Tanvald
























Město Tanvald ( Tannwald, "jedlový les") se nachází v okrese Jablonec nad Nisou, kraj Liberecký Jeho původní osídlení bylo převážně německé národnosti.
První
zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé
poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky;
samostatnou vsí se stal začátkem 17. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1611.
Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna. V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z 15 na 12 hodin a snižování podílu dětských dělníků, hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku). Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929-1933.
V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2400 obyvatel, počátkem 20 století asi 3500 obyvatel, převážně Němců
V letech 1848-1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848
soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce
1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku
elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici
budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní
budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931
městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk
připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k
Velkým Hamrům.
Mezi
převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve 30. letech vliv
Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k
Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly
výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro
nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.
Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.
V Tanvaldě bylo koncem roku 1947 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání - další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.
V 60. až 80. letech vzniklo panelové sídliště Výšina, v 80. letech malé panelové sídliště Šumburk (144 bytů).
Po
roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu
nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod
Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je
lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky.
Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.
(zdroj: Protržená přehrada)




































ELEKTRO- PRAGA asi tak v 50 letech
(archiv Bohunka Hladíková)


Pomník stával u školy v místní části Horní Tanvald a vévodila mu bronzová mocnářova socha. Představitelé mladé Československé republiky ji ale nechali roztavit a žulový podstavec skončil v suti za školou. Časem ho překryla zemina a lidé na pomník zapomněli.
Radnice v Tanvaldu objevila zakopané zbytky pomníku císaře Josefa II. a rozhodla se ho obnovit. Sotva ale těžké žulové kusy po téměř stovce let vyzvedla ze země, někdo je odvezl. Když případ začala vyšetřovat policie, přišli na radnici dva mladíci a omlouvali se, že chtěli torzo uchránit před zničením a zrestaurovat. Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/mladici-odvezli-pomnik-josefa-ii-chteli-jsme-ho-zachranit-tvrdi.A111202_122951_liberec-zpravy_alh
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/mladici-odvezli-pomnik-josefa-ii-chteli-jsme-ho-zachranit-tvrdi.A111202_122951_liberec-zpravy_alh


Hotel U Nádraží v Tanvaldě v roce 1917
Ačkoliv Krkonošská silnice vybudovaná v letech 1847—1857 a železnice, která přivedla do Tanvaldu první vlak ze Železného Brodu 1. července 1875, měly sloužit především pro potřeby průmyslu, nastala brzy i potřeba lidi cestující po nich někde nakrmit a ubytovat. Na Šumburku i v Tanvaldě vyrostlo několik hotelů a hospod. Hned u silnice proti nádražní budově stával hotel U Nádraží. Dnes už původní budova nestojí, na jejím místě je park s občerstvením v letních měsících a částečně i dům s malým bistrem. V těsné blízkosti stál ještě Hotel U Černého orla a Restaurant pana Millera.zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

Spalovací komora raketového motoru rakety V2 (A-4).
Vyráběly se v Tanvaldu a to dokonce ještě před srpnovým bombardováním Peenemünde v roce 1943. Na výrobě raket V2 se dále podílely firmy z Desné, z Chotyně, dvě z Jablonce nad Nisou, z Rychnova a čtyři podniky z Liberce. Celý popis tohoto kruhu výrobců bude v knize "Zbrojní průmysl a tábory", kterou chystáme na květen.
autor příspěvku Ivan Rous