Železný Brod
Město Železný Brod (německy Eisenbrod) se nachází v okrese Jablonec nad Nisou, kraj Liberecký, zhruba 11 km jihovýchodně od Jablonce nad Nisou.Žije zde přibližně 6 000 obyvatel. Ve městě je evidováno 1 690 adres. Část města zvaná Trávníky s cennými příklady lidové architektury je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace.
Historie
První písemná zmínka o Brodu pochází z roku 1352. Město Železný Brod leží v údolí řeky Jizery na samém jihozápadě Krkonošského podhůří; je rozcestím pro turistické výpravy do Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje.V roce 1920 zde byla založena odborná sklářská škola (SUPŠ sklářská). Díky ní se Železný Brod záhy stal významným centrem sklářského průmyslu a umění. S historií železnobrodského sklářství podrobně seznamuje Městské muzeum. Od 14. června 2000 město užívá také vlajku.Pamětihodnosti
- Kostel svatého Jakuba Většího. Kostel byl vystavěn v r. 1649, dnešní podoba je z 2. poloviny 18. století, kdy byla vystavěna také nová dřevěná zvonice u kostela. Ke kostelu patří kostnice z r. 1765, fara z r. 1723 a kamenné schodiště, směřující z Malého náměstí ke kostelu, které bylo zcela přestavěno roku 1940. Je lemováno barokními pískovcovými sochami sv. Anny, P. Marie Karlovské a sv. Jana Nepomuckého. Za kostelem nedaleko sakristie je umístěn tesaný pískovcový smírčí kříž.
- Kaple svatého Jana Nepomuckého
- Podstavec bývalé šibenice, popraviště
- Boží muka
- Socha svatého Jana Křtitele
- Sochy svatého Floriána a svatého Jana Nepomuckého
- Kašna se sochou Panny Marie Immaculaty na náměstí
- Českobratrská kaple
- Běliště
- Stavidla na řece Jizeře
- Kostel Nejsvětější Trojice v Bzí
- Buk na Popluží, památný strom, za kostelem sv. Jana Nepomuckého
- Lípa v Železném Brodu, památný strom, na jižním okraji města u čp. 158
- Přírodní památka Na Vápenici
- Malá vodní elektrárna vystavěná na obnoveném náhonu z roku 1861; technická památka
- Budova městské záložny architekta Jindřicha Freiwalda
- Pomník prezidenta T.G. Masaryka v Masarykově ulici
Pověsti
- Rozvodněná Jizera kdysi podemlela kostelní zvonici a ta se zřítila do jejích vod. Zvonici poté obec vystavěla novou, ale na nový zvon neměla peníze a původní zvon se nepodařilo najít. Jednoho dne na poli na břehu Jizery oral sedlák Kolostůj, a ten oradlem narazil na zvon, který zvolal: "Bim bam, patřím k vám!" Tak občané našli svůj ztracený zvon. Pouze jeho srdce chybělo, a tak železnobrodský kovář musel vyrobit nové. Pole, kde byl zvon nalezen, se pak dlouhá léta nazývalo U Zvonu.
- Kostel Nejsvětější Trojice v Bzí chtěli původně postavit na cestě k Alšovicím, ale zvon z věžičky každou noc odlétl ke břehu Jizery. Když se to opakovalo potřetí, raději kostel rozebrali a postavili na místě, které jim zvon označil.
