Velká Jizera a další zajímavá místa okolí Jizerky

26.10.2021
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Groß Iser (Velká Jizera)

(foto 1920)

byla vesnice na polské straně Jizerských hor, která existovala od 17. století do roku 1945. Pozůstatky vesnice dnes najdete v Polsku hned za českými hranicemi. Z důvodu dlouhých zim se místu říkalo Malá Sibiř.


První písemná zmínka o osadě, kterou založili čeští pobělohorští exulanti, pochází z roku 1630. První zde postavený dům pochází ovšem už z roku 1620 a postavil jej jistý Čech jménem Tomáš. Poté sem přicházeli další obyvatelé z Čech. Ke dni 9. března 1742 zde stálo 20 domů. Hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel byla práce v lese a pastevectví, později pašeráctví a pytláctví. V této době se nacházela v Prusku, pouze jeden dům stál v Čechách, nedaleko mostku přes Jizeru stávala celnice. V 19. století se osada rozrostla, na délku dosahovala pěti kilometrů a stala se oblíbeným výletním místem. Ve 30. letech 20. století zde stálo 43 domů, 3 hospody, 2 mlýny, 2 školy, lovecký zámeček, pekárna, 2 celnice, kavárna, myslivna, hájovna, hasičský dům a radnice. Pečivo v místní pekárně mělo být levnější než v Čechách a tak ho sem údajně chodili nakupovat i lidé z Jizerky. Dne 10. května 1945 procházejí rudá armáda vypálila myslivnu a 11. května Rusové zastřelili místního starostu. Od června 1945 docházelo k zániku osady, kterou při vytyčování hranice obsadila polská armáda. Jelikož Češi novou hranici neuznávali a chodili přes ni, byla osada vysídlena, mosty zbořeny a vybudovalo se zde hraniční pásmo. V roce 1960 stály už jen ruiny rozpadajících se chalup a Poláci zde měli střelnici. Místa po původních domech jsou dodnes patrná, některá pak byla označena čísly a tabulkami. Do současnosti zůstala stát jen jedna budova - bývalá nová škola. V její blízkosti byl pochován zastřelený starosta. Bývalá osada je přístupná silnicí z lázní Swieradów Zdrój (přes Vysoký hřeben) nebo z osady Orle.


Nejbližšími městy jsou Świeradów-Zdrój na polské straně a Harrachov na české straně.
(zdroj: Wikipedia, https://www.portafontium.eu )

Velká Jizera v roce 1930 a 23.6.2016

Nahrbené chalupy se šindelovými střechami byly rozhozeny do široce rozevřené luční kotliny mezi řekou Jizerou a nehostinným lesem. Těžko dnes uvěřit, že v polovině 20.století tady stálo více než čtyřicet stavení, v nichž žilo několik set obyvatel, nazývaných Iserleute čili lidé od Jizery. Střed osady představoval Jizerský mlýn, stojící na starém obrázku uprostřed, vlevo vepředu je zajímavá stavba - Steinhaus čili Kamenný dům, jediný objekt, který byl na Velké Jizeře celý vyzděn ze žulových kvádrů. Dnes se zde mezi zbytky základů jen traviny vlní.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin)

1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002

Střed osady Velká Jizera se nacházel v okolí starého mlýna na Jehněčím potoce. Původně se v něm skutečně mlelo obilí, které se sem však muselo dovážet na povozech až z údolí, neboť v horách se pro velkou nadmořskou výšku obilniny pěstovat nedaly. Snad i proto byl mlýn později přeměněn na vyhlášenou krčmu, zvanou Isermůhle (zcela vlevo). Pro pořádání tanečních veselic byl přistavěn i taneční sál. Starodávný mlýn a pozdější hospodu zničil 13, října 1932 požár. Dnes na jeho místě nalezneme jen nenápadné pozůstatky základů.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Velká Jizera v roce 1938 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v roce 1938 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002
Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002
Velká Jizera v roce 1942 a 1.5.2002
Velká Jizera v roce 1942 a 1.5.2002

Velká Jizera v roce 1942 a 1.5.2002

V roce 1933, tedy krátce po zmíněném požáru, byla na protilehlé straně cesty postavena turistická chata. Symbolicky obdržela pojmenování podle shořelé krčmy, opět tedy nesla název Jizerský mlýn. Moderní budova pochopitelně ztratila onu neopakovatelnou atmosféru starobylého hostince, v němž se odehrával společenský život osady Velká Jizera. Ze starého zařízení zbyla jen tančírna, V padesátých letech byly kromě školy všechna stavení srovnána se zemí.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
Velká Jizera v roce 1898 a 4.8.2016
Velká Jizera v roce 1898 a 4.8.2016

