Nider Bertelsdorff bylo pravděpodobně odvozeno od lokátora Bertela. Později se pro ni ustálil německý název Nieder Berzdorf a české jméno Dolní Suchá se používá od roku 1923. 

Na místě vesnice stál kdysi jen panský dvůr, kolem něhož se postupně stavěly další domky. Lidově se jim říkalo Dörfel (= Víska) a jejich počet časem dosáhl 35. Když byl v roce 1781 nevýnosný dvůr zrušen, byly jeho pozemky rozparcelovány a prodány poddaným na stavbu nových domků, kterým se začalo říkat Neudorf (= Nová Ves). Obec byla od počátku součástí grabštejnského panství a o její správu se až do poloviny 19. století staral rychtář. Protože tu nebyl kostel, museli zdejší věřící chodit na bohoslužby až do Jítravy. U domu č.p. 72 stála jen malá trámová konstrukce se zvonkem, který obci roku 1759 daroval revírník Franz Hausmann. Škola se ve vsi připomíná už roku 1780. Děti v ní zpočátku učil rychtář Kunze, a když přestala vyhovovat, učilo se v různých soukromých domech.
V roce 1834 měla Dolní Suchá 75 domů a 535 obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím, ale později si mnozí z nich našli práci v továrnách v okolí. Roku 1844 zprovoznil liberecký soukenický cech u řeky v dolní části vsi valchu na máčení a valchování vlněných látek.

Při správní reformě roku 1850 byla Dolní Suchá spojena s Chotyní, ale v roce 1875 se opět osamostatnila. Roku 1866 byla ve vsi postavena nová školní budova s věžičkou, do níž byl přenesen zvon ze staré zvoničky. V srpnu 1917 ale musel být zvon odevzdán na válečné účely a věžička byla při přestavbě školy v roce 1926 zrušena.
Bývalá valcha u Nisy byla roku 1883 firmou J. L. Limburger přebudována na přádelnu bavlny, pro jejíž dělníky byla v roce 1907 u silnice do Bílého Kostela vystavěna také dělnická kolonie, tvořená 10 jednoduchými patrovými domy s 80 byty. V té době firma ještě prosperovala, ale po 1. světové válce výroba upadala a nakonec byla úplně zastavena.

Roku 1930 měla Dolní Suchá ještě 928 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina německých obyvatel odsunuta a nových českých osídlenců bylo málo, takže v roce 1950 tu žilo už jen 400 lidí. Řada opuštěných domů byla proto zbořena a další byly později využity jako chalupy. Zanikla také malá mariánská kaplička, kterou tu roku 1863 postavil Wenzel Arlt. Zdejší škola se ještě v roce 1959 dočkala rekonstrukce, ale protože do ní chodilo stále méně dětí, byla v 70. letech uzavřena. V roce 1960 byla Dolní Suchá připojena k Chotyni a později se spolu s ní stala součástí Hrádku nad Nisou. Na začátku 90. let se sice Chotyně od Hrádku oddělila, ale Dolní Suchá zůstala jeho součástí dodnes.

zdroj: https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obdsucc