Významné budovy z 20. století
Budova Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské pochází z roku 1925. Vystavěna byla, aby podpořila rozvoj tehdejšího sklářského průmyslu. Mezi osobnosti školy založené roku 1920 patřili profesoři výtvarníci, absolventi pražské Uměleckoprůmyslové školy v Praze (spolu s ředitelem Aloisem Metelákem sochař Jaroslav Brychta, Zdeněk Juna, Ladislav Přenosil či Oldřich Žák).Budova kina byla vystavěna v roce 1964. Vedoucím architektem byl Karel Hubáček, který mimo jiné projektoval architektonické skvosty jakým je budova vysílače Ještěd či Kino Máj v Doksech. Kino bylo osazeno novou digitální technologií v roce 2012 a v současné době funguje jako Kulturní centrum KC KINO, které se stalo mladým kreativním prostorem plně prodchnutým atmosférou 60. let.Významní rodáci
- Josef Matoušek starší (1876-1945), československý politik, ministr a poslanec Národního shromáždění za Československou národní demokracii, pak senátor za Národní sjednocení
- Josef Kalfus (1880-1955), národohospodář, politik, ministr, účastník protinacistického odboje
- Jiří Plachý (1899-1952), český herec
- Rudolf Hásek (1899-1993), legionář, účastník protinacistického odboje, exportér bižuterie
- Bohumil Vančura (1922-?), český malíř, grafik, typograf a ilustrátor
- Jaroslava Brychtová (1924-2020), česká sochařka a sklářka
- Pravoslav Rada (1923-2011), český keramik
Části města
- Železný Brod
- Bzí
- Horská Kamenice
- Hrubá Horka
- Chlístov
- Jirkov
- Malá Horka
- Pelechov
- Splzov
- Střevelná
- Těpeře
- Veselí
písmeno V jako Viktoria,tedy latinsky vítězství
Na
první pohled majstrštyk Goebbelse. Ukrást spojencům a odboji symbol
vítězství a využít ho pro svoji propagandu chtělo opravdu velkou drzost.
Všudypřítomné "V" bylo tak otravné, že řadové protektorátní občany o
vítězství Říše nejenže nepřesvědčilo, ale ty odvážnější vyburcovalo k
protiněmeckým činům. Véčko se proto potichu vytratilo z výloh, novin,
záhonů i lokomotiv už v roce 1942. (komentář Mirek Fotočas)
ŽELEZNOBRODSKÉ NÁMĚSTÍ z 50 tých let i s babičkou
------------------Železný Brod je malebné městečko v Libereckém kraji, známé především svou sklářskou tradicí. Železnobrodské náměstí, oficiálně pojmenované jako náměstí 3. května, je centrem tohoto města a je typickým příkladem krásy českých malých náměstí.Náměstí je obklopeno historickými budovami, které odrážejí architektonický vývoj od baroka až po secesi. Některé z nejzajímavějších staveb zahrnují starou radnici s krásnou sgrafitovou výzdobou a několik měšťanských domů s typickými podloubími. Každý z těchto domů má svůj vlastní příběh a přináší kousek historie města.Na náměstí se také nachází mariánský sloup z 18. století, což je další ukázka barokního umění, které je v regionu hojně zastoupeno. V okolí náměstí lze také obdivovat množství menších obchůdků, kaváren a sklářských dílen, kde je možné nahlédnout do tradiční výroby skla, která je pro Železný Brod tak typická.Celková atmosféra náměstí v Železném Brodě je poklidná a přátelská, což přispívá k jeho kouzlu a kráse. Je to místo, kde se historie setkává s každodenním životem, a kde je možné zažít autentickou atmosféru českého maloměsta.
color Fotočas
STARÁ ŽELEZNOBRODSKÁ RADNICE
Roubenou barokní radnici nechali postavit páni Desfoursové (des Fours) roku 1670. Patrová budova měla v průčelí podloubí, nápadná byla strážní věž s ochozem a na vrcholu věže lucerna zastřešená cibulí se skvěla. Radnice dobře sloužila přes dvě století. Poté začala stará dřevěná budova hrozit zřícením. Hlavně tedy při divokých jednáních místních zastupitelů. A tak byla roku 1890 zbořena, aby uvolnila místo radnici nové.(color Fotočas)
Krásná stylová Železnobrodská hospůdka "U Koníčka", když před zbouráním byla ještě v provozu.. Dnešní autobusové nádraží. (color Fotočas)
archiv Vlasta Semily
V Železném Brodě
se ustavil sbor Jednoty bratrské na základě přestupového hnutí v roce 1920. Po položení základního kamene 1. května 1924 byla bratrská modlitebna slavnostně otevřena v roce 1925, za kazatele Bohumila Vančury, syna pozdějšího biskupa Václava Vančury. Budova byla postavena nápodobou kostela Jednoty bratrské v Herrnhutu/Ochranově.