Velká Jizera v roce 1898 a 4.8.2016

Zbytky staré pašerácké a pytlácké osady Velká Jizera neboli Groß-Iser mají osobité kouzlo, zvláštní tajemství vyrůstající z její strašidelné pověsti, z hrůzných vyprávěnek o šklebící se lebce čarostřelců Tapperů a hajném Isermannovi, který za měsíčních nocí odstřeloval bez milosti pytláky a jejich mrtvoly házel do skalních puklin a bezedných rašelinišť. Vládne tu mystérium rozvalených domů, po kterých zůstaly již jenom polozasuté sklepy, pár střepů a základy zarůstající trávou. Přijde mlha a člověk se tu v osamělém podvečeru snadno začne bát.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin, 2016)

zdroj: https://www.ebay.de/
zdroj: https://www.ebay.de/
1934 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1934 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1938 otevření školy spojením 2 budov (archiv Lubomír Soukup)
1938 otevření školy spojením 2 budov (archiv Lubomír Soukup)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1923 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1923 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
zdroj: kalendář Vyprávění o místech a lidech z Jizerských hor a jejich podhůří (autor Ivan Vydra), 2023
zdroj: kalendář Vyprávění o místech a lidech z Jizerských hor a jejich podhůří (autor Ivan Vydra), 2023
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
Velká Jizera v orce 1908 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v orce 1908 (archiv Lubomír Soukup)
zdroj: https://www.ebay.com
zdroj: https://www.ebay.com
Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)
Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)

Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)

Zmizelá osada opředená tajemstvím pytláků, čarostřelců a pašeráků měla i svoje moderní dějiny, které byly svázané především s turistikou. I zde vznikala ubytovací zařízení pro turisty. Na pohlednici vidíme mládežnický srub stojící v blízkosti schaffgotschkého loveckého zámečku. Ačkoli byl mnohem mladší než zámeček, měla obě stavení stejný osud. Byly to první stavby, které po příchodu Rudé armády 10. května 1945 lehly popelem. Pro osadu, kde se žilo neuvěřitelně těžce, nastal čas zkázy. Nejdřív museli odejít lidé, pak byla odvedena hospodářská zvířata. Vydrancované chalupy zvolna chátraly a v 50. letech byla všechna stavení zbořena. Zkázy ušetřena zůstala jen někdejší nová škola.

zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Interiér ubytovny na Velké Jizeře (1935)

V roce 1845 navštívil Velkou Jizeru jakýsi E. Straube. Díky velmí špatnému počasí musel zůstat v místním hostinci dva dny, Pan Straube tyto dva dny popisuje jako jedny z nejhrůznějších ve svém životě. Všude špína, zápach, a dokonce se uvnitř potkal i s býkem a prasetem. Co však nemohl místním upřít, byla srdečnost a ochota. Naše pohlednice je z roku 1935 a zdá se, že ubytování je na úrovní v té době běžné i v ostatních horských ubytovnách. Těžko říct, jak by si zdejší horalé vedli dnes, kdyby nepřišla druhá světová válka. Ale snad je dobré, že se nad Velkou Jizerou rozprostřel klid. Třeba se sem konečně mohly vrátit duše těch, kteří museli svůj domov opustit v roce 1945.
zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

Velká Jizerská louka (Izerska Łąka, někdy se používá i název Hala Izerska, německy Große Iserwiese), rozprostírající se v nadmořské výšce 840 až 880 metrů v hraničním pásmu mezi Středním a Velkým Jizerským hřebenem, je jednou z nejkrásnějších lokalit v Jizerských horách.

Do začátku 17. století nebyla Velká Jizerská louka osídlená, na její podobě se do té doby nepodepsala lidská ruka. Během třicetileté války (v letech 1618 až 1648) zaznamenaly západní Sudety přistěhovaleckou vlnu, která se nevyhnula ani Velké Jizerské louce. Přicházeli sem valonští a vlašští hledači pokladů, minerálů a drahých kamenů. Připouští se také, že zakladateli osady Wielka Izera (Groß-Iser) mohli být vlašští horníci z armády Albrechta z Valdštejna.

