Česká Lípa

Česká Lípa- škola

Budova byla postavena v letech 1869 až 1871 v proluce vzniklé po požáru několika domů v roce 1865. Zprvu zde sídlila obecní škola a vyšší odborné gymnázium, pak spořitelna i kasárna
Dne 14. září bylo v budově obnoveno vyučování a ten den je považován za zrod Veřejné obchodní školy. Tehdy v budově fungovalo souběžně škol několik. Měnila často jak svůj název, tak rozsah a strukturu učiva. V letech 1960 - 1990 měla název Střední ekonomická škola Česká Lípa.
zdroj textu: https://cs.wikipedia.org

Česká Lípa se představuje Největší město západu Libereckého kraje patří bezesporu mezi pozapomenuté klenoty, co se týká turistického zájmu Přitom tolik parádních míst k návštěvě: Vodní hrad Lipý, Vlastivědné muzeum a Galerie, Centrum textilního tisku, naučná stezka Peklo, Přírodní areál Dubice!!! Jaké místo máte právě v Lípě nejradši?

Co se psalo v novinách před 80. lety – Stráž severu č. 42-47: 

v České Lípě to začíná žít: otevírají se školy, obnovuje se Musejní spolek pro kraj českolipský a začíná se sportovat. Jablonné už není Německé, sňatky mezi Čechy a Němci jsou zakázané, Němci nesmí trhat borůvky a vojáci pomáhají při žních.

autor příspěvku Vlastivědný Spolek Českolipska

Dnes jeden hodně netypický sto let starý záběr opět na procvičení představivosti. 

Focené je to z místa dnešního sportareálu - zimního stadionu a bazénu, nebo od Kauflandu. Orientačními body jsou konstrukce jezu zcela vlevo a budova Unionky a za ní kostel u kláštera (Basilika Všech svatých). Dnes samozřejmě pohled neuskutečnitelný. Sice zmizely všechny drobné stavby, ale přibyla jedna velká, betonová. 

(zdroj: Českolipské obrázky)

Kulturní dům Crystal: Architektonický skvost s pohnutou historií

Kulturní dům Crystal v České Lípě je jednou z nejvýraznějších staveb města, která svým moderním pojetím, technickými inovacemi a unikátní architekturou přitahuje pozornost již od svého vzniku. Ačkoliv jeho příběh není bez komplikací, jedná se o dílo, které si zaslouží bližší pohled.

Myšlenka nového kulturního stánku

Idea výstavby nového kulturního centra v České Lípě se objevovala již od 50. let 20. století. Město tehdy využívalo různé sály hostinců, divadel a dalších objektů, které však neodpovídaly potřebám moderní doby. Proto byla v 70. letech zahájena příprava projektu, jehož cílem bylo vytvořit multifunkční centrum pro kulturní a společenské aktivity. Stavba byla zadána renomované kanceláři SIAL, která se pod vedením architekta Jiřího Suchomela pustila do náročného úkolu.

Umístění stavby: kontroverze a dopady

Crystal byl nakonec umístěn do prostoru klášterní zahrady, což vyvolalo rozporuplné reakce. Zatímco zahrada byla tehdy zanedbaná a připomínala spíše rumiště, její zničení nenávratně změnilo panorama města. Klášterní areál, který byl do té doby dominantou jižní části centra, byl stavbou částečně zastíněn. Architekt Suchomel však neměl na výběr – místo mu bylo přiděleno a on se snažil co nejlépe vyřešit danou situaci.

Architektonické řešení a technické inovace

Crystal je unikátní nejen svým vzhledem, ale i technickým řešením. Jiří Suchomel se inspiroval dánskou architekturou nízkoenergetických domů a rozhodl se experimentovat s využitím sluneční energie. Jižní fasáda budovy byla navržena jako solární kolektor, který měl ohřívat nasávaný vzduch a akumulovat teplo v betonové desce pod budovou. Tento systém byl na svou dobu revoluční a dodnes patří mezi nejvýznamnější technické prvky stavby.
Bohužel, systém vytápění a větrání nebyl nikdy plně doceněn ani správně udržován. Skleněné desky na fasádě nebyly čištěny, což výrazně snížilo jejich funkčnost. Navíc byl systém často obsluhován nevyškoleným personálem, což vedlo k degradaci jeho výkonu.