zdroj:https://mistareformace.cz/cs/m/bratrsky-sbor-zelezny-brod
(autor příspěvku Jiří Peterka)
Kdy jindy se vracet do minulosti, než v době trochu krušné
archiv Zdenka Hromase a Jana Maška
Kaple svatého Jana Nepomuckého v Železném Brodě "Na poušti"
Kaple stojí na místě bývalé poustevny (odtud název "Na poušti"). Tuto poustevnu vysoko nad levým břehem Jizery nechal roku 1689 sedlák Vorsa z Brodce (levobřežní předměstí Železného Brodu) postavit pro svého syna. Za sedmileté války zde nalezl úkryt hrabě Karel Josef Des Fours. Na poděkování za záchranu života zahájil roku 1769 stavbu barokní kaple (kostelíka), zasvěcené sv. Janu Nepomuckému, podle plánů pražského architekta Antonína Schmidta (1723–1783). Místo se stalo cílem svatojánských poutí. Od roku 1860 je pod kaplí hrobka rodu Des Fours-Walderode. Po roce 1945 kaple chátrala a od roku 1993 je opravována dobrovolníky. Vzhledem k dobré akustice se v kapli pořádají také koncerty vážné hudby s cílem získat finanční prostředky na její opravy. Od roku 1997 byly obnoveny tradiční svatojánské poutě.
zdroj: Wikipedia
Zvonice u kostela sv. Jakuba
Zvonice byla součástí železnobrodského kostelního areálu nejpozději od konce 15. století. V současné podobě vznikla roku 1761 podle projektu zdejšího stavitele J. J. Volkerta. Požár zvonice v noci z 12. na 13. května 2007 znamenal kromě ztráty značné části autentické dřevěné konstrukce, dnes doplněné novými prvky, i zánik nejstaršího zvonu jabloneckého okresu, odlitého roku 1497. Obnova zvonice (naštěstí tedy nikoli výstavba nové, která by byla pouhou replikou) proběhla roku 2008.
(zdroj: https://mapy.cz , https://www.hrady.cz )
Bývalá železnobrodská radnice, staré perníkářství z 18 stol a roubenky v Horecké ulici
(autor příspěvku Vlasta Salátek)
vycházka památkovou rezervací Trávníky v Železném Brodě.
(foto Pavla Bičíková)
Malé náměstí nebo také Rynek (dříve též náměstí Havlíčkovo)
Malé náměstí bývalo před lety výchozím bodem nejstaršího úseku proslulé Riegrovy stezky a jako výchozí bod dnes může posloužit i nám. Společnou cestu ze Železného Brodu pod Spálov tedy zahájíme právě zde, při soutoku Jizery a Žernovníku.
Poklidnou starosvětskou
atmosféru této čtvrti pěkně zachytil neznámý autor na prvním přiloženém
snímku ze čtyřicátých let 20. století. V dávném prosluněném odpoledni se
zde přes náměstí vrací domů paní Amálie Kašťáková se snachou Josefou a
vlevo za nimi dosud v mírném podkostelním svahu stojí domy č. p. 256 a
č. p.136.
Stáří vrchního z nich (tzv. Volfovska), stojícího u cesty ke zvonici a
do Zákostelí, přesně neznáme. První zmínka o něm totiž pochází až z roku
1820 a následující pak z listopadu roku 1827, kdy jej společně s
"laboratoriem", které se nacházelo u zahrady pod domem, prodala Regina
Šicová Františce Kittlové. Jistou záhadou je dále obestřen i čas a důvod
jeho zániku. Pravděpodobně byl ale zbořen v roce 1950 v rámci "Akce 5M"
(jednalo se o akci první pětiletky- Pět miliard na zvelebení měst a
obcí).
Dalším objektem, který zde stával, ale už nestojí, byl proslulý hostinec Volha č. p. 136.