Velká Jizerská louka - nejkrásnější území Jizerských hor

Celé toto území rozdělené řekou Jizerou mezi dva státy je rezervací s celkovou rozlohou více než 700ha (202ha NPR Rašeliniště Jizery a 529ha Rezerwat przyrody Torfowiska Doliny Izery), česká část(ano nelogicky jen česká část) byla před nedávnem zařazena k mokřadům Ramsarské úmluvy pod názvem Horní Jizera s rozlohou 2300ha. Na Velké Jizerské louce je největší rašeliniště v Sudetech a celá oblast je soubor vrchovišť, svahových rašelinišť, podmáčených smrčin, porostů kleče a luk kolem ve střední Evropě unikátního horského toku meandrující Jizery. Zároveň to je místo s drsnými klimatickými podmínkami, kdy tu bývá sníh až osm měsíců v roce, teplota tu pod bod mrazu při vhodných podmínkách klesá i v letních měsících a rozdíl teplot během dne je i více než 25°C. Teploty v zimě tu nezřídka padají pod -30 stupňů, rekord z poslední doby je -36 stupňů z 3.2.2012.

Velká Jizerská Louka - Hala rska je domovem spousty druhů vzácných rostlin i živočichů vázaných na podmáčené louky a rašeliniště. Za zmínku určitě stojí, že na Velké Jizerské louce pravidelně hnízdí 3 páry jeřába popelavého, pro kterého to je jedno z nejvýše položených hnízdišť v Evropě, pokud budete mít opravdu hodně štěstí tak se občas objeví i na loukách před chatkou Gorzystow osady Gross Iser.

Velká Jizera – Gross Iser

Je doloženo že již v roce 1630 zde byla osada. Byla založena českými pobělohorskými exulanty. První dům postavil dle záznamů v roce 1620 Čech Tomáš. Za ním přišli jeho krajané z Čech. K 9.3.1742 čítala 20 domů. Obyvatelstvo se živilo prací v lese, pastevectvím a později také pašeráctvím a pytláctvím. Osada byla celá v Prusku (dnes Polsko). Jen jeden dům byl později postaven na našem území. U mostku přes řeku Jizeru poblíž celnice. A to dům čp. 222, posledním obyvatelem byl Johann Preissler. V roce 1750 byla postavena škola, dvoutřídka. Prvním kantorem byl Gotfryd Siegert. Později jezdil do osady jednou týdně také pastor. Roku 1938 byla postavena nová škola. Byla zde 1 – 8 třída, knihovna, dílna pro výuku chlapců, školní kuchyň pro dívky, v 1. patře bydlel učitel s rodinou. Na staré i nové škole byla zvonice. Ve staré škole zvonil zvon každý den v 7, 12 a 18 hodin. Na nové škole jen výjimečně ( nový rok, pohřby atp.) Třídy ve staré škole se od roku 1938 používali ke křtům a pohřbům( jako márnice). Pro dlouhotrvající zimu se také tomuto místu říkalo " malá sibiř". V 19. století se z osady stalo výletní místo. Délka osady byla v té době kolem 5 kilometrů. Ve 30. letech minulého století zde bylo 43 usedlostí, 3 hospody, 2 mlýny, 2 školy, lovecký zámeček, pekárna, 2 celnice, kavárna, panská myslivna, hájovna, hasičský dům a radnice. Do pekárny si chodily kupovat pečivo i z Jizerky, protože prý bylo levnější než v Čechách. První setkání 2. světovou válkou měla osada 10.5.1945, když procházející rudá armáda zapálila myslivnu a 11.5. kdy byl Rusy zastřelen starosta. Od června 1945 začalo postupné ničení osady. Po přeznačení hraničních kamenů z polské strany obsadila hranici polská armáda. Češi však novou hranici neuznávali a dál přes ní chodili. Celá osada byla proto vysídlena, mosty přes řeku zbourány a bylo zde zavedeno hraniční pásmo. Ještě v roce 1953 stáli prázdné rozpadající se chalupy. V roce 1960 už byli jen ruiny a základy, polská armáda si z osady udělala střelnici. Ještě o hodně let později se zde nacházelo nevybuchlé střelivo. Místa kde stáli domy jsou patrné i dnes, některá jsou označena tabulkami s čísli. Jediný dům který z celé osady zůstal, je nová škola. Armáda zde měla velitelství. Nyní je zde turistická chata. Poblíž školy je také pochován starosta zastřelený roku 1945. 

Statistika: 1734/13 domů, 

1742/20 domů, 

1880/38 domů,

 1933/43 domů,

 1960/1 dům.