Stavba a její průběh

Založení stavby bylo technicky náročné kvůli podmáčenému terénu s agresivní spodní vodou. Budova byla postavena na 200 betonových pilotech o délce až 12 metrů. Během výstavby docházelo ke změnám původních plánů – například místo dubového obkladu bylo použito borovicové dřevo nebo byl zvolen travertinový obklad z Jugoslávie namísto slovenského kamene.
Výrazným prvkem interiéru je skleněná plastika od novoborského výtvarníka Ivo Rozsypala, která zdobí vstupní halu. Původně měl interiér zdobit Jiří Sopko, ale jeho návrhy nebyly režimem přijaty.

Multifunkční využití budovy

Crystal byl navržen jako komplexní kulturní centrum rozdělené do několika bloků. Obsahoval dva společenské sály, kino, restauraci, knihovnu, klubovny, administrativní prostory a dokonce i služební byty. Velký společenský sál bylo možné propojit s malým sálem a vytvořit prostor pro až 900 lidí – ideální pro konference nebo velké společenské akce.
Zajímavostí je také otevřenost budovy – její průchodnost měla symbolizovat propojení klášterní zahrady s městským životem. Bohužel některé části této koncepce byly později uzavřeny, například středové schodiště vedoucí do zahrady.

Název Crystal: Pocta sklářské tradici

Výběr názvu pro kulturní dům nebyl jednoduchý. Nakonec bylo zvoleno jméno Crystal jako odkaz na sklářskou tradici nedalekého Novoborska. Název evokuje čistotu a lesk krystalu – vlastnosti, které stavba měla symbolizovat.

Současný stav a budoucnost

Ačkoliv Crystal za uplynulé dekády ztratil část svého původního lesku, stále zůstává důležitým místem pro kulturní život města. V současnosti se připravuje jeho rekonstrukce, která by měla přinést nové využití budovy – například jako sídlo městské knihovny.
Doufejme, že během rekonstrukce bude respektováno původní architektonické řešení a technické inovace, které stavbu činí jedinečnou. Crystal má potenciál stát se opět zářivým krystalem České Lípy – místem, kde se historie snoubí s modernitou.

Kulturní dům Crystal

  I když kompletní stavba nebyla nikdy dokončena, což platí zejména o zadní části s napojením na klášterní zahradu. Stavba byla plánována od první poloviny 70 let. Samotná výstavba byla zahájena v roce 1983 a kolaudována v roce 1990 už v nových společenských podmínkách, což přispělo k nedokončení zadní části s amfiteátrem. Úprava prostoru před kulturním domem byla dokončena v roce 1995. 

archiv Českolipské obrázky

Každý místní nárožní budovu ulic Bulharské a ČSA jistě pozná. Málo kdo už však ví, že se původně jedná o budovy Finančních úřadů ČSR, postavených v letech 1935 a 1938. Bylo tomu tak i za okupace, samozřejmě v jiném územněprávním útvaru. Po roce 1948 Finanční úřady zanikly a od roku 1952 zde fungovalo středisko OÚNZ - okresní ústav národního zdraví. Zde jsme mnozí měli své první lékaře. V mém případě musím u této příležitosti vzpomenout na MUDr. Kočičkovou. Po roce 1990 došlo k privatizaci a přejmenování na Lékařský dům. Zajímavostí je leptaný státní znak v okně mezi patry u schodiště. Mnohokrát jsem si říkal, jestli by nebylo lepší tuto skleněnou tabulku uchovat na jiném místě, než to někdo rozbije. Levá strana ulice ČSA je zatím bez zástavby, bytovky zde začaly přibývat až na konci 50. let.

Svět se mění - zimní pohled do tak zvaných českolipských Benátek

 před více jak sto lety. Název byl ovšem naprosto nekorespondující s realitou. Z mlýnského náhona byl spíše sběrný kanál různé odpadní vody. Objekty v pozadí jsou průmyslový areál dodnes známý jako Richterhof, jen již v podstatně redukované podobě. Později na tomto místě stával Rudoarmějec a dnes je zde vjezd na parkoviště za Priorem, tedy OD Andy. Ani ten název OD není původní. 

autor příspěvku Českolipské obrázky

Na břehu Ploučnice v roce 1959. 

