Automuseum Lučany nad Nisou
Na historii je krásné i smutné zároveň, že se sice může opakovat, ale vždy je zahalená do jiného pláště, barev a tvarů. Dvacáté století je zlatou érou vývoje strojů se spalovacími motory, érou, která se ve své syrové podobě již nikdy nevrátí.
Výrobci, nadšenci, závodníci i samotní majitelé samohybných strojů přicházeli s nápady, které jsou dodnes aktuální, aby následně zacházeli do slepých vývojových uliček, nebo přicházeli s kombinací technických řešení, která by dnes byla zakázána už ve stádiu samotné myšlenky.
Rádi bychom vám co nejvíce přiblížili atmosféru doby a pocity, které tyto krásné stroje přinášely, tak nás neváhejte navštívit!
V roce 2018 zde stála zchátralá budova kdysi významné lučanské sklárny. V
tomto místě, s jedinečným geniem loci, se začal psát náš příběh.
Rekonstrukce objektu bývalé sklárny trvala pět let. Pět let usilovné
práce spousty lidí, ať už přímo či nepřímo zapojených přinesla nakonec
své ovoce. Postupnými krůčky a citlivou rekonstrukcí objektu se nám
podařilo obnovit krásu bývalé sklářské huti. Pod její střechou však již
nenaleznete sklářské pece, ale můžete obdivovat unikáty z řad automobilů
a motocyklů, které dvacáté století představilo.
Koncem roku 2022 jsme úspěšně zkolaudovali. Rok poté se brány Musea konečně otevírají i široké veřejnosti.
Vydejte se fascinující cestou pokroku a vývoje v Automoto-museum Lučany. Automobil se stal symbolem 20. století, zachycení postupné cesty vývoje celým stoletím přitáhne pozornost velkých i malých návštěvníků. Elegantní vůz Aero 1000 z počátku 20. století tu kontrastuje se živelným Lamborghini z jeho opačného konce a automobilovou a motocyklovou éru zde zastupuje řada modelů a značek včetně originálních závodních strojů. 23. 9. 2025 tu můžete prožít originální zážitek na akci Večeře v museu na téma Slunná a krásná Francie - ochutnávka vyhlášených francouzských lahůdek a vín za živého klavírního doprovodu mistra Daniela Philippa Stotze, to vše v bezprostřední blízkosti motoristických skvostů 20. století. Vstupenky v prodeji na webu musea. Museum je přístupné o víkendech.
Původně sklárna, nyní stáj pro Ferrari i československé veterány
Sběratel automobilů si chtěl původně vybudovat jenom garáž pro své veterány. Pak ji ale proměnil ve veřejné muzeum. Italské supersporty i československé legendy můžete vidět v Lučanech poblíž Jablonce nad Nisou.
Eva Klapka Koutová , 6. 8. 2024
V jizerskohorském městečku Lučany, kde se od počátku 20. století v místní sklárně vyráběly tažené skleněné tyče pro výrobu skleněných korálků, se nyní vystavují jiné poklady. V Museu Na cestě jsou k vidění automobiloví veteráni i jejich mladší a rychlejší potomci.
Na počátku projektu nebylo vůbec jasné, že se chátrající sklárna promění v automuzeum s celorepublikovým významem. Původně hledal zakladatel jablonecké firmy Telmo a.s. Radek Dvořák jen prostory pro svou stále rostoucí sbírku veteránů. Ve hře bylo několik míst, nakonec ho ale zaujala bývalá sklárna v Lučanech nad Nisou. Myšlenka zpřístupnit sbírku veteránů veřejnosti se zrodila až v průběhu projektu.
Přestavba v původním duchu budovy, ale pro veterány
Během přestavby se vše odvíjelo od toho, jakému účelu bude budova sloužit. Automobily a motocykly tu byly na prvním místě. To se odrazilo ve vysokých nárocích na vzduchotechniku, osvětlení i zabezpečení celého areálu. Kromě výstavních prostor zde vznikla také autodílna s lakovnou, depozitář, technické zázemí, sklady, nový světlík, zdviž pro auta, či kavárna, nebo také tzv. Rumárna neboli Červený salonek - místnost určená pro akce nejrůznějšího charakteru, od veřejných besed po privátní pronájmy.
V průběhu celé přestavby byla snaha zachovat původní charakter fabriky. Převážně dvoupodlažní stavba rozprostírající se na ploše 5952 m2 je půdorysně členitá do tvaru H. Vznikla tak hlavně díky přístavbám, o které se v průběhu let sklárna rozšiřovala. Uprostřed celé dispozice je objemná dvoupodlažní hala s ocelovým příhradovým krovem – bývalým prostorem pro sklářské pece. Právě výměna původního krovu za nový byla podle Radka Dvořáka, majitele muzea, tím nejsložitějším zásahem. Krov musel být ze statických důvodů sejmut a nahrazen replikou, která by disponovala vyšší nosností. Původní krov totiž počítal s nepřetržitým provozem pecí, takže nosnost, která by se řešila převážně v zimě s ohledem na váhu sněhu na střechách, odpadla díky vysokému teplu z pecí, stejně jako zateplení prostor. Postranní trakty s dřevěnými krovy se podařilo kompletně zrekonstruovat. Zůstaly odhalené a díky svému nasvětlení dodávají místu jedinečnou atmosféru.Pece zachovány být nemohly, ale alespoň cihly se použily na stavbu baru v kavárně. Podlahy se povedlo zachránit z poloviny, původní dlažba se použila také v recepci. Do muzea se vstupuje stylově - skrz původní sklářskou pec, po schodišti z kotlářského plechu, z něhož jsou také parapety. Obklad je z tahokovu. Zábrany v expozici jsou pevné, kovové. Vše tak odpovídá původnímu industriálním duchu.
Muselo se šetřit
Podle autorské zprávy probíhala přestavba ve velmi komplikované době covidu a začátku války na Ukrajině, což finančně ovlivnilo celý projekt, který se dvojnásobně prodražil. Investor zafinancoval desítky milionů a aby se vyhnul zadlužení, prodal významnou část své sbírky veteránů s příslibem nových majitelů, že automobily zůstanou v tomto muzeu. Architekt Ondřej Novosad nesl některé ústupky těžce. Nejvíce litoval plastových oken. Imitují klasická tabulková okna z továren v černých rámech. Jen výroba replik nebo repase všech původních oken by však podle něj vyšla vzhledem k jejich počtu na miliony. Podobně jako u řemeslně propracovanější vápenné omítky, která by továrně také mnohem více slušela. "Není to zkrátka Národní technické muzeum nebo jiná památkově chráněná stavba. Tady šlo v první řadě o auta a motorky, aby byly v co nejlepším prostředí. Vozy mají ostatně v součtu větší hodnotu než celá budova," přiznává architekt.