(Výtah z kronik)

zdroj: https://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&detail=1447331

Jizera 

pramení na jižním svahu hory Smrk v Jizerských horách a její povodí zahrnuje plochu 2 194 km2. Protéká náhorní planinou Velké Jizerské louky. Pod Bukovcem se zařezává do prudce se svažujícího sevřeného údolí. Z Polska do Jizery přitéká říčka Bystrzyna a Jagniecy potok. Pod Harrachovem přivádí vodu z Krkonoš Mumlava. U Horní Sytové se vlévá Jizerka, u Poniklé teče řeka malým krasovým územím. Po téměř 50 km dlouhé pouti přitéká Jizera do Semil, kde se do ní vlévá Oleška, pramenící u Studence a odvodňujíci podkrkonošskou oblast. Pod Semily vstupuje řeka do soutěsky s Riegrovou stezkou. Pod Spálovem ústí do Jizery její největší pravostranný přítok – Kamenice. Jizera a její přítoky protékají pestrým podložím, které je tvořeno horninami krkonošsko-jizerského, železnobrodského krystalinika i usazeninami mladšího paleozoika.

Jedinou "přeživší" stavbou je dnešní Chatka Górzystów, 

bývalá nová škola. První školu si v osadě postavili již v roce 1750. Byla pouze dvoutřídní. Prvním učitelem, který v ní předával dětem vědomosti, byl pan Gotfryd Siegert. Ve škole nebyl zvonek oznamující zahájení a ukončení hodiny. Byl tu však zvon, který se každý den rozezníval v 7, ve 12 a v 18 hodin. Obyvatelé osady tak měli přehled o čase. V roce 1938 se ve staré škole přestalo učit. Budova začala sloužit ke křtům a pohřbům, nahrazovala i márnici. Děti o výuku však nepřišly. V témže roce 1938 byla dostavěná a uvedená do provozu nová školní budova, dnes známá jako Chatka Górzystów. Škola měla společnou hlavní třídu pro žáky 1. až 8. ročníku, knihovnu, školní kuchyni pro dívky a v sousedním dřevníku dílnu pro chlapce. V patře našel ubytování pan učitel s rodinou. Nacházela se zde zvonice podobně jako ve staré škole. Zvon obyvatelé slyšeli znít pouze na Nový rok a při pohřbech. Budova se dochovala díky polské armádě, která si v ní zřídila svoje velitelství. Nebyla tedy srovnána se zemí jako ostatní stavení.V polovině 80. let minulého století byla budova upravena studenty na horskou chatu pro nenáročné turisty. Prvními provozovateli byli Lucyna i Jurek Bizunowiczowie z Lubska. K chatě se nedá dojet autem, pouze na horském kole nebo dojít pěšky. V pokojích se ubytuje ve vlastních Spacích pytlích až 35 nocležníků. Elektřinu si užijí pouze ve společenské místnosti s krbem. Příchozím chata může nabídnout jednoduché občerstvení jako je káva, čaj nebo lahvové pivo (Lwówek a Kozel). Horská chata na okraji bývalé osady Wielka Izera je vyhledávaným cílem. Dá se k ní sestoupit z Vysokého Jizerského hřebenu (Wysokiego Grzbietu), dojít od horní stanice kabinové lanovky na Stógu Izerskim nebo z osady Orle. Pro české turisty je Chatka Górzystów nejdostupnější z osady Jizerka sestoupením ke Karlovskému mostu na hranicích. Za mostem lze využít neznačené cesty vlevo, která se po necelém kilometru napojí na červenou magistrálu vedoucí z Orle do osady Wielka Izera. Neznačená cesta sleduje řeku Jizeru. Pro cyklisty je vhodnější než zeleně značená cesta přes Granicznik (875 m n. m.) do Orle. (zdroj: https://www.turistika.cz/mista/wielka-izera-chatka-gorzystow/detail)

zdroj: https://www.swieradow.pl/atrakcje/chatka-gorzystow
zdroj: https://www.swieradow.pl/atrakcje/chatka-gorzystow
zdroj: https://www.swieradow.pl/atrakcje/chatka-gorzystow
zdroj: https://www.swieradow.pl/atrakcje/chatka-gorzystow
foto z roku 2014 (zdroj: https://pl.wikipedia.org/wiki/Chatka_G%C3%B3rzyst%C3%B3w#/media/Plik:Chatka_Gorzystow_2014_)
foto z roku 2014 (zdroj: https://pl.wikipedia.org/wiki/Chatka_G%C3%B3rzyst%C3%B3w#/media/Plik:Chatka_Gorzystow_2014_)

Budova byla postavena v roce 1938 a poté fungovala jako škola. Uvnitř byla učebna s knihovnou, učebna ručních prací pro chlapce a kuchyňka pro dívky. 

