Chuchelna

Hrdinská obec Chuchelna na konci druhé světové války. JE NUTNÉ STÁLE PŘIPOMÍNAT!!

Ozbrojené povstání Čechů proti nacistickým okupantům se nerozhořelo 5. května 1945 v Praze, ale už o dva dny dříve - 3. května 1945 - u nás v Chuchelně. 

Zápis v kronice uvádí: V naší obci vypuklo ozbrojené povstání o 9. hodině ráno. Byl čtvrtek. Do naší obce přijíždí nákladní auto, které si chce odvážet kožené obleky, které byly uskladněny v místní továrně. Jsou to dlouhé, černé kožené kalhoty a kabáty s diftýnovou podšívkou. Je jich 500 kusů. To je povel k odporu. K továrně přibíhá nadporučík čsl. armády v. v. Václav Regner s puškou a vzápětí už se ujímá velení ruský partyzán major Michal Šalujev a tajemník obecního úřadu odvážný a chrabrý Jaroslav Kousal. Přibíhají i ostatní vojáci ukrytí u starosty Sokola br. Hynka Palasa a u br. Rudolfa Buriánka, starosty obce, aby odzbrojili hlídku i posádku dvou nákladních aut, která už stojí na dvoře továrny. Při přestřelce je lehce raněn do nohy četař Jaroslav Kousal a jeden muž SS z nákladního auta, z něhož vystoupil Oberzahlmeister Josef Posselt, 2 členové Volkssturmu a 1 gestapák, který střelil po četaři Jaroslavu Kousalovi. Všichni byli odzbrojeni a zajištěni v tovární kanceláři, kde bylo přerušeno telefonní vedení. Ostatní občané pak udělali na okresní silnici od Záhoří až po starý mlýn u hranic Semil překážky z poražených stromů a telefonních sloupů. Rovněž telefonní vedení do Riegrovy chaty na Kozákově bylo přerušeno. Tam se ihned vypravil Petr Vondra, který bydlel od okupace ve vilce řid. učitele Josefa Jirdy, aby odzbrojil posádku chaty. 

Byl to délesloužící poddůstojník předmnichovské republiky. Přestrojen za listonoše odzbrojil kozákovskou posádku a ukořistil dva kulomety, dva samopaly, ruční granáty a pistole asi v 11 hodin dopoledne ve čtvrtek dne 3. května 1945; vše odvezeno partyzány do naší obce.Vyzbrojeni těmito zbraněmi jeli ruští partyzáni a Chucheláci téhož dne odpoledne na pomoc do Řek, kde byla továrna přeměněna Němci na výrobu součástek V1 a V2 a nazvána "Zittwerke". Po obci rozestaveny hlídky ozbrojené zbraněmi ukořistěnými v sokolovně, kde tehda byli ubytováni Vlasovci v síle 200 mužů. Jejich odzbrojení prošlo úplně hladce. Jejich zbraně byly takřka k nepotřebě.Vyslány spojky na všecky strany, aby zjistili, co se děje i jinde. K povstání se přidávají však jenom Semily, ostatní okolní města jsou dosud v rukou Němců. Spojky přinášejí divoké zprávy, z nichž jedna druhé odporuje. Zjišťuje se však později, že i Žel. Brod a Lomnice n./P. vypověděla Němcům boj. Je však nesporné, že povstání vypuklo předčasně a tak československé zástavy, které tak radostně osvobozeny ze všech možných krytů zavlály nad naší vískou, jsou opět ukládány tam, kde byly.Zahraniční rozhlas nic nehlásí z Londýna, Praha vesele vyhrává, všichni se ptáme, co bude dále. Kolem 18. hodiny přijíždí ze Semil spojka a žádá vyslání 50 mužů na hlídku do Řek. Není možno vyhověti, protože auto vyzbrojených mužů se z Řek dosud nevrátilo. Ostatní musí zůstat na obranu naší obce. Mezi 20. a 21. hodinou přijíždí spojka, která hlásí, že od Železného Brodu jedou dvě plně obsazená auto německých vojáků. Přes zátarasy však nepronikla. Auto zastavilo ve Zdolině u čp. 2, kde zanechali hlídku tří mužů, která poroučí Záhořákům odklízet stromy ze silnice. Některé záhořské rodiny (Hoření) utíkají do skrýší na Kozákov. Zbylá část Němců donutila řidiče českého nákladního auta Václava Vodháněla z Chuchelny čp. 37, aby je dostal do Chuchelny oklikou po úvozové cestě. Padají ojedinělé rány. Jedna zasahuje dveře čp. 15 Záhoří a byla určena Josefu Kocourovi, který si za rohem stodoly čp. 16 Záhoří připaloval. 

