Bratříkovský Sokol 

byl založen v roce 1896 a od samého počátku to neměl vůbec lehké. Drsné severní pohraničí s 85% obyvatel německé národnosti, samotná vesnice hospodářsky i sociálně velmi slabá a z toho všeho plynoucí problémy, hraničící se samotnou schopností jednoty v tomto prostředí přežít. Podobný osud mělo i spoustu jiných malých jednot v pohraničí. Existenční problémy těchto jednot se snažilo řešit i vedení České obce sokolské. Oslovilo velké, dobře zavedené a prosperující jednoty sídlící v bezpečném vnitrozemí s žádostí, aby slabým jednotám v rámci svých možností pomáhaly. A tak se stalo, že "mateřská" jednota Sokola Český Brod vzala pod svá ochranná křídla "chráněnku" Sokol Bratříkov. To se stalo v roce 1897 a tento ochranitelský stav trval až do roku 1910, kdy českobrodští začali tímto způsobem podporovat sokolskou jednotu v Rejdicích. Nicméně i když po roce 1910 Český Brod bratříkovské již "neochraňoval", přátelské vztahy přetrhány nebyly a obě jednoty se navštěvovaly a udržovaly vybudované vazby až do vypuknutí 2. světové války (a v rámci konkrétních jednotlivců i po ní).

V roce 1922 sokolové kupují pozemek a začíná se nahlas hovořit o stavbě sokolovny. Rok 1926 je zlomový. Sokolové na svém pozemku za půl roku staví svůj svatostánek. Bratři na stavbě strávili tisíce hodin zdarma.

"Sokolovnu budovali jsme s myšlenkou pro naše děti, proto posílejte je tam, a to ukázněné a kladu na srdce každému náčelníkovi jednoty, aby ukázal, že chceme i zde vytrvat a národu vychovat řádné občany."

Necelý rok po vystavení sokolovny se sem stěhuje biograf, jako zdroj příjmů na splacení dluhů za sokolovnu – výstavba sokolovny si vyžádala částku 430 000 Kčs.

Jednota je dnes opět aktivní jak po sportovní, tak po kulturní stránce.

Zdroj informací, literatura

https://sokolbrod.cz/28-5-2017-po-70-letech-jsme-opet-byli-v-bratrikove/

https://jablonecky.denik.cz/zpravy_region/zacatek-poznamenala-krize-ve-sklarstvi20101205.html

Bývalý Pirochův lom

Břidlicové lomy

V polovině devatenáctého století již v Bratříkově kvetla "šifařina". Bratříkovští na svých pozemcích otevírali malé jámy, těžili a štípali břidlici. Návštěvu lomů ale doporučit, zpravidla jde o soukromé pozemky, které nejsou uzpůsobeny pro turistický ruch.

Pověst O zániku Pirochova lomu

Z Loužnické kroniky:…..V největším rozmachu však nastaly určité změny ve složení půdy, dobrá žíla břidly, která se neměnila po několik let, ubíhala pod kolmou stěnu, kterou stále sledovali lomaři, takže za krátký čas vysoká 70 metrů kolmá stěna, byla podkopána. Pak přišla katastrofa. Byla to náhoda? Shoda okolností? Mnohý tenkrát řekl: "Zázrak v Pirochovým lomě". Pirochův lom je asi ½ km vzdálen od několika domků na samotě, zvaný Štebrov, v krásném údolí rozšiřuje se mezi protilehlými vysokými stráněmi bratříkovskými a těpeřskými až k Alšovicím a Pěnčínu. Středem údolí vine se potůček od severozápadu, protíná bývalou hraniční stezku, vedoucí od Nábzí k Bratříkovu, vlévá se do Žernovníku u Haratiny. Že tudy vedla hraniční stezka snad to bylo v minulosti příčinou proč tyto domky byly postaveny v tak odlehlém místě.Počet domků se nezvyšuje, spíše ubývá, když vymře starý rod, žádný nový usedlík nepostaví nový dům. V jednom z těchto domků od nepaměti žil rod Jiříčků.

Poslední potomek tohoto rodu, byl věhlasný muzikant, známý v širokém okolí. Jiříček zemřel a na jeho pohřeb se sešli hudebníci ze širokého okolí v počtu nevídaném, 70 mužů. Předem se mlivilo ve vesnici bratříkovské i v okolí o tak velké účasti hudebníků, což bylo něco nevídaného.

Pohřbu se zúčastnilo několik set lidí, mnoho jich bylo jen proto, aby slyšeli tak velkou kapelu hrát, postráních byli posluchači z jiných obcí. Byla to událost vyjímečná, kterou mnoho lidí chtělo vidět a slyšet. Tak i lomaři. Když zazněla hudba, všichni lomaři, v počtu 30, opustili lom, odešli na pokraj stráně, vzdálené asi 150 kroků, aby viděli a slyšeli tak nevýdanou událost. Hlubokým údolím dozněla smuteční píseň a ještě ozvěnou vysokých strání vracely se poslední akordy hlubokých tόnů, když za zády lomařů, ozval se hromový rachot, půda pod nohama se zachvěla, celý lom zahalen hustou clonou prachu. Lomaři v hrůze nemohli se ani pohnout, po rozptýlení prachu spatřili, že lom zmizel, vysoká kolmá stěna ve výši 70 metrů zavalila pracoviště v širokém okruhu. To byl smutný konec "Pirochova lomu".

A také konec posledního lomu na Železnobrodsku. Výrobou břidly se pak ojediněle zabýval soukromně sem tam někdo z posledních mohykánů lomařů.

zdroj: https://www.pencin-zittau.eu/bratrikov