Srovnávačky Václava Víška

11.04.2021

Slezl jsem od nádraží kolem kostela na náměstí, které se jmenovalo Markplatz (Tržní náměstí). Trhy se tady asi nekonají, tak se mi zdá dnešní název náměstí Míru je vhodný. Kéž by to bylo na věky. Mariánský sloup je z roku 1708. Stojí stále na svém místě, kašna je kousek jinde.

Kostel Narození Panny Marie stojí ve východním rohu trojúhelníkového náměstí.

Západní fronta náměstí, zleva spořitelna, restaurace Radnice, v současnosti nese jméno U dobré nejistoty, která mi připadala velice příjemná se zajímavým jídelním lístkem. Bohužel jsem neměl hlad. Za Rakouska, jak vidno, tu byl klidný plac, dnes tudy jezdí spousta automobilů a co nejhorší, velké množství kamiónů.

Úštěcká ulice směrem k náměstí. Vlevo je vidět dům, který v čele nese nápis Kulturní dům. Fasáda tomu moc neodpovídá. Připadá mi, že starý obrázek je skutečně fotka, ale při kolorování malíř domaloval husy.

Tohle už je pohled z Vísky přes most zpět do Kravař. Tady je dobře vidět, kolik místa potřebovala nová silnice.

Tady se zjevně jedná o malovanou pohlednici. Dost mi to pasovala, ovšem musel jsem ji napravo zkrátit, tam malíř úhlově „ujel“. Jedná se též o Vísku.

Na závěr pěkná památka, Vísecká rychta, dnes v ní je muzeum lidového bydlení.

zdroj:https://vencovypindy.blogspot.com/2014/07/kravare-v-cechach.html

Kravaře v Čechách

čtvrtek 10. července 2014

Oficiální název města nenese dodatek v Čechách, to zavedli nádražáci, musí mít jasno, nedej Bože, aby cestující dojel místo do Kravař ve Slezsku sem pod horu, spíš kopec Ronov. Už to vypadá, že kromě Ronova nic na světě pro mě neexistuje. Mám spoustu i jiných plánů, ale když koupím za pět stovek knihu starých pohlednic, nehodlám ji jen strčit do knihovny, stejně už je dávno pryč doba, kdy se návštěvám ukazovaly knihovny, v nich byly ve výši očí Jiráskovy spisy v kůži vázané. Krásný kraj, kterému tolik ublížil primitivní nacionalismus. Zde jsou Sudety. Rozebírat všechny události podivné doby poloviny dvacátého století nechci, všechny křivdy, debilitu lidí, kteří se cítili být povolanými rozhodovat. Krásný kraj, který mě vždycky až nepochopitelně přitahoval, ač moje kořeny jsou spíš v jižních Čechách. Mám rád nezařaditelné lidi, totéž platí i pro krajiny. České středohoří či Kokořínsko? Ronov, Blíževedly, Kravaře patří administrativně do kraje Libereckého, o 3 km k západu leží Konojedy v kraji Ústeckém. A kde je Liberec a kde je Ústí? Úředník potřebuje hranici, tak ji namaluje, když mu ji mocnější nepřikáže. Vystupuju z vlaku a jenom velká budova mě upozorňuje, že tu bývalo nádraží, dnes jenom zastávka na znamení. Hezký výhled k severu, kilometr v údolí jsou vidět Kravaře, německy Graber. Tady se mluvilo německy, při sčítání v roce 1930 se přihlásilo k české národnosti slabých 7%. Vlastně teprve z knížek jsem se dozvěděl, že Kravaře jsou městem. Ani v první polovině 20.století příliš nemohutnělo a po odsunu německy mluvících málem zašlo na úbytě. Mnoho domů nese stopy socialistického hospodaření. Potěšilo mě, že je zde pár baráků s pěknými fasádami, na hřbitově je deska, která připomíná přítomnost obou národností, na městském výboru jsou poměrně dlouhé úřední hodiny pro veřejnost. Mají hezké www. stránky s užitečnými informacemi, bohužel až později jsem objevil, že na nich mají i historické pohlednice. Získal jsem dobrý pocit, Kravaře nezaniknou, třeba na ně jednou vzpomenou i turistické průvodce, které ve své vznešenosti drobnosti přehlížejí. A ještě, než začnu prezentovat svoje porovnávání:
Všechny staré pohlednice jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.

Severovýchodní fronta náměstí míří do Českolipské ulice, kdysi Školní. Vlevo je obecná škola, dnes pošta, zakrytá v tomhle záběru stromy. Protože bylo v den mé návštěvy velké vedro, stín stromů příjemně chladil.