Učitel a jeho rodina bydleli v prvním patře budovy. 

V místě dnešní jídelny byla stáj. Hned vedle školy byla zvonice. 

Bývalá školní budova byla adaptována na přístřešek díky studentům Vysoké školy technické v Zielonej Górze. 

Turisté, kteří se rozhodnou v objektu přespat, zažijí skutečně sparťanské podmínky – bez elektřiny, koupání v ledové vodě z potoka a vlastní zapálení kamen. I přes takové "atrakce" je ubytování v chatě velmi oblíbené.

zdroj:https://www.swieradow.pl/atrakcje/chatka-gorzystow

Karlovský most přes Jizeru v roce 1914 a 15.7.2003


Z Jizerky klesá jedna z cest k soutoku stejnojmenné říčky s Jizerou, která tu již v dřívějších dobách tvořila zemskou hranici. Stezka tady ovšem nekončila, nýbrž pokračovala dál do sklářské kolonie Karlstal, novodobě přejmenované na Orle. Od nepaměti tady spojovala oba říční břehy dřevěná lávka. Protože byla často ohrožována vysokou vodou, byla v roce 1901 nahrazena vysoko klenutým můstkem z betonu. V poslední době se objevují zprávy o snaze most obnovit a otevřít zde nový hraniční přechod. V pozadí méně známý pohled na horu Bukovec. (pozn. psáno v roce 2003)

Most byl obnoven.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

zdroj: https://deutschboehmen.de/
zdroj: https://deutschboehmen.de/

Doplnění ke Karlovskému mostu - znovu byl postaven a otevřen 15.července 2005, dřevěná stavba po 15 letech dosloužila a musela být zbourána, nyní nahrazeno mostem železobetonovým. Fotografie je z r. 2007 z polské strany Jizery  (autor příspěvku Věra Donátová)

Ještě jedna z českého břehu Jizery
Ještě jedna z českého břehu Jizery
ový Karlovský most z roku 2021.
ový Karlovský most z roku 2021.

Hojerův dům v roce 1905 a 6.8.2003


Stěží bychom v Jizerských horách nalezli odlehlejší místo pro lidské obydlí, než je paseka na východním úbočí Středního jizerského hřebene, na níž stával Hojerův dům. Míjela ho stará cesta vedoucí z Jizerky do osady Velká Jizera. Z dokumentu vzniklého v roce 1769 se dovídáme, že dům vybudoval léta Páně 1699 Christoph Schonwald a že objekt po čtyřiašedesáti letech přestavěl jeho zeť Michael Neumana. Je také známo, že v roce 1826 dům koupil Franz Huyer a že v roce 1877 v něm bydlel Josef Hoyer. Do odsunu německého obyvatelstva ve stavení žila rodina hajného Junkera.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Komplex několika propojených budov sanatoria Park hotel je ohromný, jeho klientelu tvoří zejména němečtí návštěvníci, obsazeno je celoročně
Komplex několika propojených budov sanatoria Park hotel je ohromný, jeho klientelu tvoří zejména němečtí návštěvníci, obsazeno je celoročně

Znáte Bad Flinsberg? Najdete jej na polské straně Jizerských hor, dnes se jmenuje Świeradów-Zdrój

Česká republika se pyšní nabídkou mnoha lázeňských center, světoznámými Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi i menšími lázněmi jako jsou Lázně Bělohrad, Jánské Lázně, Lázně Libverda, Třeboň, Bechyně aj. Proto pro nás asi bude překvapením, že nedaleko naší hranice pod nejvyšším bodem polských Jizerských hor se nacházejí kouzelné horské lázně Świeradów-Zdrój.
První písemné zmínky o místě Flinsberg jsou známy od 16. století, přibližně ve stejné době se dostávají do povědomí zprávy o zdejších pramenech, jejich výjimečných vlastnostech. V roce 1739 je nechává rodina Schaffgotschů odborně prozkoumat a popsat.


zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-znate-bad-flinsberg-najdete-jej-na-polske-strane-jizerskych-hor-dnes-se-jmenuje-swieradow-zdroj-301568