Již v roce 1687 byla v
těchto místech zmiňována chalupa, kterou od původních vlastníků získal,
zbořil a se svolením vrchnosti v roce 1760 znovu postavil železnobrodský
chirurg Jan Josef Kittl. Jako nový vlastník domu musel souhlasit s
podmínkou, která jeho, i všechny budoucí majitele zavazovala k tomu, že
budou na věčné časy platit zdejšímu kantorovi ročně jeden zlatý a třicet
krejcarů "neboť tato zahrada náležela od nepamětných časů vždy
kantorovi, který z ní měl užitek". V roce 1849 byl roubený dům zbořen a
na jeho místě si vystavěl kupec, soukeník a pozdější purkmistr Josef
Rezler "vulgo Rízl" nový zděný dům, ve kterém provozoval barevnu látek a
hostinec U černého orla (když bylo v Brodě v roce 1850 zaváděno veřejné
osvětlení, tak byla jedna ze čtyř pořízených lamp osazena právě na
purkmistrově hospodě). Ve dvacátém století zde po dobu téměř čtyřiceti
let provozoval pohostinskou živnost bývalý ruský legionář Josef Frohlich
z Malé Horky (právě pan Frohlich dal svému podniku již před druhou
světovou válkou nový název Volha a po znárodnění tak usnadnil práci s
vymýšlením nového označení jeho pozdějším provozovatelům, Jabloneckým
restauracím a jídelnám). Svého času hojně navštěvovaný a mnoha divokými
legendami opředený hostinec scházel věkem a na konci roku 1981 byl již
natolik chatrný, že musel být uzavřen a v červnu následujícího roku
zbořen. Zbyl po něm velký sklep, vysekaný v podkostelním svahu.
Za Volhou směrem k řece stával ještě v šedesátých letech 20. století
zděný patrový dům č. p. 137. Když se zde, po nečekaném zřícení jeho
nároží v květnu roku 1966, jednalo o možné demolici, konstatovala komise
stavebního úřadu, že je přibližně sto let starý a nebyla daleko od
pravdy. Dřevěný dům tu stál již v osmnáctém století, ale až po roce 1865
byl upraven do podoby známé z historických fotografií (na fasádě zde
prý bývala znamení, označující, kam až sahala voda při velkých povodních
v šedesátých a osmdesátých letech 19. století). Zbořen byl na konci
května roku 1966.
Za tímto domem klesala skála strmě do řeky. Jediná cesta, která v těchto
místech spojovala Malé náměstí se Zákostelím totiž původně vedla vrchem
okolo zvonice. V únoru 1919 si obyvatelé Zákostelí stěžovali v dopise
adresovaném Správní komisi města Železného Brodu na špatný stav této
cesty a mimo jiné zde uváděli že: "Jestliže již chůze sama po srázné
této pěšině vyžaduje jisté znalosti ve slézání kopců, jest přechod po
téže s vodou neb jiným břemenem zvláště v době zimní, když pěšina je
samý led spojena s přímým nebezpečím života." A dále "Též po stránce
zdravotní a estetické neslouží pěšina městu příliš ke cti, neboť místo u
staré zvonice jest velice vyhledávaným místem, kde kolemjdoucí útroby
své od nestravitelných částek potravy zbavují a naskýtá se tu cizinci
přicházejícímu do našeho města ihned při vstupu na Riegrovu stezku
podívaná ne příliš vábná." V roce 1933 byla část skalního ostrohu pod
zvonicí odstraněna a byl zde vytvořen sjízdný násep. O dva roky později
pak byla zahájena výstavba silnice pod Spálov a po úpravě nábřeží a
stavbě nového železobetonového mostu přes Jizeru v roce 1940 získal celý
úsek svoji dnešní podobu. Další kus skály pod zvonicí byl odlámán i v
dubnu 1945, kdy zde příslušníci německé stavební Organizace Todt s
civilními dělníky budovali silniční protipancéřovou zábranu (svislé
půlkruhové rýhy ve skále jsou pozůstatkem tohoto provizorního opevnění).
