Tanvald

T A N V A L D nádraží

Slavnostní otevření tratě Jablonec /Tanvald

130 let železnice v Jablonci nad Nisou (1), autor: archiv Pavla Wursta

Jablonec figuroval už v plánech na vybudování první železniční tratě na severu Čech z Pardubic do Liberce, která byla dokončena 1. 5. 1859. Nakonec spojovacím bodem s touto železnicí pro město se po 29 let stala železniční stanice Rychnov u Jablonce nad Nisou, kam se dojíždělo dostavníky, drožkami a těžkými povozy.

Neúnavným propagátorem železnice do Jablonce byl tehdejší jablonecký starosta Josef Pfeiffer, který se jí ale nedožil. Dne 1. 7. 1875 alespoň vznikla železnice Železný Brod–Tanvald podle jednotných předpisů jako Pardubicko-liberecká dráha. Kategorie místních drah v té době neexistovala, a to byl problém pro Jablonec. V komplikovaném horském terénu železnice podle tehdejších podmínek představovala četné neufinancovatelné umělé stavby.

Situaci změnil roku 1880 nový zákon o železnicích nižšího řádu, který zaváděl technické i provozní úlevy pro místní dráhy, zároveň finanční podporu státu na jejich budování. Do dalších aktivit za železnici se vložil i jablonecký starosta Adolf Heinrich Posselt, ale stále se i přes vyhlášenou veřejnou sbírku nepodařilo zajistit potřebné finance. Až akciová společnost místní dráhy Liberec–Jablonec nad Nisou–Tanvald (Reichenberg–Gablonz–Tannwalder Eisenbahn, RGTE) zahájila práci s kapitálem, který nestačil, ale v polovině září 1887 došlo k uzavření smlouvy mezi c. k. Zemskou bankou a stavebním podnikatelem, vrchním inženýrem Sternem. 4. října 1887 tak byl proveden slavnostní výkop a tento den je počátkem budování naší železnice.

Vznikala jako typická místní dráha s maximálním možným přizpůsobením trasy terénu, s oblouky o poloměru 150 metrů, ale přesto se nevyhnula umělým stavbám. Z těch větších to jsou most v Zeleném údolí a tunel pod Žižkovým Vrchem o délce 68 metrů. První úsek trati z Liberce do Jablonce se stavěl zhruba jeden rok a slavnostní okamžik otevření přišel 25. listopadu 1888, kdy byl v 9 hodin vypraven vlak z Jablonce nad Nisou do Liberce. Následující den začal veřejný provoz, který zajišťovala společnost Pardubicko-liberecká dráha.

Už první rok bylo dosaženo extrémně vysokých výkonů, čistý výnos šokoval, a tím naše železnice získala první místo mezi tehdejšími místními drahami v monarchii. Díky tomu ministerstvo obchodu rozhodlo, že v rámci prodloužení dráhy do Tanvaldu bude vybudována také odbočka ze Smržovky do Josefova Dolu.

Další úseky tratí byly dokončeny a otevřeny: 12. 7. 1894 z Jablonce do Lučan nad Nisou, 11. 10. 1894 Lučany–Smržovka–Tanvald, 15. 10. 1894 Smržovka–Josefův Důl a 30. 6. 1902 Tanvald–Kořenov. 1. 10. 1902 dorazil do dnešního Kořenova z druhé strany od říšské hranice první pruský vlak. Mezinárodní spojení výrazně zkrátilo přepravní vzdálenost pro vývoz textilních a sklářských výrobků, dráha přitom umožnila přímý dovoz surovin pro sklárny a na Liberecko a Jablonecko proudilo levnější a přitom kvalitnější uhlí z hornoslezské pánve, které přispělo k výraznému růstu zdejšího průmyslu.

Dne 7. 2. 1900 vzniklo zajímavé tramvajové propojení jabloneckého nádraží s nádražím v Rychnově u Jablonce n. N. díky zahájení provozu tramvaje z dnešního Mírového náměstí do Rychnova a cca 400 metrové odbočce k jabloneckému nádraží Nádražní ulicí. Rovněž jablonecké dolní nádraží, tehdy Jablonec Brandl, získalo tramvajové napojení, když 2. 4. 1900 přijela k mostu přes Nisu u Brandlu tramvaj z dnešního Mírového náměstí a 5. 9. 1900 vznikla nákladní tramvajová trať od Brandlu do Rýnovic. Předtím byla 5. 5. 1900 prodloužena tramvajová trať až na nádraží Jablonec Brandl, kde od 19. 9. 1903 začalo sloužit překladiště mezi železnicí a tramvají, fungující téměř šest desetiletí.

Pokračování článku o historii železnice přinese další číslo měsíčníku. 130. výročí železnice si připomeneme jízdami zvláštních parních vlaků vedených parní lokomotivou 310.0134, které vyjedou na trať Liberec–Jablonec n. N. v sobotu 29. září, a to protokolární vlak v 9.50 z Liberce s příjezdem do Jablonce v 10.40 hodin. Ve 13.12 a 15.12 odjedou z Jablonce vlaky na dolní nádraží a zpět, ve 13.12 a 15.12 z Jablonce do Vesce a zpět s možnou prohlídkou areálu Vratislavické kyselky. Další podrobnosti a program oslav budou na webu města.

Lukáš Pleticha, Jindřich Berounský

Město Tanvald ( Tannwald, "jedlový les") se nachází v okrese Jablonec nad Nisou, kraj Liberecký Jeho původní osídlení bylo převážně německé národnosti.

První zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky; samostatnou vsí se stal začátkem 17. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1611.

Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna. V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z 15 na 12 hodin a snižování podílu dětských dělníků, hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku). Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929-1933.

V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2400 obyvatel, počátkem 20 století asi 3500 obyvatel, převážně Němců V letech 1848-1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848 soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce 1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931 městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k Velkým Hamrům.

Mezi převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve 30. letech vliv Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.

Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.

V Tanvaldě bylo koncem roku 1947 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání - další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.

V 60. až 80. letech vzniklo panelové sídliště Výšina, v 80. letech malé panelové sídliště Šumburk (144 bytů).

Po roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky. Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.

(zdroj: Protržená přehrada)

ELEKTRO- PRAGA asi tak v 50 letech

(archiv Bohunka Hladíková)

Hotel U Nádraží v Tanvaldě v roce 1917