Uprostřed snímku v pozadí Unionka. Takřka vše mezi ní a fotografem už odnesl čas. Pohled je z dnešního parku Milady Horákové a ve výhledu by nám dnes nejvíce prostoru zabíral OD Uran, alias Banco. Mezi topoly je také vidět zadní část areálu městských lázní. Dříve nůžkárny, lihovaru a ještě dříve po několik století malého mlýna. Prostor před ním v dnešní Sokolské ulici se také nazýval náměstím u Malého mlýna.

autor příspěvku Českolipské obrázky

Ze dne 5. března 1880 

(145 let) pochází zápis městské rady, že hostinský F. Lacina zaměstnává v hostinci U zlaté koruny nelegálně prostitutku Terezii L. Pokud neučiní nápravu, odebere mu koncesi.Pohlednice je z roku 1948, lepší foto na bývalý hostinec s bohatou historií (vlevo, Mariánská ulice - U Spojů) bohužel nemám.

autor příspěvku Českolipské obrázky

20.2.1963 byly zahájeny první výkopy na sídlišti Slovanka. Tedy celkem neuvěřitelných 62 let.Na pohlednici je Bendlova ulice pohledem odspodu k severu. (zdroj Českolipské obrázky)

Budova nemocnice, resp. původně starobince v 60. letech. Postupně zbourána v roce 1986. Mnozí z nás se v ní narodili.
Výstavba současné nemocnice začala v roce 1976 a otevřena byla roku 1981.

Zimní parkování u lázní v pohledu do Sokolské ulice směrem k Unionce. Dnes je místo lázní jedno větší parkoviště a parkovacích míst je stále málo. I ten sníh v zimě stále ještě bývá. Stejně jako nyní.

Abychom nezanedbávali okrajové části města, tak se dnes vydáme na Kopeček padesátých let. Snímek z okna domu čp. 1252 zachycuje protější stranu domů od čp. 1238. Silnice se stromořadím po obou stranách. Místo je dodnes v podstatě stejné, ale přitom dosti jiné. Hlavně provoz nebyl zdaleka takový jako dnes, i když už to není hlavní výpadovka na Prahu, jako tenkrát. Snímek pořídil kulturní referent ze ŽOSky, který v domě bydlel, jestli si vzpomínám dobře. Jméno si nechám pro sebe, když tu máme henty ochrany osobnosti.

Rotes Haus - Červený dům

Tento objekt je nejstarší dochovanou stavbou nesakrálního charakteru ve městě a to přibližně v autentické podobě z doby svého vzniku. Ta doba byla poměrně složitá. Město bylo majetnicky rozděleno na čtyři díly, kdy tři drželi Vartenberkové a jeden rod Berků. Stavbu dal zbudovat Jetřich Jiří Berka z Dubé a dokončena byla roku 1583. Sama osoba stavitele je dosti rozporuplná a jeho život plný zvratů, byť zemřel poměrně mlád ve věku pouhých 33. let. Již jako dítě byl poslán svým otcem Zikmundem Berkou za vzděláním do světa, poznal tak zejména německé země a v cizině si zamiloval italskou renesanci. To se pak odrazilo ve stavbě loveckého zámečku, který je přisuzován právě italským stavitelům. Po smrti otce se vrací domů, po otci zděděný majetek spravuje Jetřichova matka Kunhuta, nebo také Kunigunda, hraběnka z Ebrštejna a z Nangarku. Od roku 1570 tak činí jako poručnice za nezletilého syna v průběhu pěti let a po dovršení zletilosti Jetřicha Jiřího činí tak často při jeho dalekých cestách. A nakonec i po smrti svého syna v roce 1585 převzala Kunhuta správu nad majetkem jako poručnice svého vnuka Adama, jenž byl Jetřichovým synem. On se totiž Jetřich Jiří s Adamovou matkou a svou manželkou Evou z Bibrštejna již před svou smrtí zle rozesvářil a ve svém testamentu na ní příliš nepamatoval. Ostatně se objevují velice často zprávy o prchlivosti, náruživosti, nezřízenosti a svárlivosti tohoto pána z Berkovského rodu. Zemřel 7. července 1585 během své cesty ve Zhořelci v Horní Lužici, dnes rozděleném německo - polskou hranicí. Pochován byl v protestantském kostele Narození Panny Marie stejně jako jeho otec.

