Jestřebí (hrad)
JESTŘEBÍ
Na osamocené rozeklané pískovcové skále nedaleko Máchova jezera se nad stejnojmennou vsí tyčí zřícenina nevelkého hradu. V pozadí se rýsují malebné Provodínské kameny a dotvářejí tak romantický ráz zdejšího Kraje. Kdysi hrad navštívil také Karel Hynek Mácha, kterému prý připomněl obrácený koráb. Hrad založil v letech 1292—1295 Jindřich Berka z Dubé, ale Jestřebí čekal podobný osud jako mnoho obdobných menších hradů v kraji — v roce 1426 ho napadli a dobyli společně s Českou Lípou husité, kteří ho předali svému hejtmanoví Jindřichovi Hlaváčovi z Dubé. Jedním z dalších hradních pánů byl Čeněk z Dubé, který se proslavil tím, že podnikal loupežné výpravy do Lužice. Lužice se rozhodla výpady oplatit trestnou výpravou do Čech. Čeněk proto rychle hrad prodal Janu Smiřickému, veliteli litoměřické posádky. Ten byl později popraven za zradu krále, ale jeho potomci si Jestřebí udrželi ještě čtyři desítky let. V roce 1491 hrad koupil a připojil ke svému panství Kryštof z rodu Vartenberků. V té době ovšem hrad již značně chátral a v polovině 16. století definitivně zpustnul. Dodnes se dochovalo schodiště vytesané ve skále, zbytky zdí na nižší plošině a torzo hradního paláce a věže na nepřístupném vyšším skalním bloku.
Skalní schodiště je údajně dílem skřítků, kteří si v dávných dobách v pískovci stavěli rozsáhlá sídla, propojená nekonečnými chodbami a tunely. Traduje se, že ze strachu před lidmi skály prakticky neopouštěli. Přesto se našel jeden, který zatoužil podívat se na denní světlo, a tak jednoho dne vystoupil z podzemí právě ve chvíli, kdy jedna dívka ze vsi Jestřebí hnala husy k rybníku. Měla půvabnou tvář, byla milá, ale dosahovala výšky sotva pětiletého dítěte. Protože se jí všichni ve vsi smáli, dívka se raději odstěhovala na odlehlou samotu, a tak si jí vesničané přestali všímat a odepsali ji. Skalnímu skřítkovi ovšem její velikost nevadila, spíše naopak, na první pohled se do maličké dívky zamiloval. Sedávali spolu na kraji rybníka anebo ve skalách, povídali si o Životě na zemi i pod ní, až Jednoho dne dívka projevila zájem spatřit podzemní říši na vlastní oči. A tak zamilovaný skřítek vytesal pro svoji milovanou schodiště, kterým by se pohodlhě dostala až do nitra skal. Jednoho dne dívka zmizela, ale protože její osud hikoho nezajímal, nikdo se po ní také nesháněl. Možná že se jí mezi skřítky natolik zalíbilo, že zůstala v podzemí po zbytek života. A jako jedinou památku po sobě zanechala schodiště vytesané ve skále...
zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě, 2011
Jestřebí je zřícenina skalního hradu v obci Jestřebí v Libereckém kraji, ležící 9 km jihovýchodně od okresního města Česká Lípa a 6 km severozápadně od města Doksy, v nadmořské výšce 259 metrů. Byl založen Berky z Dubé koncem 14. století a postupně zchátral. Zřícenina je chráněna od roku 1958 jako kulturní památka České republiky pod číslem 35083/5-3021.
Hrad byl postaven kolem roku 1400 u obce, která je zmiňována roku 1295 jako majetek Jindřicha z Dubé a Jestřebí. I počátkem 15. století zdejší krajinu vlastnili Berkové z Dubé. Roku 1426 byl hrad dobyt spolu s nedalekou Českou Lípou husity. Ti jej svěřili do péče svému hejtmanovi Jindřichovi Hlaváčovi z Dubé, po husitských válkách zde byl Čeněk z Dubé, který se shoně s Vartenberky a Mikešem Pancířem ze Sloupu podnikal loupežné výpravy do Lužice. Lužice výpady oplatila trestnou výpravou do Čech. Čeněk před nimi hrad rychle prodal Janu Smiřickému, veliteli litoměřické posádky. Ten byl sice později za zradu krále popraven, ale zdejší panství si jeho potomci udrželi dalších 40 let. V roce 1491 hrad koupil a připojil ke svému sousednímu panství Kryštof z rodu Vartenberků. O padesát let později, přesně roku 1547 byl označován jako pustý.
Během 18. století zdivo začali rozebírat vesničané a pak došlo k odpadávání narušených skalních bloků.[6]. Je záznam z roku 1825,
kdy musely být kvůli padajícím skalám odstraněny z podhradí tři domky.