Auto s Němci projíždí Slapem, kde Němci vyskakují z auta a prohledávají les. Tu byli ukryti tři mladíci z Letné-Semil. Mladičký a velmi inteligentní chlapec Ladislav Richter, student , u něhož Němci našli zbraň, byl vyveden do polí vedle lesa a tam zastřelen. Na místě jeho skonu je postaven památník. Jeho mrtvola pak v lese přikryta roštím. Odtud si ho odvážejí nešťastní rodiče k pochování na semilský hřbitov.Mezitím oddíl Chucheláků s kulometem obsazuje návrší u hřbitova a vyčkává na Němce.Vodhánělovo auto se závozníkem Beldou se řítí do Chuchelny Blatišťaty, aniž by naši obránci tušili, že v něm už nesedí Němci. Nastává kritická chvíle. První rána vypálená na auto u Hlubučků - čp. 226 (dnešní Kovap) auto nezastavila. Jakmile však dosahuje volného prostranství u sokolovny je prudkou palbou z kulometu od hřbitova zastaveno, prudký výkřik "Zastavte palbu!" již nemůže už nic změnit. Těžce zraněný závozník auta Belda z Bořkova je první obětí našeho povstání. Jeho smrt zaviněna je tím, že auto hned při prvním výstřelu nezastavilo. Nikdo nemohl vědět, že v autě nejsou ukryti Němci, když spojky jasně viděly, jak do něj Němci naskákali. Těžce zraněný závozník je ihned odvezen do semilské nemocnice, kde však těžkému zranění podléhá.Když se ukázalo, že Němci nekapitulovali, stáhli se partyzáni z Chuchelny na Lhotu a lesů kolem ní. Ze strachu před německou odplatou uprchly z Chuchelny také některé rodiny.Na obecním úřadě v Chuchelně je po celou první i druhou noc služba. Odtud se také hned 3. května za úplné tmy vydala hlídka vedená bratrem Fridrichem k Záhoří, aby se podívala, zda už Němci opustili Slap. Měla i úspěch. Navrátila se po půlnoci s hlášením, že celá německá hlídka 15 mužů složila zbraně, když jí bylo slíbeno, že může odejít kam chce. Není tedy divu, že všichni doufali, že je německá armáda úplně v rozkladu. A přece přišly ještě chvíle veliké hrůzy. Přešla první noc a nastal pátek 4. května 1945. Obyvatelé usínali jen na kratičkou chvíli, neboť očekávali příchod Němců. Nikdo nemůže vypsat pocity, které se zmocnily nás všech, když v pátek 4. května se rozezvučely všechny sirény v Semilech na znamení kapitulace Německa. Zazněla i naše obecní siréna a rozjásané ženy opět vyzdobily své domy naší krásnou trojbarevnou vlajkou, která zavlála ihned i na naší sokolovně, kterou konečně zase po 4 letech obsadili sokolové. Leč ani tentokrát netrvala naše radost dlouho. Když rozjásaní muži nejvíce rachotili z pušek a kulometů, když se již obyvatelé chystají na oslavu kapitulace do Semil, přeletuje obec německá helikoptéra a spojka Čestmír Vlček přináší zprávu, že Německo nekapitulovalo, v Semilech že se vyjednává. Občanstvo má se ihned klidně rozejíti do svých domovů, veškeré zbraně ihned odevzdati do Semil a čekat, co s námi Němci provedou.Takové zakončení ovšem nikdo neočekával a na ně nikdo nechtěl přistoupit. Část zbraní si ihned odvezli chlapci z Dolní Sytové, kteří přispěchali Chuchelně na pomoc, ostatní zbraně a všichni muži odešli do lhotských lesů. Střediskem ruských partyzánů a našich bojovníků za svobodu se stala škola ve Lhotě, kterou ochotně propůjčila říd. učitelka Mařenka Hejduková, která ještě s několika ženami ve Lhotě se starala o stravování mužstva. 

