Výstup na horu Smrk v roce 1885

 Ve Veisbachu jsme přenocovali. Večer zaopatřili jsme si spolehlivého vůdce, který časně ráno měl nás dovésti k "Obrázku" a ku pramenům Jizery. Bez vůdce není možno, aby někdo cestu tu konal, neboť jen málo, a to ještě zarostlých pěšinek najdeš, které by tě k cíli dovedly. Zásobili jsme se potravou na celý den, nebo sotva kde bychom co dostali. Časně ráno stoupáme k "Obrázku"; cesta poskytovala z počátku v pestrém střídání obrazy příjemné a krásné. Těsné průsmyky a rokle, kotliny, které jako hvězda rozbíhaly se v několik údolí, z nichž každé značilo běh potůčku, rozsáhlé, někdy travnaté bařiny.

Čím výše stoupali jsme do hor, tím více byla cesta namáhavější, neschůdnější. Po více jak tříhodinné obtížné cestě přes bařiny a močály dostoupili jsme temeno hory "Obrázku". Pro ploskost, prostrannost křoví a stromoví této kupy lze sice na několika místech zjednatí přehled k podnožnímu kraji, ale volné ke všem stranám vyhlídky nemáš nikdy, jakkoli místo to je nejvyšší v celém pohoří jizerském. Les "U Obrázku" pro zvláštní ráz mohl by se nazvati pralesem. Bařinatá půda utvořila zde vegetaci nejbujnější. Mohutné staleté smrky tvoří koruny své v ohromné výši, působíce taký chlad a šero, že se zdá, jako bychom kráčeli ohromným sklepením. Tu a tam překonán stářím ležel smrk, v nějž kořeny vpouštělo celé hejno nejrozmanitějších rostlin. V lese samém však panuje až děsivé ticho: ani hlásku neuslyšíš, dupot kroku tvého udusí mech nad aksamit měkčí, a šumot větru, pohrávajícího si s haluzí, nedojde až k tobě.

(Výlet na horu Smrk, zvanou tehdy U Obrázku, o roce 1885 popsal o knize "Malebné cesty po Čechách " Václav Černík. Převzato z "Průvodce po Liberci a okolí", sestavil a vydal Klub českých turistů o Liberci roku 1901.)

Smrk v roce 1907 a 10.11.2003

Výlet na Smrk o roce 2004

Byl našedlý květnový den, sluneční paprsky jen tu a tam proB razily skrz oblaky. Zeleň stromů byla ještě svěží jarem. Nové Město pod Smrkem jsme opouštěli ulicí tvořenou spíše venkovskými domky a na jejím konci, mezi zahrádkami, nás začal doprovázet chór neviditelných pěvců a vůně právě posečené první trávy. Naším cílem byl nejvyšší vrchol české části Jizerských hor - Smrk.

Cesta zvolna stoupala lipovou alejí okolo vodojemu a záhy jsme vstoupal do lesů. Pramen novoměstské kyselky jsme samozřejmě nemohl: minout. Modré značení nás pak dovedlo až na konec vozové cesty, odkud pokračuje stezka na křižovatku u Streitova obrázku. Na samotném začátku vlastního výstupu si lze prohlédnout znovu postavený Kámen republiky, Vytesaný letopočet 1928 prozrazuje, že původně byl vztyčen při příležitosti desátého výročí vzniku Československa.

Od Streitova obrázku směřuje na vrchol trasa vytyčená teprve v roce 2000. Místy sleduje úseky starých cest, které byly solidně opraveny, jinde ji představují chodníky zcela nově vybudované. Rozhledy na severní svahy Jizerských hor a ku Frýdlantské pahorkatině, byť v našem případě poněkud pokažené počasím, nás nutily ke stále častějším zastávkám. Ani k severozápadu není nyní výhled ničím ohraničený, je ovšem potřeba počítat s tím, že dnešní stav vydrží jen tak dlouho, dokud nevyrostou smrkové a smíšené porosty, všude v okolí vysazené.

Úsek návštěvníky označovaný jako nejhezčí se objeví až v druhé polovině výstupu. Trasa tu nejdříve vede mezi letitým buky, poté překonává náročný terén zpevněným povrchem stezky zbudované z mnoha plochých balvanů. Viditelné úsilí, které tady bylo vynaloženo při její nedávné výstavbě, zvláště uvědomíme-li

si, že je určena "jen" pro turisty, nám připomíná nadšenou prácí horských spolků v první polovině právě uplynulého století.

A pak se v našem zorném poli objevila nejvyšší plošina rozhledny, postavené na temeni Smrku v loňském létě. Jak jsme se blížili k vrcholu, zdálo se nám, že vyrůstá přímo ze země a pomalu se zvyšuje. Na Smrk jsme se dostali od západu, tedy ze směru ještě před pár lety naprosto neobvyklého. Teď už se ale cíl našeho dnešního putování nacházel skutečně blízko. Tam, kde do počátku padesátých let stávala dřevěná rozhledna se skromnou restaurací, trčí dnes k obloze dvacet metrů vysoká ocelová konstrukce se třemi plošinami.

Také zdejší hraniční přechod do Polska patří k vymoženostem nových časů. Za tří čtvrtě hodiny lze odtud dojít k turistické chatě na Jizerském Stohu.

Přestože v den našeho výletu nebylo zrovna nejlepší počasí, bylo na Smrku poměrně živo. Nejen pěší turisté, ale snad v ještě větším počtu cyklisté křižovali toho dne vrchol ze všech možných stran. S přáním, aby i do budoucna zůstala na majestátní hoře jako upomínka lidské činnosti jen rozhledna a aby nad zdravým rozumem a přírodou nezvítězily velikášské projekty, jsme se vraceli zpátky do údolí.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Smrk v roce 1937 a 23.3.2015

Nová rozhledna na Smrku je vymodleným dítětem novoměstských turistů. Tak dlouho o ní snili, tolik úsilí věnovali přemlouvání nejrůznějších institucí k podpoře její obnovy. Až se jejich sen konečně naplnil a 20. září 2003 byla moderně pojatá vyhlídková věž slavnostně předána výletníkům. Lze doufat, že vydrží alespoň tak dlouho jako její dřevěná předchůdkyně, kterou na vrcholu roku 1892 vztyčil tesař a pozdější chatař Franz Fritsche, Zatímco dřevěné rozhledny v Jizerských horách většinou nepřežily ani dvě desetiletí, jeho věž na Smrku sloužila turistům více jak půl století!

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Očima fotografů

To takhle když vstaneš ve 2:00 hod ráno a jdeš na východ slunce na Smrk.

25.1.2023