Také v druhé polovině 19. století bylo zaznamenáno několik zřícených
skal a přístup byl popisován jako životu nebezpečný. Kolem roku 1830 byly provedeny úpravy romantické stavby.
Hrad podléhá zkáze
Rozpadání skalního podloží pokračovalo po celé 20. století. Jako příčina je uváděna nevhodná činnost lidí, zejména těžba pískovce a také prorůstání puklin náletovými dřevinami. Lze očekávat, že proces rozpadu bude pokračovat.
Ve čtvrtek 1. října 2009 se zřítila další část hradu a ten byl následně pro veřejnost uzavřen. Hrad byl ale po půl roce opět zpřístupněn veřejnosti.
V následujících letech proběhla ostrá diskuse, týkající se vhodnosti zabezpečení památky pomocí bariér a ocelových sítí. Konečný verdikt vyslovila až tzv. památková rada Národního památkového ústavu, jejíž členové v roce 2012 posoudili situaci přímo na místě a připustili možnost vybudování bariér.
(zdroj: Wikipedia)
Hrad Jestřebí
Nejstarší zmínky o hradu Jestřebí jsou po první jeden a půl století jeho existence spojovány s pány z Dubé, významným šlechtickým rodem, který se ve druhé polovině 13. století spolu se svými příbuznými erbu ostrve protlačil na přední místa české stavovské společnosti. Vůdčí roli mezi nimi hrál nejvyšší komoří Jindřich, který se roku 1295 píše z Dubé a Jestřebí a při zasedání zemského soudu o dva roky později jako Heinman z Jestřebího. V listině datované kolem roku 1300 je poprvé výslovně uváděn hrad (castrum) Jestřebí. To byla však na dlouhé století naposledy, kdy se v pramenech se jménem Jestřebí setkáme.
Nevíme ani, zda se tyto zmínky týkají hradu v naší lokalitě, není totiž vyloučeno, že původní sídlo tohoto jména stálo někde jinde - možným kandidátem je například doposud bezejmenný nedaleký hrad na Konvalinkovém vršku v katastru města Doksy.Po celé čtrnácté století prameny o Jestřebí mlčí a znovu se zpočátku v nepřímých zmínkách objevuje v prvních letech 15. století. I přes tuto dlouhou odmlku předpokládal A. Sedláček, že po celou tuto dobu hrad kontinuálně existoval, pouze o něm chybí stopy v pramenech. Jeho názor přebírali i další autoři, moderní literatura reprezentovaná především pracemi F. Gabriela a J. Panáčka se však kloní spíše k názoru, že původní hrad Jestřebí (bez ohledu na které lokalitě se nacházel) na počátku 14. století zanikl a znovu obnoven byl o sto let později na pískovcovém vrchu dominujícím močálovité krajině severozápadně od Doks.
Nasvědčovala by tomu i skutečnost, že se hrad po celé 14. stoleté nevyskytoval ani v predikátech pánů z Dubé, ani v zápisech o obsazování fary městečka Krušina, tedy dnešního Jestřebí, dochovaných od roku 1385. Nejpozději od roku 1391 toto podací právo ke krušinskému kostelu uplatňovali Berkové z Dubé. Při oddělení synů Jindřicha Jednookého téhož roku však nepadlo o panském sídle na skále nad městečkem ani slovo, stejně jako tomu bylo i při druhém dělení Jindřichova majetku roku 1402. Naposledy se s Jindřichem Jednookým setkáváme roku 1403, opět při dosazení nového faráře v Krušině. Tehdy se také v jeho přídomku opět setkáváme se jménem Jestřebí. Následujícího roku Jindřich umírá a roku 1405 jeho vdova Adla (Adléta) prodává dědictví po zesnulém choti včetně Krušiny svému synovi Jindřichu staršímu. V tehdy uzavřené kupní smlouvě také poprvé po mnoha letech slyšíme o samotném hradě a ne pouze o jeho jménu. Ještě téhož roku se Jindřich starší při podávání faráře do Krušiny píše z Jestřebí.