Informace a obrázky převzaty z knihy "Železnobrodská kolonáda" autora T. Kesnera (t.k.)
Nábřeží Obránců míru (původně tzv. Zákostelí, dále Nábřeží Dr. Edvarda Beneše a později též Nábřeží Stalingradské)
Za kostelním návrším stával v takzvaném Zákostelí domek, který v osmdesátých letech 17. století obýval první železnobrodský kat Jan Štětina. Jeho nástupci tu pak žili až do roku 1825, kdy pohodný František Píč starý dům zbořil a na jeho místě postavil dům nový, dnes ukrytý za vysokým plotem zastřižených tují. Dál po říčním nábřeží mineme několik zajímavých rodinných domů, které na volných a neregulovanou řekou často zaplavovaných lukách vyrostly po první světové válce. Za zvláštní zmínku stojí především pěkně zachované domky č. p. 477, č . p. 299 a č. p. 80, navržené ve stylu umírněné architektonické moderny. První z nich s číslem popisným 477 si nechal od zdejšího stavebního podnikatele Karla Hlavatého v roce 1926 postavit jako "rodinný dům ku prodeji" úředník z Jílového Karel Kopal. Pozoruhodný růžový dům číslo 299 navrhl v roce 1927 pro skladníka Karla Maryšku stavitel Otto Resler a vilu Joža, č. p. 80, před říčním převozem stavěl v letech 1923 až 1924 pro "čekatele" Josefa a Pavlu Němcových opět Karel Hlavatý.Silnice ze Železného Brodu pod Spálov
Informace a obrázky převzaty z knihy "Železnobrodská kolonáda" autora T. Kesnera (t.k.)
Lávka a most pod Spálovem
Ta vedla jen pár metrů nad
hladinou řeky a její šířka postačila právě na průchod jednoho člověka
(na první pohled křehká konstrukce ovšem unesla v roce 1909 při
slavnostním fotografování turistické výpravy 47 lidí!). Po čase velká
voda tuto lávku strhla, a tak zde dělníci z okolí postavili lávku novou,
na které vybíral pro železnobrodský odbor KČT Jindřich Jirák z Proseče
50 haléřů za dospělého a 30 haléřů za dítě. Dne 25. března 1923 se na
další provizorní lávce, kterou si pro sebe pořídili dělníci ze stavby
blízké hydrocentrály, stalo tragické neštěstí. Božena Trakalová,
Františka Buriánková a Vlasta Vítová z Proseče šly toho dne do Horské
Kamenice. Trakalové s Buriánkovou se na lávce, která vedla těsně nad
vodou zatočila hlava a obě spadly do řeky. Procházející dělník Josef
Hejna sice obě dívky z vody vytáhl, ale Trakalovou se už k životu
přivést nepodařilo. Toho dne spadlo do řeky ještě dalších patnáct lidí, z
nichž tři zachránil jiný dělník Antonín Weisner. Nikomu z nich se však
již nic zlého nestalo. Hejna dostal za záchranu Buriánkové a zničený
oblek od Politické správy v Praze odměnu 52 korun a 50 haléřů. Weisner o
odměnu nepožádal.V témže roce zde nechala Okresní správní komise v Železném Brodě
postavit novou dřevěnou lávku. Po osmi letech byl však technický stav
konstrukce natolik vážný, že muselo dojít opět k jejímu uzavření.
Železnobrodský odbor KČT nějaký čas uvažoval o zakoupení lávky železné,
která stála původně v Košťálově pod kostelem, a kterou by získal od
Okresního úřadu v Semilech pouze za odvoz. I z tohoto plánu však pro
jeho finanční náročnost nakonec sešlo.
Starosti s lávkou nadobro
skončily v roce 1938, kdy byl v rámci výstavby silnice ze Železného
Brodu pod Spálov šikmo přes Kamenici vybudován firmou Litická a. s.
Praha nový železobetonový most.
Informace a obrázky převzaty z knihy "Železnobrodská kolonáda" autora T. Kesnera (t.k.) .