Pohled na náměstí ze hřbitova. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli sem mám srovnání zařadit. Nejsem si jistý, je-li aspoň trošku přesné. Vchod je zajisté přestavěný, domy na náměstí, sloup i fara vpravo od brány se zdají být v pořádku, ale… Možná se změnila výška terénu, odkud fotím a při záběrech zblízka se to těžko dá do kupy. Jestli sem ještě pojedu, což je pravděpodobné, pokusím se srovnání nějak vylepšit.

Stával tu tenkrát pomník obětem 1.světové války. Protože se jednalo o Němce, po roce 1945 zmizel. Vím, že Němci zase rádi odstraňovali Masarykovy pomníky, doufám, že po 70 letech dáme už konečně pokoj a nebudeme řešit spor, kdo začal neboli bylo-li dřív vejce nebo slepice.

Ulice Českolipská směrem k náměstí. Díky již zmíněnému automobilovému provozu dnes nikdo na ulici nepostává.

Na sever od náměstí protíná hlavní komunikaci Bobří potok, na jehož levém břehu stojí Víska, která už dnes je součástí Kravař. Mě zajímá hlavně krásně vyvedený most. Je mi jasné, že při jeho stavbě nikdo netušil, jakým způsobem nám do života vlétnou auta, ale snad jsme si při rozšiřování vozovky mohli dát trochu víc práce. Jinak Bobří potok teče do Ploučnice, šli jsme tenkrát, psal se rok 1975 pochod přes Kravaře k severozápadu, k Bukové hoře a prošli jsme směrem k Veřneřicům nádhernou Bobří soutěskou. Nádhernou, pokud zrovna není zaplavená vodou. Po kolena.

Ještě pohled z Vísky směrem k mostu přes Bobří potok. Podle předchozí i této fotky je kříž stále na svém místě.

pátek 5. září 2014

Kravaře podruhé

Léto mávnutím mizí. Mám pocit, že čím jsem starší, tím trvá hodina, den, rok kratší dobu. Protože mi to potvrzuje mnoho mých vrstevníků, mělo by se s tím něco udělat.
Co na to naši zákonodárci?
Před dvěma měsíci jsem tu porovnával v Kravařích a slíbil, že se sem hned vrátím.

Měl jsem vše téměř hotové, ale málo mi chybělo a vůbec, proč se vymlouvám?
Dále už bez keců, o Ronově a kraji pod ním už jsem toho napsal dost. Použil jsem i fotky ze stránek města, které jsou moc pěkné.

Kostel Narození Panny Marie. Cesta, po které jsem šel od nádraží. Kdo sem dnes jezdí vlakem? Automobil, případně autobus. Ale ta cesta tam i zpět je krásná, jen to zkusit. Je vidět přes Ralsko i Ještěd. Před pár dny jsem byl v Semilech, což je téměř východní kraj Libereckého kraje, Kravaře zas západní, a nad oběma městy je vidět Ještěd, který zdobí Liberec.

Kdysi škola, dnes pošta.

Družstevní mlékárna. Mezitím co budovu přistavěli, vozy s konvemi mléka zmizely a místo nich ...

Tento dům se nachází na Českolipské ulici.

Ještě jednou Janovice. Dnešní chalupáři si nechají záležet na tom, aby zachovali nebo dokonce vytvářeli roubenky, škoda, že kdysi bylo jinak, v mezeře vlevo stojí mimo záběr dům, zvaný okál, pamatujeme si ještě? A v dáli Ronov.

Náměstí Míru, pohled k jihu, ulice směřuje k Úštěku.

Auschachgasse, my říkáme Úštěcká ulice.

Ulice se jmenuje Generála Svobody, kdysi Konogedergasse, neboli cesta do Konojed, které v dnešní době patří do jiného kraje - Ústeckého. Domy jsou náležitě zmodernizovány.

Janovice - vesnice severně od Kravařů. Pokud bývala samostatná, dnes je součástí Kravařů, pomalu, spíš rychle ji ovládají chalupáři. Přečetl jsem si, že tohle bývalo stavení čp.17 Josefa Vobořila.

Rané. Vesnice posazená výše s krásnými rozhledy, bohužel všechno je jinak a porovnání se mi nezdařilo. Jen jedno, ale cesta za tím jedním stála za šlapání do kopce.

zdroj:https://vencovypindy.blogspot.com/2014/09/kravare-podruhe.html