Svého otce však o mnoho nepřežil a následujícího roku (1406) přechází Krušina s Jestřebím na jeho bratra Jindřicha Hlaváče, kterému patřil nedaleký Starý Berštejn.Jindřich Hlaváč roku 1408 podává faráře do Krušiny, stejně tak o tři roky později, kdy se píše "Henrici de Duba residentis in Krussina". O šest let mladší zápis definitivně vyvrací domněnku, že by snad Jestřebí mohlo být jen jiným jménem užívaným pro městečko Krušina - v Jindřichově predikátu "de Giestrzieby in Krussyna" jsou totiž poprvé zmíněna obě sídla současně, městečko i hrad na skále nad ním.Pro úplnost je také třeba zmínit, že v pramenech se dvakrát vyskytuje jistý Štěpán z Habsteina a to v letech 1405 a 1410. Habstein je německá verze jména Jestřebí, která se však v pramenech vyskytuje až v 17. století. Štěpán také nepatří mezi jména užívaná v berkovském rodu. Pokud se tedy tyto zmínky vztahují k našemu hradu, mohlo by snad jít o purkrabího, který pro berkovské majitele hrad spravoval, není však vyloučeno, že s ním nemá vůbec nic společného.Jindřich Hlaváč pocházel z přísně katolického rodu, po vypuknutí husitských válek se však přidal na stranu utrakvistů, přestože většina jeho příbuzných zůstala věrnými stoupenci císaře Zikmunda. Jaké pohnutky ho k tomu vedly nevíme, mezi husity si však získal poměrně významné postavení, dokonce byl jedním z hejtmanů hradu a města Lipý, které husité roku 1426 dobyli na jeho příbuzných z honštejnské větve rodu.Ani po porážce husitů se Českolipsko bojů nezbavilo - ve 30. a 40. letech se v severních Čechách rozhořela záškodnická válka mezi lužickým Šestiměstím a panskými rody Vartemberků, Illburků a jejich spojenců. Na Jestřebí byl v té době pánem Hlaváčův syn Čeněk, který se do bojů zapojil na vartemberské straně. Štěstí však odbojníkům příliš nepřálo a když se proti nim roku 1445 chystala rázná odvetná výprava, zhodnotil Čeněk své šance odolat očekávanému obležení a raději se rozhodl Jestřebí prodat.Za 400 kop českých grošů se novým pánem na Jestřebí stal hejtman boleslavského kraje Jan ze Smiřic. Dlouho si jej však neužil, roku 1453 byl jako člen rady, která spravovala zemi za nezletilého krále, obviněn ze zrady a 7. září téhož roku popraven. Majetek však jeho synům Václavu a Jindřichovi zůstal zachován s svěřen do poručnické správy jejich matky a dalších poručníků. Václav zemřel poměrně mladý kolem roku 1470 zanechav pouze dceru Magdalenu. Jindřich, který si ve službách římskému králi Fridrichu Habsburskému vysloužil povýšení do panského stavu, někdy kolem roku 1481 prodal Jestřebí Kryštofu z Vartemberka.Pro Kryštofa z Vartemberka bylo Jestřebí výhodnou koupí především proto, že sousedilo s jeho rozsáhlým rybnovským zbožím. Po jeho smrti (po r. 1489) hospodařili jeho synové zpočátku společně, otcovský majetek si rozdělili někdy kolem roku 1503. Jestřebí připadlo zřejmě Zikmundovi, který se po něm roku 1505 psal.
Krátce na to však zemřel a Jestřebí přešlo na jeho bratra Václava. Václav sídlil na svém hradu v Rybnově a později na nově zbudovaném renesančním zámku v Zahrádkách (Nový zámek). Strohý hrad v Jestřebí v té době přestal dostačovat nárokům na pohodlí i reprezentaci významného panského rodu, jakým Vartmberkové byli, a stejně jako četné jiné hrady přestal být po ztrátě rezidenční funkce udržován a již roku 1546 je poprvé zmiňován jako pustý.V dalších staletích sdílelo Jestřebí osudy zahrádeckého panství, jehož bylo součástí. Vartmberkům zkonfiskovaný statek získal roku 1623 Albrecht z Valdštejna, po jehož zavraždění si jej spolu s jinými statky ze zabaveného vévodova majetku vyprosila jeho manželka Isabela z Harrachu. Jejich dcera Marie Eliška přinesla roku 1654 Zahrádky i Jestřebí věnem do rodu Kouniců, kterému patřilo až do roku 1936.S počínajícím národním obrozením začala koncem 18. století romantická zřícenina přitahovat pozornost umělců i prostých výletníků. Tomuto zájmu vděčíme za poměrně bohatou kolekci více či méně věrných vyobrazení hradu počínaje nestarší kresbou F.K. Wolfa z roku 1797. Kromě těchto romantických pohnutek se však Jestřebí stalo cílem i ryze praktických pohnutek okolního obyvatelstva a již v průběhu 18. století se pro ně stalo zdrojem levného stavebního materiálu. To nevyhnutelně vedlo k oslabení stability erozí již narušené pískovcové skály, která brzy začala pukat a odpadávat. Odlomení velkých skalních bloků je zaznamenáno v letech 1813,1825,1852,1868,1922,1936. Ve 40. letech 19. století byly provedeny romantické úpravy, které natolik zmátly A. Sedláčka, že téměř nové zdivo považoval za původní.
autor příspěvku František Podzimek