Stavba tvoří kosodélník o rozměrech 23x10 metrů a je nepodsklepená. Byla umístěna na okraj zámecké zahrady a českolipský kronikář, pekařský mistr Hans Kriesche, zaznamenal tuto událost takto: "Roku 1583 nechal blahorodný pán, pan Jetřich Berka, postavit novou budovu u maštale, a tohoto roku byla také dokončena". Svému původnímu účelu přestal letohrádek sloužit v 18. století.

Na počátku století 19. zde vznikla barvírna látek a objektu se začalo říkat Kotel, tedy přesněji Kessel. Po jejím zrušení byl v přízemí domu roku 1837 zřízen hostinec Zum Kessel, tedy U kotle. Hostinský Josef Scholter byl původně tkadlec a podnikatel, který dříve zaměstnával až 120 mistrů. Hostinec zde byl až do roku 1882, kdy objekt kupuje továrník Josef Altschul, majitel sousedního hradu, či zámku, tehdy cukrovaru. Ten nechal k 300. výročí postavení zámeček opravit a později je využíván jako bytový dům. Další obytné budovy, přistavěné k východní stěně, byly k letohrádku přistavěny v roce 1896 a 1897. Od roku 1931 slouží Červený dům jako sídlo městského muzea a je tomu tak až podnes, kdy je zde depozitář a pracovny Vlastivědného muzea.

Zde nejdříve odbočím a upozorním na budovu v pozadí (třetího obrázku z roku 1910), zcela na levé straně. Jedná se o do dnešních dnů nedochovanou židovskou synagogu postavenou v maurském slohu. Budova to bývala opravdu rozlehlá.

Mohutná a jakoby nezakončená spodní část této západní stěny budovy dává prostor k několika domněnkám. Jednak se soudí, že zde existovala jakási přístavba, snad stáje, ale také je docela možné, že bylo použito zdivo z původně zde stojící gotické stavby. Přeci jen o trošičku jasnější je situace se sgrafitovou výzdobou v průčelí stavby. Nad hlavicemi sloupů v prvním patře jsou mužské hlavy představující snad antické hrdiny. Jen prostřední z nich je údajně zpodobnění básníka Dante Alighieriho, což je připisováno právě vlivu italských stavitelů. Mezi patry je pět loveckých výjevů. Tyto nejsou však z větší části původní. Během rekonstrukce v roce 1883 byly původní omítky nedorozuměním odstraněny. Tato podoba je dílem Eduarda Steffena, který měl malířské restauratérské práce na starosti a po této nemilé příhodě se pokusil lovecké výjevy na průčelí zámečku vrátit. Poslední rekonstrukce fasády a sgrafit byly provedeny v letech 1974 až 5. Z uvedených fotografií je také patrné, že prostor mezi sloupy v přízemí byl v různých dobách otevřen a zazdíván, vždy podle momentální potřeby. Původně snad byly sloupy v lodžii, okenní a dveřní ostění namalovány červenou barvou, a proto převládá v pojmenováních název Červený dům.

Na  zadním pohledu je dobře vidět, že podél severní stěny letohrádku protékal mlýnský náhon, přes který vedl malý můstek k zadnímu vchodu. Tato ulička navazovala na svém druhém konci na ulici Jiráskovu a po staletí se nazývala Judengasse, tedy Židovská. Zeď a brána v levé části dobového snímku patří totiž k již zmiňované synagoze. Ta měla zde své průčelí. Současný památníček obětem násilí není tedy přesně na místě synagogy vypálené 11. listopadu 1938, ale je to logické. Památník uprostřed parkoviště, dříve tržiště, by působil opravdu nepatřičně. Dnes zbytek zmiňované uličky nese také proto název U synagogy.

ZDROJ:  https://www.bohmischleipa.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=161&Itemid=159

Vzpomínka na oblíbeného městského zahradníka Svobodu

V pondělí 28. října 1918 se nenarodila jen naše československá republika , ale také Václav Svoboda.V srpnu jsem připomněl na Facebooku výstřižek z téměř padesát let starého českolipského nástupu, který vzpomínal na známého českolipského městského zahradníka Václava Svobodu (*28. října 1918, †12. května 2017).Vyrojila se spousta krásných reakcí a vzpomínek na usměvavého a hodného člověka."Pan Svoboda měl rád nejen kytičky, ale i lidi, a na jeho práci to bylo vidět. Návštěva zahradnictví v parku patřila vždy k velmi příjemným zážitkům", vzpomíná Miloslav Sviták. 