Bylo tam celkem asi 50 mužů a chlapců z Chuchelny a přes 20 ruských partyzánů, ke kterým se přidali někteří Vlasovci ze sokolovny. Ostatní Vlasovci i s německým velitelem se po likvidaci rozprchli na všechny strany. Velení i po odchodu na Lhotu měl major Michal Šalujev a četař Jaroslav Kousal. Spojení s Chuchelnou neustále udržoval Čestmír Vlček jako spojka. Stálé zprávy, že Němci se hrnou na Chuchelnu ze všech stran, dohnalo i některé rodiny, že odcházeli z vesnice buď ke Lhotě nebo k příbuzným v jiné vesnici. Lidé snášeli do sklepů prádlo a šatstvo i peřiny a v hrůze očekávali druhou noc. Ale i tato minula bez pohromy. Londýn nic nehlásí, Praha vyhrává.Bylo to v sobotu 5. května 1945. Službu na obci koná Hampl. Od rána rachotily po silnici od Žel. Brodu těžké obrněné vozy německé armády. Rozjely se všemi směry a po všech vozovkách směřovaly jednak od Semil a z Chuchelny ke Lhotě, kterou tak obkličovali téměř ze tří stran. Němci s pancéřovými pěstmi se plížili kolem domů jako vrahové a pak postupovali sliti v jediný řetěz vzhůru k Homoli, Rokli, Palučinami a po vrcholku Bělkova kopce a stříleli ihned, jakmile se někdo objevil na zápraží. Tak stříleli po Anně Vlčkové, která na Klinkovicích stála před domem s paní Buriánkovou a když v hrůze uprchly obě do domu, stříleli do střechy, která ihned začala hořet. Občan Hodoval to také zpozoroval, takže ihned spěchal na pomoc a dům zachránili. Ten lehl ale za týden do základů, neboť zápalná střela, která letěla do sena, znovu vzplanula, a tak chudá vdova se dvěma neplnoletými syny zůstala bez přístřeší. Vedoucí bojové skupiny nařídili všem mužům, aby ihned opustili blízké lesy a stáhli se dále k Tatobitům a Žlábku. Skupina několika mladých chlapců zůstala ukryta za hrobkou kamení v lese nad lhoteckou hájenkou. To se jim stalo osudným. Němci, vyzbrojeni znamenitými dalekohledy, viděli sebemenší hnutí a tak, když náš mladičký a krásný černovlasý Olda Koucký vyhlédl z hrobky, smrtící kule zlotřilého Němce ukončila jeho nadějný život.Obyvatelstvo zatím trnulo dvojí hrůzou: z Prahy znělo etherem zoufalé volání o pomoc, Němci dosud prohledávali naše lesy nad Chuchelnou. Abych dále viděla, běhala jsem s dcerkami Alenkou a Olgou na půdu do vikýře, odkudž jsme spatřily také smutný průvod našeho povstání. Po hoření silnici šli chlapci obklopeni německými vojáky a tlačili trakař, z něhož bezvládně visely lidské ruce narážející na tvrdou silnici. Že to vezli chlapci našeho Oldu Kouckého, to jsme ovšem to dne nedověděli.Že Němci měli plno strachu jsme poznali, když k 5. hodině se stáhly všechny obrněné vozy dolů na silnici a skopčáci opustili naši vísku k veliké radosti všeho občanstva. Naši partyzáni pak ihned vypravili nákladní auto na pomoc Turnovu. Přepadli v Turnově německý lazaret a vrátili se zase s ukořistěnými zbraněmi, ověšeni přečetnými náboji na Lhotu. Z Chuchelny se této výpravy účastnil Oldřich Hlůže a Jiří Pavlíček pod vedením četaře Jaroslava Kousala.Ruští partyzáni a naši zůstávali pak dále na Lhotě, kde odbavovali německou armádu, která všemi směry utíkala před pronásledující Rudou armádou. Poslední akci si chuchelští partyzáni připsali 8. května v Mříčné u Jilemnice.Tam vzplanul krutý boj a naše víska ztrácí druhého mladého a zdravého synka, milého Jardu Kouckého (bratranec zastřeleného Oldřicha Kouckého), který střelen do břicha umírá v semilské nemocnici. V této poslední bitvě byl těžce zraněn do břicha Petr Vondra.Během květnové revoluce padl rovněž občan Chuchelny Jaroslav Farský. Zemřel u Dvora Králové, kde pracoval.

zdroj: Obec Chuchelna