V komentářích pod facebookovým příspěvkem reaguje také Miloslava Novakova: "To je krásná vzpomínka na pana Svobodu a jeho vždy krásně osázený park. Nikdo jsme si jako děti, puberťáci nedovolili šlápnout na trávník, natož trhat kytičky."

Alena Sazamová se také podělila o vzpomínku: "Když jsem se v roce 1953 přistěhovala do České Lípy, rok jsem u něj pracovala. Klidný, příjemný šéf. A zahradničina je krásná práce. Však jsem u řemesla v Komunále zůstala celý život."

Marek Procházka doplňuje: "Znal jsem ho. Jako kluk jsem chodil k němu do zahradnictví věděl vše o rostlinách měl krásné skleníky a v té době byly i pěkné záhony s květinami nejen v parku ale i na náměstí. Myslím, že v současnosti městu takový zahradník jako byl pan Svoboda chybí."

Mezi jinými se v komentářích objevila paní Dana, dcera zahradníka Svobody. Párkrát jsme si zavolali a přesto, že nyní žije v Praze, sešli jsme se a prohlédli staré fotografie rozkvetlé České Lípy. Objevilo se i pár diapozitivů, které jsme naskenovali a po padesáti letech je takto spolu s připomínkou 103. narozenin předáváme českolipské veřejnosti.Václav Svoboda se narodil v Hlinné (okr. Nové Město na Moravě) a s rodiči pak bydlel v Měníně (okr. Brno-venkov). V září 1938 získal v Brně výuční list v oboru zahradnictví a vazačství a v jeho vysvědčení se dočteme, že byl po celou dobu pilný a spolehlivý a že může pracovat jako zahradnický příručí. Od června 1939 žije v Šestajovicích ve Středočeském kraji a později se v Mladé Boleslavi seznamuje se svou nastávající ženou Marií, se kterou se později stěhují do České Lípy, kde se svojí pílí, citem pro krásu a vztahem k přírodě a lidem stává symbolem rozkvetlé České Lípy.Za dobrou práci, dobré skutky a dobré nápady je třeba umět poděkovat a já Vám, pane Svobodo, i přes těch padesát let historie děkuji. Také po půl století nám můžete být inspirací a návodem, jak se o společné prostředí kolem nás a městskou zeleň lépe starat.

autor příspěvku Jakub Mencl

Kvetoucí Česká Lípa

VÁCLAV BABINSKÝ

LOUPEŽNÍK ČESKÝ I ČESKOLIPSKÝ

Václav Babinský alias Venca z Pokratic (20. srpna 1796 Pokratice až 1. srpna 1879 Řepy) 

byl legendární český loupežník. Spolu s několika kumpány podobného ražení založil kolem roku 1830 zlodějskou bandu. Působili především v jeho rodném kraji, postupně se jejich "revír" rozšířil i na Děčínsko a Českolipsko. Za šest prokázaných zločinů, obviněn byl z 12 zločinů včetně jednoho hrdelního, byl Kriminálním soudem v Praze 1. prosince 1840 odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Vězněn byl na Špilberku a později v Kartouzích (dnešní Valdice). Ve věznici si získal důvěru svojí pokorou a zbožností, to mu dopomohlo k získání místa ošetřovatele vězňů. 

Od svého propuštění v roce 1861 až do své smrti pracoval jako zahradník v klášteře sv. Karla Boromejského v Řepích. Na tamním hřbitově má hrob.Ve volných chvílích si Venca z Pokratic rád užíval společnosti v pražských hospodách, kde za zaplacení útraty ochotně vyprávěl historky, mnohdy značně přibarvené nebo úplně vymyšlené, ze svého bývalého života. Byl výborný vypravěč s bohatou fantazií, takže se brzy stal doslova legendou. Smyšlené příběhy z jeho života plnily brakovou dobrodružnou literaturu, odezvu našly v lidové písňové tvorbě (Na kopečku v Africe - viz fotomontáž) i jinde.V dnešní době by se Václav Babinský patrně nevěnoval loupežnickému řemeslu, byl by spíše předním politikem nebo by čerpal různé dotace a evropské fondy, případně by dokonce seděl přímo v křesle premiéra republiky nebo na jiném významném politickém postu, případně by byl super aktivním majitelem nějaké zbrojovky…

autor článku Lubomír B. Šádek